Duchařské příběhy. Máte některá nevysvětlitelný zážitek?
V jedné diskuzi se zmínili minulé životy, a mě napadlo, založit diskuzi na téma duchové a jiné nadpřirozené jevy. Máte některá nějaký nevysvětlitelný zážitek?
Jen se pripichnu , 🎯
Ježíš, já jich mám😀 dřív jsem kvůli tomu nemohla chodit ani do hospod,kde se hodně drží...hned jsem na ně reagovala,klepáním se atd...hnus...až pak jeden léčitel mi pomohl, jak s tím pracovat.. teď už to naštěstí nemám, i když čas od času je prostě cítím, naštěstí nevidím...
Tak sem hodím něco já (já toho teda zažila spoustu, píšu o tom i knihu). Když děda umřel, zdály se mi o něm často živé sny. Ale po čase se objevovaly už každou noc, v těch snech jsem věděla, že už nežije, a trochu mě to děsilo. Ty sny vypadaly tak, že např. zazvonil, pousmál se, že jde ke mně, že můj brácha ho nechce pustit. Sedl si do křesla, a jentak se na mě díval. Když už toho na mě bylo asi po 2 letech dost, tak jednou večer, když jsem šla spát, jsem si pomyslela, proč děda nemůže taky jednou zajít do snu za mou mamkou. Šla jsem spát, a tu noc se mi o něm nezdálo. Ráno jsem šla k mamce, a chtěla jí říct, že konečně se mi o něm nezdálo. Ale ona mě předběhla. S očima navrch hlavy mi začla říkat, že snad vím, že se jí o dědovi ještě od pohřbu nezdálo. Ale tuhle noc, že ve snu děda zazvonil na její dveře, a řekl jí, že ho za ní posílám. Já vykulila oči, a přiznala jí, že jsem to opravdu chtěla. Dodnes nevíme, jak to je možný... Naposled se mi o něm zdálo, když jsem byla na JIP po operaci při které jsem přišla o miminko. Smutně se na mě usmál, a řekl mi ať se nebojím, že mi malého pohlídá...
Taky se připíchnu.
My měli ducha v bytě, kde jsme bydleli, vídala jsem ho přecházet v odrazu lesklých skříní, otevíral zavřené dveře, které jsem chvilečku před tím pevně zavřela a schválně zkontrolovala. Zvonil mi vypnutý mobil, samozřejmě bez čísla. Zvonil i když jsem vyndala simku, zvonil, i když jsem vyndala baterku. Pes vždy pozoroval místo vedle postele. Když už jsem toho měla dost, řekla jsem mu, že půjdu za farářem a ustalo to, odešel.
Já vlastní zážitek nemám. Ale moje teta vyprávěla, jak na intru vyvolávaly s holkama duchy (cca 20 let zpět). Jednou vyvolávaly ducha Boženy Němcové, nějak prý dávaly ruku na knihu, kterou napsala, a prý duch odpovídal (hýbal předměty v pokoji, jak chtěly apod.), a když skončily, tak prý vnitřek knihy byl uplně vypálený na uhel jakoby shořel.. Já bych tomu normálně nevěřila, ale je to teta, nikdy mi nelhala, navíc ona z toho byla uplně vyklepaná, od té doby už nikdy do nějakého vyvolávání duchů nešla, i když spolubydlící to chtěly po nějaké době zopakovat, má z toho zážitek na celý život..
Tak já taky něco přidám. Loni v létě mi zemřel děda. Bohužel jsem se vlivem různých okolností nemohla s ním rozloučit. Druhý den ráno po jeho smrti jsem měla na stole prázdný hrneček od večerního kafe. A z ničeho nic se z toho hrnku vznesl proužek páry, který se ihned rozplynul. Za asi 14 dnů jsem byla sama doma a dopoledne jsem vysávala. A opět jen tak kolem mě proplul malinký obláček páry, který se do vteřiny rozplynul. Nic teplého jsem uvařeného neměla a vysavač taky nejevil známky pálení. Nemůžu to říct stoprocentně, ale věřím, že to byl děda a že když mi naši neumožnili se s ním rozloučit, protože mi jeho zlý zdravotní stav zatajili (a já žiju 350 km daleko), přišel se rozloučit on 😔
Ja mám tiež niečo s dedom....bolo 5.1. (bola noc|ráno). Spala som a snívalo sa mi že som bola v parku a že som stretla deda. Dedo mi povedal že aj keď mi to nedával moc na javo tak že ma mal hrozne rád a že mu je hrozne ľúto že mi to už nebude môcť povedať, objal ma a z toho objatia som sa zobudila. Mala som hodinky na ruke a pozrela som sa koľko je hodín (robím to vždy aby som vedela či má ešte zmysle zaspať alebo nie. A ten čas si vždy zapisujem keď sa zobudím pretože mám s tým budenim v noci mám problémy). Bolo 4:32. Ten sen bol divný a nejak som mu neprikladala veľký význam. Nedalo sa mi hneď zaspať tak som si šla spraviť čaj. Vypila som ho, ľahla si a zaspala. Ráno som sa zobudila, išla do obývačky a tam sedela mama s ocinom. Vyzerali smutne tak som sa ich spýtala čo sa deje. Mama povedala že jej v noci prišla správa od starkej že dedo umrel. Niečo ma prinútilo aby som sa spýtala kedy jej tá správa prišla. Áno....prišla jej 4:32.
