Dítě v manželské posteli. Ano nebo ne?

U nás se spalo do roku v postýlce a od roku spí snáma ted mu jsou 3 roky a pořád spí snáma nějak nám to nevadí prostě miluju to jeho teplíčko myslím si že do 15 snáma nebude tak si to užíváme
ale taky máme tatku přes týden pryč tak se tulíme k sobě

Osobne jsem mela dost strach nechat si mrne v posteli, proto jsem to konzultovala se svoji dulou, ktera mi poradila, at ho s nami necham spat, jen pokud on sam to potrebuje. Spaval s nami od prvniho nocniho kojeni do rana. Nekdy kolem toho 3. mesice se zacal ve spanku ode mne odstrkovat, takze putoval bez reci do postylky. Ted s nami v posteli spi jen obcas, kdyz ho neco trapi. To se ale nevyspim ja 😀 Kope, dloube, taha me za vlasy...

moji kluci spali nekompromisně v postýlce v ložnici, měli jsme s manželem obavu, abychom je třeba nepřilehli, přece jen je manžel kus chlapa ... navíc se potřebuje vyspat do práce a to s našimi dětmi v jedné posteli nejde, neboť ve větším prostoru rotují jako hodinové ručičky. Pokud byli kluci v noci neklidní, stačilo se natáhnout a strčit do postýlky ruku, pohladit a byl klid.

Syn měl jako mimčo postýlku přímo navazovala na naši manželskou postel a spal jako ve své,ale vlastně takřka u nás..Bočnici tam vůbec neměl.
Ale do 7 měsíců to byl očistec.Budil se několikrát za noc, přes den vedle něj mohli lidi skály lámat a spal jak dřevo a v noci ho vzdudil i jen pohyb peřiny.Tak jsme ho za hlasitého nesouhlasu celé rodiny, a neustálého poslouchání názorů, že jsme jako blázni nechat tak malé dítě spát samotné, přesunuli do jeho pokoje na noc a od té doby úplně v pohodě,spal jak špalek.Takže jsme měli přesně opačný problém jak vy.
Jasně, že čas od času, či když byl nemocnej, tak se nám nastěhoval do postele(někdy i teď v 15 letech se vnutí na noc o víkendu... 😀 ), ale napořád by mi nevyhovovalo.
Já si myslím, že pokud to nevadí vám, tak je to v pořádku a neviděla bych v tom problém.

Když byla Barunka hodně maličká, měla jsem postýlku "přiraženou" ke své posteli, bok měla stažený, takže byla sice se mnou, ale zároveň ve svém. I když je fakt, že ona nikdy nevyžadovala být vyloženě u nás v posteli. Jinak já bych taky měla strach, že mimčo zalehnu.

my mame kluka, co uz od malicka chtel mit hoooodne v kontaktu s nama. Do cca 5m spaval vetsinu noci v postylce, ale potom se zacal hodne budit a to bych byla asi uplne hotova, takze jsme ho prestehovali do nasi postele. Sice nam to trvalo asi 3m, nez jsme to prestali uplne resit (porad nam nekdo rikal, ze se to nema a ze ho rozmazlime apod), ale my jsme konecne spokojeni a maly taky. Spi mnohem klidneji, i kdyz se obcas budi (asi ma nejake nocni mury), tak si jen najde ruku a spi dal. Kdyz ho vecer uspim (uspavam ho na posteli nebo v postylce), tak je v postylce, potom jak se v noci vzbudi, tak jde k nam a tam spi do rana. Navic mame opravdu velkou postel (2m sirka), takze se vsichni pohodlne vyspime a navic, je to uzasny pocit se v noci tulit k mimcu 🙂 Za sebe rozhodne ano, pokud to tak citis 😉

já taky byla odpůrcem miminka v posteli ale co se Beníček narodil tak je vše jinak. První 3 týdny spal v postýlce teď spí s námi a jde vidět jak je spokojenej. Miminko se nebojím že zalehnu, člověk má nějakej instinkt. Většinou si lehám hlavou v úrovni jeho hlavičky a to pak nezalehnete.Já jsem za to ráda, užívám si ho po všech stránkách, teda i spací 🙂

když jsem byla těhotná, tak jsem říkala, že malého nebudeme brát do naší postele. Když ale ráno (tak ve čtyři, v pět) nemůže zabrat vezmu ho k nám a opravdu si to užívám. @konik88 vyprdni se na nějaké mám nemám, užívej si Nelinku co to jde a když je jí dobře ve vaší posteli, tak si ji tam vezmi a neřeš, že bys neměla 😉 Takhle maličká je jen jednou 😵

