Domácí péče o seniora. Jak to spojit s běžným životem?

Do toho bych určitě nešla. Pokud už je ležící, je to nonstop péče, nemůžete na půl dne z domu. Postupně s velkou pravděpodobností začnete babičku nenávidět, její smrt pro vás bude vysvobozenim. Zní to strašně, ale nonstop péče je opravdu strašně vyčerpávající. Navstevujte co nejčastěji, vymyslejte na návštěvy program, užívejte si babičku.

@mamikry pečovatelku jsme se už hledali. Z cca dvaceti organizací nás odmítlo 19 s tím že momentálně nejsou lidi. Ta jedna zbývající je schopna pečovatelku dodat ale jen dvakrát týdně na dvě hodiny, což je nám úplně k ničemu😕

Nevím, zda by vám v této situaci pomohla pečovatelská služba, která by zajistila některé úkony, zda tchýně nepotřebuje spíše již 24hodinou péči u běžných denních úkonů, dohled. Pokud v tuto chvíli nezvažujete umístění do domova, případně by nechtěla nastoupit, přistoupila by třeba alespoň na odlehčovací službu, kdy byste si vy odpočinuli.

Zkousela jsem zjistovat o tom informace. Lze pronajmout polohovaci antidekubitni luzko, ruzne pomucky, tzv. gramofon, vozik, choditko, osetrovatelku, ale vzdy je to stezejni na Tobe a partnerovi. Je treba zvazit, zda na to fyzicky a psychicky oba mate. Pokud pani nespolupracuje, bude to doma asi podobne. Osetrovatelka bude na par hodin denne, zbytek bude na Vas, vcetne noci. Takze vymena plen, hygiena, myti a "doprava" do koupelny, hlidani pitneho rezimu, treba dechova cviceni proti nadmerne tvorbe hlenu (typicke u lezaku), cviceni, vychazky s choditkem / vyjezdy s vozikem, apod. Zalezi tez na zdravotnim stavu, zda je po operaci nohy nebo ma treba problemy se srdcem, ledvinama a jeste navic cukrovku na inzulinu. Je to krasny cin, vzit si nekoho domu a pecovat o nej, ale taky velke brime.

@malinkaelinka já právě pořád přemýšlím jak to udělat aby mohla být doma, protože je mi ji líto, chápu že tam nechce být, ale nevím prostě co dělat. A okolí taky není moc příjemný. Takový ty dotazy, proč si ji jako nevezmem domu z nás dělají akorát tak tyrany a tchyně k manželovi se taky tedy nechová moc hezky, ty její výčitky jsou pro něho hrozný. Hodně lidí nechápe že jsme zahypotékovaný na desetiletí a ze já se o ní postarat teď nedokážu. By mě zajímalo kolik lidí s dětmi kojencem a hypotékou by to dokázalo vzít si nemohoucí domu a vypustit v klidu hlavní příjem ......

@bervidova ona je momentálně v rehabilitačním ústavu, kde nám silně doporučili umístit ji do domova důchodců. Prý na domácí péči to už není. Jenže ona o tom nechce ani slyšet, takže souhlas s umístěním nedá a my vůbec nevíme co budeme dělat až nám řeknou, že musí z ústavu pryč.

Hele před třemi lety byla naše rodina v podobné situaci. Babičku porazilo auto, dlouhé koma, rekonvalescence, rehabilitace. Ze dne na den tatovi řekli, že ji propouští domu. Babi byla ( a už zůstala), pořád lehce zmatena, pohyb svižný ale jedině s choditkem, sebeobsluha ano, ale omezená. Naši by ji k sobě do domu nedostali, ( koupelna, Wc...), rekonstrukce by znamenala prebourat půl domu. Její byt to samé, navíc tedy by tam s ní musel někdo stále být. No po tom nahlem propuštění šla tedy k sobě do bytu přijela za ní její sestra, muj táta obstaraval nákupy, moje mamka pomahala s domácnosti. Naši intenzivně hledali DD, našli soukromý... Babi po dvou týdnech viděla, že to takhle nejde, dost ji přesvědčila její sestra. DD byl a je nejlepsi řešení. Babi se horší ,ač si to nepřipouští, občas má záchvaty, že bude zase bydlet sama, na podzim si dokonce našla garsonku. A pak vždycky sama zjistí, co už nezvládá a uzná, že je to takhle lepší. Pokud do vás ryje okolí, nebrala bych si servítky a natvrdo osvětlila každodenní realitu takové péče. Nemá každý náturu hrabat se v ho.nech svy mamy.

