Poslední dobou si nevím rady se synem. Nelze s ním nikde jít (na oslavu,do klubiku,na hřiště, do restaurace....).Vždycky když někde příjdeme,tak se chytne dveří a hysterický pláč a tahá mě za ruku a chce jít pryč.....Dneska zase:hráli jsme si v klubíku (byla jsem tam jen já ,manže a dítě)....po chvíli dorazili přátelé s dětmi a syn se rozplakal a utíkal pryč.....Na oslavě taky raději sedí v koutě, přitom máme v rodině hodně dětí se kterými si může hrát,ale prostě nechce ☹ Už vážně nevím co s ním. Taky chci občas mezi lidi nebo jen ven ale tohle se nedá
Nas je podobnej... Jakmile jsme nekde kde jsou cizi lidi, chce pryc a boji se... Az kdyz ho hodne uklidnime, tak se trochu osmeli, ale ze by se s nimi treba dal do reci, to vubec.... Do skolky ale chodi bez problemu, tak nevim...
@krupykrup ono to chce hodne trpelivosti, nas taky vsude hned breci a taha nas pryc, ale driv jsme mu ustupovali a sli pryc, ale ted uz to dal nejde, proste mu rekneme, ze ted chceme byt tady na oslave u pratel, ze se mu nic nestane, jsme s nim, jsou tam hodny lidi, ze si to chceme uzit atd, furt vysvetlovat, uklidnovat, drzet na kline chvili, dat neco dobryho co tam maji a postupne osmelovat... Nejdriv treba ctvrt hodiny, a jit domu, pozdeji dele.... Nasemu navic hrozne vadi hluk, treba radio a pisnicky na poutich a oslavach nesnasi a breci, ve skolce je taky problem kdyz se hrajou pisnicky.... Chce to postupne pomalu navykat... Je takovy od mala nebo je to ted najednou? Nemel treba spatnou zkusenost nekde? Nezmizeli jste mu treba odnekud a nenechali ho nekde na hlidani takhle? Treba neco co vam ani nepripadalo vyznamne, ale on to v sobe dusi?
@scvrcek právě, že tohle dělá odjakživa.....má už 2,5 roku....vysvětluju, uklidňuju....ale pláče a pláče.....někdy se osmělí ale někdy ne.....s hlídáním právě problém není,když je u našich tak mu vůbec nevadí, že odcházíme....vadí mu větší počet lidí nebo děti....o špatné zkušenosti nevim ☹ i moji mamince se to už nezdá,vždycky pláče uplně histericky a to tam třeba ani není hluk
@krupykrup ahoj,nebylo by dobré dát malému ještě čas?Když někam jdete,tak si o tom nejdříve popovídat.Slíbit si,že se tam jen podíváte,později pobydete alespoň chvilečku,že si s sebou může vzít nějakou oblíbenou hračku.Časem bych se o tom poradila s pediatričkou.Přeci jen,třeba budeš potřebovat do práce a malý do školky 😒 .
@krupykrup já bych ho nenutila zatim do nějakých hromadných akcí....když nechce, tak ho násilím akorát rozhodite. Možná bych spíš zkusila pozvat někoho k nám, nejprve někoho,koho zná třeba jednoho kamaráda/kamarádku a postupně přidávat decka. Je léto, klidně na zahradu,pokud máte domek....ale nějak bych to nehrotila,třeba jen potřebuje mít víc klidu a zázemí.....některé děti takové jsou, ještě je malý......
@krupykrup ja jsem maleho i kvuli tomu zacala davat do soukrome skolky kde bylo par deti, v necelych dvouapul letech, prave aby si zacal zvykat a nedoslo to jeste dal... Zvykl si rychle a ted pujde zkusit do statni. Ale treba firemni oslava od manzela z prace, taky se zasekl ve vratech a rval ze tam nechce ze se mu to nelibi... Ale jelikoz se to spis zhorsovalo, tak uz mu v tim neustupujě. Jsme tam s nim, nic se mu nedeje, tak vysvetlujě, plnujem to, a pak proste razne reknem ze uz jsme tam prisli a chvili si tam pobudem... Vetsinou se po chvili osmeli a vydrzi aspon u nas byt a nebrecet, ale do kolektivu se nikdy nezapoji, ze by si s nekym popovidal, to vubec...
@krupykrup nas se taky deti boji, ve skilce ho deti pozdravi a on je ne... A uz mi to taky prijde divny, chci si o tom promluvit ve skolce a pripadne s pediatrickou... Ale uz to bylo spis horsi a horsi, kdyz jsme ustupovali a nikam nechodili, tak jsme zacali spis razne "prikazat", ze ted proste tady budem a ze to nic neni..... Ale deti tam litaji a hrajou si a ob mezi ne nejde, jeste zacne vest reci, ze jim to zakaze, ze si tam nikdo hrat nebude apod....taky jsem z toho spatna a porad premyslim, jestli ho vubec do statni skolky davat...
asi bych to řešila s psychologem když nic nezabírá takhle malé dítě ti asi nevysvětlí proč chce pryč jen chce pryč. A důvodů může být mnoho.
@scvrcek syn se bál dětí příšerně minimálně do 4 let, pak nastoupil do MS, jako lepší, ale že by se nějak šíleně družil, to teda ne....od těch cca 6 má i nejlepšího kámoše, je schopný existovat všude, ale rozhodně průbojná a vůdčí povaha to teda není ani omylem 😉 k psycholožce chodíme (kvůli něčemu jinému) a ta říkala, že je to prostě jeho povaha, z introverta fakt extroverta neuděláš 😉
@sisstin no je to o povaze, my jsme oba spis introverti, tak nema byt po kom prubojnej.. Ale on se dost boji i ciziho prostresi vseobecne. Treba hrozne chtel v nemecku do technickeho muzea, Porad o tom basnil a kdyz jsme tam dojeli a videl ten vchod a parkoviste plne aut, tahal nas za ruku ze tam nechce, nakonec jsme ho presvedcili a postupne se osmelová az tam vsechno prolezl a uzil si to.... Takze ho spise se snazime zlomit a chodit vsude, nez mu ustupovat a odchazet, to nikam nevedlo....
Vedla jsem dětský klubík a co jsem si všimla, tak většikou kloučci, když jsou první dítě v rodině jsou takový bázlivější, u nás to bylo taky tak, malá už byla v kolektivu od malička, tak to bylo úplně jiné, ale je pravda ,že I povahově jsou dost odlišní, malá v klidu bude spat u babičky, malej to zvládnul až v 5 letech.
Jestli můžu svůj názor - tak já jsem takový nějaký podobný dítě byla..Nikam jsem nechodila, ostatních se bála a zůstalo mi to.. Ve školce jsem se taky moc nedružila, co si pamatuju, tak nějak bokem.. A řev... Byla jsem uřvané dítě nesnášející kolektiv, změny... A ani nevím, proč... Hluk, nebezpečí, hrozba - naskočí to automaticky a dodnes.. I nerada vcházím do restaurací, kin, s malou nerada chodím do Sokola.. Zvláštní pocit ohrožení v případě většího počtu lidí..
Za mě - takovýho človíčka násilí nepředěláte.. Bude mu stačit nutný kontakt ve školce, škole.. Ale bude chvátat domů - za svými zájmy.. Mám mladšího bráchu , tam problém nebyl, hlídala jsem ho...
já musím dcerku taky vzít do náručí, jakmile přicházíme někam, kde je víc lidí, dětí..osmělí se potom? Když by se třeba u tebe, tatínka uklidnil?