Zdravím všechny přítomné. Nevím jestli potřebuji radu, vyslechnout nebo jen nějakou vaši zkušenost, prostě píšu.
Na začátek bych se chtěla přiznat, že jsem si založila fake profil, jelikož nechci, aby se o tom, co se mi honí hlavou dovědělo mé okolí.
Trošku přiblížím naší situaci. Je mi 22, jsem již pár let vdaná-s manželem máme skvělý vztah. Bydlíme v domě, kolem kterého je stále ale práce jako na kostele. Já studuji prezenčně VŠ, manžel má celkem dobrou práci. Jsme oba rodinný typ, proto bylo jasné, že děti "někdy" budou,.. ale stále častěji se mi do hlavy vkrádá myšlenka na to, pořídit si dítě. Všechny racionální důvody říkají ne-nemáme dodělanou rekonstrukci baráku, nemám dodělanou VŠ, kariéra nula. Vím, že jsou ženy, které VŠ i dítě zvládají, ale nemyslím si, že bych byla ten typ. Uvědomuji si, že by prožíval mé stresy spolu se mnou, což je špatně. Uvědomuji si, že by nyní partner neměl tolik času na dítě, jak by chtěl. Ale. Místo učení na zkoušky projíždím servery o dětech, představuji si kam bych dala dětské vybavení, přemýšlím nad tím, jaké by to bylo... Jak v sobě tuto touhu/zvědavost potlačit? Jak poznám, že to není jen poblouznění ze všech těch známých co např. na facebooku ohlašují těhotenství nebo z ovlivnění bratra a jeho dětí? Manžel by raději rok/dva počkal, já taky, ale ty myšlenky jsou tak vtíravé!
Za me nejprve skola a pak dite...klidne pokud beres HA tak uz vysad ted,manzelovi to rekni...a rok dva uz das...je fakt lepsi mit skolu vyresenou pak to miminko si uzijes daleko lip. Hodne stesti.
Já bych do toho šla. Nám se to seběhlo teda náhodou - neplánované rodičovství. Měla jsem celkově jinou situaci, bez zázemí pro dítě (bydleli jsme ve studentském pronájmu s šesti dalšími lidmi), stěhovali jsme se do rodného města kvůli dítěti, přítel hledal novou práci, řešili jsme i nové bydlení, neměli jsme ani nic moc našetřeného... dneska máme pětiměsíční dítě, bydlíme, přítel pracuje, zvládáme to. Když se chce, tak to jde - zvládnete to;)
Zalezi, jakou skolu taky delas no 🙂 ...
Počkala bych po škole, ale dostavění baráku bych až tak neřešila. Ono se často stává, že člověk si řekne, no tak nejdřív dodělám školu, pak si najdu stálou práci (což taky nějakou dobu trvá, málokdo vydrží hned v první práci) a potom ještě teda ten dům a to je pak člověku 30 a najednou zjistí, že to nejde. Mě je 25 a o miminko se snažíme. Poprvé jsem byla těhotná v 19 letech, bohužel šlo o biochemické těhotenství, takže to nevyšlo, ale zpětně si říkám, že bych i přes potíže, které by to přineslo byla šťastná, měla bych aspoň to jedno mrně.
Jasně, moje jedna polovina mozku se řídí heslem-když se chce, všechno jde nějak zařídit.
Ta druhá zase-proč si to komplikovat a nejet hezky popořadě. Někdy si připadám jako v těch komixech, kdy se člověku na ramenou hádá anděl s dáblem.
@ayperi závidím ti v dobrém tu práci a to zvládání školy, já jsem ten typ co se ze školy pomalu hroutí i bez jiných starostí, typický stresař
@shine2015 předposlední větu tvého příspěvku si asi budu muset říkat stále dokola 🙂
@hootchie teda to jste měli slušný záhul!
Tož to je těžká rada...podle mě máš ještě dost času, ale záleží jak moc chcete no.
@luciilui ja dodelavala posledni rok jako tehotna...porodila jsem po statnicich asi dva mesice.....a reknu ti ze se vyplati pockat. Mimi neni hracka,nekdy boli brisko,jindy ockovani,ryma apid...a do toho resit zkousky,zapoctove prace natoz statnice a zaverecnou praci....zbytecne by sis to zkomplikovala a nalozila toho na sebe moc....
