Jak jste se vyrovnávaly s odchodem partnera?
Jak jste se vyrovnávaly s odchodem partnera (tatínka dítěte)? Byl to jen vztek nebo naopak vysvobození nebo s tím máte problém stále? Bylo to ze dne na den? Nebo jste to očekávaly, protože rozpory byly dlouhodobé.
Pokud tady teda vůbec nekdo takový je,kdo zůstal sám s miminkem.
Prvne apatie, pak zlost a pak uleva. V podstate jsem mela doma dalsi dite.
@ivular ten objimak je pro tebe
Vysvobození..sama na tři děti a on byl jak čtvrté, přesně jak tu někdo píše.
Ty jo, začínám vám v uvozovkách závidět. Že se vám ulevilo. Zatím jsem k tomu nějak nedospěla a bojím se,že ani nedospěju. I když se říká,že všechno chce čas.
@danfal tak to je krásný. To muselo být super, když už člověk moc asi nedoufa a ono ještě v životě něco přijde. Jenže taky možná když je na to ještě čas. Já si to musím nést vnitřně,abych tím neobtěžovala okoli, protože to jen přidáva,že mi to říkali a že jsem si neměla malého nechávat, když jsem mohla vědět,že na to zůstanu sama a podobne podpasovky.😠
@symca tak to jsou teda řeči skutečně hloupých lidi, ani kdyby byl muž budoucí otec milionový nikdo nezaruči, ze to tak bude navždy - muži byly jsou a budou, ale dítě už by jste nikdy mít nemusela, mate ho teď v tu nejlepší chvíli a to je krásne pro vás oba. Ať se stalo cokoli, on přijde o vás dva, vy už nikdy sama nebudete... Já mám s manželem štěstí a snad to vydrží, ale co mame děti už přemýšlím jinak 😉 vybodnete se na všechny, přečtěte si nějaké knížky o vnitřní rovnováze, sile myšlení. Užívejte miminko každým dnem, ono vám to vrátí stonasobne a hlavne, i kdyby byl otec jiný, dokonalý, bůh ví jaký podle toho co si představuje rodina, nebylo by zase něco jiného - život totiž není dokonalý 😘
@symca Vysvobození. Jednoznačně vysvobození. Nicméně já jsem si s ním zkusila všechny formy domácího násilí, čili to "odmilování se" u mě šlo zatraceně rychle..