Jak děti nerozmazlit?
Krátká úvaha před Vánocemi 🙂
Finančně na tom nejsme úplně zle. Peníze nám na stromě nerostou, ale ani v dnešní době nemusíme počítat každou korunu. Dětem se snažíme dopřát vše, co potřebují a rádi kupujeme kvalitní věci. Hračky se u nás úplně každý měsíc nekupují, ale knížky, sportovní potřeby a xx dalších položek které jsou tak nějak nutné pořídit hned. Syn to vnímá už jako standard, že dostává pravidelně knížky, když potřebuje spacák, batoh, kolo, dostane ho hned, protože to je prostě potřeba. Syn se ke všemu chová pěkně, věci nerozbíjí, ale vlastně dostává něco pořád, několikrát do měsíce. Jednou je to knížka, jednou to je krabička na svačinu, pak plavecké brýle, nebo jiné sportovní vybavení atd.
Jak vybalancovat to, že můžete dětem dopřát, klidně hned, nečeká se na Vánoce a narozeniny, věci se nedostávají za odměnu, ale zároveň děti učit že to není běžné v mnoha rodinách? Přemýšlíte o tom někdo taky? Nevím, jestli jsem své smýšlení popsala dost pochopitelně, případně dovysvětlím.
Rozumim ti. Nase deti se maji o mnoho lepe nez my v dobach naseho detstvi a obcas me prepadaji takove ty myslenky typu "co by za to deti v Africe daly", protoze jak pises, pro ne je to normalni a vubec si to neuvedomuji. Ale podle me to nijak nevyresis. Kdyz je to potreba, tak to koupim a jsem vdecna, ze muzu. Pravidelne se ucastnim vsech moznych skolnich charitativnich sbirek, Krabic od bot a podobne. Snad k tomu dojdou s vekem. Ohledne veci, ktere si deti "jenom preji", jsme docela umirneni.
@klokanka31 a musi ta radost byt materialni?
Úplně chápu a taky o tom přemýšlím. Hlavně já to mám "horší", že starší má handicap a často kupuju hračky/věci, protože mu hrozně chci pomoct s vývojem. A máme toho moc. Zatím to ještě ani jeden moc nechápe, ale brzo se budu muset začít krotit. Nechci, aby všechno brali jako samozřejmost a aby si taky uměli počkat a tak. Musím na sobě zapracovat.
@felixfelicis Díky za shrnutí, takto to vnímám také. Dětství jsem měla krásné, ale ne úplně bohaté (bez pocitu křivdy) a téměř vše bylo tak nějak k něčemu a s něčím spojeno. Rozhodně rodiče nešli a nekoupili hned, často se čekalo na Vánoce, narozeniny, vysvědčení atd. Jsem strašně ráda, že jim můžu dopřát všechno co potřebují a nemusím koukat úplně na peníze. Spíš přemýšlím do budoucna, hlavně jak to třeba budou vnímat ve školním věku kdy si třeba budou víc všímat toho že ne každý spolužák, kamarád má všechno hned, nebo to nemusí mít vůbec. A třeba přemýšlím i o tom, že teď mají vše tak nějak automaticky značkové, pěkné, většina věcí je nová, jak se pak budou stavět k výběru věcí oni sami, až se budou rozhodovat. Zaděláváme si automaticky na problém?
Asi máš pravdu, asi to teď nevyřeším, spíš o tom s nimi musíme mluvit.
@lysecek Nemusí, ale když může, tak co by ne...
Moc děkuji za odpovědi, pročítám, přemýšlím a ráda si počtu jak to vnímají ostatní a jsem ráda, že toto neřeším jen já.
@klokanka31 premyslim nekdy o budoucnosti, tak dobre jako ted se uz asi mit nebudeme. Bude to prijemnejsi pro ty, kdo byli na to malo zvykli odjakziva?
Ono taky záleží jak to vnímá to dítě. Pokud se to dostane do fáze že okamžitě musí mít na co si ukáže, pak je potřeba zatáhnout za brzdu. Ale nevidím důvod proč všechny věci kupovat jen k něčemu.
@lysecek Jak se to vezme...znám člověka co celý život měl na co si ukázal, a už ho to přestalo bavit, a žije skromně. Ono všeho se člověk přejí, i blahobytu. Ale myslím si že je to 50:50.
