Jak potlačit mateřské pudy?
Zdravíčko vespolek! 🙂
Jak napovídá nadpis, potřebovala bych poradit, jak potlačit mateřské pudy, jelikož už mi to neskutečně přerůstá přes hlavu a každým dalším měsícem jsem zoufalejší.
Jsem v takové situaci, kdy mi bude zanedlouho 23 let, rok žiji na bytě s přítelem (29 let), v červnu budeme mít svatbu, oba vyděláváme a já k tomu studuji závěrečný ročník VŠ.
Vždy jsem chtěla být mladá mamina, zbožňuju děti, když bylo možné, hlídala jsem děti známým, s dětmi souvisí dokonce i obor mého studia. Zkrátka není to jen chvilková záležitost. S přítelem jsme o tom už několikrát náhodně mluvili a připadá mi, že neustále mění svůj názor na to, kdy by chtěl mimčo. Jednou říkal, že by se nebránil ani před svatbou, podruhé říká, že chce, abych po studiu začala pracovat ve svém oboru a tak po roce bychom se mohli začít snažit, potřetí mi řekl, že stačí říct a můžeme klidně hned, a posledně to byl takový názor, že nechce, abych měla na svatbě velké břicho, takže si představoval, že by stačilo začít se snažit od března.
Tyhle jeho neustálé změny mě absolutně ničí, když se jednou smířím s jednou variantou, změní ji, já se začnu těšit, že teda třeba můžeme pokoušet štěstí hned, ale pak zase změní názor a já už sakra ani nevím, jestli budu někdy matkou.
Vím, že kdybych otěhotněla kdykoli, on bude nadšený. O tom už jsme se taky několikrát bavili a vždy řekl, že by byl štěstím bez sebe a slavili bychom několik dní. Nechápu tedy, proč se s ním nedá domluvit.
Snažím se už o těhotenství před přítelem nemluvit, jelikož na něj nechci tlačit. Chci aby si dítě taky přál a ne aby s ním souhlasil jen proto, ať už dám konečně pokoj.
Aby toho nebylo málo, zrovna teď, když mám absolutní krizi, kdy mě mateřské pudy nenechají myslet na nic jiného, otěhotněly dvě mé kamarádky. Moc jim to přeji, ale zároveň i závidím.
Jak se od toho odpoutat a přestat na to neustále myslet? Bude to tak nejlepší, když se dostanu do pozice, že mi bude jedno, zda se to stane za půl roku nebo třeba za pět let. Už jsem několikrát takové návaly pudů zažila, ale nikdy ne v takové velké míře..
Budu vděčná za jakékoli rady!
Káťa
@klokanka31 No právě toho se taky bojím, že třeba budeme případ, kdy to bude trvat i přes 3 roky. Jenže v tomhle má nějaké své mužské ego, jelikož mi na to odpověděl tím způsobem, že se zasmál s větou "No počkej, to uvidíš, že nám to vyjde napoprvé!". V tomhle teda moc realista není. Jako by si myslel, že budeme mít jednou sex bez ochrany a já otěhotním...
@katiiii Přála bych ti to aby vám to vyšlo hned... Mně se malá narodila až po 13 letech (i když moje chyba, protože jsem umělé oplodnění odmítala...)
Za mne - promluvit si narovinu. Toto jsme řešili s mužem - já byla připravená a on tak nějak všelijak. Předělával byt, přišel covid a mě se zhoršil zdravotní stav. Vloni v březnu jsem myslela, že miminka se dočkáme až na podzim nejdříve - byt se předělával velmi dlouho - v březnu byla hotová jen elektřina a odpady, v jeho práci byly problémy, já neustále.vv práci a ten zdravotní stav nebyl ok díky stresu. A tak jsme si promluvili a na počátku května jsem mu řekla, že až bude chtít začít, ať mi řekne. Že já jsem připravená (mně bylo skoro 32, jemu 36). Samozřejmě jsem doufala, že to bude brzo a najednou přišel za dva týdny, že to zkusíme. No a teď čekám na datum císaře 🙂 Nejlepší bude ať si promluvíte. Řekni mu vše, co cítíš a uvidíš sama, jak to cítí na oplátku on.
