Druhé dítě. Měl někdo stejné dilema a nakonec nelitoval?

@tess223 co se tice sousedů atd to bych vypustila to je úplná blbost co řešíte ,prostor taky se dá udělat taky jsme měli 2+1 a dvě děti a úplně ok....finance tak to je pak u každé rodiny jiné záleží na více okolnostech ale kdyby jsme každá máma tohle řešila nemáme děti ....doma si sedněte a s chlapem to vše proberte ale ty důležité věci a uvidíte

Mne pride teda vela veci proti. To ake dieta sa ti narodi, ci bude plakat alebo nie moc neovplyvnis. Ja by som
sa asi zamerala na to byvanie. Nedalo by sa vam vymenit byt za vacsi? Aspon trojizbak aby ste tam mali dostatok priestoru vsetci? A financie no tazko povedat. Nevieme ake mate platy, vydavky, naroky na zivot. Treba si to spisat, spocitat. Mimino stoji malo. Postupne su tie financne naroky vacsie s vacsimi detmi.

Osobně bych to bydlení řešila, taky mi vadí různá nepohodlí a dost nerada obtěžuju okolí. Ale měli jsme jednu dobu i sousedy, kteří byli ve 2+1 se 3 dětmi :D Ale tohle je na každém🙂 Tento bod mi přijde jako řešitelný.
Druhý bod, nad kterým se musíš zamyslet, je ale to, že to dítě nemusí být klidnější než dcera....( samozřejmě může být úplný kliďas, ale....) a pokud to bude třeba chlapeček, tak ty koliky může mít horší a klidně do roka. Nám syn celý rok a půl spal maximálně 3 hodiny, neustálý pláč (neurologicky kontrolovaný, prý nic nestandardního)... Bylo to opravdu velice náročné a vysilující, upravilo se to až ve chvíli, kdy začal chodit a rozhýbal střívka. Tím nechci nikoho strašit, ale stát se to může. Takže pokud druhé chcete, je třeba počítat s nejrůznějšími variantami a připravit se na to psychicky. K tomu ti tady nikdo víc neporadí, nikdo neovlivní to, jaké bude mimčo. Můžete ještě třeba rok počkat a uvidíte... Každopádně držím palce🙂

Doplním, že myslím spánek 2-3h v kuse u syna, jinak mohl naspat za noc třeba 5h, ve dne maximálně 1,5h-2h. Nemyslím celkem 3h, aby se někdo nevyděsil :D

já myslím, že než se předem stresovat, tak je někdy lepší to moc nerozebírat. Stejně nikdy předem nevíš jak t o bude. Jsem jedináček a chtěla jsem 2 děti, tak je mám. Jako je to náročné, když jsme (už se dvěma puberťákama) furt v 2kk, ale jde to. Náklady na jedno nebo na dvě děti jsou ze začátku skoro stejné. Ve škole to teda pak začne lítat, ale to je zase už za dlouho.. Když budeš předem na všem hledat nevýhody a co by kdyby, tak nikdy neuděláš nic a promarníš půlku života

@laxesis právě, nemůžu vědět jaké by bylo to druhé dítě. A ani to neovlivním. Tenhle měsíc mi bude 30, takže si chci dát maximálně rok na rozmýšlení. Já vím, že rozebíráním problemu tady asi nic extra nevyřeším, asi jsem se potřebovala trošku vypsat a zjistit, jestli nad tím někdo také přemýšlel.
Právě, také jsem taková že nerada obtezuji okolí. To mě stresovalo i u dcery když plakala pořád. Pak mám teda ještě jeden problém, se kterým si nevím rady. Zní to asi zvláštně, ale přijde mi, že kdyby bylo další dítě, že tím jakoby oberu dceru o nás. Nemyslím jako úplně, ta pozornost tam vždycky zůstane, ale nebude na 100%. Prostě si to neumím představit z jejího pohledu. Je to asi hloupost, ale tak to vnímám.

@konidana asi hloupá otázka, ale jak jste to ze začátku řešili, aby miminko tolik nebudilo starší? Jen si to neumím představit, tak se ptám 🙂 vím, když to budu rozebírat dlouho, nemusíme druhé mít. Navíc uklidňovat se tím, že to nemusí jít hned asi nebudu, dcera se povedla na první dobrou :D nemusí to být stejně, ale taky může

"To že bych chtěla, aby dcera měla parťáka."

