Dobrá kniha o výchově dětí. Doporučte

Moc děkuji, dám si ho do vyhledávače. Slyšela jsem, že by měla být dobrá kniha - Respektovat a být respektován. Je to taky od českého autora. Je toho na trhu asi hodně...

hani: ta je výborná ...navíc k tomu autoři dělají i kurzy

Děkuji, tak budu přemýšlet tady o této, nebo od toho Zdeňka Matějčka. Jsem ráda, že mám dobré tipy...

Taky Pavel Říčan - knížka Cesta životem - je to jedna z mála svého druhu, tzv. biodromální psycholgoei - mapuje život od prenatálního života až po stáří. Rozepisuje důležitá období. Mě hodně dala - je 20 let stará, ale nic nezastaralo. Hodně zkoumá příčiny a následky chování rodičů k dětem-, ukazuje názorně na příkladech ze své praxe - nemá chybu, hodně obohatí v celkovém přehledu o psychologii dítěte i dospělého. Najde se v ní každý.

Ahojky, já ještě sice nemám děti, ale četla jsem Respektovat a být respektován a dost se mi to líbilo. O této knize je tu na koníku docela rozsáhlá diskuze...
Hodně štěstí s výchovou 🙂

Respekovat a být respektován je opravdu výborná kniha. Moc doporučuju! (akorát nemusí být zrovna úplně příjemné si uvědomit, že se člověk chová jak idiot nejen k dětem, ale často i dospělým kolem sebe) 😀

Moc děkuji za rady. Najdu si tady o té knížce du diskusi. Ono by nebylo naškodu mít těch knížek doma víc, aby si člověk uvědomil, co má změnit...

situace s dítětem je kniha života
tak, poslední slovo

Tak fajn je Koncept kontinua od Jean Liedloff,ale to je spíš pro výchovu rodičů 😉 a taková láskyplná knížka ze které si něco vemu,něco ne jeJak žít a nezbláznit se od Lidmily Pekařové

ahoj...souhlasím s posledním názorem...Koncept kontinua jsem si zakoupila na radu kamarádky a přečetla jsem jí jedním dechem, než se narodí prcek, určitě ji ještě jendou zvládnu.
Jinak na Respektovat a být respektován mám osobotý názor..a není moc příjemný koukám, že by tu byl asi jediný spíše negativní, tak se nebudu vyjadřovat (pracuji s ní ve škole).

Jinak si ale myslím, že co se týče výchovy, tak na to žádná kniha není dobrá, protože každé dítě je jíné, každé si do života nese něco jiného, u každého se tvoří jiné vlastnosti ... každý rodič je jiný, preferuje něco jiného apod. a proto si myslím, že výchova je hodně individuální a nejde vychovávat podle příruček a knížek. jde použít radu, zkušenost, ale výchova musí být instinktivní ze strany rodičů...každý rodič to má v sobě...
Naši rodiče si troufám říct, neřešili nic z knížek apod. a jsem si jistá, že jsme vychovaní velmi dobře...
I když chápu trochu obavy z toho, abychom vychovali děti dobře, kor v této době, když kolem sebe vidíme spoustu dětí, kde ta výchova opravdu selhala...

Omlouvám se za trochu delší názor.

renat: no tak já si dovolím nesouhlasit ....rodiče nás vychovali jak nejlépe uměli ..ale pláceli se v tom převelice ...i moje máma říkala, že jí chyběly informace a tápala
z jejich seků (nechej vybrečet, nenos ho, rozmazlíš ho, škoda každé rány, která padne vedle atd.) se musíme pěkně vysekávat v dospělosti

koncept kontinua zase nenadchl mě ...přišla mi hoodně odtažitá ...nakonec názor jsem psala v příslušné diskusi

jinak by mě zajímalo, co se ti na té knize (rar) nelíbilo - jsi totiž první člověk, který má na ní negativní názor (co jsem zaznamenala)

hupcza: já to beru, každý máme názor jiný a to je dobře 🙂, u našich třeba problém nebyla a vím, že teď i sami řekli, že jsou rádi, že nás tak vychovali, samozřejmě že tak, jak nejlépe uměli, ale jak jsem psala, ono to záleží na více faktorech (i to, so si člověk nese v sobě, okolní prostředí apod.) a rozhodně ne na tom (podle mě!!), co se píše v knížkách. Samozřejmě je možné si vzít několik rad, ale ta výchova je stejně individuální - jak tu píše nobody...prostě cit. "situace s dítětem je kniha života".