@katiiii záleží, jak jste na tom finančně. Co znamená, že vyděláváš? Že pracuješ normálně na PS a studuješ dálkově? Já ho docela chápu, ono to je docela rozdíl mít nebo nemít navíc peněžní pomoc v mateřství. Takže se nedivím, že by se mu líbilo, kdybys po škole začala pracovat, odpracoval potřebný počet dní a díky tomu bys měla PPM. A jako bonus, pokud bys získala pak i smlouvu na dobu neurčitou, tak kdybyste chtěli hned druhé, opět bys měla nárok na PPM. Chápu, že toužíš po dítěti, ale je nutné i myslet na finance, aby to dítě bylo i finančně zajištěno.
@priefi Tak v nejhorším by měla hned po porodu rodičák... A kdyby si lidi dělali děti až když jsou dostatečně finančně zabezpečení, tak by půlka populace ani neexistovala ☺ obzvlášť naše generace, když naši rodiče většinou začínali rodinný život i s dítětem v pokojíčku u rodičů... 🤔
@katiiii ještě jedna malá rada, základ je, abys s těhu počkala alespoň do konce zkušební doby. Pokud úspěšně ukončíš denní studium VŠ, je to bráno jako ta doba, co se počítá, ale abys měla v zaměstnání PPM musíš se vejít do pracovního poměru, nebo ochranné lhůty. Takže za mě, pokud chceš tam moc mimčo, najdi si po škole práci, výdrž ty 2 měsíce a pak to zkuste. Nevolnosti by měly dorazit (pokud dorazí) až po zkušebce.
@klokanka31 no to sice ano, ale myslím, že pokud se snaha o dítě posune jen o pár měsíců, tak se svět nezboří. Za mě je rozhodně lepší mít půl roku příjem (+ proplacena dovca, pokud by měla v té době aktivní PS) a pak RP, než jen RP. Pokud by třeba měli hypotéku, tak každá korunka je dobrá. Není tak stará, aby odložení na pár měsíců mělo fatální následky.
@klokanka31 navíc pokud by měla nevolnosti, nemusí ani zvládnout udělat státnice, při studiu, obzvláště u přípravy na státnice a během státnice jsou i nemalé nervy, které těhu tak nemusí udělat nejlépe... Takže otěhotnět teď, nebo pak, tak za mě rozhodně pak
@katiiii no nechapu proc ted resis dite.Pockej az dostudujes,az se vdas a aby jsi nestudovala nadarmo,tak musis mit 2 roky praxi.Pak se zacnete snazit o dite.Driv bych do toho nesla,takze mozna mas pudy,ale ve sve situaci ted mlatis prazdnou slamu.Logicky mas 2-3 roky cas.A pokud si tohle reknes tak vis,ze tvuj pritel by klodne dite chtel,ale jestli je rozumny,musi to videt naprosto stejne a jestli te ma rad,tak ti chce dat prilezitost nebyt jen mama u plotny,takze kdyz vidi tvou zoufalost on je ochoten kdykoli,kdyz se zamysli,vi,ze ty bys kvule tve budoucnosti mela par let jeste pockat.A kamaradkam to prej,kazdy ma jiny osud a zivotni cyklus a jindy zaklada rodinu...
Mě z popsaných reakcí muže přijde, že si prostě ještě nedal tu práci "sednout a zamyslet". že prostě hází typy, co by vlastně bylo fajn, ale nikde v tom nemá priority. Otázka je, jestli je to vůbec třeba, pokud víte, že děti chcete. Dítě se totiž fakt nedá úplně naplánovat, že "za rok bude". Za mě si ty rozmysli, co chceš před otěhotněním stihnout (fakt před otěhotněním. v těhotenství jsem měla úplně jiné myšlenky, než třeba dodělávání školy.) a pak mu to řekni. Pravděpodobně tak získáte nejsnazší dohodu a ty jasnou vizi, kdy začnete.
@priefi ano nervy pri statnicich muzou se projevit i hodne neklidnym a uplakanym miminkem,tez je to k zamysleni...