Rozhodnutí mít dítě vyjít z vás dvou, že ty a tvůj partner chcete dítě. Mít dítě jen proto, aby jste neměli jedináčka je blbost. 🙂 Nikde není psáno a dano, že si budou rozumět a že tu budou navěky pro sebe.
Takže jasně, finance, byt a tak jsou taky důležité věci, které je třeba zvážit, ale primární otázka by měla znít: chceš mít druhé dítě? Opravdu chceš?

@tess223 Je dobře, že o tom přemýšlíš🙂 děti by se neměly tvořit jen tak bezmyšlenkovitě, zvlášť ne v dnešní době, alespoň z mého pohledu... A brala bych to tak, že sice jí nějaké to procento pozornosti ubyde, ale tady to bude i na vás🙂 Taky čekáme druhé, vymodlené, nešlo to přes 5 let. A syn už je ve věku, že je smířený s tím, že pár týdnů (kéž by jen dní:D) po porodu prostě bude maminka trošku víc odpočívat s miminkem a věnovat se bude o to víc táta. Ale kluci se těší a mě ten čas dá doufám možnost dát se rychle dohromady, abych mohla být s oběma stejně a staršímu nebylo nic líto🙂 Až malou hodím do šátku/nosítka, tak věřím, že budeme fungovat tak, aby byli všichni spokojení i v rámci výletů atp. Mám velkou oporu v manželovi, který není z tatínků, kteří by se báli starat o své dítě🙂 takže až budu chtít být se synem sama, tak prostě mimčo vezme táta. A i kdyby to bylo komplikované (jakože u táty třeba nevydrží tak dlouho, nebo cokoliv), tak to budeme řešit operativně.

@tess223 prostě se navzájem nebudili. Zásadně se budili na střídačku😅 dvouletá tak 1x až 2x v noci hodinový řev a mimino tak 3x na kojení. Většinou s mezerou tak půl hodiny, kdy jsem neměla šanci mezitím usnout😅

@tess223 zatím mě připadá že píšete samé minusy . Nejprve bych pořešila bydlení a třeba i rok ještě počkala nebo dva a pak můžete zkusit druhé . Jak píšete každé dítě jiné ,já měla štěstí ,že mi kluci ani jeden v noci nespali jeden obrácený režim druhý řval bolením ,ale zvládli jsme to přežily a já bych chtěla moc třetí ale bohužel štěstí je jinde 🙂

Mam deti od sebe 2 a pul roku. Kdyz se narodila mladsi,starsi mel obdobi,ze chodil spat k nam do postele (mel jinak svuj pokojicek uz) a nikdy ho dcera neprobudila. Jen parkrat se ze zacatku probudil,kdyz jsem v noci kojila a musela jsem mu dat treba kapsicku,protoze taky nutne potreboval jist 😂 Mladsi byla strasne hodna,hodne spava. Po obede jsme spaly vsichni 3 😀 Syna dcerka bavila,hodne se s ni mazlil,pomahal. Ted si spolu vyhraji,ale samozrejme jsou i dost casto v sobe. Ze zacatku se nakldy vubec nezmenily,mimino stalo jen pleny. Vetsi naklady vidim az ted se skolkou a krouzky,ale zase uz chodim do prace,takze je to ok. U vas bych spis resila velikost bytu. Ale urcite maji lidi vic deti nez jen jedno i ve 2kk. A se sousedy bych si hlavu nelamala.

@tess223 měla jsem to podobně ❤. Plus tedy syn byl opravdu náročné miminko - nespal, hodně plakal, strašně živý, u ničeho nevydržel... do jeho 2 let jsem nechtěla o druhém ani slyšet. Pak se to ale změnilo, chtěla jsem pocitově další mimo, ale jak píšeš- seznam argumentů proti. Jenže upřímně (pokud to není něco sileneho), ty obavy u někoho vždycky budou a vždy bude nějaké proti a strachy... tak jsem si zakázala to řešit, taky to probrala s manželem (přeci jen ti může dát zas jiný pohled) a rozhodla se do toho jít. A nelituji.🙂 I když popsat vše by bylo na dlouho...
Takže já ti chci dodat odvahu!
A PS: Kamarádka bydlí se 2 dětma v 2kk (cca 50 m2), není to standard, ale zvládají a jsou spokojeni...Takže jasně že je ideál aspoň 3kk, ale není to povinnost...

