Jak dětní nevyžádaně radí bezdětným 🙂
Ahoj vespolek 🙂
Zasmála jsem se tady nad tematem, jak bezdětní odborníci radí s dětma rodičům.
Pojďme se na to podívat z druhé strany.
Mně hodně štvou ti dětní se svýma radama a komentářema ohledně dětí. Vyberu pár perel ze zkušenosti své nebo kamarádek.
Několik žen z okolí se na mě z mně neznámého důvodu zaměřilo. A buď mi až nutí mít dítě nebo zaručeně vědí, že už těhotná jsem. Je jedno, že říkám, že zatím ne, že beru anti, že nechceme.. Je jedno, jestli je mi blbě – to jsem jistě v tom. Jsem spokojená – to není jen tak, určitě jsem těhotná. Jdu k doktorovi – tak to jsem jasná, nezáleží zda je to očař nebo kožní 🙂 Když beru třeba Atb, a nedám si skleničku, tak to je úplný očistec.
Někde brečí dítě, je neposlušné.. však si zvykej.. no co koukáš, taky tě to brzo čeká... A celkově tato hláška „však si zvykej“ a nebo když si člověk chová dítě nebo si s ním hraje, že tedy „trénuje na vlastní“ mě dokážou fakt otrávit.
Někdy mám pocit, že těmto lidem můžu řict cokoli, a oni to vždy překroutí na téma dítě.
Viz koupila jsem si novou karimatku a stan – no to se vám bude hodit, až budete kempovat s dětma.
Kámoška má nového přítele, celá září – to je skvělé, to třeba budete mít děti zároveň.
Jedeme tam a tam na dovolenou/byli jsme – jj, jen si to užijte, dokud můžete, s dětma bude utrum.
A někdy i takové jakoby škodolibé vyhrožování... však počkej, i na tebe jednou dojde.. bude konec s vyspáváním.. a na takovouhle dovolenou rovnou zapomeň 😈 no počkej s dětma, ty ti ten tvůj byteček vylepší 😈
Tak nějak se nudím, potřebuju nakopnout – no už bys měla jít na MD.
Vůbec nestíhám, pořád nějaký akce, zábavy, hodně práce – no už bys měla jít na MD 🙂
Už fakt nevím, o čem se bavit, co říkat.. vždy vše stočí na dítě. S některýma už jsem z tohoto důvodu bohužel omezila konkakt. Protože otázka jak se máš, co novýho? Vlastně znamená Jsi těhotná?? a o nic jiného není zájem, i kdybych se vrátila z cesty kolem světa, a chtěla o tom vyprávět, tak reakce je Aha, takže nového teda nic :(
Nemám problém, když se někdo normálně zeptá co a jak, zda plánujeme mimi. Ale když se jasně vyjádřím, a oni stejně melou svoje.. tak mě to moc mrzí, protože před tím, než měli děti jsme si skvěle rozumněli. A pak samozřejmě rady, že není na co čekat, věk nezastavíš atd..
Jo a pak takové to, co bylo zmíněné i v té diskusi o bezdětných radilech... hlášky typu to pochopíš, až budeš mít svoje.. nemáš děti, tak se nevyjadřuj.. nemáš děti, takže jsi vlastně něco jako nesvéprávná :D
Někdy nad tím mávnu rukou, zasměju se, a někdy jsem fakt už vytočená.
Samozřejmě kdyby mi to bylo úplně u zádele, tak to zde vůbec neřeším. Tak třeba se společně zasmějeme nad nějakýma pokladama.
Tak holky přidejte se 🙂 z vlastní zkušenosti vím, že tu jsou i bezdětné 🙂 a vlastně každá z nás byla někdy bezdětná, tak třeba má nějaké „oblíbené“ hlášky ještě v paměti.
Hezký den 🙂
@no_title JO... svatba = dítě. No jo, když se oni "museli brát", tak jak to, že my jsme se vzali jen tak, 2 roky od svatby a pořád nic??
A přesně, nebudu se někoho ptát každý měsíc. A co měsíc. Já jsem kámošce řekla, že fakt ne a ne. Ona že ok, chápe, a stejně se mě co týden ptala, zda není nějaká změna. Ach jo...
A právě, nikdo neví, jaký ten pár řeší problémy, třeba jim to nejde.. a neustálé vyptávání zřejmě nepomáhá.