Na druhou stranu cítím trochu potřebu té odpovědnosti-ono teďka (myšleno s nadsázkou) mi chybí asi ten řád a zodpovědnost. Kdybych ráno nevstala, tak se svět nezhroutí, když nemáme s manželem hlad, tak obědváme až k večeru, když se mi vařit nechce-zajdeme si na jídlo. Jeden by si řekl jak je to krásné pohodové, ale mě se to už nelíbí. Chybí mi pravidelnost-např. o půl 7 okoupat, v 7 večeře a večerníček, o půl 8 spát, než takovéto nijaké prožívání toho dne. Nevím jestli tenhle můj výtvor jde pochopit.
@luciilui ja taky, proto delam skolu soukromou a dalkove 🙂) ... A aspon tech pul roku minimalne budu mit praxi v mezinarodni firme no ... A mezitim si chci jeste udelat kurz ucetni, az nejak bude cas. Nevim, jakou skolu delas. Pri nejaky je to opravdu nesmysl mit dite (ale chapu, jak moc nad tim premyslis, mam to stejne a je to horsi a horsi), ale precejen u nejakych skol u toho musis porad sedet a ucit se no ... A kolikrat si ani nejde dat individualni plan. Ale u nejakych skolu to mozne je, pak bych do toho sla 🙂
@luciilui a vim, jak to myslis s tou pravidelnosti. My take mame pohadkovy zivot, hodne penez, plnime si sny, ted jsme si k vanocum koupili saunu, planujeme virivku, bazen atd ... Ale proste to dite mi tu taky moc chybi ... Sice budu "ochuzena" (jak rikaji casto nasi vrstevnici) o to uzivat si zivota, ale prave to mi je uplne jedno a radeji bych uz zila klidny rodinny zivot 🙂. Ale fakt jestli delas nejakou specializovanou skolu a ne jen ekonomku jako ja, tak je lepsi pockat no :/
Znám pár holek, co se na mateřské doma nudily, že začaly studovat. Takže to jde určitě. A když to vezmu zpětně - kdyby se mi tenkrát na VŠ podařilo otěhotnět (partner nesouhlasil s antikoncepcí), tak bych teď byla nejspíše svobodná matka, ale měla bych dítě. Takto mám sice partnera, ale pořád nevím, zda neskončíme ve dvou. Adopci odmítá, prý to ještě zvládneme. Jsme oba nevrlí a myslím, že částečně i z toho, jak se pořád snažíme a nic.
A vezmeš-li to racionálně, tak zase než doděláš VŠ, děti půjdou do školky, školy a můžeš budovat kariéru. A bude ti 40 (tzn. věk, v němž se ještě dá lítat po kopcích a dělat blbosti) a děti už tě budou potřebovat spíše jako vrbu, kuchařku a pokladničku - ale nikoli jako osobu, která jim utře zadek a pohlídá, zda jdou po večerníčku spát.
Mateřství v každé situaci a věku má své. Možná bych tomu na tvém místě dala pár měsíců (aby sis ujasnila, zda to fakt chceš) a pak na to skočila - má to výhody i v tom, že pokud zjistíš, že máte nějaký problém, něco se stane (potrat, mimoděložní...) tak nemusíš stresovat, že není víc šancí, můžeš si dát rok-dva pauzu a jít na to znovu (a statistiky hovoří, že potraty v raných fázích těhotenství zažije někdy velmi vysoké procento žen - a vezmu-li si své okolí a jen to, o čem vím, tak to jen potvrzuje).
Já jsem vždycky svatbu a dítě chtěla brzo. Ale nikdy by mě nenapadlo, že tomu tak opravdu bude. Čím dál častěji jsem se přistihla jak přemýšlím nad miminem. Ale můj partner je ještě trochu mladší než já, takže jsem si řikala, že aspon do těch 26ti to vydržíme, a hlavně tyhle myšlenky doprovázely jen mě, manžel to viděl až tak za 2-3roky. Navíc si žijeme tak "volně". Oba tedy pracujeme, já teď v únoru mám ještě státnice-snad tam neporodím. Ale režim moc nemáme. Nevaříme, jídlo si objednáváme nebo chodíme na večeře, furt někde jezdíme, cestujeme... Vlastně loni jsme už řešili dovolenou na dva měsíce na Filipínách a mě to ještě hrozně táhlo do Austrálie alespoň na půl roku. Takže vždycky jsem si mimino nějak logicky zdůvodnila, že je opravdu ještě brzo. No! A najednou, dva měsíce po svatbě, pozitivní test. Manžel to vzal daleko líp než já, já se hroutila, on se hned těšil, koupil do měsíce pozemek, nyní nám schválili hypotéku, a v březnu začínáme stavět.. Všechno je nějak za pochodu, ale už se nemůžeme dočkat. Takže já nyní-bych neměnila. A jestli to tak cejtíš, tak bych asi vysadila, nikde není psáno, že otěhotníš hned🙂
Presne, ono planovat tehotenstvi je taky sice pekny, ale nikdy nevis jestli a kdy se povede. To je druha vec ... Ackoliv je mi 23, tak jsem treba po vysazeni prasku ani nedostala ovulaci. Nastesti mam doktora, ktery je muj znamy a skvele se o me stara. Tak doufam, ze alespon ted napodruhe se povedlo. Ale jsou holky v nasem veku, co se snazi i rok, dva.