Nevím, jestli odpovím úplně k věci, navíc mám dítě malé, 2,5r... Ale snažím se kupovat hračky a podobné "zbytné" věci jen k narozeninám a Vánocům (a to v omezeném množství, ne každou blbost), samozřejmě se nějaká maličkost pořídí i mimo, třeba nalepovací knížky, pastelky, to ano, taky oblečení, to co je potřeba... Ale už se začíná stávat, že jdeme do obchodu a dcera vidí hračku, plyšáka, co se jí líbí, a hned že to chce... V takovém případě nekupujeme, vysvětlím jí, že toto kupovat nebudeme, že to stojí penízky a my jsme přišli koupit něco jiného (třeba jídlo, plenky,...) a že uvidíme, jestli to třeba nepřinese Ježíšek... Vypadá, že to tak nějak vždycky pochopí a je v pohodě, ještě kývá, že ano, že počkáme 😄🙂 uvidíme, co bude časem, ale ráda bych ji naučila (později i syna), že nemůžou mít všechno hned a holt na něco se musí třeba našetřit atd, že jsou nějaké priority, co se musí zaplatit a pak teprve, když zbyde, se koupí to, co by chtěli... Tak to prostě v životě chodí 🙂
Taky je to pro mě velmi aktuální téma. Jsme tři, máme asi nadstandardní příjmy a vlastně si můžeme dovolit kupovat hodně. Zároveň pro mě je udržitelnost a ekologie hrozně důležité téma a jednak nechci dceru (ale ani sebe) rozmazlit, nechci být zavalena věcmi a hromadit je. Je pravda, že mě víc trápí kubík (jednorázový plast) než smysluplná hračka (maximálně se snažím být lokální a myslím, že kupujeme kvalitní věci, které mají smysl). Já i sama u sebe (jasně, jsem ženská, uměl bych si koupit každý měsíc šaty a triko a řasenku a trekovou mikinu) hodně řeším, jestli potřebuju nebo chci. A na chci i sobě prostě dávám závazky (tenhle měsíc si nekoupím nic na sebe, dokud bude tahle kabelka nositelná, jinou nekoupím atd). A stejně to dělám u dcery. Co potřebuje, to dostane. Radosti s rozmyslem. A minimalizuju kraviny na jedno použití (časopis, ten kubík, plastová hračka z číny se kterou si bude hrát tři minuty)
Skvělé téma! I já nad tím přemýšlím. Pocházím z velmi chudé rodiny. Když jsem byla malá, tak jsem málokdy dostala to, co jsem si přála. Často jsem nemohla mít ani tolik jídla, kolik jsem chtěla, protože bylo rozpočítané do posledního krajíčku chleba. Nikdy, opravdu nikdy jsem nedostala nic v obchodě, jídlo a pití se venku nekupovalo, dárky jen na Vánoce a narozeniny, asi si to umíte představit... Je to ve velkém kontrastu k tomu, že moje děti mohou dostat úplně cokoliv a kdykoliv. A trápilo mě, jestli nebudou rozmazlené, sobecké a tak... Ovšem poslední dobou mám pocit, že to je hlavně můj problém, ne jejich. Abych to rozvedla - nějak jsem dospěla k názoru, že tyhlety pocity jsou jen moje nezpracovaná závist, moje dětská bolest z toho, co jsem potřebovala a co mi chybělo.
Teď nemyslím, že by dítě mělo dostat cokoliv, na co si ukáže, to by bylo pouze důsledkem té samé nezpracované bolesti, ovšem čím víc nad tím přemýšlím, tím víc si myslím, že na naplňování potřeb není nic špatného, naopak. A taky mám pocit, že rozmazlenost, v tom smyslu, v jakém by tu mohla být zmiňovaná, vlastně vůbec neexistuje. Ty projevy, které s ní lidé často spojují, jsou spíš projevy nedostatku, než chybějící vůle nebo nějaké cnosti. Četla jsem hodně výzkumů na téma, jak chudoba a nedostatek ovlivňují fungování lidského mozku a dost se s tím ztotožňuji. I pro malé dítě je mnohem snazší nedostat pamlsek v obchodě, když ví, že doma jsou k dispozici, než když ten okamžik v obchodě vidí jako svou jedinou šanci dostat nějakou dobrůtku... Nenaplněné potřeby frustrují, nemají žádná pozitiva. Nakonec se naučíme je potlačovat, ale ani to ve výsledku nepovažuji za nic dobrého.