Do toho bych nešla ani za milion...
To bude 24h péče, velmi náročná, pečovatelka bude na par hodin a co pak?

Bohužel okolí očekává od Vás, že se o ní budete starat, však jste doma na rodičáku, že? Od manžela to jistě nikdo nečeká. Na jednu stranu na okolí se můžete vykašlat, na druhou stranu dáváte tím příklad svým dětem. Moji rodiče šedesátníci si nedávno nastěhovali k sobě zhoršující se moji babičku a je to teda asi mazec. Je to jako mít další malé dítě. Nejhorší na tom je, že ani nemůžou nikam na delší dobu odjet, ani na výlet na celý den, protože min. co 4 hodiny potřebuje asistenci, většinou na záchod nebo jídlo, ani jedno z toho si sama neudělá. Taky se jí nechce moc cvičit, takže se nezlepšuje :/ dvakrát denně, když jsou v práci, chodí pečovatelka z místní služby, odpoledne pak se už starají střídavě naši. Pečovatelka chodí, i když je třeba někdo z našich na home office teď (teď v covidové situaci), prospívá jí, když si povídá i s jinými lidmi. Nebylo by to řešení pro vaši rodinu? Ty pečovatelky nejsou zas tak drahé a mimochodem v jejich službách bývá třeba i nějaký menší úklid nebo podobně. A odpoledne, až se vrátí manžel z práce, se o péči podělíte... To by pak možná šla ta péče skloubit i s malými dětmi.

@jiss já jsem ráda, že se jakž takž dokážu postarat o sebe děti domácnost. Já bych to prostě teď nedala. To už by děti musely být trochu odrostlejsí. A už vůbec si teda nedokážu přestavit že mi tu pak dítě začne lezt v hov.í.n.k.a.ch třeba protože babička nestihne na harmoniku. A starší všude pořád neco vytahuje a pořád na všechno sahá..... Jako ta představa se mi prostě nelíbí. To říkám narovinu. 😞

A co si o té situaci myslí manžel? Nějak mi tu chybí jeho přístup, na to, že je to jeho maminka. Upřímně mi přijde, že hledáte máte proti tomu blok, že spíš hledáte důvody, proč to neudělat, než způsoby, jak na to. Ale chápu :( jedině asi natvrdo vysvetlit, jak to bude, když pečovatelák nepodepíše. Když to předestřete v reálných barvách, možná rezignuje :( ale to si bude muset hlavně manžel s ní vysvětlit.

Hele tezko radit. Podle me si rozhodnuta, ze ji doma nechcete a pres to asi vlak nejede. Co si o tom mysli tvuj muz? Je jediny syn nebo si peci muzete rozdelit s dalsimi sourozenci? Ono je mozne, ze v domacim prostredi se babicka hodne zlepsi, ale narocne to bude. Zkusenosti s tim mam. Muj tata mel mrtvici a stal se z nej v podstate lezak. Peci jsme delili mezi mamku a me a nebyl to zadny med, ale nedovedu si predstavit, ze bychom ho nekam soupli umrit. Osobne si myslim, ze clovek ma vuci svym rodicum povinnost se o ne postarat. Az to prijde u mamy udelam na 100 %, aby mohla dozit v kruhu rodiny a ne v ustavu sama. Zkus si odpovedet, co bys delala, kdyby to byla tvoje mama. Zvladla bys to nebo by pristup byl stejny? S tou tchyni je to tezsi, no. Tam ten vztah je proste jiny. Pokud to citis, tak jak pises, tak bych se do toho asi nenutila, protoze ta pece by byla na tobe. Drzim palce, neni to jednoduche.

@bezinka22 muž má sourozence, který v čr nežije už dlouho a vracet se nebude, rodinu si založil na druhé straně zeměkoule. Jinak můj muž o tom každéj den přemýšlí a jediné co ho napadá je dát výpověď a přijít tak o hlavní příjem a rozloučit se s bytem protože nebudeme moct splácet a upřímně, mně nic jiného taky nenapadá. Musel by prostě přestat pracovat.

@bezinka22 můj muž se o ní před prvním pádem staral cca měsíc. Pak už musela nastoupit opět do nemocnice, protože už poprvé, když ji propouštěli,nás varovali, že na dlouho to doma nebude a ať ji radši hned někam umístíme. Jenže muž nechtěl samozřejmě, vždycky plánoval se o ní postarat. Jenže když se po tom měsíci vrátil do práce, tak zjistil, že mu hrozilo, že mu dají výpověd. A samozřejmě výplata po tom měsíci mizerná takže uviděl, že tudy cesta nevede😞 jak jsi to měla ty? Jsi žila v jednom bytě s dětmi i s tím nemohoucím? Co hypotéka? Jak jste to zvládali když vypadl příjem a příjem byl jen rodíčák a příspěvky od státu. My to propocitavali snad milionkrát a vychází nám , že by nám ten byt prostě zabavili, protože nebude na splátky

Neporadím, babičce bude 94 a je to hodně, hodně vyčerpávající.

