Jak mu vysvětlit, že chci dítě později?
Asi tu budu řešit pravý opak než je tu běžné. Nebo tuhle diskuzi jsem tu zatím nenašla. Ale mám problém s tím, že můj přítel chce dítě. A hlavně hned teď. Připadá mi to tak, že všichni jeho kolegové v práci mají teď čerstvě miminka nebo těhotné manželky a kvůli tomu zřejmě chce. Já bych měla svého přítele znát nejlíp a umět mu to vysvětlit,ale prostě to nejde 😖 Na všechno je naštvanej ☹
Navíc včera se stalo to, že naše -běžně přerušované- milování schválně pokazil a to je mi te´d opravdu líto.
Poradíte někdo?
Děkuji za nápady. V tom je problém ve mně, já takovýhle důvod prostě nemám. Jsme spolu 6 let, školu jsem dodělala, mám práci a kromě bydlení (teď jsme v podnájmu) by to prostě šlo, ale JÁ JEŠTĚ NECHCI. Třeba proto,že mě pořád všichni příbuzní nutí.
Myslím,že mám nárok si to rozmyslet,ale u něj jsem jen "sobec". My se jinak dost ve všem shodneme, tak mě tohle mrzí.
Z miminka sousedů je nadšenej a myslela jsem,že ho odradí křik holčičky jeho sestřenice,ale byl nadšenej 😝
Naštvaná jsem byla včera - dneska řeším kontracepci, bylo to v plodných dnech 😠
@erin4 ono aby opravdu poznal co to je mít doma dítě by chtělo možná fakt půjčit to mimi na víkend....to že je s dítětem hodinu dvě, to se dá...ale "nepřetržitá" péče dva dny je o něčem jiným....já tě chápu, když se na to ještě necítíš, není co řešit...ségra to měla podobně, je o tři roky mladší než já, já měla první dítě brzy (18) taky ho miluje, ráda ho pohlídá, ale jak říkala, ještě není na to připravená ho mít 24 hodin a mít za někoho tak závislýho odpovědnost....pak se mi po 8mi letech narodil Vojtík, všichni mysleli, jak to s ní hne a nic...zase ho ráda hlídala,kupovalu mu věci,hrála si s ním,pak se mi ještě narodila Elis, u ní pořád totéž....až jednoho dne v srpnu - to jí bylo 27 - najednou otočila o 180 stupňů a že by ráda mimi...prostě to přišlo samo, taky už byla s manželem roky (12), firmu měli zajetou, barák mají splacený, takže u nich byl taky důvod jen ten, že se prostě ještě na to necítí....do roka se jim narodila holčička, dneska je jí půl roku a jsou z ní oba tak vysr....až mi to občas bere dech...
To je hezký. Jak to u ségry vyšlo 😉
Doufám,že to třeba jednou u mě taky takhle bude. No teď hlavně,aby aspoň dneska s přítelem byla lepší řeč. Protože já jsem mu třeba říkala tohle- že zatím nechci být celý den s dítětem,že ráda chodím do práce a odpověď - "jsi sobec". Tak jsem se mu to snažila vysvětlit a zkusila jsem to ,ať si představí,že by sám měl na nějaký delší čas zůstat doma, že by i jako v těhotenství musel leccos oželet - odpověděl,že on by to obětoval, jen já nechci 😢
@erin4 já bych se mu opravdu pokusila vyložit, že opravdu se na to necítím, nechci být ještě zodpovědná za tak malýho bezbrannýho človíčka....a a´t si sám představí, jaký by mu bylo, kdyby ho někdo nutil do něčeho, co sám nechce a tohle je rozhodnutí na celý život, ne na pár týdnů....a jestli tomu chce říkat sobectví, ať říká, je to prostě v tuhle chvíli tvoje rozhodnutí a hotovo....
@erin4 Měla by sis dát pozor. Takhle schválně to před skoro 20 lety pokazil můj tehdy partner. Doslova si dítě vydupal, po letech přiznal, aby prý o mě nepřišel. A dopadlo to tak, že jakmile bylo dítě na světě, tudíž dle jeho úvah mě měl jistou, tak se o dítě přestal zajímat. Skončilo to rozvodem a stálými soudy, protože pak pro něj bylo zatěžko i na malé platit. Už přes patnáct let se neviděli. A jestli něco podniká aniž jste se na tom domluvili, proti tvé vůli, pak je to podraz a sleduje tím možná něco jiného, než děťátko. Spíš mi připadá, že je to taky typ, co by tě chtěl mít "jistou". Ale měl by pochopit, že tímhle toho tedy určitě nedocílí. Jedná se o tak závažné rozhodnutí a závazek na celý život, že byste se na tomhle měli domluvit a souhlasit oba.
