Dítě a štěně
Ahoj, prosím o radu. Máme doma - teď - sedmiměsíční štěně (pes - Pražský Krysařík), kterého máme doma od jeho devíti týdnů. Pořídila jsem ho mimo jiné i z důvodu, aby měla dcera (5 let) "parťáka", protože je jedináček.. Pejsek je chytrý bystrý, na jeho věk poslouchá. Mám ale jiný problém a to ten, že se párkrát po dceři ohnal.
Já to vidím tak, že prostě dal najevo, že tohle teda ne, ale rodina to vidí jinak a říká mi, že ho mám rozhodně usměrnit (plácnout), že tohle si pes nesmí dovolit. Já ho mlátit rozhodně nechci, aby z něj nebyl ještě horší nervák..
Uvedu příklady, jak to bylo:
1) Štěně dceru celý víkend nevidělo, takže když malá přijela domů, měl radost, že ji vidí, vítal jí, chtěl si s ní hrát. Dcera dělala skopičiny. Několikrát jsem jí upozorňovala, ať se sklidní, že jí pes kousne, když bude takhle vyvádět (před tím to teda neudělal). Neposlechla, lezla po čtyřech, hlasité výbuchy smíchu, do toho začala mňoukat jako kočka! a pak po Nerovi šáhla (nevím proč), on se ohnal a kousl jí do nosu. Krve plno, ale po ošetření to byla jen malá ranka. Říkala jsem jí, že si to má pamatovat na příště, že když říkám, že nemá Nera provokovat, aspoň vidí, jak to dopadne.
Jeli jsme k rodičům (psy mají několik let, ale velké rasy - leonbergr, newfoundlanďanku, voříšek vlčáka), a ti mi téměř vynadali, že si tohle pes nesmí dovolit. Vysvětlovala jsem jim, jak to bylo, že prostě já být tím psem, zareaguju stejně, malá prostě provokovala, tak štěně reagovalo takhle.
Pak zkoušeli Nerovi sahat do misky, když žral (nic neudělal, ani nevrčel), posílali mě, ať mu tam šáhnu já, řekla jsem, že mi nic neudělá, ale nevidím důvod k tomu, proč bych mu sahala do misky, když žere! a rozhodně tam nebudu posílat dítě, tohle se psům nedělá. Odpověď byla, že dělá, kdyby měl v misce hřebík, přeci mu to nenechám sežrat..
Další situace 2) Nero si hraje sám s hračkama, dceru napadlo, že mu ji vezme, tak se po ní ohnal, zavrčel a kousl jí do ruky (kousnutí nebylo do krve, prostě štípnutí, podle mě jako reakce, že tohle ne) - a já zase tu reakci toho štěněte chápu. Reakce od rodičů, že Nero se staví do pozice nad dceru a to rozhodně není dobré.
Situace 3) Včera večer. Směju se nad tím, jak Nero spí v pelíšku po celodenním běhání na zahradě, vytuhlej tak, že vůbec neví o světě.. Dcera se dívala na pohádky - taky unavená z venku, pak si šla pro něco do pokojíčku - já vařila v kuchyni, a najednou slyším zavrčení a je mi jasný, že jí rafnul do ruky. Už jsem nevydržela a křičím na dceru, jak jí může napadnout otravovat Nera, když tvrdě spí, co čeká, že udělá? Automaticky se ožene, když spí a neví, co se stalo (chtěla ho pohladit). Dcera brečela. Já jsem nadávala.
Odjakživa jsem měla větší vztah ke kočkám, takže si se psem moc nevím rady. Rozhodně nechci psa bránit, ale naprosto chápu jeho reakci. Prostě když se mňouká jako kočka, a pak šáhnu na psa, je jasný, že mě může kousnout. Když si pes hraje sám, a já mu chci vzít hračku, se kterou si hraje, je jasný, že mě může kousnout. Když pes spí, a rozhodnu se ho hladit v jeho pelíšku (asi víte, jak malé děti hladí zvířata), tak se po mě prostě ožene.