A když pominu zdravotní problémy.. tak nejedna kamoška mi řekla, že je z toho otrávená, a už nechce z trucu, nebo jak to nazvat. Prostě to tlačení má úplně opačný efekt.
Přeju Ti pohodový porod a krásné mateřství 🙂 Hlavně dítě nedávej jeho otci na hlídání! Ale cizí ženské kdykoli 🙂 Já padnu :D
Nad druhou diskuzi jsem se uz zasmala dost, tady se to snad taky hezky rozjede 😉
S predchozim prispevkem se muzu naprosto ztotoznit, taky jsem musela neustale vysvetlovat, ze opravdu nejsem tehotna, ale ze se ve 22 vdavam dobrovolne 😀 naslednych dotazu jestli uz, bylo taky nespocet. Nejvic me ale dostalo, kdyz se nekdo zeptal, ne jestli uz cekame, ale kdy ze jsem to jako stihla porodit 😀
Ja teda jeste studuju, takze rad, jak to s ditetem nezvladnu, jsem dostala nespocet, ale v tomto pripade jsem to jeste brala, protoze to byly pripominky vesmes opodstatnene. Nicmene me nebavilo neustale se obhajovat, proc si dite porizujem uz ted.
Kdyz uz jsme se rozhodli pro dite tak brzo, tak jsem doufala, ze otazkam a radam typu "kdy uz a jen pockej, az budes mit svoje, to si neumis predstavit, vsak uvidis" se vyhnu, ale v tehotenstvi se to spustilo naplno. Prirovnani, ze se me telo stalo veci verejnou, bylo velmi trefne. Vzhledem k memu (evidentne velmi nizkemu) veku, se mi dostavalo ani ne tak rad, jako spis skodolibych proroctvi, jak si to maluju moc ruzove, ze o detech nemam ani paru, ze se nevyspim, ze dite bude porad jen brecet, jaka je to drina a ze jeste uvidim. Nespocet protichudnych doporuceni, jak mam ci nemam delat to a ono, co si poridit a neporidit.
Tehotenstvi je vubec takovy zvlastni mezistupen bezdetny a detny, k nemuz maji ale obe skupiny nejvice pripominek a vy se nemuzete adekvatne branit, neb nepatrite ani do jedne. Navic vetsina lidi nabyde dojmu, ze bez jejich rad to dite nikdy neporodite, nevychovate a vubec nebudete vedet co s nim. Uprimne jsem to ale cekala horsi 😀
Vzhledem k tomu, ze z mych vrstevniku deti nikdo nema, tak tam jsem zadne rady neobdrzela, ale pohybuju se spis mezi starsimi a tam jsem vzdy byla za "bezdeteneho vyvrhele, co o zivote nic nevi". Ve stylu, ze dokud nemas dite, nic nevis a nemas narok se zapojovat do hovoru (ktery se zasadne stacel k detem). Clovek pak snadno nabyde dojmu, ze dokud neporodi, nema pravo na existenci.
Ale celkove mam asi stesti na lidi kolem sebe, protoze jsou taktni a vzajemne si do niceho nekecaji, at uz detni nebo bezdetni.
Ahojky, no mám něco podobného!
Na MK jsem především kvůlu dětem z předchozího vztahu mého přítele. Mě je 27 a děti nemám a ani neplánuju. Důvody jsou prosté nepřijdu si vůbec na svůj věk, psychicky se cítím tak na 20, jsem líná, úzkostná a celkově si nedovedu představit mít teď dítě z pozice pracovní (moje práce mě celkem baví, mám pěkné peníze a nechci na tři roky odejít a pak začínat znova.) Důvodů je spousty, ale k věci. V mé práci všichni ví, kolik mi je a nátlak okolí začíná být obrovský. Někdy jsem z toho fakt už v nervech, věty typu !já v tvých letech už jsem měla pětiletou Martinku", hm a co jako? Další paní si myslela, že mi je kolem 22, když jsem jí řekla svůj věk, řekla mi, noo tak to už máš opravdu nejvyšší čas 🙄 Někdy se tomu zasměju, přesně jako ty, a někdy mě to fakt vytočí a taky trochu znervozní. Chtěla jsem tím říct, nejsi v tom taky sama a taky to, že se lidé nikdy asi nepřestanou starat o život druhých.