Co se týče názoru na Respektovat a být respektován, tak ten vychází asi spíše z mé práce.....s dětmi pracuji, učím, sama od sebe jsem šla pro zkušenosti na ZŠ (přestože mám střední školy) a baví mě to a všechna školení, které vycházejí z této knihy (která jsem absolvovala) mi přišla prostě trochu mimo (neříkám, že něco málo pozitivního jsem si neodnesla). Názor jsem na ně vyjádřila právě na nich. A i jeden negativní názor je názor.

Ale je dobře, že ty názory se liší, nemám ráda ty ovečky, co se přidruží buď k tomu nebo k tomu... proto tvůj beru a nehodlám ho někomu vymlouvat.

Tak pridám sa - RaBR, Koncept kontinua a Zdeněk Matějíček a jarmila Prekopová 😉

No,jo koncept kontinua není hold zasazený do naší Evropy

renat - k řízení vozu taky potřebuješ znát fakta a ne jen intuici. Jsi učitelka a zpochybňuješ smysl vědění a učení?? To nějak nechápu
Naši rodiče vychovávali přesně podle příruček psaných amatéry a ignoranty, kteří ovšem měli ty správné politické názory. Tyhle implantované nepodložené metody jak přesně píše hupcza proto taky z totalitních generací, nadělaly neurotickou, nesebevědomou a neprůbojnou masu zmanipulovatelných lidí.

Něco jiného je bezmyšlenkovitě se řídit nějakými ničím nepodloženými příručkami a radami kohokoliv a druhá věc je přečíst si od odborníků jak dítě psychicky roste, jak vnímá, co ho utváří, co na něho působí a jak a podle toho nedělat zásadní seky a zločiny při výchově. Chyb se nadělá i tak až dost - i u poučených a sečtělých rodičů. Tomu se nikdo nevyhne. Ale snad vzdělání a vědění je nutné čerpat u jakékoliv činnosti co dělám a rodičovství je jedna z nejdůležitějších. Nechápu, proč by se právě toto mělo odvíjet jen na intuitivní rovině. Toho, co mohu zkazit je spousta, tak proč to alespoň neomezit, pokud umím číst a jsem ochotná se něco dozvědět. Žebříčky hodnot má každý rodič jiný, vštěpuje něco jiného, ale jak jednat s dítětem a chovat se k němu, abych mu nenadělila do života nějaké velké trauma, jak nestresovat děti, kdy a na co jsou psychicky zralé, jak vnímají nás a svět - to jsou záležitosti jednotné a pro všechny stejné a je dobré je vědět.

Musím říct že jakoukoliv mystickou literaturu, či pseudovědy či učení sekt mě nezajímají. Včetně konceptu kontinua. Ale z psychologie, antropologie, sociologie se dá dozvědět mnoho o člověku a jeho vývoji a pak se s pomocí instinktu a intuice o mnoho lépe rodič ve výchově dítěte orientuje. Nelze vyloučit tedy ani instikt ani vědění.
Dodnes je ohromné množství mýtu ve výchově, které je nutné zbourat. A bez kvalitních knih to prostě nejde.

takže název tématu by měl spíše znít - kvalitní kniha o psychologii dítěte - "jak vychovávat" z toho vyplývá pak vpodstatě samo od sebe

kubaka: já se tomu nebráním...knihy jsem četla, něco jsme si z nich vzala (což říkám od začátku), ale prostě při výchově se nebudu řídit knihou, toť vše... Kniha se mi třeba líbila, jak byla napsaná, něco jiného je dát na zkušené psychology....apod. Tomu se nebráním, naopak to vítám (zajímá mě to) a musím (práce).