Samozřejmě do toho vstupuje ještě povaha dítěte, jsou děti, které si budou přát jakoukoliv blýskavou cetku, co potkají, ale tam už je na rodiči, aby rozlišil potřebu od momentálního zaujetí a aby tohle rozlišování naučil i dítě. U nás třeba platí, že může dostat skoro cokoliv, ale musí si to pamatovat, říct si o to opakovaně, i když daná věc není zrovna nadohled. A funguje to dokonale. Taky platí, že z nastaveného standartu se špatně sestupuje dolů ale to je pouze informace pro mě jako pro rodiče, o které vím a pracuji s ní, je-li to potřeba...
A když jsem si takhle zapřemýšlela, tak ještě odpovím na otázku, jak balancujeme to, že my máme a ostaní ne. Pracujeme na rozvíjení vděčnosti a zodpovědnosti. Vděčnost je ohromně užitečná věc. Možná i trochu dovednost, dalo by se říct. Myslím, že by se jí mělo učit každé dítě, bez ohledu na finanční situaci, protože každý má něco, co pro ostatní není samozřejmé, my tedy vděčnost vztahujeme mimo jiné k finanční situaci. Zodpovědnost pak vidím v tom, že o věci, co máme, nějak pečujeme, nenecháváme je chátrat a pokud už je nechceme, tak jim najdeme nového majitele/účel/ekologicky je zrecyklujem.
Nikdy jsem nepochopila takové to kupovat věci jen k narozeninám a Vánocům...
To jako celý rok nic a pak bum ?
Přesně jak píše autorka výše ,kupuju to co je aktuálně třeba ...kolo brusle aktovku plavecké brýle koloběžku nové tenisky kšiltovku hlavolam
...
Měla jsem to doma stejně ...nejsem teď setrivy typ ,ale v podstatě pro mě nemají věci úplně šílené nějakou hodnotu.
Rada si kupuju kvalitní a funkční věci ...
Ale radši pojedu na výlet nebo k moři nebo na lyže ...než si pořídit drahy mobil nebo novou tv...
Pro mě jsou věci věci ... Nemusím to tak vyzdvihovat že je to nějaká svátost ...
Mně se moc líbí myšlenka, kterou už nevím, kde jsem slyšela, že děti mají dostat vše, co potřebují, ne co chtějí.
Pro mě to znamená, že kolo dostanou v létě, nové plavky, nezbytné potřeby na sport, když jsou potřeba. Ale zbytné věci běžně nedostávají. Myslím, že není třeba chtění uspokojovat hned, je potřeba i toužit...
Já se svým dětem snažím dopřát vše a hned. Věci na sport, školu, ci literaturu nepovažuji za věci, na které by se mělo čekat např.na Vánoce. A přijde mi to naprosto normální. A přestože vím, že mě děti mají určitý nadstandard, tak jim říkám, a bavím se s nimi otevřeně o tom, že to prostě nejde tak nejde, že jsou rodiče třeba nemocní atd. Prostě vždy vše narovinu. A dcera, u které bych to mohla řešit(4trida) je velmi pokorná. Věci dává na potřebným(samozřejmě za mě asistence) pomáhá tomu kdo potřebuje pomoc atd. Takže za mě, vždy mluvit o všem narovinu. Jediná lež která u nás frcela byl Jezisek
@ruzova_pastelka
@marimanta ja se v tom dost placam... nepoznam co potrebuji. Co kdyz oni to potrebuji, ale ja ne. Pro mne to je podruzne nepotrebuju to, odpustim si to, ale deti ne. Konkretne hlavne treba ty sladkosti. Nebo ja je spis potrebuju taky, ale bojuju s tim, abych to nezrala furt. A prenasim to na deti blbym zpusobem. Dalsi elektronika iphone apod. Pro mne to je drahe takze si reknu, ze to vlastne nepotrebuju, nechci, nedosahnu na to. Ale deti to nepochopi. V 10 letech nepochopi, ze chytry telefon nepotrebuji, protote ho maji uplne vsichni a ty deti ho tak vlastne kvuli tlaku okolí potrebuji taky. Dnes je podle mne mnohem vetsi tlak na to materialno, drive se vice uznávaly i moralni hodnoty. A generace deti a rodicu( nas starsich) ma toto rozdilne vnimani. Asi tady motam pate pres devate.... no presne stejne jak moje myslenky😅