@kessien to je asi nejtrefnejsi, vsichni resi ne sebe, ale ostatni, a vzdycky delas vsechno spatne 😀 kdyz mas deti, radi ti co s nimi, jak kdybys byla nesvepravna, kdyz je jeste nemas, radi ti, ze uz mas davno na case. Kdyz je mas brzo, jsi na ne moc mlada, kdyz pozdeji, jsi na ne stara. Clovek se nikdy nikomu nezavdeci
Mně se kolegyně po každém delším volnu kouká na ruku a na břicho. I když je mám ráda, řekla jsem, ze jestli se mě budou ptát, v mým věku už bych přece mohla, měla, budu se ptát, jestli nejdou do invalidního důchodu. Leckdo v jejich věku už v něm taky je. Pomohlo to. Dítě chci, vždycky jsem věděla, že ho chci, ale ne vždy jde život podle toho, co si člověk naplánoval 😉
Myslím, že tohle dělají ženské, které nejsou úplně spokojené ve stavu, v jakém jsou a mají potřebu přenést tu negaci i na toho druhého, aby se náhodou netěšil a nedejbože nebyl ještě spokojený 🙂 Taky jsem to zažila, především s jednou ex-kamarádkou, která měla dítě rok přede mnou, takže jsem si to taky vyslechla, počkej až tohle a támhle, jo, ty jsi v pohodě, no tak počkej až začne chodit, to si užiješ, pořád v klidu, no počkej až budeš mít druhé, jedno dítě žádné dítě, zvládáš to jo, no to jsou prostě holky, kdybys měla kluky jako já, to bys viděla, jaká je to dřina..... 🙂 Tak dlouho jsem krčila rameny, protože jsem se nechtěla pořád obhajovat, proč jsem šťastná a spokojená, až jsme se přestaly vídat. Já sama jsem tohle snad doufám nikdy nikomu neudělala, naopak jsem takový propagátor mateřství, protože já, byť jsem původně ani děti nechtěla 🙂, tak jsem v nich našla opravdový smysl a náplň života a baví mě to na 100%. Rozhodně je můj život bohatší, zábavnější a aktivnější, než byl předtím a z toho svobodného mi nic nechybí. Kdy svobodný, dospělý člověk najde příležitost malovat vodovkama nebo stavět domečky u pařezů pro brouky? 😀 Každý by měl žít podlé svého, dětný nebo bezdětný, nikdo nemá právo soudit. A uzavřu to citátem K. Čapka: představte si to ticho kdyby lidé říkali jen to co vědí 🙂
nevzpomínám si moc, že by se tu a tam někdo ptal na děti, když jsem ještě byla bezdětná. ono to asi přijde s věkem, který se okolí zdá "být vhodný na dítě". bohužel jakmile skutečně dojde k těhotenství, tak otázky naberou zase směr na pohlaví dítěte, jméno, začnou doporučovat to a ono, vynášet nevyžádané soudy a rady a ... prostě tihle lidé jsou na facku, ať se to týká čehokoli. a až bude děcku tak rok, tak přijdou otázky kdy bude druhé apod. CO JE KOMU PO TOM?? hraju často hru "na partyzána", pokud se mi otázky zdají vlezlé nebo je prostě nechci: je to kluk nebo holka? "nevím", jak se bude jmenovat? ještě nevíme. atd. jednoslovní odpověď je nejméně vyčerpávající, ať už víte nebo ne. když se nechcete svěřovat. a pak se zeptám na něco já jich, třeba úplně mimo téma. tihle lidi stejně odpověď nepotřebují, jen jsou nepatřičně zvědaví, i když jim to k ničemu není.
Mě teda nejvíc točily "shovívavé" úsměvy a průpovídky typu - až budeš mít děti, tak to pochopíš - to vždy, když protistraně došly argumenty. Občas jsem si připadala, že tím, že někdo má děti, má automaticky patent na rozum. A přitom s dětmi mám velké zkušenosti (pracovní), bohužel na své vlastní jsem si musela počkat. Nyní jsem právě uspala svého skoro pětitýdenního prcka, takže už "patent na rozum" evidentně mám 🙂 Zítra si najdu tu druhou diskuzi, protože jsem zřejmě byla ta bezdětná, která radila dětným (v práci samozřejmě).