Dceři nechci ukřivdit, říkám jí, že je velká holka, pes není plyšák, a tak prostě něco se může dělat a něco ne, protože pak pes může kousnout. Zase na druhou stranu mě v hlavě zvoní to, že rodiče říkají, že si to pes nesmí dovolit.
Smí - je v právu?- Rozhodně nesmí?
Poradíte co s tím? Můj názor je prostě usměrňovat dítě, v pěti letech už zase tak malá není, a když se rozhodne mi dělat naschvály, jako, že teď má období, kdy dělá naschvál za naschválem, tak se prostě může tohle stát, a musí s tím počítat, když jsem jí na to upozorňovala.
Díky moc za reakce..
@madulinka Nevím,je to jen 7měsíční štěně.Náš to dělal v tu dobu také,okusoval jen nejmladší dceru.Jí bylo v té době necelých 8let.
Samozřejmě pokud jsem to viděla,razně jsem řekla ne.
Jsou věci,které už takhle velké dítě musí pochopit,pokud pes spí,tak spí a musí ho nechat odpočívat.Pokud žere,tak prostě žere a tečka.To s tou hračkou se mi moc nelíbí,chápu,když by jí omylem "kousl" při hře.Ale jen proto že mu sáhne na hračku moc ok není.
K psovi je potřeba přistupovat klidně,pak si i hrát bude klidně.Vidím to u svých dcer.Nikdy bych jim nedovolila,aby dělaly to,co popisuješ v bodě 1) to by vynervovalo každého.Pes není hračka a tímto z něj vychováte nerváka,kterého si pak třeba nebude moct ani pohladit.
Takže za mě změnit radikalně přístup dcery k psovi a vždy pod dohledem dospělého.
Tak si vždycky představ,ze to není krysarik, ale třeba ovcak. NESMI KOUSNOUT! Odmala se vede k tomu, ze nesmí. I kdyz mu tu hračku beru - a je jeho problém, aby me nekousl, on musí dávat pozor. Každej pes to nenkdy zkusí (v dospivani) a musí se mu nastavit hranice, ze tohle teey NE! Jinak ses v pytli a bude kousat porad. Nesvar u malých psu je, ze dospelej ho vždy vezme, přepere zpacifikuje,tak makej pes není veden k povelum a poslusnosti.
A jinak - normální reakce normálního psa na dítě,který ho votravuje je, ze odejde (musí mit kam, prostor, místo), pokud nestačí,vysila varovne signály - krci nos, vrci. Pokud pes varovne signály nevysila, je něco spatne.
Samozrejme dítě učím, ze psovi určité věci nedelame, pes ma sve místo, prostor, kam deti nelezou, tam je psovo, ma tam svůj klid a prave se tam muze uchýlit,kdyz hp votravujou. Ale nelze nechávat nale dítě se psem samotné. Zvlast pokud ji kouse, tak je nemůžeš nechat bez dozoru. A nemůžeš přece olerobat, ze ji kouse. Tolerovala bys to u velkyho psa? Těžko!
Můj pes me nesmí kousnout ani kdyz mu nedopatřením dupnu na nohu, a nesmí me kousnout ani kdyz mu strčím ruce do misky, do tlamy, sahnu na koule. Ale můj pes, me, a je potřeba ho veci naučit. A rozhodně nelze garantovat, co udělá, kdyz mu do misky sahne někdo jinej.
A pak - normální dítě velice presne a včas reaguje na výstražné realce psa, už na ty jiny pohyby ap., a to i kdyz ho to dítě zlobí a dela mu, co by nemělo a proste si dovoluje, jak se pes vystrazne otočí,jinak poskoco, dítě mete pryč.
Tvoje dcera ho zrejme zlobí a provokuje nad rámec - a ano, pětileté dítě to už pobere a je třeba to s ni resit, nesmí si to dovolit, a pes musí vedet, kde je jeho hranice, a ze některé věci proste nesmi dělat nikdy. Stejne jako nesmi.ochcavat dveře, nesmi kousat, skákat na lidi ap. A to místo, kam se pes mize uchýlit s dcera tam nesmi bych moc doporučovala.