Nase mala spala s nami v posteli do svych 4,5 mesicu - proste v postylce neusnula, s nami v posteli usnula hned a spal a i celou noc. Pak se zacala budit kazdou hodinu, tak jsme ji zkusili dat do postylky do sveho pokoje a od te doby tam spi sama celou noc. Jsem toho nazoru, ze nas zpocatku potrebovala, pak jsme ji zacali rusit...jsem rada za to, jak to je nyni i za to obdobi, kdy s nami spala. 😵

jak tak čtu,názory maminek jsou podobné 🙂 Já mám 3letou dceru a naivně jsem si myslela,že ji naučím spát ve svým pokojíčku.Tak jsme dali aspoň postel do ložnice,aby nás cítila,že jsme sní.Je to trošku lepší,ale i tak má noci,že se obudí a chce jít k nám.A ještě máme maleho prdolu-a toho jsem si naučila od malička v posteli u nás ☹ A teď stím bojujeme,nechce do své postýlky,budí se co hodinu. Prostě někdy spíme v posteli i čtyři.Ale nevadí mi to,dětí tak rychle rostou,že jednou na to budu vzpomínat 🙂 A už teď je mi to líto,že jednou už tam spát nebudou 🙂)))

Spali s námi oba kluci. I když jsem byla hodně unavená (zvlášť při starším) nikdy jsem nebyla natolik sjetá, abych mimino zalehla. 😉 Kdo má nedůvěru k instinktům partnera, nedá mimoura vedle něj. Žádný problém. 🙂 😉 Za mě tedy rozhodně ano.
Celkově, představ si, že se devět měsíců tiskneš k matce uvnitř jejího těla, vnímáš tlukot jejího srdce, její dýchání, cítíš se tam v bezpečí a najednou se ocitneš venku, na suchu. Chtějí po tobě, abys byla spokojená v tom nekonečném prázdnu kolem tebe... Jednou, až nám vylétnou z hnízda, budeme s láskou vzpomínat na doby, kdy nás nutně potřebovali a ke štěstí nám všem stačilo přitisknout se k sobě.

tak já jsem taky měla představu že malá s náma nikdy spát nebude a to jsem zatím dodržela, nikdy s náma nespala, a nikdy by s náma ani neusnula.(má 7 měsíců) jednak podle mě nemůže mít kvalitní spánek ani dítě ani rodiče, teda aspoň já bych neusnula a když tak ze strachu nikdy ne tvrdě, pak taky si myslím že dítě má být na kvalitní matraci a když vidím že rodiče si dávají prcka mezi sebe do toho prostoru mezi dvěma matracema tak to je fakt super na záda. A jelikož jsem velký fanoušek monitoru dechu (malá se mi jednou dusila) tak pro mě spaní s náma nepřipadá v úvahu.

hlavně ono stačí když se v posteli meleme s manžou my, a i když je malá dál od naší postele tak jí to někdy vzbudí nebo aspoň na to zareaguje že se zavrtí takže si fakt neumím přestavit tu kvalitu spánku kdyby spala s náma a cítila nebo slyšela každý naše otočení.