Ja jsem uplne nesnasela nadnesene usmevy a shovivave pronesene vety typu "az dite mi srovnalo priority",cimz dotycna davala hodne povysene najevo,ze bez deti jsem menecenna a nemoralni k tomu. Plus to,kdyz ze me nekdo delal karieristku,ktera nema deti,protoze honi karieru,kdyz ve skutecnosti to bylo naopak:dlouho se ditko nedarilo,tak jsem delala aspon tu karieru.
Bohuzel holky,ani s ditetem nekteri neprestanou,viz ta druha diskuze. Na nektere vety jsem uz alergicka a holt se musim taky naucit partyzana 🙂
Mimochodem i kvuli tomu jsem nekolik let nechodila na tridni srazy-nezvladala jsem ukazovani fotek deti s temi priblblymi komentari-viz predchozi prispevek.
můžete sem dát odkaz na tu druhou diskuzi? Nemůžu ji najít 🙄
@martiina_k Jasná věc 🙂
https://www.modrykonik.cz/forum/od-te-doby-co-mam-dite/bezdetni-odbornici-na-deti-a-jejich-rady/
Ano, většinou to asi je tak, že lidi mají takové řeči, když nejsou srovnaní sami se sebou. Vidím v tom ten strach, abych v tom nebyla sama, aby se druhý náhodou neměl lépe. Závist beztarostného života, i když říkají, že děti jsou nadevše.. tak je tam ta hořkost, že jsem byla ZASE na dovolené, že mám nějakou novou drahou věc třeba atd... a je tam i zlomek, co to myslí dobře, a nechce, abysme propásli tak skvělou životní zkušenost, jakou mateřství jistě může být. Bohužel jsou v tom někdy tak úporné, až to je kontraproduktivní.
Na partyzána taky zkusím 🙂)
@pavlinar díky, jdu pročíst, dokud prcek spí (ááá právě začíná kňourat, tak uvidíme, zda to stihnu nebo ne). Jinak partyzán zní dobře, asi taky vyzkouším 🙂
Me ted v zime porodily dve ze tri nejlepsich kamosek a musim rict, ze mivam obcas pocit, ze s ditkem porodily i veskerou empatii. Najednou nemam narok na to byt unavena, protoze ony maji dite a jsou unavene vic. Najednou nemam narok byt nevyspala, protoze ony maji dite a spi min nez ja. Najednou nemam narok si na nic stezovat, protoze ony to maji s malym miminem tezsi. Najednou jsou moje starosti (lecba neplodnosti, potraty, svatba, stehovani) nicotne, protoze ony maji na rodicaku starosti vetsi. Pry to pochopim teprve az budu mit dite 😅 Nevim, ocividne pokud se ditete nikdy nedockam, tak umru uplne blba, nesvepravna a bez prava na vlastni nazor.
@lulu_88 mám stejnou zkušenost. S dítětem totiž přichází patent na rozum, kdo dítě nemá, ten vlastně vůbec nic neví a vlastně ani nechápu, že se dokáže o sebe sám postarat 🙂 jak jsem psala výše, nám se miminko konečně zadařilo, takže ke mě ten "rozum" zřejmě právě přišel 🙂))) od teď už dle logiky dětných (mezi které se tedy už řadím) rozum mám a můžu radit 🙂)))
@martiina_k gratuluju k rozumu a hlavne k miminku! Ja furt doufam, ze jednou, az snad to ditko fakt donosim, nevyzadane a mnohdy dost zranujici rady okoli davat nebudu. Ale kdo vi, hormony jsou svina ... a mozna porodem prozru a uvidim, jak jsou ti bezdetni hloupi 🙂 😅
A partyzana praktikuju uz par mesicu, vlastne od svatby, protoze pro okoli je proste strasne divne, ze v mem veku a tolik mesicu po svatbe porad to bricho nemam. Podle nekterych jsem holt leniva karieristka, ktere ujede vlak ... a do diskuze s takovyma se ze zasady uz nepoustim, akorat by me to psychicky ranilo jeste vic.
@lulu_88 jo, já byla taky za kariéristku. Hlavně u tchánovců. Manžel jim nechtěl říkat o našich problémech, tak jsem mu řekla, že pokud jim to nějak rozumně nevysvětlí, že jim řeknu, že děti zatím nechce on, ať se s nima potom dohaduje on 🙂 všichni mí blízcí o problémech věděli, takže se hloupě neptali.
