Ahoj. Zajímalo by mě, jak jste si zvykly na nové uspořádání po rozvodu, resp. rozchodu. Myslím pokud máte dny, kdy se staráte o děti a dny, kdy se o děti stará jejich otec, ať už střídavka nebo jiné rozdělení. My máme tři děti, otec je chtěl vídat každý týden, já jsem nebyla proti (i kvůli práci). Takže on je má zhruba třetinu celkového času. Nějak si na to uspořádání pořád nemůžu zvyknout. Na jednu stranu jsem ráda, že mám konečně trošku času na sebe, nebo aspoň na dodělání restů. Asi se to bude zdát sobecké, ale fakt je, že jsem byla s dětmi doma skoro 7 let (nejmladší zatím nechodí do školky), takže to byl šílený zápřah, který mě dost nalomil - hlavně zdravotně. Jenže mám pocit, že ten čas vlastně nedokážu využít, že ho často jen tak proflákám, a to mě trochu štve. Na začátku jsem si říkala, že to asi potřebuju, ten odpočinek, ale nevím, zda to není prostě lenost. Samozřejmě během té doby dělám různé věci - pracuji (jsem OSVč), uklízím doma, snažím se sportovat atd. ale i tak. Nebo mám na sebe možná moc velké nároky. Když jsou děti doma, tak je to hukot, mám pocit, že nestíhám vůbec nic kromě toho nejnutnějšího. Jak to prožíváte vy? Jen dodám, že jsem na MK už dlouho, ale založila jsem si nový profil dnes, z různých důvodů (mám tu známé, manžel taky). Nejsem ale troll, dotaz myslím vážně. Předem díky za odpovědi a prosím - respekt především!
Teď ti to po sedmi letech přijde asi divné. To je vše. Říkáš, že doděláš resty, uklidíš, pracuješ. To je přece důležité. Víc nepotřebuješ. Já to měla stejně. Až cca po dvou letech jsem si koupila brusle a začala jezdit na bruslích. A ve stejnou dobu jsem si našla kamaráda s výhodami. Vyplňoval jen moje volné dny. Asi rok než jsem narazila na toho pravého. Jestli chceš vegetit tak vegeť. Povinnosti se brzy dostaví s příchodem nového partnera do života 😁
Jak ja ti tu lenivost a moznost zavidim. Sve deti miluji nade vse. Jsem sama na w deti, 8 leta a 5mesicni. 8letou dxerku si bere jednou za 14 dni otec na vikend. Maleho nikdo. Absolutne nemam cas na sebe na nic a uplne citim jak bych to potreb9vala
@barulina Tak myslíš využívat té možnosti a nic si nevyčítat? Já tu možnost dlooouho taky neměla a hodně mě to vyšťavilo, spolu s hroutícím se manželstvím. Jen je to prostě takové divné. Když jsou děti doma, všichni pořád mluví (občas křičí), a pak najednou tu nikdo není, a je absolutní ticho. No, ale asi to potřebuju, trochu toho klidu! Ty se drž, přeju Ti ať najdeš pomocné ruce a všechno zvládneš. No, co Ti taky zbývá, že?
@skororozvedena na odpočinku není nic špatného. Nemyslím si, že je to lenost, každý odpočíváme jinak, někdo u sportu a někdo třeba u seriálů, já třeba když už mám konečně trochu volného času, tak upravuju fotky, dělám fotoknihy a tak. A miluju detektivni serialy, takže si k tomu pustím Myšlenky zločince a je to boží relax. Člověk nemusí být furt aktivní, výčitky rozhodně nejsou na místě, odpočinek je potřeba ať už jakýkoliv.
Ja tedy nejsem rozvedena, ale velmi dlouho jsme mely turnusove manzelstvi, a kdyz se nekdo uvolil si vzit dceru na chatu nebo na prespani tak jsem mela velke plany co vsechno udelam a obvykle jsem zvladla jen spat, jidlo a vysat vytrit...myslim ze po tech letech a stresu si proste potrebujete zregenerovat a nacerpat sily a neni nutne si to nijak vycitat ci tento nutno proces nejak sama pred sebou shazovat
Nejsem rozvedena. Mala ale zacla chodit do skolky, a ja do prace jeste ne. A ja jsem z toho volneho casu uplne rozhozena 🙄 konecne bych mohla treba spat, a nejde to jak na potvoru, i kdyz jsem nachcipana. Myslim, ze si casem zvyknes, stovnas se s tim.. se 3 detma mas pro me neuveritelny zaprah, a i nejake to lenoseni si zaslouzis!
@skororozvedena jo 0resne tak to myslim 😊 neni na tom. Vubec nic spatne a nedela to z tebe spatnou mamku. Uzivej. Ja jsemnstrhana, unavena a nevidim konce. Pritom by mi stacilo jednou za cas jit si zaplavat, nebo jit zaparit s kamoskou
@barulina ze tomu nevidim konce, to si občas taky říkám, když jsem fakt vyčerpaná (nebo nemocná jako teď). Ale na druhou stranu mi přijde, že děti tu energii dost vrací. To mě víc vysává komunikace s ex (z jeho strany tedy nekomunikace, bohužel). Jinak ještě - mě hodně pomohla hlídačka. Zařídila jsem si ji,když jsem začala podnikat a nakoplo mě to psychicky, takový ten pocit, že všechno nevisí jen na mě. Ale ty máš teprv miminko, no, tak musíš vydržet. Víceméně z tohoto důvodu jsem já v tom manželství vydržela tak dlouho, nebýt mé nejmladší, tak jdu pryč o rok dřív minimálně.
@skororozvedena tak ja budu ted od rijna makat, takze maly bide v jeslich, vudy 2 dny v tydnu. Uz jsem se na hlodacky divala, ja budu muset nekoho sehnat, ja teosku toho volna uz fakt potrebuji
@skororozvedena já už to mám takhle snad 6 let. Si zvykneš. Ex má děti pravidelně každý týden. Takže volná odpoledne,dny bez nich jsem měla když jsem ještě do práce nechodila, i pak když jsem pracovala,i teď když jsem na RD. Taky to vychází na 1/3 času. Říkám tomu malé prázdniny. Psychicky vypínám půlku mozku. Byla jsem s nimi několik let nepřetržitě, jsou od sebe necelé dva roky, se starším to bylo dost náročné, do školky moc nechodili, jezdila jsem s nimi do léčeben..Takže pokud to potřebuješ, klidně odpočívat, lenošit, i to člověk potřebuje. Já jsem si na tu dobu plánovala třeba nákupy, vyřizování, nebo třeba setkání s kamarádkou, nebo jsem šla k holiči a tak. Teď nejmladšího nechávám hlídat naprosto výjimečně, většinou jen když musím někam s dalším dítětem, a chybí to. Tři děti jsou zápřah,vůbec nic si nevyčítej.
S dcerou jsem odešla ještě na rodičovské a zvykla jsem si rychle. Bylo to vysvobozeni..tatínek ji dostával vždy max.na 1 den, takže opravdu nebyl problém, že bych nevěděla co s časem. Každá hodina bez dcery pro mě znamenala čas pro sebe!. teď už ji má 2x do měsíce na celé víkendy a upřímně, strašně jsem to potřebovala. Kdyby nebyl takový, jaký je, klidně bych mu ji nechávala více, proto mě by to bylo jedine plus.