A o tvém sobectví nemůže být řeč. To tobě dítě přeorá 24 hodin denně, pro něj se toho změní podstatně míň, on bude chodit do práce, nějaké své koníčky nebo pivko s kamarády si také chlapi vzít nenechají. Sobectví je naopak jeho jednání. On chce dítě teď hned a tak se všichni postaví na hlavu. A než tohle pochopí, brala bych pro jistotu nějakou HA.
Trošku jsem se rozčílila 😠 😉 , ale to právě díky tomu, že jsem se s něčím takovým setkala a už vím, jak to dopadlo.
@erin4 kdepak ty - to on je sobec! On chce něco, co musí chtít oba a druhého do toho tlačí. Vydírá tě.
Na dítě se musí žena cítit, musí to s tebou zamávat. Pak jedině je opravdu připravená na mateřství a na všechny oběti a nepohodlí, které s sebou péče o malý uzlíček přináší. Pak toto všechno snáší mnohem lépe - je na to nastavená. Je blbé mít dítě z rozumu...
A nepochybuj o tom, že tě to taky dožene. každou to dožene - o pár let dřív nebo později. My čekali 11 let, než jsem opravdu chtěla druhé dítě a pak jsem si to všechno užila dosyta.
Nenech se vydírat. tohle musí přítel pochopit - na udělání dítěte musí být dva. 😉
Ahoj, souhlasím s tím, že na dítě by měla být žena připravená. Pokud nejsi, žádné si nepořizuj. Je smutné, že ti přítel tohle udělal, to je opravdu podpásovka. Asi bych si být tebou zašla pro antikoncepci.Z toho co píšeš si myslím, že to je opravdu tím, že ostatní kamarádi čekají nebo mají potomka. Ale to ho neopravňuje k tomu, aby ti to dítě takto vnucoval.
U nás to bylo přesně obráceně....já chtěla brzy, přítel ne. Po několika letech se role obrátila, našla jsem si koníčky, které mě bavily a když pak přítel dítě začal chtít, já zase nechtěla. Bylo nám 30 když jsme se dohodli na miminku, dopadlo to bohužel potratem a na další jsme pak museli čekat.....jen chci říct, že není ani dobré dlouho čekat, protože ne vždycky to jde hned. Ale rozhodně se nenech do ničeho tlačit.....dítě je na celý život .....
přítel žil 10 let s přítelkyní, se kterou měli společné zájmy a myslím si rozumněli, jsou dodnes v poho, ale byli spolu 10 let a přítelkyně o dítěti nechtěla ani slyšet..... nakonec to byl hlavní důvod rozchodu.... přítel má dnes 2 děti, ex přítelkyni je 44 a je stále bezdětná.... takže můj přítel, ač nechtěl, je za rozhodnutí rád (ještě by rád 3. dítě, já to zpochybňuju 🙂 ). Takže jen to "nepřepálit". Za mě, pokud ti není 30, nedivím se ti 🙂.
@kubaka ja mela dite z rozumu. I partnera jsem si vybrala z rozumu (ted si kazdou vterinu rikam, jake to bylo stesti, ze to vyslo. Je bajecny-i kdyz prvni roky byly velmi tezke). Nedovedu si moc predstavit, ze nejaka holka rekne "tak, ted chci mit dite, ted chci prebalovat hovinka a nemit ani minutku na sebe, byt upoutana na spoustu let, to je to, co ted chci". Neumim si to predstavit protoze jsem to nezazila. Je to tedy vubec mozne? Jestli ano, blby je kdyz k tomu zena dospeje ve 30, 35 nebo dokonce skoro ve 40, coz dnes uz neni nic neobvykleho.