Na partyzana asi zkusim 😀 uz jsem si vyslechla vety o delani kariery, divne pohledy, kdyz jsem chtela menit po nekolika mesicich praci, protoze se mi tam nelibilo, doprovazene recmi "tak nechces radsi pockat, az..?" (az naprsi a uschne?)
Kupodivu nekdy mi ty dotazy nevadi, kdyz vnitrne citim, ze jsou privetive minene, nebo s temi lidmi mam dobry vztah a nerozpakuju se rict neco ve smyslu, ze to ne vzdycky zalezi jen na nas..co fakt nemuzu, jsou opakovane dotazy doprovazene jiz zminenymi recmi o kariere, nejvyssim casu (jasne, smrtka mi pomalu klepe na dvere) nebo dotazy, jestli my vubec dite chceme..
@komive tos mi připomněla práci, to je téma samo pro sebe. Když jsem se vdávala, tak v té době se zavírala firma, tak jsme se s kolegyněma bavily kdo kam, co dál.. a některé mi řekly, že to já řešit nemusím, však se vdávám. Jakože po svatbě nebudu mít potřebu bydlet, jíst... žít..? Nebo že mě bude živit manžel? Bohužel ne.. tak jsem jim to i řekla, že mě manžel živit nebude, ale že jim to přeju, jak to mají doma zařízené.. tak koukaly.. a pak při hledání, že ani si moc nemusím vybírat, však to bude na chvíli. A při nové práci zas, že to je dočasné, že nemusím řešit, co bude za rok atd... přitom já jsem jim nikdy NIKDY nic o dětech nevykládala, to si samy vymyslely. A v nové práci jsem teď skoro 2 roky :D A i kdybych dítě plánovala dle jejich představ, tak mi to nepřijde jako dobrá strategie to všude rozhlašovat při hledání, a pak i v nové práci + člověk plánuje a pánbuh se směje, že 🙂
@pavlinar Jojo, v práci. :😅 Vdávala jsem se na podzim a na vánočním večírku se ke mne kolega přitočil, já se sklenkou přípitku v ruce 🍹, že oni na oddělení si teda mysleli, že na večírek už nepřijdu - ve svém stavu, že si tam všichni myslí, že jsem těhotná, když jsem se teď vdávala. No tak aby ne, že? Manžel by si mne asi jinak nevzal. 😝 A těhotné asi na večírky nemají přístup, nebo nevím.
Já se vdaVala ve 30 ti, do těch doby samé, když už se budu vdávat. Brali jsme se, protoze jsme chtěli byt spolu a dítě zatím neplánovali. Nikdo to nechapal, ze jako nemusime. Dite az jsme se rozhodli 2.5 roku po svatbe, 8 mesicu trvalo otěhotnět. Těch 8 měsíců mi ty dotazy dost ublizovaly a stresovaly. ALE nejlepší anabáze s "nejlepší kamaradkou": zkracene: nikdy neměla chlapa, moc přátel, stale v depresi. Dost jsem ji podporovala a i když se mi někdy nechtělo, zavřela jsem se. TaHala jsem ji po známých, hledala chlapy, učila co neuměla. .Stále mi rikala, jak nesnasi lidi, kteri se ji ptaji na svatbu, priteke, dite, byla z tpho vzdy perplex. A rikala,ze je ro nevxchovanost 1.kategorie.Na seznamce konečně chlap, mluvila o nemoci dost hnusnė (je ošklivý, málo vydělává, blbe se obléká, rodina strasna, kam. Strasni,nechci ho..).když jsem byla v 7 tyddnu, chtěla jsem ji to říct, ale ne na spol. Navsteve, kam jsme s manželem jeli. Tam mi řekla, že je v 5 měsíci. Byly jsme spolu tak 2-3x týdne a 9 na mi jich nerekla-to jsou nej kamarádky? ? Vše mi došlo a ani jsem nepochopila, proc se s přítelem chtěla rozejít, když byla tehu...vše Velká lez, rozhadala mě s jednou kam. A málem i s druhou, vše mi došlo az pak. Byla jsem uplne pryc a nechtěla se s ni bavit- o cem taky. Volala -nebrala jsem to, tak psala: ty ale nevis,jake je