@klokanka31
Vzdyt maji spoustu casu
@marcicek84 přesně tak, za mě prostě státnice, svatba (svatba s nevolnostmi může být taky dost náročná) a pak, pokud by měla zájem, aby aspoň trochu pomohla finančně, tak 2m v práci, pak ať do toho praští a po zkušebce může jít klidně i na DPN, kdyby jí bylo špatně a i tak dostane PPM. Ono se to zdá, ale peníze, když je dítě, jsou také důležité
Zaměřila bych se na plánování svatby. Co nejvíc si ji užila, ať máš krásné vzpomínky. V klidu dodělala školu a podívala se po práci v oboru. Praxe a dobrá smlouva ti ušetří spoustu stresu. Budeš se mít kam vrátit po rodičáku. Užívala bych si s přítelem čas ve dvou a dělala věci, které s miminkem nepůjdou hned, ale až bude větší.
Podle toho co píšeš, tak mám pocit, že přítel to může vidět stejně. On jako otec a živitel rodiny může chtít stabilní zázemí pro rodinu. Teď mu s tím ještě můžeš pomoct ať si jednou s miminkem můžete užívat a neobracet každou korunu.
Osobně bych počkala po svatbě. A teprve pak to začala rozebírat s manželem. Určitě bych mu nedávala nůž na krk se slovy, buď dítě nebo jdu. Prostě racionálně, že se blíží závěr školy, proč nemít dítě, nač čekat. Dořešte si bydlení, školu a nejlépe i práci, ať za pár let nesháníte práci s tím, že jste 3-6 let doma a umíte prd. Času máte ještě dost. Ono je rozdíl, jestli se pokoušíte o dítě v 35, nebo v 25. Nejlepší maminka je klidná maminka, která se nenervuje tím, že rychle hledá větší byt, nebo musí lítat po brigádách, aby zacelila díru v rozpočtu. To je také špatně. Netlačte na pilu a po svatbě si v klidu naplánujte, kam bude dále směřovat váš společný život.
Taky jsem chtela dite brzo. Taky jsem studovala a navic se mi potom prodluzovala smlouva na dobu urcitou a pak znova a znova. Takze jsem dodelala aspon pul atestace (v nasem oboru tam je delici zkouska) a mela dite v 29. Ono je to vsechno pekne, ale takovych, ktere dite brzo mely a ted breci na netu, neb zijou z ruky do huby je taky hromada. A i kdyby ten jeji vydelaval dost, tak je tu dost diskuzi, kde se partneri hadaj o penize a zenska se div nedoprosuje o prispevek na plenky. Navic se predpokladam jednou bude chtit vratit do prace a to je lepsi mit bud smlouvu na dobu neurcitou nebo aspon trochu praxe. A popravde, ja si myslela, ze s manzelovym prijmem budeme mit penez habadej. No, jako financni problemy nam nehrozi, ta rezerva tam byla solidnu, ale neni to tolik, jak jsem si myslela. A co tak posloucham, tak i okoli, kdyz kalkulovali s tim, kolik je to bude stat, tak to taky o takovych 10-20 % podcenili. A to si myslim, ze jsme dost rozvazni, zodpovedni a pocitat umime. Je ji 23. Par mesicu navic by pockat mohla. To neni tak, ze by se ji nejak razantne mela menit plodnost. Bud jim to pujde, nebo ne a v tom pripade je onen, dejme tomu rok, zadna mira tak jako tak.
@katiiii a tedy me moje predchozi shrnuti vede k rade: precti si tu diskuze, mrkni na FB do takovych tech opravdu pekelnych skupinek typu "maminky XYZ a okoli" a popremyslej nad tim, jak se ti po sesti (kdyz tak touzis po skvrneti, tak jich budes chtit asi vic) letech bude bez praxe shanet prace. Mozna mas nekoho takoveho dokonce v okoli. Mozna te ta chut na chvilku prejde.
Chlap sice neodnosí a neporodí dítě, ale z povídání kolem mě to berou kolikrát jako větší závazek než matka.
Na něm bude zodpovědnost uživit rodinu, zajistit aby nic nechybělo. Našetřit nějaké peníze, protože co když se mu stane úraz a bude na neschopence půl roku. Co když přijde o práci, za co potom koupí mléko a plínky. Hodně holek chce prostě teď miminko, má chlapa tak co by to nešlo. Vždycky se to nějak udělá...To pak začínají hádky a tvrdý střed s realitou. Úspory žádné. Maminka unavená chce po chlapovi fungování v domácnosti, ale on je pořád v práci, aby měli co do pusy. Mateřská a rodičák jsou sice peníze jisté, ale nestačí ani na polovinu nákladů mladé rodiny. I tady na MK už hodně holek plakalo, že mají chlapa nahovno ( pořád v práci) a nevychází s financemi.