Syn měl 18 měsíců, když jsem otěhotněla. Taky zlaté miminko, taky spal celou noc od 11 měsíců (nebyl kojený a manžel se staral, tak jsem mohla i na tři hodiny pryč, třeba na nákup a něco zařídit). Teď mám dceru, budí se cca 6x za noc, budí se i co hodinu (bude mít 7 měsíců), je na mě závislá kvůli kojení a dost jsme si toho prošli se synem (po narození dcery se začal zase počuravat, přestal spát přes den, večer usínal i dvě hodiny...). Řeknu ti to naprosto upřímně: neměnila bych a chci 2 děti, ale občas lituju nebo se mi spíš zastekne po tom mít jedno dítě. Syn už byl parťák, dalo se s ním domluvit, neřešili jsme tolik finance (o to jedno dítě navíc je poznat), když ho někdo pohlídal, uklidila jsem, odpočinula si. Teď už jsem 7 měsíců nespala víc jak 3 hodiny v kuse. Vstávám v 5, chodím spát ve 12, po večerech se snažím uklízet a není to nic moc, prostě melu z posledního a snažím se přežít první dva roky...

@fifinka2020 moc děkuji za odpověď, jsem ráda že v těch minusech nejsem sama. A že píšeš umrimne i to co bylo náročné. Já vím, možná tady toho moh nevyřeším, ale hodně mi to pomohlo. Ještě se nad tím pořádně zamyslím a proberu s manželem. Je skvělý, o malou se stará od miminka, můžu se na něj ve všem spolehnout, i když je v práci skoro pořád. Ale i tak si chci vše promyslet, přeci jen to není jako pořídit si věc. Navíc mám epilepsii, měla jsem dost strach jak to zvládnu s dcerou, to že jsem málo spala, kupodivu vse bylo v pořádku. Asi i tím, že jsem nekojila(nešlo to), takže v noci mohl vstát i manžel a nakrmit. Ještě to probereme, nejdůležitější je, abysme byli všichni spokojení. 🙂

@honatko092 moc děkuji za upřímnou odpověď. Vím, že to musí být hodně náročné a jsem ráda, že to někdo napíše i z toho druhého pohledu 🙂 ještě to promyslim a proberu s manželem. Bohužel jsem člověk, co nad tím hodně přemýšlí a chci, abysme byli spokojeni všichni. 🙂

@tess223 máme dvě děti po sobě,v době když se narodil syn bylo dceři 2r a 1m, s kojením problémy jako u dcery,ale už jsem to tolik neřešila,byl na UM.Dcera plakala,syn plakal kolikami.Bydlíme v paneláku v 3+1, když se v noci budili,tak jsem je chodila krmit do obýváku,aby se chlap trochu vyspal.když se narodil syn,tak byla u dcerka ve svém pokojíku,syna jsme tam přesouvali v jeho 1 roce a pohoda,dcera spí tvrdě,vlastně oba dva spí v noci tvrdě...začátek byl fofr,ale pak už pohoda,dalo se to a určitě bych neměnila.Oba dva se mnou chodili a chodí všude,na nákupy,k lékařům,na úřady.

Jestli chces jdete do toho, jestli mate hlavne finance. Bydlení může prijit dyl. My jsme 4 a do 2,5let dcery jsme byli vsichni ve 2+1, kde byl obyvak prepazen a kousek mel starsi syn postel, meli tam hracky a prebalovak a dcera byla s nama v loznici,byli jsme tam spokojeni. Ze zacatku dcera syna budila i kdyz rvala pres cely byt, ona je narozdil od nej od mimina urvana, ale sousedi nastesti tam dobry. Letos jsme se stehovali a naopak pod nama jak nas neznaji tak jim vadí ze dcera ma své zachvaty vzteku a tak a i v noci kdyz ji neco boli a spustí tak jsem ji jednou slysela, jak nadava ze tam to dite zase rve, taky jsem z toho nervak ale co, ona je jaka je a v te chvilce nejde hned utisit

@laxesis no my to máme stejné, 18 měsíců, a spi stejně jak ten váš, v noci se i pětkrát kojí. Jinak rev. Rev i přes den, jakmile mě vidí popojit metr, musí být furt se mnou.. ale horší ta noc, už bych se ráda vyspala 🤣 těhotenství stálo za prd, tak už víc jak dva roky jsem se nějak normálně nevyspala 🤣 a se slzou v oku vzpomínám na prvního syna, který od dvou měsíců spal 12 hodin v noci 🙈

@fifinka2020 Pises; '...Kamarádka bydlí se 2 dětma v 2kk (cca 50 m2), není to standard, ale zvládají a jsou spokojeni..'