to byt MATKA, co cítím, jak je to těžké, jak jsem unavena, jak se těším, MATKA, bla bla..a když jsem se ptala, proc mi to nerekla, tak prý kvůli manželovi? ?? (Úžasný clovek), pak mi zas řekla, že se Vala, že nemůžu mít deti, tak ato mi to není lito. Jenže, když jsem ji to zvedla, po tom, co volala menu manželovi a brečela, tak jsem jen slyšela ONA, MATKA...přitom v praci celý den hackovala, vozil ji manžel a vyzvedaval:10-16..Já jezdila na služebky, studovala, mela vedlejšak..tak jsem ji řekla, že to ze je těhotna je hezke, ale neznamená, že se ted točí vše kolem ni a muže se do mě navážet. Prosila,ať to smažeme, protoze poprvé se cítila "nade mnou" a chtěla si to užit. A když jsem se ji ptala, že když si myslí, že nemůžu mít deti, tak proc mi to její tehu neustaLe omila o hlavu, tak mi řekla, že to nemůžu pochopit a pochopíme, az budu těhotna. ...všem rekla, že ji strasne závidímě tehu a chtěla byt za tu hvězdu. A taky mi řekla, že si koupili byt v lokalitě, kde před pul rokem my (i když předtím říkala, že je to tam hnusný apod.). Po cca 3 telefonátu a 20 mailech o tom, jak ona je nastávající matka a chce to se mnou prozivat (najednou) jsem ji řekla, že jsem tehu. Minuta ticha, blekotani a závist by se dala krájet. Ani tentokrát ji nenechám to byt "lepsi".ostatní mi pak vše postupně docvaklo. ..omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale chtěla jsem tím říct, že tohle z lidi dela závist a ja jsem jen byla naivní. A vzdycky si najdou další dotazy, izolace druhe dítě, nesmí byt rozestup apod....
@marion2017 Tak to jsme na tom podobně, svatba kolem 30, a jen tak. No ty bláho, to je teda podezřelé.
S tou kamarádkou je to hodně smutné. No jo, úspěch a pěkný život se prostě neodpouští. A co na tom, že si to člověk vydřel, a ten druhý závistivec není přičinlivý a jen závidí.. znám znám.. Když cítím, že se mě někdo snaží sestřelit blbýma kecama, tak se snažím aspoň naoko tvářit šťastně a spokojeně, to tyhle lidi nejvíc nas.. naštve 🙂 Uplně jsem se těšila, co ona na to, když se dozvěděla o tvém těhotenství 😈 😀
Holky, dík moc všem za příspěvky, bavím se 🙂 a vybavují se mi další a další situace 😝
Asi jsem sama někdy pustila z pusy něco jako "jen počkej, až budeš mít svoje děti", ale upřímně doufám, že to vždy bylo v reakci na nějaký "útok" protistrany (třeba když mi bezdětná kamarádka v průběhu mého šestinedělí radila, abych se sama pro sebe namalovala a měla ze sebe dobrý pocit, zatímco mně by stačilo spát déle než 20 minut a nečůrat do vany 🙂, nebo když tatáž hodnotila, že i s dětmi si to mohu zařídit jako když jsem je neměla, ať šlo o plánování společných setkání nebo realizaci vlastních koníčků v době, kdy jsem kojila skoro každou hodinu).
Svého času, kdy jsem byla bezdětná, mě štvalo, když mi kamarádky začaly dávat rady k výchově, přestože pro mne představa dětí v té době byla něco naprosto abstraktního, a nebo pořád jen mlely o svém potomkovi. To druhé je určitě pochopitelné (sama jsem si v té době říkala, čertví, jak mateřství "poznamená" mne), ale v okamžiku, kdy se s někým sejdu a mluvím pořád jen já a já a nenechám mu prostor, aby řekl něco i o svém životě, musím se smířit s tím, že ten druhý už pak třeba nemá potřebu se se mnou vídat nebo vztahy hodně omezí 😉.