@jana_zofie ja mam takovou znamou,udelala vysku,pak dlouho hledala praci,pak radeji otehotnela,pak byla doma a pak zacala delat aspon chuvu na polovicni uvazek,co na tom,ze ma titul,nema ale zadnou praxi v oboru a na pohovory z oboru ji tudiz ani nikdo nezve,protoze jsou na tehu lepsi zamestnanci se zkusenostmi i praxi...
K tomu zaměstnání a příjmu - zvládáme společně s přítelem hradit veškeré příjmy napůl a zároveň i spořit a i tak nám každý měsíc zbývají peníze na útratu za "zábavu"(společně máme dobrý příjem, jelikož jsme oba v odvětví, kde jsou nyní prémie za covid a v případě přítele je výplata i bez prémií nad průměrem). Pracuji na smlouvu, sice zkrácený úvazek kvůli školy, ale na mateřskou mám nárok. A zkušebku mám tedy také dávno za sebou.
Každopádně všem děkuji za reakce, postupně si je všechny pročítám a nic neberu na lehkou váhu. 🙂
Já bych taky počkala na dokončení studia a pokud plánujete svatbu, tak i na svatbu. Jednak spolu žijete teprve rok, to mi přijde dost krátká doba na plánování miminka. Jednak dodělávat školu s mimčem nebude snadný a mohlo by se i stát, že to po nějaké době vzdáš. Sama jsem dělala kvalifikační zkoušky (v mém oboru se dělají po třech letech praxe po VŠ) s dvouletým dítětem, dva až tři měsíce denodenního učení a bylo to peklo. A dítě bylo chudák. A svatbu si určitě užiješ víc jako netěhotná a bezdětná, je to zážitek na celý život, tak si to užij na maximum. Já jsem ráda, že jsme první dítě měli až těsně před třicítkou, protože přeci jen, totálně se mi změnil život, hlídání v podstatě nemáme a jít s manželem večer na večeři nebo do kina je od té doby prostě utopie.
@marcicek84 a to je psk na tom to smutne. Zvlast, pokud by v oboru pracovat chtela.
@katiiii měla jsem to podobné jako ty s tím studiem a že jsem chtěla být mladou mámou. Ale chtěla jsem i chvíli pracovat kvůli mateřské a tak aby h se po ní lépe zaměstnala protože bez praxe po tolika letech od školy jsem si moc šance nedávala. Šla jsem do práce po bakaláři, během toho studovala Ing že to chtěli v práci. Co ti povím, bylo to náročné. Na konci studia jsme se vzali. Měla jsem promoce 3 dny po svatbě 😀 chtěli jsme mini ale v práci si vymysleli příšerně podmínky takže v tom pracovat nešlo a já odešla. Tak nějak uplynulo pár měsíců a tak ale nelituji, nakonec to dopadlo krásné a já jsem spokojená.
Samozřejmě je to i o domluvě, ale některé věci je potřeba nechat i trochu plynout. U mě je výsledek že se nám první narodila na 2. Výročí svatby a máme doma už i krásnou druhou holčičku. Díky změně práce mám moc hezkou mateřskou, dobrou práci v životopise tak jsem klidná zenpo mateřské se v pohodě zaměstnám. Do toho ještě studuji školu i teď ale stopro to vyuziju. Držím palce ať jseš spokojená, pro mě byly děti vždy hodně a mám je si e trochu později než jsem vždy myslela ale užívám si to o to víc 🙂
@katiiii Ty pudy taky teď mám (nebo měla jsem?). Je těžké se toho zbavit. Já mám nějaké zdravotní problémy, takže se nám nedařilo. A teď jsme dokonce museli přerušit systém "necháme tomu volný průběh", dokud nebudu vědět výsledky vyšetření, co mi tedy přesně je, příp. se nevylecim. Takže zatím nějaká možnost miminka v nedohlednu bohužel. My už tedy jedno dítě máme. Má už tři roky. Mně bude 29. Takže už si taky říkám, jak to všechno letí. Chtěli jsme mít děti věkově blízko sebe, což už teď nehrozí. A cítím prostě, že nejlepší je mít děti fakt něco málo přes dvacet let, ne ve třiceti, tam už vidím dost zdravotních komplikací. Jak se od toho odpoutat? Nad tím jsem taky přemýšlela. Člověk je sycen tím, čím se živí. Takže asi přestat číst maminkovske diskuze neustále a prostě věci ohledně miminek vůbec neřešit. Najít si něco, do čeho budeš zapálená, co budeš úplně žrát, ale nebude to nic o dětech.
