Hádka s kamarádkou. Co si o tom myslíte?

Vžít se do pocitů ostatních, kteří jsou v jiné životní situaci/fázi nelze. A dohadovat se o to, kdo víc trpí tím, že nemůže otěhotnět, je trochu příliš. Já chápu tvou frustraci, nicméně nezasloužíš si to dítě přece o dost víc než někdo, kdo už nějaké dítě má, ne? A považovat takového člověka za nevděčného je opravdu značně přitažené za vlasy. Vím, hovoří z tebe stesk, ale trochu ohleduplnosti z tvé strany by to chtělo.
Ale připomíná mi to podobnou debatu mezi jednomatkou a vícematkou, kdy ta jednomatka asi moc nedokáže pochopit, že vícematka může mít obě své děti ráda stejně hodně... Nebo ještě jinak - matce umře jedno ze tří dětí a někdo ji utěšuje tím, že má aspoň ty dvě další...

Za mě, ona je rozhodně v jiné pozici než ty. Ale snažila bych se ventilovat to někde mimo ni. Je to těžká situace pro obě.
Třeba můžem tady.
Já mám dítko adoptované. S prvním manželem to nešlo. Vím že bych se bez dítka asi regulérně zbláznila. Takže už jsem "na druhém břehu". Ale přeci jen, když už to tak život přinesl, s novým mužem jsem očekávala, že budu moct zažít i těhotenství a tak, a to se zatím už víc jak rok neplní. Já jsem s tím už smířená víc než třeba před půlrokem, ale není to lehké téma.
IVF jsme tenkrát s prvním zkoušeli 2x, nebyl ani jednou ani těhotenský test a psychicky jsem to vůbec nedávala... pokud i ona je v IVF a po neúspěších, tak ufffff 🌷

Je to asi měsíc, co jsem "přišla o miminko" z důvodu mimoděložního těhotenství. Byla jsem z toho samozřejmě smutná, ale v nemocnici na pokoji byla holčina se stejnou diagnózou; s tím rozdílem, že u ní šlo o první miminko a já už doma dvě děti mám. Nedovedu si představit, že bych svoje neštěstí srovnávala s tím jejím; je to úplně jiná situace. Chápu, že je kamarádka nešťastná, ale souhlasím s tebou. Ta bolest a úzkost prostě z principu nemůže být stejná.

Také si nemyslím, že to lze srovnávat (mít "alespoň" jedno, dvě, tři děti a nemít zatím žádné), nicméně chápu i tu její bolístku, která bude jiná než ta tvoje, jen se nedokážete jedna do druhé vcítit. Přeju hodně sil a štěstí, ať se zadaří oběma ;)

Asi bych se nechtěla hádat, ale v hlavě mám jasno. Ty se bojíš, že budeš bezdětná a to ona absolutně nemůže pochopit a já být v její pozici, hanba by mě fackovala ti něco takového říct.

@uzivatelkapetra Když to je srovnávání bolesti, což je úplně přes čáru podle mě...to pak vlastně můžeš říct, že člověk, který nemá na smrt nemocné dítě, nemá právo vůbec si stěžovat, že má starosti s dětmi...tohle je pro mě úplně mimo... Vždycky může být i hůř, pokud nejde o smrt dítěte, takže vlastně nikdo jiný nemá asi právo nic říkat. Pardon, ale ve mně to fakt vře, když čtu to posuzování, kdo má větší právo na bolest.

@sarihy Právo na bolest má každý. Ale úzkost z toho, že nebudu nikdy matkou je jiná než úzkost, že nebudu mít 4. dítě. A je to veliké téma. Člověk vybavený empatiií tohle přirozeně chápe...

@2veverka člověk vybavený empatií tohle nevybalí na kamarádku v bolesti

@2veverka Empatie má být oboustranná...kdo jsem, abych soudila... Předhánění se mi příčí - postěžuješ si někomu s čímkoliv a místo pochopení dostaneš protiúder, že přece může být hůř...sakra ne...kámoška se nepředhání, kámoška tu je...chci pochopení, musím ho i já poskytnout...a pokud ne, radši se do ničeho nepouštím. Já tu bolest ze ztráty a nemožnosti otěhotnět díky bohu neznám, takže nejsem schopna nic k tomu říct, ale jako nestranný pozorovatel rozhodně neumím rozsoudit, čí bolest je větší...ty si fakt troufneš?

@reeeza A autorce se omlouvám...já chápu, co jsi tím asi myslela, ale to, že kámoška nemůže pochopit tebe, je samozřejmé, stejně jako ty se bohužel neumíš vžít do jejích pocitů. POkud je to tak bolavé a pokud je to opravdu kamarádka, asi bych se těmto tématům vyhýbala. A pokud tě to drásá a neumíš to u sebe nějak potlačit ten hněv na ni, asi bych ti doporučila přerušit kontakt, protože tě to bude drásat víc a víc. přeju ti štěstí a přeju ti, aby brzo donosila zdravé miminko!