Další lahůdkou jsou kamarádky, které začnou kecat do života těhotným (a s oblibou je straší, jak měly hrozné těhotenství, porod apod.) a novopečeným matkám (nevyžádané rady je lepší pustit ihned druhým uchem ven). Bohužel se tomu člověk nevyhne a přijde mi, že obzvlášť na ženské je vyvíjen tlak, že pokud nemají děti, tak jsou nějak méněcenné. Že když s někým dlouho chodí, hned si ho musí brát. A když se vdají, hned musí mít děti. A jak porodí jedno, tak už cestou z porodního sálu se jich lidi ptají, jestli plánují druhé 😀. Tohle je třeba asi fakt brát s rezervou, zejména od cizích lidí, a u kamarádek, pokud jsou hodně dobré, jim aspoň naznačit, že je mi to nepříjemné.
Osobně považuji řeči typu "A kdy budete mít miminko, věk na to máte, jste svoji" apod. za netaktní. Navíc člověk nikdy neví, zda druhá strana děti z nějakého (jakéhokoli) důvodu nechce nebo mít nemůže, a jestli se těmahle řečma netrefí do nějakého bolavého místa... Obecně nefandím tomu, aby někdo, kdo nemá podobnou životní zkušenost, kecal do života druhým 🙂.
No, co je únava jsem fakt pocítila, až s dítětem. 😂 Ale fakt jsem se snažila nedávat rady, ani jako bezdětná a ani jako teď dětná (to slovo fakt existuje?). A že skusenosti musím říct, že opravdu má spousta žen (ale i mužů) pocit, že dostaly patent na rozum a je jedno, jaké oblasti se týká...
Nejvíc mě točily dotazy od kamarádů (můžu!), jestli kojím a že se kojí max půl roku...
Inteligentním radám se nevyhneš nikdy, ať jsi v jakémkoli stavu 🙂
mě v době, kdy jsme neměli děti a ještě neplánovali strašně štvalo, že pro lidi znamenalo svatba = dítě. Takže do svatby nic, všechno O.K. ale měsíc po svatbě se začali lidi ptát jestli nečekám. No a titéž lidé se ptali snad každý měsíc, fakt mě to ničilo 😀 ale bohužel je už nezajímalo, že mám před sebou ještě 3 roky studia (vdávala jsem se ve 22 letech) a díky tomu bych nedostala ani mateřskou.
Potom jsme se začali snažit o dítě a o to víc byly ty dotazy zraňující, protože se ptali často a já věděla, že s mým zdravím to není moc O.K. Tak jsem to řešila tím, že jsem jim otevřeně řekla, jaký mám fyzický problém (pokročilé PCOS, ztvrdlé vaječníky a autoimunní problémy k tomu), i když šlo třeba o známou mojí mamky (protože stejně by se příště ptala znovu). Tak to buď zůstali stát s otevřenou pusou nebo mi řekli, že na to moc myslím 😂
Pak tu byli i samozvaní proroci, kteří tvrdili, že tento měsíc to určitě vyšlo 😀 že to cítí. No bohužel...
V těhotenství se pak moje tělo stalo veřejným majetkem, neb každý druhý měl pocit, že může mluvit do mých rozhodnutí, největší rozvrat v mém okolí způsobilo, že jsem šla na manuální obrat, abych mohla rodit přirozeně.
A obávám se, že ani po porodu to nebude lepší, to se asi budou lidi starat o moje prsa, zda kojím, zda máme dudlík a jestli už spí celou noc.
A jinak rady bezdětných těm, kteří mají děti, stojí někdy opravdu za to. Nejlepších perel se dočkáte od lidí, kteří to studovali (ideálně pedagogiku nebo psychologii v nejhorším případě speciální pedagogiku). Jednu takovou kamarádku mám 🙂. Ta mě div nezabila, když jsem řekla, že se chci i po porodu věnovat omezeně své práci (fotím svatby) až bude dítě trošku větší (cca v roce). Je toho názoru, že by se matka od dítěte neměla do 3 let věku vůbec hnout (jakože ani si zajít na nákup nebo procházku sama a nechat dítě manželovi na jedno odpoledne třeba). Zároveň však si představuje, že mi bude dítě hlídat sama bez dozoru, ačkoliv má tachykardii a občas upadá do bezvědomí. Jakože normálně to lidem asi nedojde, ale jak člověk pak dítě čeká, tak si víc uvědomuje ty rizika a do něčeho takového by nešel, takže v tomhle bude asi oheň na střeše.