Moc doporucuju tu představu velkého psa, to hodne pomáhá k tomu, aby se malými psovi nepovolovalo, co se nemá povolovat. Na tohle to staci. Mali psi jdou vycvičit úplně stkne v základních povelech, jenže on k tomu pro dospěly není zpočátku důvod, a pak už je pozdě. Je nevychovanej, rozamazlenej, provokuje a kouse, proste běs.
@netopejr díky moc, mě taky neudělá nic, ať mu stoupnu na nohu, když mu sáhnu do misky, když mu sáhnu do tlamy, cokoliv. Mě trápí to chování k dceři. Máme byt 2+kk, takže nenechávám dceru bez dozoru, ale jsou prostě chvilky, kdy se najde okamžik a jsou spolu jen oni dva. Nero za ní pořád chodí s hračkou a chce si s ní hrát. Takže si hrajou, a hrajou a já pak jen upozorňuju, kdy už musí přestat. Ale ona to prostě nepozná.. A ano, připadá mi jinak jako normální dítě :- D A ano, nemám na ní oči pořád. Přesně tak, říkám si, že třeba leonbergerovi by se tohle netolerovalo, tak není důvod, proč by se to mrňavému psovi mělo tolerovat. Jen prostě nevím, jak tomu zamezit. Mě poslechne na slovo, ale potřebuju, aby se to tedy k dceři nedovoloval, aby jí taky poslechl, jen nevím jak. Když řeknu Nero - nesmíš, poslechne, odejde. Ale to pořád říkám já. Potřebuju, aby poslechl i dceru, jenže ona příkazy skoro šeptá, a pak má výbuchy smíchu. Jinak pes rozumí, jdi do pelíšku, když něco udělá, pes brečí 🙂, ale jde... Takže se chci zeptat, zda mám teda suplovat povely za dceru? Ale to pořád poslouchá mě a ne jí.. Jí neposlechne.. Nebo co s tím?
@madulinka ahojky, my máme doma Čivavu, což myslím,že je povahové dost náročný pes, přesto že je to spíš pokojový mazlik, tak naše Dafca umí hromadu povelu, poslouchá na slovo a to s námi i spava v posteli. Jsme sportovci, takže dlouhé procházky zvládá levou zadní. Čekáme první Mimi a veterinářka mi radila vzít do porodnice plenku zabalit do toho prcka a pak plenku, ještě než dorazíme nechat pejskovi ať si s tím hraje a ocmuchava. Nicméně máme v rodině děti a synovce 8let Dafca úplně zbožňuje, protože je větší a ví jak s ní zacházet, ale Bertík má 1,5let a toho se opravdu boji a schovává se před ním. Bohužel většinou malé dětičky nevědí a ani nemůžou vědět jak s malinkým pejskem zacházet, i když to nemyslí zle..Hlavně pejsi hodně žárlí..Proto je dobrý hodně chválit , mazlit se mazlit se zároveň s dcerou i pejskem. Nikoho nestavět do role kdo je víc kdo min. Je to jen můj názor ale probírala jsem to s více veterináři a mají na to stejný názor. On je opravdu rozdíl velký pes(my máme obra - Moskevský strážní pes) který se k dětem chová jinak, má strach že jim ublíží takže se spíš drží dál..A rozdíl malinký který si vyžaduje pozornost rodiny, tak jak malé dítě..
Ještě teda navíc je rozdíl 7mesicni pejsek, který je ještě hravý a teprve se učí, takže trpělivě dávat povely, za vše co udělá dobře chválit, klidně dávat nějakou malou dobrotu a bude to fajn. Klidně ať zkusí dobroty za odměnu dávat dcera..Ten pejsek si to zapamatuje a za půl roku to bude zas jiné...🙂
Podle mě nešťastně zvolená rasa psa k malému dítěti, no nicméně pes je nyní v pubertě a zkouší, kde má mantinely.
7 měsíční krysařík je nyní již "starší" než 5 leté dítě a to logicky považuje za níže postavené ve smečce. Po vás se neožene, protože vy jste pro něj autorita, dceru však vnímá v podstatě jako štěně a podle toho se k ní chová.