@dashyyy tak to prrr..já jsem to na ní nevybalila. Vůbec nic takového bych jí neřekla ve zlém. Má právo na bolest a hrozně mě mrzí jí vidět zklamanou. Přečti si co píšu a nepřekrucuj to. Spíš to pochopila jinak než jsem to myslela. Chtěla jsem ji uklidnit, ale viděla v tom útok který v tom nebyl ani náhodou. Vyznělo to možná úplně jinak než jsem to myslela.

Spíš se asi budou muset naše cesty na chvíli rozejít a každá si budeme muset lízat své rány. Asi na to už nemáme energii lízat je ještě té druhé.

Když nad tím tak přemýšlím ale, tak se ve mě od té doby něco zlomilo. Je blbost porovnávat míru bolesti. Na druhou stranu bolest z bezdětnosti a bolest z toho že nemůžu mít čtvrté dítě.. tam je to celkem jasné a už mě vlastně nebaví stavět se do pozice že ne. Kamarádka mi poskytuje daleko menší oporu než já jí, už mě to vlastně nebaví to její věčné skuhrání já já já a ano, huba by mi na jejím místě upadla, takhle se chovat před bezdětnou ženskou...🤷‍♀️

Možná je dobře že k tomu sporu došlo, i když je to smutné. Ale spoustu věcí mi teď dochází..

@reeeza Ten tvůj komentář dost dovysvětluje...pokud to tak je, takového člověk bych na čas (minimálně) škrtla ze svého života...jak píšu, empatie má být oboustranná, podpora rovněž, a pokud ty dáváš víc, než dostáváš, je to špatně. Takový člověk v tvém životě nemusí mít místo. Mysli na sebe a zařiď se tak, jak ti to vyhovuje a jak ty potřebuješ.

@reeeza Ano, pokud byste si to dokázaly oboustranně vysvětlit, mohlo by to být fajn. Ale jenom sytit její potřebu podpory, ale sama ji nedostávat, to smysl nemá.

@reeeza já nic nepřekrucuju a to já jsem to pochopila, že to nebyl žádný zlý úmysl a žes to myslela dobře, však to i píšu, ale z druhé strany mi to prostě nepřijde jako vhodný argument v dané situaci a za tím si stojím.. evidentně se nedokážete podpořit a také mnohé vysvětluje to, že je zvyklá od tebe brát ale dávat evidentně ne, tam je pak nějaká odluka na místě

Jinak teda dobrou kamarádku, aby člověk dneska pohledal. Takže pokud je to nějaká letitá dobrá kámoška, tak si to snad vyříkáte a moc vám přeju, aby vám to klaplo a třeba budete vozit kočárky spolu 😉

Ja si myslim, ze jsi mozna trefila nejakou citlivou strunu. Jako ze nemyslela jsi to zle, ale je tam nejaky kontext o kterym ty treba nevis a kvuli kterymu ji uz se reakce vymkla. Ted se domyslim jo, ale treba posloucha z jinych stran (od rodiny nebo i manzela), ze prece uz ma tri deti tak co blbne se ctvrtym, proc davat energii a penize do ivf kdyz uz “ma deti dost” a ze tri by ji mely stacit a tak podobne. A kdyz to do ni nekdo huci horem dolem, tak pak vyleti i na tvoji nevinnou poznamku, ze uz prece deti ma.
Ono jde byt vdecny za to co mam a zaroven i chtit neco jineho, to se nevylucuje. Urcite za ty deti vdecna je, ale i tak muze stejne silne touzit po ctvrtem jako ty po prvnim. Jako ty se bojis, ze nebudes nikdy mamou, ona se treba boji ze uz to nikdy nezazije znovu, i kdyz by tak chtela. Treba si chce jeste neco vynahradit, uzit si vic miminko nebo udelat neco ve vychove jinak, co se starsimi detmi nezvladla nebo neprozila… je to tezke tohle soudit.
Jak se pise vyse, nikdo nema vetsi pravo na bolest nebo moralni prevahu z toho, ze jeho trapeni je vetsi. Kazdy vnima sve problemy subjektivne a porovnavat, kdo to ma horsi a kdo si to vic zaslouzi je totalni cesta do pekel. Pokud mas pocit, ze kamosku podporujes vice nez v dane situaci zvladas a zaroven ona tobe tu podporu nedava, klidne muzes kontakt omezit na miru ktera ti nebude neprijemna… nemusi to byt hned konec pratelstvi, za par let budete v jine zivotni situaci a treba se zase vice potkate. V soucasne situaci to proste vasemu pratelstvi moc nesvedci.

@dashyyy @mysh_me zřejmě to se stalo. Vůbec jsem to nemyslela zle, ale asi jsem rýpla do citlivého místa.

Bohužel myslím že obě nemáme už energii se v tom patlat, já teda určitě ne. Delší dobu cítím že je to hlavně o mé kamarádce, je celkově expresivnější než já, tak asi i proto. Ale potřebuju teď od ní opravdu klid, protože zrovna dvakrát podpory jsem od ní neměla a nemám a unavuje mě řešit ji pořád dokola.