Nikdy jsem teda neměla extrémní mateřské pudy ani nechtěla mít dítě brzo, ale až tak kolem 27let. S exmanželem jsem začala, když mi bylo 22, on o rok a kousek starší. Doteď si pamatuju, jak jsme se někdy po roce bavili, že to první minco by mohlo být, až nám bude kolem 26-27. Prostě vždy se s dítětem počítalo. Léta plynuly, proběhla svatba, když mi bylo 29, už předtím jsem koupila byt 3+1, proběhla pěkná rekonstrukce, oba jsme měli stabilní a slušně placenou práci, i něco nasetreno, hypotéka nízká.....Prehoupla se 30 a chlap stále výmluvy, že na dítě je čas, ještě není vhodná chvíle atp atp....Pak jsem poznala současnýho přítele a pohár trpělivosti přetekl. Nyní je to exmanžel a já čekám druhý mimco. 🙂
Takže nejde o věk, ale spíš by mě děsily ty změny názorů....
@katiiii přesně jak píše @cilkat si myslím, že prostě on jen vede řeči, zatímco ty každé jeho slovo/větu/názor, co vyřkne, bereš za dogma a upneš se k tomu. Píšeš, že vlastně máte na věc stejný názor, že se oba těšíte, akorát o tom každý mluvíte a myslíte jiným způsobem. Promluvte si spolu a ujasněte si svoje myšlenky. Asi by bylo fakt nejlepší, abyste se spolu domluvili, že do určité doby o tom nebudete mluvit (např .do svatby, nebo až po nějaké době v práci), a pak už to bude jasné 🙂
Minimálně bych počkala po svatbě a po státnicích. Velká část těhotných má, zvlášť na začátku, nevolnosti a to nejde jen o nějaké ranní zvracení (což vůbec nemusí být), ale často prostě bývá denně silná celodenní nevolnost, k tomu šílená únava, mdloby, atd. To není vůbec nic výjimečného. Člověk nemusí být schopný vůbec normálně fungovat, neumím si představit v tom stavu mít svatbu, natož si ji užít. A to nemluvím o škole, nějaké učení se na státnice může být klidně úplně nereálné. Kromě toho, jak už zaznělo výše, snažila bych se před otěhotněním stihnout i vše ostatní, co chci udělat ještě v nějakém "běžném režimu", třeba co se týká práce, našetření si rezervy, ale i třeba nějaká akční dovolená nebo co já vím. Pak už se na nějakou dobu vše podřídí těhotenství a následně miminku. Tím nechci říct, že pak člověk nemůže dělat to, co předtím, aby mě někdo nechytal za slovo, ale prostě už to nebude tak jednoduché a nepůjde to vzít zpět. Je Ti 23 let, vzpomínám si, že v tom věku jsem měla pocit, že mi skoro ujíždí vlak, za chvíli budu stará, atd... Teď zpětně se tomu směju, člověk v tom věku teprve před pár lety vstoupil do dospělosti a v podstatě se tak nějak rozkoukává, zvlášť pokud ještě studuješ VŠ. Minimálně pár let bych ještě byla v klidu, užívala si mládí, svobody, koníčků, atd. A dítě může přijít třeba za dva tři roky. Do té doby snad i přítel bude mít jasno. Aspoň podle toho, co píšeš, mi přijde, že dítě chce, ale není si úplně jistý, že už přišla ta správná chvíle. Možná mu přijde, že na to moc tlačíš nebo že se na to přespříliš upínáš?
@katiiii Já bych na takového chlapa dupla jestli teda vůbec dítě chce. A aby si uvědomil, že ne vždy to jde hned, jak si člověk usmyslí. Jenom tady na koníku je hromada holek co čekaly na mimi několik let.