Jak pomoci tchánovi?
Holky prosím, rychlá otázka na ty co to už taky řešili, nebo byli v podobné situaci, nebo mají nějaký nápad.
Tchánovi zemřela žena, náhle. Smutek samozřejmě utápí v alkoholu. Zítra tam jedeme. Mimo dovezení něčeho k jídlu (vařím mu guláš), nějaký nápad co by mu ještě mohlo pomoct? Kdo byl ve stejné nebo podobné situaci, co jste řekli nebo spíš udělali aby jste dotyčného zase nakopli a ukázali mu že i přes to má smysl žít? Přemýšlím o tom skoro pořád, ale jelikož s tím nemám úplně zkušenost nevím co dělat. Jak mu pomoct?
Být co nejvíc s ním. Klidně ani nic neříkat, pomoci mu s čímkoliv. Když si vzpomenu na zemřelého souseda. Bez ohledu na to jaká byla jeho žena, on byl celkem fajn. Zemřela mu před očima, já jsem ji sice ozvivovala a volala zachranku, ale bez uspechu. Dcerunky to vzaly nijak. A vlastně za, ním, ani nejezdili. Naši pozornost nechtěl, uzavřel se a štvalo ho že za ním děti nejezdí. Pak mu po 4 měsících se z toho vseho projevila duševní nemoc byl jen se psem. Běhal tu s nožem, slyšel hlasy a, měl pocit že ho někdo násilím drží v baralu, zase běžel za mnou, tak jsem volala PČR. Pak jsem musela odjet a když jsem přijela tak mi dcera oznámila že je na psychiatrii. Z ní se už nevrátil, údajně tam zemřel na zápal plic. Ale já, si mysl, že ho zabilo to, že měl velký stesk po manželce a děti za ním nejezdily, uzavíral se do sebe. Takže hlavní jen asi s dotyčným být co nejvíc v takové situaci.
@mamikry no, já mám bohužel oprávněné podezření že bude tak na šrot, že ani nepostřehne že jsem tam byli, natož aby o něčem mluvil 🤦♀️
@orisek56 my by jsme tam jezdili, jenže on se zavřel doma, nikomu neotvírá a pije a já nevím jak na něj ať se aspoň trochu vzpamatuje.. mám strach že to dopadne tak jak chce on - chce jít za ní..
Jak dlouho to trvá, kdy zemřela? Pokud nebude chtít pomoci, tak je každá rada drahá. Ale zkušenost z blízké rodiny mám, nejhorší fáze trvala několik týdnů (bylo to cca 3. - 4. měsíc po smrti ženy), pak si to sedlo a naučil se žít sám. Jinak pořád telefonujeme, posíláme fotky dětí, navštěvujeme alespoň na zahradě. Občas v telefonu poznám, že hlas nemá opět úplně v pohodě, ale už je to jen někdy.
Tohle mi jeste porad pripada jako velka neznama a tabu, jak mluvit s nekym, komu nekdo zemre...
Z me tehdejsi strany truhliciho, pomahalo, byt mezi lidma a mluvit, mluvit, a nejhorsi byla litost, tu nedavam doted, v nicem...Ja ty lidi chapu, malokdo se "umi chovat" normalne pred takovym clovekem, ale paradoxne mi nejvic "nepomohla" nase psycholozka, bo ten soustrastny vyraz a nunu kecy, byly to nejhorsi v te chvili ..
At kouri, at pije, ale nesmi to trvat dlouho, pak je nacase ho tahat ven a zapojovat ...
A reci, ze to bude dobry, ze to preboli atd atd, to nepomaha vubec...ono to totiz nikdy dobry uplne nebude, jen si na to clovek zvykne...
Drzim palce
Já ti odpovím jiným příběhem. Přišli jsme o syna v 38.týdnu. (plánovaný CS mi posunuli kvůli mojí koroně a jemu přestalo tlouct srdíčko). A do toho - týden na to odvezli mého tatínka (do té doby zcela zdravý) do špitálu do umělého spánku a na plicní ventilaci. Byl v kritickém stavu a pro mě to bylo moc těžké období. Procházeli jsme několika fázemi. Bylo období, kdy jsem potřebovala kolem sebe moji rodinu. Ale ne od muže rodiče. Doteď mě to mrzí, mám je ráda a oni nás, ale prostě jsem to tak cítila. Pak jsem nechtěla ani s nikým volat. Ale měla jsem potřebu o tom mluvit, muž naopak ne. Teď už ráda vidím všechny, ale i tak mám období, kdy se mi nechce volat ani s mojí maminkou. Muž nechce doteď moc návštěvy, syn mu velmi chybí (ale mně taky) - měl být naše první vysněné miminko. A co bychom nesnesly, že by rodina dělala, že žádné miminko neexistovalo (ikdyž byl jen v bříšku). Nejhorší je ten alkohol. Pokuste se s rodinou mu pomoci, ale né "přes mrtvoly". Musí chtít, ale zároveň ho nesmíte do ničeho tlačit. Mohl by se více uzavřít. Možná bych poprosila o radu psychologa, jak mu pomoci - ale né hnát tchána k psychologovi. Je v křehkém stavu a cokoliv nepřirozeného by ho mohlo uzamknout - vždyť s ženou strávil roky a nejednou je bez ní. Držte se a snad se dá tchán dohromady.
Když dědečkovi umřela babička, pomáhalo mu o tom mluvit, tak jsme ho nechali mluvit, plakat. On má každý jinou cestu, jakou truchlí a smiřuje se se smrtí. Myslím, že nejvíc mu pomůžete, když kolem něj budete. Hlavně ho nepovzbuzujte tím, že to přebolí, nebo neříkejte, ať nebrečí. Jen buďte s ním.