Ja toto tiez riesim. Mame odstrasujuci priklad v rodine kde svagrova kupovala detom vsetko na co si ukazali. Doma mali hracky v krabiciach, este neotvorene lebo ich to vlastne ani nebavilo mat vsetko, vlastne to chceli len v obchode. Dneska jej syn chodi na VS a dostava mesacne 1000€ na zivot aby chudak vyzil. Pre mna absolutne nepochopitelne. Nase deti dostavaju v priebehu roku co potrebuju. Hraciek nemame vela, oni ich ani nechcu ale skor ako pises, sportove potreby - kolo, korcule, kolobezka, lyze, kombineza,plavky, preliezacky... Proste ked to potrebujem teraz tak nebudem cakat na vianoce. Zase sa snazim aby na tie vianoce som ich nezahrnula hovadinami. Deti su (zatial) skromne, vypytali si po jednom darceku. Kupila som im aj navyse nieco ale fakt tam budu kazda po 3 veci cca. Myslim, ze ked sa kupuje co sa potrebuje a vyuziva je to ok a nemusis sa obzerat na to, ze druhy na to nema. Chyba by bola keby si nakupovala vsetko co si zmysli, krizom krazom a veci by lezali doma nevyuzite.
@marimanta tohle hezky vystihlo moje myšlenky... jen jsem to neuměla takhle napsat 👍
@veronicka89 tak já třeba píšu, že to co je potřeba nebo drobnosti i přes rok, běžně, přece nebudu s oblečením apod čekat na vánoce, s plavkama třeba, to by bylo dost vtipné... Ale opravdu jen tak nekoupím Babyborn za skoro 2tis, že, ani plyšového Binga za 500, jen proto, že ho chce v obchodě 🙂 to opravdu dostane na Vánoce nebo narozeniny, já navíc dárky fakt zvažuju a nesnáším krámy (hlavně plastové hrací a blikající nesmysly), jen aby dítě něco dostalo (nebo dostalo co nejvíc věcí), což se samozřejmě stává i proti mé vůli, s prarodiči není vždycky úplně domluva a i když se na nějakém pěkném dárku domluvíme, stejně koupí i nějakou tu kravinu
🙂
@konidana Jj přesně pro mě je nejnovější model telefonu zbytečnost, mám svůj už muzejní kousek a dokud bude fungovat, nový kupovat nebudu, ale pro dítě může být tohle životně důležité, protože chce mít nějakou věc top, protože to má většina.
Anonym: Kde je ta hranice, co je rozmazlování, co je potřeba a co zbytečnost? My si také kupujeme věci, co nepotřebujeme několikrát do měsíce, třeba profi péče o pleť u kosmetičky, pro někoho zbytečnost, rozmazlenost, pro někoho standard, pro někoho nutnost, také máme víc jak jednu kabelku, když se podíváme do skříně, kolik z nás tam má věci, co nenosí, protože nejsou tak trendy. Komu se podařilo si koupit věc na oblečení, co měl na sobě párkrát. Jdeme na kafe s kámoškou a dáme si k tomu zákusek, jdeme nakupovat vánoční dárky, ve městě jsou punče, potkáme známou a dáme si s ní spontánně punč, nebo také ne...Dítě se učí nápodobou, když se budeme chovat, my dospělí rozežraně dítě to nasaje od nás, když vidí, že se chováme k věcem s respektem, tak to nasaje od nás. Na druhou stranu něco je asi i v genech, někdo je spořivý od přírody, někdo rád utrácí.