@erin4 Tim chci rict, ze pokud zena vi, ze s tim partnerem chce byt zbytek zivota(pak se muze stat cokoli, jde o ten pocit), je jedno, jestli ma dite ted nebo za par let a jestli ne, tak je nutne, co nejdrive najit vhodnejsiho. Nahodou je to hezke, ze partner chce dite. U muzu to uz neni tak caste. Ale samozrejme nesmi tlacit na pilu. Ale zas ty mu nemuzes slibovat, ze za rok, za rok, ze za rok... Je jasne, ze musi chtit oba, jen nevim, jestli ten chtic prijde a jak bude silny..abys to neprosvihla 🙂
@dana3262 jistěže je to možné - ale neříkáš si :"tak, ted chci mit dite, ted chci prebalovat hovinka a nemit ani minutku na sebe, byt upoutana na spoustu let, to je to, co ted chci". Ale toužím držet miminko v náručí. To je vše. To nepohodlí je jen přidružená samozřejmost. A zdravá normální žena k tomu dospěje vždycky ve fertilním věku. To je příroda. pokud jí tyto pudy chybí, není škoda, že si dítě nepořídí. Nebyla by správná matka.
@kubaka ja nevim..nepripadam si jako spatna matka, ale dospivam k tomu postupne. Stejne jako u toho partnera jsem se zamilovavala postupne a miluji ho vic a vic. Bala bych se cekat dele, bylo mi 24 kdyz jsem otehotnela. Buhvi, kdy by me to prepadlo. Pisu o me, ale myslim to i obecne. Pritom jsem fyzicky evidentne v tezce fertilnim veku 😀
Porad se nejak nemuzu vyzvejknout. Proste si myslim, ze nemusi byt na skodu, aby se k tomu, pocit dite, clovek sam trosku dokopal. Je to velke, nezvratne rozhodnuti, ktereho ale clovek, dle meho nazoru, nikdy za zadnych okolnosti nelituje.
Touha po dítěti musí ženský podkopnout nohy 🙂 , musí to přijít samo a ne z rozumu,protože se to hodí,je čas nebo z různých racionálních důvodu. Příroda to zařídila tak aby to přišlo včas a pokud to nepřijde tak prostě děti mít nemá. Jsem důkazem že jednou se to stane 😀 Po nástupu do práce jsem chtěla dělat chvíli kariéru, po roce jsem se vzbudila s tím že chci dítě a mám Vandu, další jsem plánovala za 5 let a touha po děcku mně sejmula za rok a půl, mám Alici 🙂 Nějaký plány dál mám za 5 a více let ale uvidíme 😀 Další věc je samozřejmě posoudit jestli to rodina v tu chvíli existenčně zvládne.
@dana3262 Dany, Tvá životní filozofie a styl je jen a jen Tvůj a nikdo Ti ho brát nemůže. Ale buď si jistá, že maminek našeho věku (rodila jsme 3týdny po 24.) je dost málo. Většina mladších maminek otěhotní omylem nebo je k tomu vedou zdravotní důvody. Já jsem třeba po dítěti toužila už v 19ti, ale bylo mi jasné, že je na to ještě brzo. Ve 23. jsem se vdala a mimi chtěla, ale nejdřív jsem si rozumem nařídila dostudovat. Doktoři ale řekli, že co nejdřív, tak nebylo co řešit. Manžel (o 4roky starší) děti taky chtěl. Když jsem porodila syna, věděla jsem v den návratu z porodnice, že chci do dvou let dalšího prcka. Vítek je pro mě vším a i na jeho sourozence se už strašně moc těšíme. Ovšem tenhle pocit nebo nutkání bych řekla má "dnešní ženská" většinou až tak po 27. roku - proto rodí tolik třicátnic. 🙂 Takže proto tady holky říkají, že může Erin klidně počkat, až se jí hodiny roztikají a bude se na mimi cítit. 😉
@erin4 erin, taky mi sobecké přijde jednání Tvého partnera a ne Tvoje a vůbec bych se nebála říct rezolutní NE a vyžádat si antikoncepci. Třeba se situace za půlroku změní, třeba ne, ale hlavní je, být v pohodě. 😉 Od zásnub mluvil můj muž o dětech a já si to neuměla představit - stavěli jsme dům, měla jsem bezva práci, která mě bavila, chodila jsem na vejšku, organizovala jsem svazbu přes půl republiky.. - svěřila jsme se s tím kamarádce a ta říkala, že až se vdám a všechno se zklidní, otočí se i ta ne/touha. A měla pravdu. 🙂 Takže se nenech nutit a počkej si, až budeš aspoň kouskem srdíčka cítit, že mimi chceš (a je vlastně jedno zda to bude výbuch emocí, že tě rozpláče i štěně nebo to bude klidný pocit "smíření" a vyrovnanosti). 🙂 Přeju hodně štěstí. 😉
@luckahr to dokopat jsem myslela spis jako odsrabit se. Ja si vybrala partnera, se kterym chci mit deti. Chci, aby mely jeho geny. Chci s nim stravit cely zivot, ale k tomu nemuzeme nikoho donutit, takze beru na vedomi, ze za ty leta se muze stat cokoli. Ridila jsem se rozumem protoze kdybych se ridila citem, tak ani nechci videt, kde bych byla 😀 Ted mam toho nejkrasnejsiho a nejbajecnejsiho muze a totez plati o synovi. Buhvi, kde a s kym by byla az bych si tohle uvedomila i citove 🙂 marne bych Bycha honila.. zivot je hrozne kratkej.