Holky popravdě jsem doufala, že mi to tady rozmluvíte,..čímž asi vylezlo na povrch, jak to sama cítím. Teď jenom najít způsob, jak tyhle pocity na rok/dva odsunout do pozadí...
Tak s tim hodne stesti. Pak napis, jak se ti to povedlo. Ja jsem to nedokazala a naopak to jeste u me sililo :D 🙂
@luciilui Pokud to sama cítíš na dítě, prober to s partnerem a třeba to dopadne rovnou 🙂. Nebo naopak ti to rozmluví on. Řekni mu klidně, že koukáš po serverech s dětským oblečením, vybíráš věci a tak - a třeba pochopí, že bys asi fakt to dítě chtěla. Koneckonců mě to přijde přirozené - máš chlapa, co je ti s ním dobře a chcete spolu zůstat, tak je dítě přirozená volba.
Já osobně jsem proti, první dítě jsem měla až po třicítce. Co třeba chodit chvíli do práce? Tam je řád i zodpovědnost. Podle mě se nudíš a nemáš do čeho píchnout. Ale jsem o vic jak deset let starsi a mam proste vůči mladým matkam předsudky. Navíc zastávám názor, že v pozdějším věku si mateřství víc užiješ. Možná působím jako nepřející megera, ale ted budeš mít jedno, dvě děti a pak budeš shánět třeba ve 27 letech práci, že budeš mít školu ti bude k ničemu, protože nebudeš "nic umět" ... Můj manžel třeba vydělává tolik, že bych nemusela dělat vůbec, ale i na RD chodim do práce, protože mě to naplňuje a baví a chci se ke kariéře jednou vrátit. Nedovefu si představit, že bych měla dítě ve 22, 23 letech. Tehdy jsem byla totální tele. Ale je to tvoje rozhodnutí, moc bych se nedivila, kdyby ses tu dočetla jen to, že "miminko je super a jdi do toho, když to tak cítíš" 🙂
@magdalenan Toto ale každý může vnímat úplně jinak,ono mít ve 40 letech takřka samostatné děti má taky spoustu výhod
Je to vec nazoru, ja zase nedokazu pochopit, kdyz ma nekdo zazemi, ze nechava materstvi az po 30 roku ... I doktori rikaji, ze idealni vek je 23-27 let, takze i z hlediska zdravotniho je to rozumnejsi ... Napriklad me prekvapilo, kdyz jsem byla na prohlidce u doktora a on mi rekl, ze mam pekna vajicka, tak jsem se tomu divila, jestli jsou i oskliva vajicka a on mi sam rekl, ze po 30 maji zensky proste jina a ne tak kvalitni, ze je to na nich videt. To jsem treba necekala. Neco jineho je kdyz nekdo nenajde spravneho partnera nebo nema zazemi, to se pak hur ovlivni ...
@magdalenan Když já kolem sebe nevidím moc holek, co měly první dítě až po třicítce a neměly k tomu problémy s otěhotněním. Mladé holky teda občas taky mají nějaký ten problém, ale nesypou se pak z toho, že "dítě možná už nebude". A vrátit se třeba po 6 letech mateřské, to v některých oborech stejně už nic neumíš. A vezmu-li to kolem a kolem, tak já tak po 5-8 letech zcela měním, co dělám (nejdřív reorganizace v práci, přesun na jinou práci k šéfovi pitomci a výpověď, pak finanční krize a buď přechod na jinou práci nebo odchod - a zjištění, že to, co jsem dělala, během krize fakt nikdo nechce). Takže klíčové je, zda je člověk zvyklý se učit a něco aktivně dělat a i na mateřské zda nezakrní - a to může stejně 20-letá holka jako čtyřicítka.