Moji rodice se takhle starají o dedu, situaci maji uplne jinou, takže to jde. Ale u vás mě napadlo, co ji někam umístit, ale brát si ji na víkendy domů? Nebyl by to kompromis?

@emamaira to je dobrý nápad!!!!

Ono to strašně záleží na situaci a všech lidech okolo...
Měli jsme člena rodiny kterého jsme si brali z nemocnice v terminálním stádiu, aby mohl zemřít doma, měl možnost se rozloučit atp. a bylo to opravdu náročné i přesto že to byl výborný pacient a do poslední chvíle při smyslech a schopný nám pomoci při péči o něj. Ale neslo to sebou spoustu "nečekaných" situací, například aplikace injekcí, hygiena taky celkem "sranda", museli jsme sehnat kyslík, polohovací postel, antidekubitní podložku, domluvit se s doktorem, protože jsme chodili do lékárny pro opiáty, které jsme se museli naučit píchat a na všechno tohle jsme měli ani ne 24 hodin, abychom se to naučili. Bylo to hodně náročné na čas, energii. Ale pravdou je že jsme měli "služby" a dle toho jak kdo pracoval jsme se střídali, měli jsme na všechno sešity, do kterých jsme psali co kdo ne/udělal, kdo kdy přišel na návštěvu, které léky kdy kdo dával... Osobně bych ten čas nevyměnila za nic, i když jsme všichni jeli na doraz, získali jsme možnost se rozloučit a daný člověk zemřít doma a v klidu. Pravdou ale je, že kdyby to takto bylo déle, bylo by to podstatně náročnější, u nás to trvalo cca měsíc a všichni jsme věděli že pokud by to bylo na déle, tak by někdo z nás musel zůstat doma, protože by to bylo neudržitelné... A opravdu velký vliv na zvládnutí má předchozí vztah s tou osobou. Třeba já vím že o jednoho svého rodiče se takto starat nebudu, protože ten vztah je jaký je a mě by to zabilo, takže jestli to jednou bude třeba, tak raději půjdu šlapat chodník abych zaplatila ústav...

Osobní zkušenost nemám, ale moje mamka se takhle starala o svou maminku (mojí babičku). Nebyla tedy úplný ležák, ale měla zhroucenou páteř a pomalu se pohybovala s chodítkem. Ale z 90% seděla na posteli. Také měla pleny, to se pak částečně vyřešilo cévkou, kterou jí každý týden chodili domů měnit. Jídlo jí nosili z nějaké jídelny, tak obědy měla zajištěné, pak vařil táta. Také měla pečovatelku na pár hodin týdně, která ji pomohla vykoupat. Naši shodou okolností i rekonstruovali byt v té době, tak ho i přizpůsobili (vyšší záchod, madla, sprchový kout místo vany atp.). Babička měla polohovací postel, chodítko, vozík, když jsme ji vzali ven.
Vaše situace je složitější, když máte malé děti. Navíc jak tu už někdo psal, jedná se o tchýni, ne o matku a ať chceme nebo ne, tak je v tom rozdíl. Já jsem odhodlaná se o své rodiče také starat doma za každých okolností, má švagrová by to asi neudělala a brácha už vůbec ne (ne že by byl zlý, ale je to takový ten typický chlap co nevaří, neuklízí, natož aby třeba koupal starého člověka).
Snažila bych se najít třeba domov důchodců řešený jako garsonky, kde by měla soukromí a péči. Ono jestli jí už utíká stolice, tak jí samotné to nemůže být příjemné v tom být než ty obstaráš děti a i psychicky je v tomto případě asi jednodušší řešit to s pečovatelkou v DD než se synem.

Tohle je šílená situace. Ale podle me ohrozit celou rodinu výpadkem jediného příjmu kvůli péči o jediného člena není dobrý nápad. Kdyby jste si tchyni vzali k sobě, co to udělá s tvým vztahem k manželovi? Kde budeš brát sílu ty? A jak to ponesou děti? Jako je krásný postarat se v závěru života o nejbližší, ale takhle růžový a jednoduchý to není, zvlášť když se o péči nebo máte s kým podělit, myslím sourozenci, a nikdo netuší jak dlouho to bude trvat. Vysvětlit narovinu situaci tchyni jste určitě zkoušeli, že?