Já se řídím tím,že dítě nemůže mít úplně všechno. Musí snít,musí vědět že nic není zadarmo. Příklad, nikdy bych dětem nekoupila novy iphone, z principu,i kdyz na to mám. Samozřejmě že ho chtějí moc,super.at si ho koupí,až si na to vydělají. Mají jiný dobrý telefon. Já si taky vysněnou 3310 koupila až ze svého.kupuju dceři na můj vkus moc často nové obleceni,ale nekoupím ji mikinu za 7tis.z principu.protohe mi přijde opravdu uchylny aby děti/pubertaci nosili takhle drahé oblečení.at si na ni šetří,nebo to bude její jediný dárek k vánocům.platim kroužky,výlety,školní akce. Ale když mi po měsíci řekli,že už na to chodit nechtějí,že je to nebaví, tak mají smůlu a prostě to dochodi. Chce peníze navíc? Tak si Vem hadr,koště a vysuruj celý barák nad rámec svých povinností.
Koupím jen tak pro radost maličkost,ale nikdy jsem nekupovala vše co by hrozně chtěli. A to ani když jde o blbe žvýkačky s každým nákupem.
Já prostě nechci mít z děti smrady,kteří mají úplně všechno a opičí láskou jim zkazit charaktery. Mají všechno,ale rozhodně ne zadarmo.
@jako_mala_holka plysoveho binga za 500 by asi unas nedostal vubec.
A kdybych usoudila ze si ho moc preje tak nevidim duvod aby ho dostal k nejake udalosti...
Ono na 1 stranu si clovek rekne ...no ne nedostane binga za 500 jen tak ... Dostane jej na vanoce ...
Ale v cem je ten rozdil ? Spise naopaknse z veci dela hodnota ..pritom hodnotu maji v životě pro me vic zazitky setkani...
Ono v podstate smrsknout vanoce hlavne na cekani na datek co si moc preju mi prijde vic povrchni a materialisticke nez kdyz po tydnu co mluvi ze by si Binga moc pral mu ho proste zajedu koupit...
Nevim to soustredeni se u vanoc narozenin nebo nedejboze svatku na darky ja nemusim a vubec se s tim neztotoznuju...
Jo koupim nekdy diteti i to co mi prijde jako nesmysl - bakugan 😃...
Ale casto si prejou hezke darky s kteryma si hrajou ...
Nejulujem nesmysly a jsou obdobi kdy 4m nekoupim nic a jindy kdy utratime za hracky 2000 za mesic
....
Hracky hodnotim podle kvality a jestli vidim ze maji nejaky smysl...
Xx plysaku nikdy...
Velkou autodrahu co se vytahne 1x za rok ne ...
Hot wheels nekolik sad - ano
Vlackodrahu a veci k tomu ano ...
Neco jak albi knizka jo ...
Plysaka ? Jeden a konec
Jeste k prispevku k nakupech treba
Nemuze vzit ani nic extra nad ramec bezneho nakupu ... Ptz nemusi byt proste koupeno vzdy neco ...nebo vzdy neco co chce ...presne jak bylo receno vyse...
A takoveto tak si aslon blikajici opicku za 30 kc na prupisce vem ani nahodou a to uz moc dobre chape...
Ano, i pro me to bylo zasadni tema. Kdyz byl syn (prvni dite) maly, vubec nechtel chodit ven, vyhovovalo mu hrat si doma. Takze "pojd, neco koupime" bylo soucasti kazdeho dne. Vzdy to bylo neco "poucneho" (kniha, pastelky,...) nebo vlacek do sbirky, atd.
Ja byla vychovavana v tom 'deti maji mit vse co potrebuji, ne co chteji', @marimanta a nelibilo se mi to, protoze jak urcis potrebu? Urcuji ji rodice nebo dite? A je potreba byt stastny taky potreba? Ono je to pak komplexnejsi diskuse. Ja tobobecne nezatracuji, jen to neni nase cesta.
Ale jak pise @drep, udrzitelnost, skromnost a chsrita je soucasti meho nastaveni. Takze jsem s tim lehce bojovala, jak to vybalancovat. Ale casem(syn 7+ a dcera 3,5r) si to sedlo. kdyz vidi bezdomovce, automaticky mi reknou 'zeptame se, jestli nema hlad a koupime mu jidlo', i sve oblibene hracky jsou ochotne darovat potrebnym, a pod.