@pajiji Samozřejmě, to máš určitě pravdu. Už podle způsobu psaní a vyjadřování zakladatelka nepůsobí, že by byla, s prominutím, naivní neschopná blbka, takže by mateřství nejspíš v pohodě zvládla, jen jsem měla potřebu se k tomu vyjádřit právě takhle 🙂
@magdalenan Promiň, toleruji jakýkoli názor, ale tvůj způsob vyjádření je dost drsný a nenechá mě chladnou,... Brigádničím od svých 15ti, takže vím jaký je řád a zodpovědnosti v mnoha pracích a profesích a tohle to bych k takové situaci opravdu nepřirovnávala. Další věc-v pozdějším věku si mateřství více užiješ? Porovnáváš to s čím, když jsi ve 20ti těhotná nebyla? Škola mi později k ničemu nebude? Jednou mám titul, který mě opravňuje k vykonáváni určité profese, potom ten titul snad přestane platit? A podle toho, že ty jsi byla ve 22 tele, které pravděpodobně žilo u rodičů z jejich kapesného soudíš, že jsou všichni telata? Ale chápu tvůj pohled a názor a věřím, že je na tom také něco pravdy, jen nemám ráda takové vyjadřování.
@merope Netvrdím, že má čekat do třiceti. Psala jsem, jak to bylo u mě a že mi to absolutně vyhovuje. Zakladatelka má evidentně vhodného partnera i zázemí, ale i tak si myslím, že klidně může ještě chvíli počkat 🙂
@luciilui V 17ti letech mě matka vyhodila těhotnou z domova po znásilnění. Potratila jsem ve ctvrtem mesici. Neměla jsem kam jít, takže místo školy jsem musela začít makat. Když jsem si po dvacítce konečně našla slušného chlapa a po dvou letech neplánovaně otěhotněla, řekl mi, že dítě nechce a šla jsem na interrupcí. Pak bylo pár vztahu, ale hlavně snaha postavit se na vlastní nohy, abych už nikdy nebyla závislá na chlapovi. Toho pravého jsem potkala až ve třiceti. Tak asi tolik k mému názoru.
@luciilui Já jsem s přítelem 2 roky a čtvrt a máme 5ti měsíční miminko. V době kdy jsme se seznámili jsem měla smlouvu na dobu určitou, pak jsem onemocněla a byla jsem doma 4 měsíce takže mě ji neprodloužili a hledala jsem práci znova. Musela jsem vysadit anikoncepci tak jsme si řekli buď a nebo. V době kdy jsem zjistila že jsem těhotná jsem byla v práci 1. měsíc. Takže jsem si počkala na konec zkušebky a teprve pak jsem jim to oznámila a okamžitě mě nechali doma, po měsíci mě práci přizpůsobili těhotenství takže do začátku mateřské jsem chodila do práce proto abych tam houpala nohama (stejně jsem si dělala co jsem chtěla a když jsem věděla že tu paletu bez problému utáhnu tak jsem ji prostě odtáhla - ovšem na vlastní riziko). Nesmím zapomenout na to že přítel měl v tý době na sebe docela dost vysokou exekuci, až po zjištění těhotenství si zažádal o osobní bankrot. Byli jsme spolu rok, stejně dlouho jsme spolu bydleli, máme praštěnýho boxera kterej si myslí že nejlepší uvítací manévr je vyskočit domu dotyčnýmu na ramena a oslintat ho a nelepší honička je ta zajícem a bydlíme v podnájmu 1kk. A všechno se zvládlo. Je jiný, je to těžší ale nikdy bych neměnila. Na miminko jsem byla připravená a když jsem zjistila že jsem těhotná radost mě nezkazil ani přítel kterej se ze začátku tvářil tak nějak podivně, po prvním UTZ se to srovnalo a těšil se stejně jako já. Jestli jste na to připravení neřeště kdeby coby a jděte do toho my jsme živoucí důkaz toho že se to dá zvládnout. Ale jestli přítel prostě nechce nemůžeš ho nutit. Ale o tom si musíte promluvit vy dva.
Ahoj, ja jsem v podobne situaci, ale uz jsem z tech deti tak prastena, ze jsme se rozhodli do toho jit. Praci mam teprve pul roku na HPP (je mi 23, partenorvi 35), delam pri tom dalkove VS (coz vim, ze budu zvladat s ditetem v pohode), barak sice dostaveny mame, ale nemame napriklad dodelanou zahradu a plot. Ale mne uz to proste nedalo a dite chci tak moc, ze na tohle vsechno kaslu a jdu do toho. Vzdycky se to nejak udela, aby vse bylo ok 🙂).