Mam obe deti v posteli a jsem spokojena🙂 dcera uz zacina spat sama v pokojicku , ale nenutim ji pouze kdyz chce...
nikdy jsem dite nezalehla...a spim daleko klidneji a nez kdyby byly v postylce. Casto slychavam -to sis naucila vec.
Me to nevadi, mam to rada a nestezuji si, ze se nevyspim....Syna jsem dala do postele hned 🙂
je to uzasna vec- pritulit se k prdouskovi a on spi o hodne lepe, kdyz citi mou blizkost

hlavně nedej na řeči ostatních a udělejte si to tak, jak Vám to vyhovuje a jak jste spokojení🙂 vy s nelinkou spíte v posteli, ne nikdo jinej🙂

Jestli se vám to líbí a chrní se vám společně dobře, tak v tom pokračujte 😵 Jen dej pozor, ať vám nezahučí z postele a fertig 😵

Naše obě holky znají manželskou postel velmi důvěrně a pěkně přirozeně se v ní prostřídaly, žádná křeč a tlaky. Neznám nic krásnějšího, než se přitulit k mým voňavým holčičkám, když mě polechtají jejich vlásky na tváři a když mě ráno vzbudí uslintanou pusou na nos 😵

Tak mi spíme v postely 4.... já, manža, malej a pes a musím vám říct že je to někdy opravdu boj o místo 😀 ale neměnila bych jelikož si prcka bereme do postele jen když je neklidnej nebo k ránu aby déle spal, takže si to užívám 😉 strašně se mi líbí jak se vždy Tedýsek ke mě přitulí a pochrupkává mi do ucha. 😵

ahojky, když byl Matýsek maličký tak spinkal asi do 7 mm, v postýlce, pak přišla krize, asi zoubky nebo separační úzkost 🙂 a šel k nám do postýky, zezačátku jsme zkoušela vydržez a nebrat ho, ale po 14dnech vstávání 10krát za noc, ubrečených nocí, jsem ho vzala k sobě, vyspali jsme se Matýsek se zklidnil, byl spokojený a po týdnu co spal s náma spal opět v postýlce, a klidně, vstávala jsme pak jednou či 2 krát za noc, prostě potřeboval vědět, že jsme pořád sním, pak spal třeba do 5ráno, a poté šel ke mě a spali jsme spolu do 9, takže já su spokojená, a postupně vydržel v postýlce celou noc až do rána, dej na svůj instinkt a dej na své srdce, to je důležité, mít dobrý pocit, není nad štastné dítko a spokojeného rodiče, v pubertě se k tobě tulit už fakt nebude 😀

Taky jsem si říkala, že miminko do postele ne. Ale když jsem si domů dovezla našeho uplakaného broučka, docela ráda jsem si ho vzala do postele, abysme se všichni aspoň trochu vyspali. Když spí u mně, tak nikdy v noci nepláče. Pokud ho někdy vracím do postýlky, tak se vyspíme mnohem míň, než když si ho nechám u sebe.
Večer mi teda usíná sám v postýlce.
Přítel spí hodně tvrdě a mám obavy, aby ho nezalehl, takže spím buď mezi nimi nebo vedle mrňouse dám dlouhého plyšáka z Ikey. Málem jsem ho zalehla pouze jednou, když jsem měla horečku a vzala jsem si Paralen 😔 , jinak s tím problém opravdu nemám.

Já jsem malého od malinka učila spát ve svém. Po každém kojení (pokud jsem teda při něm neusnula), když usnul, dala jsem ho do jeho postýlky. Od 2. měsíce v postýlce i sám usínal. Pak měl období, kdy jsme ho museli uspávat v naší posteli, ale jakmile usnul, dala jsem ho to jeho postýlky. Já jsem vždycky měla strach, že když s ním nebudu ležet, tak by se mohl překulit a spadnout (i kdybych kolem dala peřiny). Takže když byl ve své postýlce, byla jsem klidnější. V posteli s námi spí jen, když jej něco trápí. Tedka má malý 14měsíců a už co nevidět se bude stěhovat do svého pokojíčku. Ale samozřejmě je to každého věc, jak si to rozhodne. Já jsem na postýlce lpěla i z důvodu, že máme 2 kocoury, kteří byli s námi zvyklí spát-měla jsem pak strach, aby malého v noci nezalehli nebo ně něho neskočili.