Takze ja se rozhodla to nehrotit, pozadavky i na vanoce maji splnitelne, veci si vazi a dekuji za ne, rikam i ne, poznaji hodnotu penez, v obchode nebo na cestach reknu limit, v ramci ktereho si mohou darky vybrat. Rozmazleni myslim nejsou, v zivote se mi nestalo, ze by jeden nebo druhy ztropil scenu v krame, ze toto musi mit, kdyz reknu ne nebo se nevejdou do limitu (coz muze byt i povahou, samozrejme). Takze kdyz nedavno syn prisel s tim, ze ve skole jsou pokemoni, on by rad taky, ale ze je nepotrebuje. Ma jednoho z macdonalds a ten mu pry staci. Uplne me to dojalo. Ja mu pak nekolik krabicek koupila, byl mega stastny, ale opakuje, ze vic nepotrebuje. Takze za me - jde to.
Děti obecně asi nejsou rozmazlené, ale prostě jsou to děti dnešní spotřební a elektronické doby.
@escapelle tak přesně s tím iphonem u nás. Strašně ho chce, nový tel.potřebuje, a tak to holt bude její jediný dárek k patnáctinám i vánocům dohromady - dostane ho už o pár dní dřív pod stromeček. Stejnak nevím, co jí jiného dát....
@veronicka89 naprosto s tebou souhlasím. Ale v rodině je zvyk jiný, pod stromečkem musí být nějaké dárky, co si přejí... Koupit drahou věc teď, a pod stromek dát šampon a sprcháč a fusky, nebo jen přáníčko, to by fakt asi u nás už někdo nepobral.... možná se pletu. Nevím. Na druhou stranu je tam to těšení, čekání až... a to je také potřeba.
@janedv mi přijde že u nás je to takové prokletí střední třídy. Na něco je a na něco není. A musí se vybírat, někdy hodně vybírat. Ale děti vidí, že to někdy jde, a nějak nedokážou/nechtějí moc pochopit, že jindy to prostě už nejde... Kdo má dost, tak je určitě také těžké obhájit proč zrovna tohle ne, když by to vlastně nebyl problém. Vlastně to je stejné s tím, že odmítám kupovat píčovinky za pár korun. Ale ten finanční limit činí ty nedosažitelné věci mnohem žádanější, se mi zdá....
@levandule_k souhlasím, že to je do jisté míry i povahou, taková ta střídmost spořivost nebo naopak utrácení a kupování všeho. Vidím to na svých dětech, každé je úplně jiné
@konidana tak nastesti tech prani je za rok tolik ze i pod szromeckem ceka hezky darecek. Ale neni na nej cely rok konkretni pozornost ...ptz si preje vic veci ... Ale vzdy 1 z tech top prani pod szromeckem je 🙂
@veronicka89 Jako myslím, že se v podstatě shodneme... Plyšového Binga fakt nedostane, navíc je jí 2,5, ona chce skoro všechno co vidí, že 😄 myšleno s nadsázkou... Tedy nedostane plyšového, ale knížku s Bingem, knížky má moc ráda, v těch vidím větší smysl než v plysakovi a ještě jako bonus stojí polovinu 😄... Plyšovou má třeba Peppu (dostala na loňské vánoce) a celkově plyšáky má taky ráda, ale ty kupovat prakticky nemusím, to dostane i přes moje protesty skoro pokaždé od prarodičů... Jako zas furt lepší jak nějaká hrací blikačka, ze které mám pomalu epileptický záchvat 😄 ale jinak, aspoň zatím, hračky jen tak nekupuju, fakt jen vánoce a narozeniny, protože to bychom se doma nepohnuli, přece jen, malý byt a navíc u ní se ještě nedá poznat, jestli něco opravdu chce nebo to chce jen v ten moment a za 5 minut by to zahodila
Já tohle nějak neřeším...Tak jako já si pro radost koupím jen tak knížku, koupím něco i malé...Ne teda každý týden (to jen časopisy), ale když třeba jedeme na velký měsíční nákup, tak si dovezeme i právě něco navíc - něco na sebe, nebo knížky, malá puzzle nebo nějakou jinou hračku...Beru to tak že si člověk musí udělat radost.