A k druhému problému, nezpochybňuji vědu a učení, jen prostě s jistým vývojem prostě nesouhlasím. Sama jsem příznivcem moderního vyučování (moderní výchovy), ale ne za každou cenu (všechno má své meze), protože nejde učit moderně, lze učit stylem, který všichni známe a do něj zasazovat moderní prvky (projekty, nové styly učení, metody apod.). Ale promiň, když mi paní (která nikdy nebyla v procesu výuky) na školení řekne, že domácí úkoly jsou nesmysl (aha, a když si pořádně nebudu procvičovat násobilku, asi se to těžko naučím), oponujeme tím, že se to nedá stihnout ve škole, a ona na to, že ŠVP si děláme sami..no tak to se mi chce smát, jasně, že je to pravda, tak jo, budu se podle toho chovat, napíšu si vystupy, že dítě půjde ze ZŠ jen že bude u mět číst, psát, počítat a že bude schopno se možná orientovat podle mapy...a to je vše..s tím nemám problém....volné vyučování - to nejde, prostě celá věc moderního vyučování (volné vyučování)mi prostě k srdci nepřirostla a nepřiroste...
Sama se snažím učit tak, aby to děti bavilo a ne tak, jak jsem četla v knížkách, skriptech apod. protože ty děti v tom kolektivu jsou jiné, každé dítě je jiné....Ale poznatky z knih, co jsem četla jsme si odnesla...
Nikoho tady samozřejmě nebudu vyčleňovat, ale kdo není v tomto procesu na školách apod., tak to nevidí.

čili končím tento příspěvek tím, že ano každopádně číst, vědět co nejvíce informací o vývoji od odborníků, ale prostě názor je takový, že prostě knížka, která by univerzálně splňovala požadavky všech na výchovu prostě neexituje a vychovávat podle knížky nejde (právě jak píšeš, někdo preferuje jiné hodnoty, kniha může preferpvat něco jiného, apod.).
Knihy jsem četla, protože jsme to měli do školy, toť vše, KK jsem si zakoupila ze své vůle na radu, abych si rozzšířila obzory a to, že s emi svým způsobem líbila..no je to názor. Pokud se to týká mé práce (a tím i koníčku, co me zajímá) čtu všechno, a názor si dělám.

Možná se můj názor - jak už jsem výše psala - odráží z toho hlediska práce... takže možná se tu trochu seběhly dvě roviny - výchova a vzdělávání, za což se omlouvám)., což by se od sebe sice nemělo oddělovat, ale diskuse byl o výchově...

S poznatkem o názvu tématu pak s tebou souhlasím...

Renat, vím, že jsem se jednou o RABR už bavily... prolistovala jsem ho teď znova a našla kapitolu o škole, ale tam není nic moc o domácích úkolech, spíš o tom, jak vést děti ve třídě tak, aby k sobě měly respekt, o spoluúčasti dětí na rozhodování a podobných věcech...
Byla jsem nedávno ve waldorfské škole. A světe div se, ty RABR přístupy jim tam opravdu fungovaly. A některé děti nebyly zrovna beránci. líbilo se mi tam. Když jsem to porovnala s naší školou a vzpomněla si na starou neurotickou učitelku, která mluvila rozčileným hlasem a třískala ukazovátkem do stolu... 😀
Takže možná to paní od RABR myslela spíš tak, že ty úkoly nějak oživit... Tam se děti učily násobilku, ale ne tak, že každý den dostaly za úkol vypočítat 30 příkladů. Ale samy si vymyslely básničku, aby se jim násobky rýmovaly a podle toho pak v hodině počítaly. Pamatovalo se jim to dobře, protože to byla JEJICH básnička, na kterou byli pyšní 🙂

To jen taková vsuvka.
Co se týče otázky, vzala jsem si myšlenky z Konceptu kontinua, i když ne se vším souhlasím, mám ráda RABR a nedávno jsem si koupila i "Jak mluvit, aby děti naslouchaly, jak naslouchat, aby děti mluvily"

Janey: v knize to přímo není, psala jsem, že to vycházelo z těch školeních, co jsem ke knize měli 🙂 ale za to jsme se omluvila, že jsme to brala z tohohle pohledu. 🙂

Co se týče výchovy dětí, tak mi ta knížka přijde dost dobrá. Co se týče školy, to, co v ní je, mi přijde taky celkem inspirativní, co vám říkali na kurzech, samozřejmě nevím. Ale všichni ti lidi, co to píšou, jsou psychologové, kteří se angažujou ve školství, tak snad nebudou zas až tak mimo...

renat- naprosto souhlasím, že žádná kniha uníverzálně nemůže dát návod na výchovu - taková snad ani neexistuje a ani nepředpokládám, že někdo čeká, že něco takového vůbec je možné. ? I otázku zadavatelky jsem spíš pochopila jako knížku o dítěti...