@andulinka Vím, že je teď víc straších maminek je ted hodne, ale prece z fyziologického hlediska to není přirozené, ne? Pro mě je těch 25 celkem hraničních (na první dítě)..
Já myslím, že pokud spolu parteři žijí v souladu a přijde období, kdy si začnou pořizovat domácí zvířata (kočky, psy, křečky atd) tak je většinou čas na dítě 😀
Jak říkám, všechno bylo z rozumu, nějak zvlášť se mi do toho nechtělo, ale nyní každý den děkuji, že se tak stalo. Za všechno, jak s partnerem (s tím hlavně, takoví už totiž neexistují 🙂 ) tak se synem a snad i s dalsím miminkem.
@dana3262 tak v tomhle s tebou souhlasim, protoze teda ja nemuzu za sebe rict, ze by mi touha po diteti podlamovala nohy, dokonce dost pochybuji o tom, ze na dite muze byt clovek nekdy opravdu pripraveny.. Proste jsem si rekla, ze ano, asi bychom dite chteli a je na to i vhodny cas/vek a doba. Proste ta rozumova cast tam byla dobre z poloviny. Taky jsem vedela, ze nechci mit dite ve 30, kdyz uz jsem nasla dobreho partnera a taky jsme se koukali i na to, ze manzel je strarsi, tak aby na ne jeste v puberte vubec mel silu 😀 Pocitam treba i s tim, jak a kdy se budu vracet do prace, abych byla dobre uplatnitelna apod. A teda muze jsem si taky vybrala hooodne rozumove, ano zamilovali jsme se, ale tak dobre po roce, co jsme se schazeli. A teda me neprijde nic divneho se na tyto veci divat racionalne (ne vylozene kalkulovat), nekdy rozhodnuti z "ciste lasky" nejsou uplne ta nejlepsi..
@erin4 urcite se nedej, at uz je to jakkoliv, tebe vase dite ovlivni nejvic, at uz by ti pritel pomahal sebevic, proste bude primarne tvuj zivot obraceny vzhuru nohama. A to si clovek proste uz musi promyslet a byt "pripraven" to tak nejak absolvovat.
@erin4 nenech se do niceho nutit, urcite to prijde, az to prijde a budes si to hezky uzivat a ne se ted nechat do toho natlacit a mit v sobe v hloubi zlost, ze si to tak proste nechtela 😉 . A souhlasim, ze sobecky se k tomu stavi partner, ne ty. Tak hodne stesti 🙂
@dana3262 no musim uznat, ze tvuj prispevek (reakce na muj) uz mi prijde "uchopitelnejsi", nejak rozumnejc znejici 😉 . Asi jako vzdy, zalezi na okolnostech a z tvyho prispevku bych chapala, ze jsi se nejak spalila, nejaka spatna zkusenost? cituju: "Ridila jsem se rozumem protoze kdybych se ridila citem, tak ani nechci videt, kde bych byla".......
A co druhy, k tomu si se taky "musela dokopat" nebo to bylo jiny?
@dana3262 To je hrozně individuální, pro mě byl hraniční věk na dítě 30 let a pořídila jsem si první ještě později a částečně z rozumu. Velkou silnou touhu po dítěti jsem neměla nikdy a v pětadvaceti jsem byla nezralé dítě. Kdybych si v té době nějaké mimino pořídila, tak to bych mu snad ani nepřála 🙂
Z fyziologického hlediska asi není ideální mít dítě ve 40-ceti, ale každý má ten ideální věk na dítě někdy jindy a každý ten věk má svá pro a proti.