ja mam stejny nazor jako m.magdicka...taky jsem se vzdycky bala, ze mi z postele spadne(spala jsem s malou v pokojicku na valende a jednou se mi to i stalo , ze se skulila dolu,, ale ani se nevzbudila). Vstavaly jsme a kojily treba i 10 za noc a kdyz jsem neusnula dala jsem ji vzdy zpet. Bohuzel na rozdil od magdicky mala nikdy sama neusla a usina u prsu. Ja jsem vzdy mela pocit, ze kdyz spi se mnou budi se naopak casteji, protoze jak se otoci citi me a hne d chce cucat. Sama v postylce spala klidneji nebo stejne. Ted uz je tyden ve velke posteli a ja mam vedle v loznici zapnutou chuvicku. Vstavame uz 1x nebo 2x tydne.

já jsem teda proti spaní, páč moje mladší ségra spala s tátou a jeho přítelkyní od malička a nejen, že jim několikrát spadla, když už byla starší a přelézala... ale dneska má devět a chodí pořád k nim do postele... ale zase když byla moje malá tak spala semnou, ale tím stylem, že jsem měla postýlku přiraženou k naší posteli, myslím, že to je bezpěčnější, nemůžeš mimi zalehnout a přesto je s Tebou.... 😉 😉

U nás jsme po někola měsících řvaní a buzení v malé postýlce přistoupilo ke spaní v naší posteli a naprostá spokojenost. Vyspali jsme se všichni. Před týdnem jsme Martinovi do naší ložnice dali velkou postel vedle naší a učí se spát ve své - jsou mu 2r a 3 m. Od ledna kdy se má narodit mimčo bude spát ve své velké posteli ve svém pokoji nejdřív asi s manželem.

Ja jsem si taky nedokazala predstavit spat s miminkem, ale uz v porodnici jsem ji mela u sebe a to jsme meli takovy sikovny malinky postylky, kterejm se dala sundat bocnice, pouzivala jsem ji jen jako zarazku....
Prvni noc spala s nami uprostred, dala jsem ji do zavinovacky, jako pojistku, takovej buchel se taky neda zalehnout...manzel ale zacal spat s loktem pod hlavou, tak jsem se bala, aby ji nebouchnul, tak jsem ji prestehovala na druhou stranu, kde mam kousek zdi, tam ma mistecko, ohranicila jsem to kojicim polstarem a tam usina....v noci kdyz ji kojim, tak ji vybalim a zbytek noci se ruzne kutalime a kojime, to uz je bez zavinky a spi i pod mou perinou.
Myslim, ze se vyspim lip nez kdyby byla v postylce ( mam velky problemy se vubec probrat, vystricit prso, natoz vstat). Hlavne po druhem prsu s ni moc nemanipuluju a nemusim uspavat, jakmile s ni hnu, vzbudi se a uspavani trva dlouho. To mi poradila porodni asistentka, tak se vyspime hezky.

Az to vsem prestane vyhovovat, pujde k sobe.

Dítě do manželské postele nepatří. Za pár let ty co tam dítě pustí si budou nadávat jelikož jak s e to dítě jednou naučí špatně se to odnaučuje. Takže dítě do postele - nikdy 🙂 Mám odstrašujicí případ u kamarádky ti jsou v postely 4 a pak musí chodin na nurologii 😀 Teď má třetí a nebude dlouho trvat než si ho tam nastěhuje taky takže to bude a cvhilku o tom , že manžel emigruje a ona bude spát se třema dětma v manželské postely .

myslím si, že naprosto zásadné je, jak to vyhovuje tobě - vám... ale je potřeba přemýšlet dopředu - bude ti to vyhovovat i za nějakou dobu, nebo ji budeš složitě odnaučovat...taky bych trošku uvažovala, jestli přece jen nehrozí vyšší riziko sids (ale jsou na to trošku jiné názory) a taky otázku vlastního pohodlí - pokud se naučí usínat jen s tebou a uklidňovat se jen tebou, bude to pro tebe časem těžké... takže tak, přesto pokud po zvážení toho všeho ji chceš mít u sebe, dala bych ji tam

ještě mne napadá, že ono to taky může být růstový spurt, chce pít často a prostě nějakou dobu se často bude budit, pak se to zase změní...