Výchova je individuální, ale poznatky jsou univerzální. Proto taky když číst knihu, tak od odborníků, v tom taky souhlasím. Nejhorší jsou ty pamflety, když si někdo usmyslí, že má jako rodič co říct a poradit ostatním, vydá knihu, třebaže vtipně a hezky napsanou, dává obecné rady a návody podložené jen svou vlastní zkušeností, ve které se pak najdou úplně zásadní a nebezpečné chyby. Takových je bohužel valná většina. To je přesně to: mě nezajímá, co říká, jak vychovává a chová se ke svým dětem nějaká XY - mě zajímá, co vědci zjistili během let statistického zkoumání a jejich závěry - co tvrdí a proč to tvrdí.

kdyby existovala univerzální kniha o výchově, tak by mi přišla spíš k smíchu

Jo, ale domácí úkoly mi taky přijdou jako nesmysl. Děti je nadrásají kdekoliv, jen aby to bylo, ale že by se díky tomu učily, to ne. Učí se ve škole a mají toho až nad hlavu. (mě se to kecá, syn se právě hravě dostal na šestiletý gympl, tam bude muset teprve zabrat. Jsem hrdá matka 🙂 )

Určitě je přínosné, si přečíst nějaké knížky o dětech a jejich výchově, čím víc, tím líp. Z každé si člověk něco odnese, ať už pozitivního, tak negativního. Vždycky je ale dobré používat cit, lásku a selský rozum 😉

Z knížek, ze kterých jsem si odnesla jak pozitivní, tak negativní poznatky, mě teď momentálně napadá:
Respektovat a být respektován - Kopřiva, Nováčková, Nevolová, Kopřivová
Děti jsou hosté, kteří hledají cestu - Jiřina Prekopová, Christel Schweizerová
Proč jsou šťastné děti šťastné - Steve Biddulph
Rodiče, nebojte se říkat NE - Patrick Delaroche
Co, kdy a jak ve výchově dětí - Zdeněk Matějček

díky za rady 😉 super

Taky děkuji za rady. Určitě je dobré si přečíst více knih, a z nich si vybrat, co se mi hodí.
Jde mi o to, abych věděla, jak se v určitých situacích zachovat. I když vím, že si to člověk zrovna třeba neuvědomí. Jde určitě i o cit, každá to máme v sobě. Ale ta kniha by nás měla navést ke správnému zareagování. Třeba i to, jak převést negativní na pozitivní, atd.

ad RaR - umím se ohlédnout do mého dětství a to celkem dost hluboko...a věci, které jsou v té knize napsané si naprosto přesně pamatuju, věci spojené s tresty, věci spojené s pochvalami ...vše do puntíku sedí ..a ze všeho jsme se vysekávala několik let u psychologa
ta kniha popsala to, na co jsem si složitě přišla oklikou sama
no holt jivydali trošku později než jsem potřebovala 😀

nemyslím si, že mě někdo šmíroval a pak si dal tu práci, aby mě popsal 😀 myslím, že kniha je dost obecná a opravdu vystihuje podstatu

jinak s výběrem nun souhlasím i když předposlední jsem nečetla

ahoj čtenářky dneska jsem si koupila knížky o výchově dětí protože se ve me probudila takov´á nejistota jestli dělám všchno tak nejak dobře a jak by to šlo jinak..no prostě hloubavá mysšlenka me dovedla do LIbrexu a před sebou na stole má knížky od
zdenka Matejíčka - co,kdy a jak ve výchově dětí
a od christel Petitcollin - Jak správně komunikovat se svým dítětem.

az počtu dám echo 😉

hupcza - mám stejnou zkušenosti - stejně skvělá je taková maličká knížečka - Alice Millerová - Dětství je drama. Neznám nikoho, včetně kamarádek psycholožek a terapeutek, která by se v ní nenašla. Kdykoliv ji vezmu do ruky, tak zas objevím něco nového, co mě předtím minulo. Šťastné dětství je iluze...
To RaR si musím sehnat, až budu zase mít sílu zanořit se do svých traumat z dětství 😎 a utnout jednu z dalších dračích hlav. 😵

Nejšťastnější miminko v okolí - H. Karp
Nejšťastnější batole v okolí - H. Karp