Měli jsme doma babku po těžké mrtvici (ochrnutá na půl těla, nechodila, nemluvila, potřebu vykonávala pod sebe...). Oba rodiče práci na plný úvazek (směnné provozy), my s bratrem odrostlejší děti (10 a 12 let).
Skloubit do lze za cenu neuvěřitelnýho "masakru" pro všechny: zkoordinovat směny, lítat do práce, z práce, v mezičasech mejt ho*na, kašlat na vlastní děti, který by tu mámu potřebovaly a ona prostě nebyla k dispozici....Den za dnem, na hranici kolapsu, vztahy v rodině děs a běs.... Babka nám doma vydržela neuvěřitelných 27 let, než ji na podzim dorazil koroňák.
Řešení není, výpadek jednoho příjmu, aby se jeden stal pečovatelem na 100% bych si v dnešní době asi nedovolila.
Jedině dům s pečovatelskou službou, zařízený na nesoběstačné klienty, ale sami víme, jak to někdy někde vypadá.
Přeju hodně sil.

Kde bydlela do této doby? Sourozenec i když je v zahraničí by se měl podílet alespoň finančně na zajištění seniora.

@hojda Jenže poslat x set/tisíc měsíčně není tak složité, jako obstarat nemohoucího člověka, to už chce fakt odhodlání a přesvědčení... Navíc jak píše @mon_88017 když k tomu jsou malé děti, tak to odnese opravdu celá rodina a pustit jediný stabilní příjem se může velmi vymstít, protože když po nějaké době člověk zjistí, že to prostě nedává, tak je otázka zda si práci najde a když jo, tak jestli bude taková aby mohl případně hradit ošetřovatelku/pečovatelský dům... Ten nápad brát si jí na víkendy domů je asi nejlepší...

@gramar To já vím, taky to neberu jako řešení, že jeden pošle peníze a druhý se bude starat. Chápu,že starat se malé děti a seniory je sebevražda. Taky je cesta, že se senior vrací domů a zaplatí se mu celodenní péče (třeba se tam střídají dva lidé, případně se u někdo ubytuje u seniora a bydlení má zdarma a je mu placená péče o seniora, ale záleží na jejich podmínkách), ale musí si to společně propočítat, kolik peněz má senior (příspěvky na péči), kolik mohou dát děti, zda má senior nějaký majetek z kterého by to šlo financovat (úspory, nemovitosti). Sice na to třeba padnou úspory toho seniora, ale lepší, než obětovat svůj rodinný život.

Moje zkusenost xxx let jako prakticke Dr.Pokud pacient je lezici,inkontinentni,tedy veškera pece je na druhe osobe ,i kdyz se sama naji ,je dlouhodobe bez celodenni pomoci pecovatelky ci jeste dalsi jine osoby absolutne nezvladatelna,neunosna.Kdo nezazil na vlastni kuzi,nepochopi.Zaridila bych ji domov duchodcu,casto ji navstevovala,ale pokud si chcete zachránit rodinu,psychiku a vubec zivot,tak to nedelejte.Nejsem cynik,zla, necitelna,spis naopak,ale mam na to realny pohled .Holt zivotni a profesni zkusenost A na okoli nehledte,nikdo nezije Vas zivot,to jen Vy sami

@ahyt děkuji za váš názor. Můžu se zeptat, jak to ale udělat, když do domova důchodců nebude chtít? Ošetřující lékař už ji to říkal, že jiná cesta podle něho už není, jenže když se před ní řekne o domově důchodců tak je hned oheň na střeše. Začne být tak nějak na manžela agresivní a hned to odmítá a prý že bude klidně doma sama.... I když ti že se sama ani nepostaví a nevymenít si ani plenu😕

Asi to zní hrozně, ale starej se o své malé děti. Ne o tchyni. Tak je to prirozene. Tchýni si domu neberte, jinak vám to rozlozi rodinu. Nerikam na ni kašlat , to ne, ale primarni péči bych nechala na profesionalech.

To je bohuzel tezky,nekdo proste neumi prijmout svuj zdravotni stav.Zkusit ji vysvetlit,ze pokud zacne chodit,treba s choditkem,ze by to bylo mozne,ze musi cvicit,snazit se,ze i v DD je rehabilitace,proste zkusit ji motivovat a holt presvedcovat.Nezavidim,ale vydrzte a nenechte se zmanipulovat a přemluvit, ze to treba zkusite zvladnout.