Tak to sorry, zvladat to muzou, ale spokojeni byt urcite nemuzou. I kdyby byla tvoje kamoska zoufalka, ktera ma velice nizko polozenou latku. Ja pred manzelstvim bydlela v byte 1+1 o velikosti 40m2 a byl to ku*va opruz! A to jsem tam bydlela sama. Vecne jsem bojovala s nedostatkem uloznych prostor, a vubec nedostatkem jakychkoliv prostor. Neumela jsem si predstavit, ze bych tam privedla partnera (k dlouhodobemu bydleni). Natoz dite! Proste pro dustojny DLOUHODOBY zivot jsou takove podminky nevyhovujici. Jde to? Jo, jde. Ale byt v tom spokojeny? To sotva! Tomu proste neverim, je to mazani medu kolem pusy. Leda by to byla nejaka zenska, ktera je ochotna obetovat svoje potreby potrebam rodiny, protoze zit ve vice lidech v takto malem byte a ZAROVEN BYT DLOUHODOBE SPOKOJENA, to pardon, to je scifi.

@tess223 za prvé nevíš jaké miminko bude,moje obě děti byli hodné a já se bála ,že to druhé bude náročné a nebylo to tak,my bydlíme 2+kk a čekáme třetí, dětem jsme udělali pokojíček a my spíme v obýváku,zatím mám v plánu s miminkem být v obýváku celé šestinedělí ( bude ve svý postýlce) no a pak se uvidí,jestli ji přesuneme do pokoje dětem,a taky nevím jaká bude,ale já chtěla tři děti a mám je,manželovi to bylo jedno,on nechtěl jedináčka,jinak jsme v bytě v rámci možností spokojeny,neříkám ,že větší byt by nebyl super,ale peníze na to nejsou a to pronájmu jít je blbost, protože tenhle byt je náš,máme hypotéku,lepší než pronájem,nemusíš řešit rekonstrukce s majitelem a platíme míň,než kdybychom šli do pronájmu.

@zanett Co na to napsat... možná jen to, že každý má priority jinde. Myslela jsem, že si brzy najdou něco většího (možnost meli), ale rozhodli se zatím šetřit a časem investovat do vlastního (Ale kdy a jestli je otazkou) a ano, opravdu spokojenější jsou. Daleko víc než spousta lidí, co má sice vlastní baracek, ale spokojeni nejsou, protože pro ne byly hmotné věci prioritou. Neříkám, že já bych šťastná byla (prostě potřebuju svůj komfort), ale někomu to opravdu stačí a znám takových lidí víc. To, že ty to máš jinak, ještě přeci neznamená, že to všichni musí mít stejně. A stejně tak zakladatelka- netvrdím, že bude šťastná v 2+kk, jenom že někdo tak bydlí a spokojený je. Rozhodnout se musí sama...

Resila bych bydlení, a to ostatní vůbec. Děti pláčou, kočky mnoukaji a psi stekaji, opilí chrápu.... Jinak co se týče děti nak to půjde. Zezacatku jsem spavala s malou v obyvaku a od 3 mesicu usíná sama s druhou dcerou u nás v loznici. Ta starší si hodinu hraje a povídá v postylce u toho ještě a obě spinkaji 10 hodin v kuse už pár měsíců. Vždyť je to všechno o přizpůsobení a a hledání jak to pro všechny udělat co nejlíp. Já chtěla jednu holčičku a ted mě čeká třetí miminko a doma 3 léta a 8 mesicni slečna.

@me_druhe_ja Lépe bych to nenapsala.

Já bych se na to zkusila podívat s odstupem. Za 20 let budeš koukat na svou dospělou dceru a říkat si, že tehdy jsi neměla druhé, protože by se to nemuselo líbit sousedům. Taky toho místa asi nebylo dost a peněz možná taky ne, ale nebyla sis vlastně úplně jistá. Osobně mi žádný z těch argumentů nepřijde dost silný na to, aby sis druhé dítě nedokázala obhájit.
Buď druhé dítě chcete, nebo ne. To, že není prostor na postýlku vedle Vaši postele není důvod k tomu zahodit sen o větší rodině. Pokud ho tedy máte. Možná jste už teď kompletní, ne každý chce mít dvě a více dětí. Já mám dvě a vím, že třetí dítě bych nechtěla, ve 4 jsme akorát. Ale ve třech nás bylo málo. A ač jsme chvíli uvažovali o tom, že dcera bude jedináček, protože už přešlo to těžší období prvního roku života, začala jsem znova pracovat, bylo zas víc peněz.. Dnes bych si za to nakopala. Druhé dítě bylo to nejlepší co se naší rodině mohlo stát.
Nechci tím říct, že není důležité uvažovat o okolnostech a racionálně to promyslet, ale ve finále to není o místu nebo obavě o tom, jestli se v noci budou děti navzájem budit.