@sussanah proste asi zalezi na nature, nekdo jsme nenapravitelnej romantik a nekdo racionalista. Ale takhle - pri samotnym "planovani" deti je urcite i racio na miste, to je jasny, spis to tady bylo mysleny tak, ze i ta touha by tam mela byt (jako po diteti), ale je jasny, ze nejak idealne by to byt (podle nas nekterych) melo, jenze zivot neni cernobilej, ze 😉
@erin4 Tvůj přítel mi připadá nezralý, alespoň z toho, co píšeš. Chtít dítě hned teď a snažit se o to podvodem není zrovna známka zralosti.
Možná to chce si pořádně promluvit, o jeho důvodech proč vlastně chce tak strašně dítě a o tvých proč ještě ne. Možná dojít k nějakému kompromisu, že třeba za rok až dva by jste třeba mohli začít, pokud k tomu už dojdeš sama....
@luckahr druhe byl tak trochu omyl 🙂 chteli jsme 'rozumove' dalsi brzy, ale ne takhle brzy. jsem rada, ze se mi to povedlo trochu zformulovat. Je to tezky, takove velke tema na par radku 🙂
Naprosto zadna spatna zkusenost. Jen vidim, jak ziji kluci, o kterych jsem si myslela, ze jsem do nich zamilovana (mozna jsem byla, do nekterych mozna platonicky budu 🙂 ) Hodne jsem si uzivala a prakticky s nikym nechodila. Nynejsi partner je prvni, se kterym jsem byla delsi dobu.
Nerikejte mi, ze kdyz narazite na krasnyho, urostlyho, neznyho, velmi inteligentniho, se smyslem pro humor, dobrosrdecnyho, tak ho nechate odejit protoze jste se do nej 'nezamilovaly'? 😀 to urcite! Pro me bylo dulezite, ze me pritahuje a ostatni prislo a prichazi casem.
@myscha Ja jsem nezraly dite dodnes. Nemusi byt vsechno tak sporadany..
Kazdopadne to odbocujeme. Chci tim rict, ze zena nemusi cekat na to podlomeni nohou touhou po diteti a presto je vse prenadherne!
@dana3262 > "Nerikejte mi, ze kdyz narazite na krasnyho, urostlyho, neznyho, velmi inteligentniho, se smyslem pro humor, dobrosrdecnyho, tak ho nechate odejit protoze jste se do nej 'nezamilovaly'?"< - Já ano 😀 (ale je fakt, že právě do takovýho jsem se i zamilovala a žiju s ním)
Ale to, co popisuješ, už zní skoro jako láska, a máš pravdu, že ta se rozvíjí časem. Kdyby tam na začátku nebylo nic, nemohlo by to přijít. A ta úcta je podle mého názoru velmi důležitá, protože zamilovanost sama o sobě je velmi pomíjivá a nejistá, nestojí-li na pevných základech.
sussanah "urcite se nedej, at uz je to jakkoliv, tebe vase dite ovlivni nejvic, at uz by ti pritel pomahal sebevic, proste bude primarne tvuj zivot obraceny vzhuru nohama. A to si clovek proste uz musi promyslet a byt "pripraven" to tak nejak absolvovat"
.....přesně tohle si myslím, jen se bojím trochu sama sebe, jestli to někdy budu mít promyšlené
tygr21: Je mi 26.
myscha nebylo to úplně podvodem, spíš využití situace a stejně se nepovedlo 😅
@erin4 tak já bych asi zkoušela vysvětlit POŘÁDNĚ proč já ještě nechci.....nenapsala jsi, co tě k tomu vede (jste spolu chvíli, děláš školu,chceš počkat kvůli fin.situaci, chceš si nejdřív vybudovat trochu té kariéry....apod) a kdyby to nepomohlo asi bych si nějaké to mimi půjčila na víkend domů ( třeba by kamarádka uvítala volný víkend 🙂 ) a nechala ho, ať se řádně zapojí a třeba sám uvidí, že to nejni jenom sranda....a bude pak líp naslouchat, proč ty ještě nechceš....
Mít dítě je zcela na domluvě obou partnerů - si tedy myslím - a udělat nějaký ten "naschvál" jako u vás to pokažení, to teda nevím,nevím.... ☹ ☹ ☹ víc než že by mi to bylo líto bych asi byla pořádně naštvaná a přístě trvala na nějaké další antiko.....pokud teda fakt ještě nechceš....
My když jsme s manžou řešili něco hodně důležitýho a nemohli jsme se shodnou, tak jsem sedli a na kus papíru psali plusy a mínusy...pak jsme nad tím mohli v rámci možností "rozumně" debatovat....