Já dělala ve jedné nejmenované staré nemocnici v Praze ... už na praxi jsem slyšela strašidelné příběhy z neurojipu. Tam pracovala spoluzacka při škole a o nocni když měli jednu část jipu zavedenou kvůli malování tak se jim tam pravidelně otvirali všechny skříňky během par vteřin... sama jsem dělala o par set metru dal na kardiovaskulární chirurgii. Díky nedostatku personálu bylo cévní oddeleni zavřené (miniaturní oddelenicko s par luzkama) a sedím si takhle o nocni dělám papíry a najednou se tam rozsvitilo. Ok tak si člověk řekne asi tam někdo šel (vstup na kartu). Šla jsem tam nikdo nikde tak si řeknu dobrý tak zapomnel zhasnout, zhasnu a jdu dělat svoji praci. Za hodinu zase rozsviceno, říkám holkam ať sakra zhasinaj a všechny na mě koukaj ze tam nikdo nebyl. Haha to si člověk řekne delaj si srandu... za hodinu znova... pak mi to nedalo, na oddeleni klid pacientům jsme zhasli i na chodbě a všechny tři jsme seděly na veline a cumeli přes chodbu na cévní oddeleni.... nikdo jiný na patre nebyl a kdyby tam někdo šel viděli by jsme ho. No a svetlo se rozvitilo... tak jsme si ještě řekly Ok nějaká pojistka... ještě jsem zhasly a zase jsem seděly a hlidaly... opět se rozsvitilo pak i samo zhaslo po čase a takhle několikrát za noc. Hlásili jsme aby přišel technik ten žádnou závadu nenašel... o par mesicu déle se cévní otevřelo a vždy tam sloužila na denni i na nocni jedna sestra. Měla jsem tam nocni pacienti uložení, obešla jsem je a šla dělat za svitu malé lampicku papíry, před stolem byl malý pultik. Zvednu oči a najednou vidím nad sebou stát pana v pyzamu ptám se co se děje, nic ticho, hmatla jsem při víčko k peru a pan nikde... tak jsem to zmatená ve dvě ráno šla obejít pana jsem nenašla a až potom mi došlo ze mám na oddeleni jen samé ženy.... 🤷♀️
Taky mam už pár zážitků... Když umřel taťka tak me jeho mobil,, zvonil,, několik týdnů potom i když jsem vidělala simku a mobil vypla .. Prostě ve skříňce vibroval. Pak me navštívila manželova babička ve snu, nikdy jsem ji neviděla, takže nevím jak vypadala... No a po té noční návštěvě volala tchyně, ze babička večer umřela. A pak prožíváme takové drobnosti, jakože pes hledí na stěnu a začne štěkat, malá ukazuje různě po místnosti a říká pán pán... Když jsem otehotnela tak se me o taťkovi zdálo 14 dní pořád ten samí sen a věděla jsem že jsem po těch letech těhotná...
Já jsem pár duchu i viděla a slyšela.. Ale uvěří jen ten, co zažil něco podobného. Proto to asi ani nechci rozvádět ☺️
@hezz17 už pracuju jinde ale ano i když člověk na duchy nevěří když vám někdo umře pod rukama nebo na pokoji tak je to cítit, absolutně nepopsatelny pocit. Proste když tam člověk stojí tak vi ze i bez techniky bez ničeho ze proste tam prave někdo umrel. Zažila jsem to několikrát stejně jako neznám nikoho kdo by neotviral okno. Inu nás na urgentu to je rituál který se proste dodržuje.
Hustý, už mám husinu jen to čtu 😬
Nevím, jestli je to duchařský příběh- ale svou ženu jsem pohřbil dvakrát. Jednou to bylo ve snu- podruhé, bohužel, ve skutečnosti. Nevím, jestli sny někdy varují- ale některé věci prostě neovlivníme...
Já jsem osobně nic nezažila. Jen koutkem oka člověk něco na oddělení zahledne. Ale švagrová dělala v domově pro pacienty s demencí a co vyprávěla to bylo strašný, co všechno viděla na kamerách to rozum stál.