@fifinka2020 Tak ono nejde jenom o to, jake naroky mam ja nebo tvoje kamoska (asi male), jde o to, jak to vidi ty deti. Porostou a budou chtit mit svuj prostor a svoje soukromi. Jeden priklad za vsechny; v rodine mam pripad, kdy manzele jsou s tremi detmi v byte 2kk o rozloze ccaa 48 m2. Rodice se taky tvari, jakoze jsou strasne spokojeni a bla bla bla, ovsem kdyz se bavim s jejich nejstarsi dcerou (8 let), pokazde mi rekne, ze je smutna, protoze nema vlastni pokojicek (cela rodina spi pohromade v jedne loznici, druha mistnost je obyvaci s kuchynskym koutem). Nebo je smutna, ze si nemuze pozvat domu kamaradku ze skoly, neni tam proste misto. Je mi ji strasne lito, protoze ty deti si tohle nevybraly. Jejich rodice se ale tvari, ze jsou vsichni strasne spokojeni a kdyz jim reknu, ze jejich dcera potrebuje trochu soukromi, tak mi odseknou, ze na malem prostoru zije spousta rodin, tak o co jde.

A mimochodem; ja vyrostla v tehdy standardnim dome 3+1, mela jsem pokoj spolecny se sestrou a i tak jsem cele detstvi touzila po vlastnim prostoru, ktery jsem konecne mela az v 19 letech, kdyz jsem se odstehovala. Nemam na to super vzpominky. Takze to, ze rodice nemaji vysoke naroky (na prostor), je sice super, ale co ty deti? Taky maji nizke naroky? Slyset osmilete dite planovat, jak se tesi, az pujde na intr, aby mela vic soukromi, nez ma doma, to pardon, to mi trha srdce.

@tess223 Napíšu Ti náš příběh. Syn byl hodně náročné miminko, nakonec se u něj prokázaly alergie, což vyřešilo relativně břek a spaní, ale zase to bylo náročné jinak... Těšila jsem se do práce, mezi lidi, vydělat peníze, o druhém jsem tou dobou nechtěla ani slyšet... Cca když bylo synovi pět objevila se myšlenka na nové miminko, ale to zase nechtěl slyšet manžel, přece jen už vše tak nějak jelo, syn byl větší. A já sama jsem zvažovala, zda by to právě syn neodnesl, byl na mne hrozně fixovaný, o sourozenci nechtěl ani slyšet... Tak jsem nad tím přestala zase přemýšlet. Před dvěma lety mi zemřel táta a já si najednou začala připadat hrozně sama, s mamkou si moc nerozumím a sourozence nemám, a některé věci prostě nejdou řešit s manželem, chyběl mi ten celoživotní parťák. Začala jsem chtít pro syna sourozence, manžel stále moc ne, vloni se stala "nehoda", jejímž výsledkem bylo těhotenství, ale bohužel zamlklé. Každopádně v manželovi se něco zlomilo a teď držím v náručí sedmitýdenní miminko. Je to opět náročné, brečí, moc nespí, nestíhám, ale neměnila bych. A "velký" syn ho přijal úžasně, i když žárlící momenty taky jsou.

@tess223 Dilema jsem neměla, takže sem moje odpověď vlastně nepatří. Ale - nemáme dětský pokoj a máme dvě děti. Obývák je zároveň obývák, jídelna a děcák. Třeba to časem nějak pořešíme a jestli ne, není to tak důležité. Druhé dítě jsem brala automaticky, aby nebyla dcera jedináček, což by mi přišlo vzhledem k mým životním zkušenostem z větší rodiny hrozně smutné. Ale nakonec si ji neskutecně užívám hlavně já, protože je naprosto pohodová (kromě nočního spaní 😖😆).

@katasv právě z toho pohledu celoživotního parťáka nad tím také uvažuji. Mám bráchu a jsem za něj neskutečně šťastná. Ano, nebylo to mezi námi úplně růžové, jak v dětství tak v pubertě, ale teď? Navíc máme oba dcery dva měsíce od sebe, vídáme se skoro každý den( ještě k tomu bydlí v baráku naproti :D) takže je to pro mě důležité. Jsou věci, co mu prostě můžu říct a on to pochopí, tak jak to myslím a cítím. Manžel by to taky chápal, ale ne tak jako brácha. Proto je to jedním z těch plusů.
Strašně moc gratuluji k miminku, ať jste všichni v pořádku a moc spokojení ☺️☺️