Dáme si na chvíli od sebe klid protože nám už oběma asi hrabe 😅

Každopádně děkuju za diskuzi, pomohlo mi to si to srovnat v hlavě a uvědomit si co teď potřebuju 🙏

Můj názor je asi politicky nekorektní, ale trochu s tebou souhlasím. Ovšem souhlasím i s ostatními, že porovnávat lidskou bolest a pocity není správné. Ještě bych ale dodala, že kamarádka by měla naopak se trochu vcítit do tebe, ne jen naopak. Já, když jsem byla po revizi (zamlkle), tak tam byla se mnou má pokoji paní, která byla velmi nemocná, v hroznem stavu, defakto degradace lidské bytosti tím utrpením. Pak taky paní, co měla rakovinu a říkala mi, že byla na několika potratech kdysi, protože její partner nemel rád kondomy. A nakonec slečna, která už se snažila cca dva roky a která měla mimodelozni těhotenství. Celkově to byla značná sbírka lidských osudu a člověk měl nad čím přemýšlet. Nikdo není ostrov...

Hele, to je situace, kdy fakt, že ona už děti má, žádnou bolest neotupuje. Obě jste ženy toužící po miminku, obě máte rozházené hormony, obě procházíte stejným zklamáním. Je vlastně smutné, že vás to místo většího semknutí spíše rozděluje. Pokud to doposud byla opravdu dobrá kamarádka, mluvte spolu o tom a nezahazujte své přátelství proto, že máš aktuálně pocit, že bys ty měla být na prvním místě.

@miryp souhlasím a něco podobného, co @miryp napsala bych kamarádce i řekla.

@reeeza jako bezdětná jsem si myslela, že přece už dítě a nemůže cítit takovou bolest. No potom jsem zjistila, že je v případě touhy po dítěti je úplně jedno kolik jich máš doma, ze bolest je podobná. A kromě té bolesti kterou jako bezdětná chápeš je tam i vina, že tu bolest cítíš, když už doma nějaké dítě máš...

To se tezko soudí protoze kazdy to prožívá jinak. Já osobne bych byla špatná kdybych chtela 4. ale s jinym partnerem nez jsou ty predchozí. Kdyby mi neslo 4 se stejnym tatinkem, tak bych to brala jako osud 😀 ale tohle máme opravdu kazda jinak.

Já myslím, že poměřování, kdo má větší právo cítit bolest, smutek, zklámání nebo zoufalství, je regulérní cesta do pekel. A ano, myslím, že každý má právo na své pocity, které nejsou méně významné jen proto, že já mám pocit, že mý trápení je větší. Já naprosto chápu, žes to nemyslela asi zle, ale je to asi jako říct někomu, kdo je nešťastný z toho, že po mrtvici nehýbe nohou, že spousta lidil na to umře a že to noha zas není tak hrozná. Je to sice pravda, ale jeho unikátní prožívání traumatu to nijak neotupí ani nezmírní.

@reeeza jsem na tvoji straně, jde o to poznat s kým, co můžu probírat, třeba já si stěžuju na manžela jen kamarádce, která je na tom podobně, finančně za vodou, zdravé děti, protože t, moje trable jsou víceméně ho.no proti třeba sestřinym problémům s manželem nasilnikem, který ji korunu nedá....tím chci říct, že by mě hamba fackovala s ní řešit můj,,problém,, i když ne taky tíží...jsem si fakt vědoma, že proti jejím problémům je to nic...

@drep Jasně, ale pokud ti to ve snaze o útěchu řekne někdo kompletně ochrnutej, tak mu snad nevpálíš do obličeje, že trpíte stejně. Protože prostě netrpíte

@lvl16 to jsem presne chtela napsat

@lvl16 jenže kdo to posoudí? Trpí víc kompletní kvadruparetik, který je ale osobnostně nastavený optimisticky a bojovně a má hodně kamarádů a na světě má nejradši čtení nebo člověk s monoplegií ruky, který osobnostně naladěný pesimisticky a jeho smyslem života byla virtuózní hra na housle? Utrpení nemá škálu a ja necítím právo někomu určovat, co má cítit a jak na jakou milru zoufalsrví mu dávam právo🤷🏻‍♀️

@drep Chápu, co se mi snažíš říct a obdivuji tvůj přístup. Nicméně já takhle ušlechtilá a s nadhledem být nedokážu. Takže nemoci dlouho jako bezdětná počít a slyšet od kamarádky se třemi dětmi, že jsme na tom stejně, tak na ni asi koukám, jestli nespadla z višně.

@drep můj děda byl totálně nasazený za války, měl úraz a ohluchnul na 1 ucho. Byl klavírní virtuos...Musel přestat hrát...Dle jeho slov od té doby nežil, ale živořil...a vlastně mu nic nebylo, ale pro něj tím skončil svět... Ale jiný by mohl říct, že to byla jen prkotina, že se přece nic hrozného nestalo... Odbočka, ale tvůj komentář mi nahrál.