Jste to vy, kdo musí pejskovi nastavit mantinely (a dcerce taky). Asi bych je nenechávala samotné a neustále usměrňovala jejich vzájemné chování (holčička aby byla klidnější a neřádila v jeho okolí), všímejte si signálů jeho těla, které pejsek vysílá (zavrčení, nakrčený nos, stažený ocas - je možné, že se dcery i bojí, když dělá skopičiny, psi bývají náchylní na dětské nekorigované pohyby a křik, zvlášť tito malí "nerváčci") a včas dcerku zastavte. Pejsek musí mít i možnost úniku, jak tu už někdo psal, svoje místečko, kam na něj dítě nemůže a hlavně tedy oporu ve vás.
Celkově prostě nastole klid a mír, pejska netrestejte, naopak řešte situace klidně ale přímočaře. Pokud dcera neposlechne a řádí dál, prostě ji odveďte. Z mojí zkušenosti jsou některé děti kolikrát nepoučitelné, můžete je nechat sto krát, ať se spálí a ony to stejně udělají znovu a je škoda, aby se dcerka začala pejska bát a situace se nedejbože ještě více vyhrotila.
Ještě jsem chtěla dodat, abyste nenutila pejska poslouchat dceru, nebylo by to pro něj přirozené a to z toho důvodu, který jsem psala výše - pes bere dceru jako štěně, jako níže postaveného člena smečky, což samozřejmě neznamenaá, že bude ostatní kousat... Pokud toto budete respektovat a pejska podpoříte, pak bude dcerku přirozeně chránit. I krysařík je psovitá šelma a ne člověk, pejsci nechápou lidské pojetí společnosti, kdy jsou si všichni rovni 😉 vždy panuje přísná hierarchie ve smečce. Ale funguje to jen tehdy, pokud smečku vede zkušený jedinec. Vypadá to, že na vás Nero dá, tak dál korigujte situaci vy a ne dcera (ostatně vidíte, že to nikam nevede).
My teda memá taky štěně které se ohání jen po partnerovi při hraní, ale na děti mých známých je hodný, já bych asi byla trošku přísnější přece jen by se mi nelíbilo kdyby mi vyjížděl po dítěti i když to štěně ještě samo neví co smí a co ne no...
Ahoj, šáhnutím do mysky si ověříš, že tě pes respektuje (svou autoritu můžeš podpořit tím, že ukážeš psovi, že ,,jíš'' jeho jído, než mu ho dáš- nejdřív pán, potom pes - ať to opakovaně udělá i tvá dcera)...
celá domácnost je jedna smečka, pokud tě pes respektuje a nedovolí si k tobě, to co k tvé dceři jsi ty (a tvůj muž) někde na vrcholu... ,, alfa'' je ten dominantnější z vás z pohledu psa... poté je pes a nakonec vaše dcera...
kdykoliv kdy toto znovu udělá, nebo se o to pokusí, dejte mu novinama přes čumák, nebo ho plácněte jako zlobyvé dítě přes zadek... (u většího plemene větší trest- tak aby to ucítil a uvědomil si to)
Máme německého ovčáka, jako výše postavený člen ,,smečky'' mu mohu kdykoliv manipulovat s jídlem, nesmí mi ublížit ani když mu seberu hračku, nebo ho chci ošetřit (nedávno si rozříznul dohu při honbě za kočkama - a i při bolestivé desinfekci držel)...
omlouvat ho že ji pokousal, když ho vzbudila je, jako kdyby on vzbudil ji a ona ho zmlátila...
když si hrála na kočku, možná je to provokativní, ale stačí zaštěkat, je to to samé, jako když si pes hraje s velkým klackem, a při běhu kolem, ji praští klackem do nohou, taky ho jen okřikne, protože to je v rámci hry a né úmyslu ublížit...
Když mu sebere hračku, je to samé, jako když najde mrtví zvíře, a vy nechcete, aby ho sežral...
Souhladim s rodicema a to naprosto ve vsem. Pes musi mit i k dceri autoritu.