@hezz17 souhlasim,v nemocnicich toho musi byt hodne.Slysela jsem,ze sestry maji o tom I zakaz mluvit.Tyhle pribehy zeru a verim na tyhle veci.Sice jsem diky bohu nikoho nevidela,protoze bych byla nohama nahore ale mela jsem jednou sen..manzeluv kamarad,ktereho jsem videla snad jednou v zivote,tak se mi o nem zdalo,ze umrel.Rano,kdyz prisel manzel po nocni,tak mu rikam,co se mi zdalo!Manzel samo prupovidky,jako co to povidam,bla bla..ja mu rikam,jako kdybych za to mohla,co se mi zdalo..no a za par minut cteme,ze ten jeho kamarad spachal sebevrazdu..byl to sok
Ja mam zvlastni zazitky ve spojitosti se smrti sveho dedy, ktereho jsem mela strasne moc rada. Doted verim, ze se byl za mnou rozloucit. Kdyz zemrel, mel muj maly syn pul roku. Deda ho zboznoval a navic mel uzasny dar ho rozesmat, ale takovym zpusobem az u toho maly hykal 🙂 ten den co deda umrel, lezel syn sam v postylce, chystala jsem mu ciste obleceni a z niceho nic se v te postylce zacal smat uplne stejne jako kdyz ho rozesmaval deda. Nemel pred sebou hracku, me, nic.. byl to urcite deda 🙂 za mnou se prisel taky rozloucit o par dnu pozdeji. Lezela jsem v posteli, kojila a myslela na nej. V ten okamzik jsem si vsimla zvlastniho svetelneho odrazu v rohu chodby,do ktere vidim z loznice. Jenze neni sance, aby se do toho rohu dostal odraz treba z okna nebo zrcadla, je to vyloucene. A stejne tam to zarive svetlo bylo. Trvalo to chvilku. Od te doby se tam neobjevilo. Zkousela jsem pak ruzne otevirat okna, jestli to nebyl fakt jen odraz a ne.. Celkove s dedou jsem po smrti mela jeste par zazitku, hlavne prostrednictvim zivych snu. Chodil me casto navstevovat. Ale bylo to divne kvuli tomu, ze v tech snech, jak postupovaly casem, tak v nich postupne mladl. Zdalo se mi o nem ale jen po dobu, co zila babicka. Od okamziku, kdy zemrela i ona, mne uz nenavstil. Proste uz na to nema cas 🙂
Kdysi jsem měla sen,ve kterém mi vypadl zub a rozlomil se na 3díly.Byl tam se mnou můj táta a stáli jsme před vysokým panelakem s velkými balkóny . Dle snáře umře někdo blízký.
V době,kdy jsem byli na návštěvě u známé,paradoxně v tom paneláku ze sna,zemřel otcův spolužák ze střední a náš velký kamarád (šel našim za svědka). Za několik týdnů po něm se na motorce zabil další jeho kamarád,který mě znal od mala a do třetice zemřel v 35letech na rakovinu žaludku další a ještě k tomu kolega toho druhého. Jeho paní byla tou dobou po druhé těhotná 😟
Když se zdá o dědečkovi,tak to má znamenat dobré zprávy (dle starého snáře špatné). Já jen vím,že když jsem s ním ve snu mluvila,probudila jsem se ráno šťastná a smířená s jeho odchodem.
A prorocké sny...měla jsem ještě jeden...nebudu psát,co v něm bylo,ale večer se vyplnil do puntíku a bylo to tak šílené,že jsem to málem nedala. A ducha jsem viděla jen jednou. Je to děvečka,co byla zavražděna nedaleko v sadu a hledá spravedlnost. Pak tu chodí duch vojáka wehrmacht a kdyby našim sousedům nevstoupil do cesty,tak by vlitli do těžké hromadné autonehody a zřejmě by tu nebyli...
@linethe tak kamery bych řekla ze jsou kapitola sama o sobě 😂 zachytí věci které nikdo nepochopí. Pamatuju si jak jsme jednou měli těžký případ pana bez domova, resiscitovali jsme ho hodinu, dělali psi kusy( taky v noci mimochodem) a bohuzel nic... prohlášen za mrtvého. Otevřeli jsme dvere(okno nemame) a ještě jsme si tu celou situaci promítali co jsme udělali a jestli jsme mohli udělat ještě něco a tak taková klasická rekapitulace. Máme všechno pod kamerama a najednou se obraz na kamerach začal trhat a zrnit. Trvalo to par vteřin. Co bylo ale víc zarážející ze pan kterým byl před 14minitama prohlášen za mrtvého začal dýchat a měl akci... po dvou mesicich odcházel z nemocnice po svých...
Ducha jsem nikdy neviděla, ale zdály se mi asi tři sny, které se do puntíku přesně potom vyplnily. A věřím, že existuje svět, který běžně nevidíme a nevnímáme.
@mona91 To je děsivý 😯
A co ? S tím oživlým panem? Z jedné strany Jo z druhé strany je to úžasné, taková chuť zit to se vidí málokdy. Hlavně to pana dosta zasáhlo, po cca roce nebo jak dlouho jsem ho potkala jak šel na kontrolu já ho teda nepoznala on mě Jo a šel do sebe začal pracovat našel si bydlení přestal pít.... doufám ze se stále drzi. To pak úděla o to větší radost 🙂
Za mnou ve snu přišla zesnulá teta, nevím co všechno mi říkala, ale za týden jsem měla pozitivní tt. Potvrdilo mi to domněnku, že mi přišla říct, že jsem v tom. Za mámou přišla ve snu její babička (moje prababicka)