muj nazor je ze ne s vice zkusenosti znamych vim ze jak se to jednou dite nauci tezko si odvyka...

ale udelej jak myslis ,jestli se citis lepe kdyz mala spi u vas klidne si ji tam ber.je to pro vase pohodli a co vam lepe vyhovuje..
v tomhle ohledu bych se ridila sama sebou 😉

Starší syn (tři roky) ještě dnes, když se v noci vzbudí, mlčky přijde k nám a lehne si a spí. Je to určitě příjemnější, než kdyby při každém procitnutí začal řvát u sebe v posteli a já k němu musela chodit. Osmiměsíční dvojčata spí ve svých postýlkách, budí se každý 2-3x za noc a kojím jedině vleže u sebe v posteli, ale pak je odkrknu a odnesu zpět do jejich postýlky. Bojím se, že bychom je zalehli 😨

Tak my malou dáváme na noc do postýlky. Spí tam tak dvě třetiny noci. Ale k ránu už se budí a u nás v posteli se jí líp spí a dokáže tam spát tak do půl osmé. Takže k ránu cca od půl čtrvté jí máme u sebe. Dám jí na svoji stranu, protože manžel, když spí,tak neví, co dělá. Postýlku přisunu k posteli, aby nespadla. Každé dítě se podle mě naučí spát ve vlastní posteli. Sice dřív nebo později. 😉 Moje neteře spaly se ségrou do tří let a od té doby přešly do svého pokoje. Sice k ní párkrát v noci přijdou, ale kdo by odolal,když se dítě potřebuje přitulit. 🙂 Takže bych tak stritkní nebyla.

Na začátek bych chtěla říct, že žádnej názor neni špatnej, každej má prostě jinej a ať si to každej dělá tak jak mu to vyhovuje. Já osobně jsem vždycky byla proti spaní miminka ve velký posteli. Ale jak víme, všechno se může změnit. Zatim jsme malou měli v posteli jednou. Možná bych to i někdy zopakovala, ale nějak neni potřeba, většinou spinká hezky ve svojí postýlce.

Jenom nějak nechápu, jakto, že je to tak pohodlné, podle těch co to praktikují. Když spala malá s námi, tak mezi námi - ale nemůže spát na půlce, kde je díra mezi matracemi, takže víc na mojí půlce, tudíž já ležím na boku, bojím se pohnout, abych jí nevzbudila. Když jí chci mít ve výšce svojí hlavy, tak nemůžu mít polštář (nebo jen kousek, tak aby nepřekážel malý), ale jen malý polštářek. Když jí chci nakojit, tak jsme zvyklí jí přebalit, tzn., že musím vstát. Po kojení jí dávám odkrknout, takže zase vstát nebo minimálně sednout.
Mohla byste mi prosím některá vysvětlit, kde je ta pohodlnost? Jak to děláte, že nevstáváte? Nepřebalujete? Neodkrkáváte? Při spaní se nehýbete, nepotřebujete mít svůj prostor? Dokážete si pořádně odpočinout a vyspat se jako když s vámi mimi nespí v posteli?

Škoda, že je tohle téma Otázka, docela by mě to zajímalo a třeba bych si taky malou někdy ráda vzala do postele. Tak kdyby se někomu chtělo, tak mi napište do IP, budu ráda.

Daniel spal s náma do osmi měsíců,pak přešel rovnou do postýlky do pokojíčku a bez problémů. Adrianka spí s náma doteď a asi dlouho bude,mám děti v posteli prostě ráda.Dost často se stane, že se Daniel v noci vzbudí a přileze k nám, takže tam spíme ve 4 a super 🙂
Ty jsi máma, když cítíš že to tak malý prostě vyhovuje, tak neřeš,jestli si okolí myslí něco jinýho a nech si jí u sebe..Ale jestli to nevyhovuje tobě nebo partnerovi, tak hledej jiný řešení..