Dobry den, ahoj, pisu sem, protože si nevím rady, připadám si úplně nenormalni už. Zkusim to ve zkratce - mám dvě děti, dceru 25let a syna 20 let, dcera se odstěhovala už asi v 17cti, ale volame si každý den, ikdyz spíše z me iniciativy a casto me nastevuje, to je v poradku, ale k mému problému- pohadala jsem se dost ošklivě se synem a on řekl, ze se stěhuje, odstěhoval a teď mi skoro nezavola, kolikrát vůbec nevím kde je cely den a co dela, nervuje me to strašně. Jsem zvykla o dětech vedet, i dcera se mi hlásí když někam jede nebo tak, máme takovou domluvu, ale on na to proste sere a pak má ještě kecy co by se mu asi mohlo stat, ze jsem proste vadná, ze tohle žádná matka nedela a já se ptám, jsem fakt tak hystericka? Netrpěl tím někdo tady, jak se toho zbavit a nejak zit? A druhá věc je ta, ze jsem v baraku úplně sama a je to des, nic mě nebavi, pripada mi to tu hrozne smutny, zvířata mám, ale stejně..
Chtělo by to trochu se uklidnit a rozhodně nevolat denně. Myslím že tak jednou za týden by to bylo v pohodě. Je dospělý a má už svůj život
1. fake roku 2022 🎉
Někdo to má nastavené tak, že volá každý den, někdo ne. Moje kamarádka volá rodičům každý den, já volám málo. Rodiče ví, že když nevolám, je všechno v pořádku 😀 rádi se vidíme, občas si pošleme nějaké fotky, ale že bych potřebovala hlásit každý krok, to fakt ne. Nedivím se vašemu synovi, chápu ho.
Chci, aby volal alespoň jednou za den, protože casto huli a já mám o nej potom strach co kde dela s kým, to je snad normální mít starost o svoje dítě a nevím proč by to měl byt Fejk, proste mě zajímal názor ostatních, třeba i rada, pocit ze nejsem jedina kdo to takhle citi
Ano,jsi hystericka.
Me tohle vzdycky silene rozcilovalo.Zila jsem mimo CR nekolik let a vzdycky kdyz jsem prijela na navstevu a nekde se zdrzela treba s kamoskou tak mi mati vyvolavala a chtela vedet kde jsem,lezlo mi to silene na nervy.To stejne kdyz jsem se mela hlasit jestli jsme dobre doleteli.Kdyby ne tak se to dozvi ve zpravach.
Volat každý den a hlásit co dělám ve 20 letech .. to jako myslíš vážně? 🙄 Nech je žít,jsou dospělí. A zvlášť kluci jen ať se osamostatní co nejdřív. Být u máminy sukně jim rozhodně neprospívá.
I když by ti volal co hodinu,stejně to jak se chová a co dělá neovlivnis. Musíš ho nechat jít, žít svůj život, mít za něj odpovědnost, dělat vlastní chyby a ideálně se z nich i poučit.
Chápu,že je to zvláštní být sama v domě,ale to si budeš muset zvyknout no. Ta doba prostě přijde u každého. Kamarádky nemáš? Kolegyně, práci, koníčky, zájmy..? Děti vyletí z hnízda a člověk se s tím musí vyrovnat no.
Jsou dospělí, mají svůj život a zodpovědnost. Najdětě si koníčky, co vás baví, naplňují. Obklopte se dalšími lidmi. Čím víc budete tlačit na pilu, tím se vám spíše stane, že vás úplně zblokuje a odstehuje se daleko. Mě by to lezlo na nervy, být tím ditětem. Vy se taky své matce hlásíte každý den, co děláte a kdy? Už nejsou povinni se Vám hlásit. Nechte to na nich. Jednou za týden zavolat úplně stačí (pro někoho i to je hodně). Zeptejte si syna, co mu vyhovuje a to dodržujte.
20 letý aby se hlásil co kde dělá? 😄 Jako my když někam jedem na výlet tak mamce napíšu že jsme dojeli v pořádku, ale určitě nehlásím co a kde během dne dělám 🤭
Ano, jste...
Já v necelých patnácti šla na intr, v devatenácti nastoupila na útvar a nikdy mě máma takhle neprudila...
Najděte si koníčky a věkově sobě rovné, jinak ty děti odeženete úplně...
Já se odstěhovala v 17 a nevolám.
Kazdy nema potrebu volat denne, zvlaste pokud syn vi ze jste v kontaktu s jeho sestrou, tak chapu ze to vubec neresi.... ja take jeste nedavno ( ve svych 40 letech) nechapala jak si matka a dcera mohou volat denne, co proboha furt resi?. Svoji mame jsem zacala podobne casto volat az ted za kovidu, kdy byla naprosto ode vsech odriznuta, stara pres 70 a sama v baraku.
No to nejsou úplně názory ve který jsem doufala, ale chtela jsem to no.. to same mi říká dcera, ze nezná ze svého okruhu nikoho kdo by to měl takhle s mamou.. no dobre, ok, když teda přiznám, ze prehanim, jak se toho ale zbavit? Mě to opravdu úplně ničí, kolikrát se budim v noci strachy, mám chut jim volat, stačí mi na to spatnej sen.. a antidepresiva beru, takže to není řešení..
Krom leku by to chtelo i terapii, psychologa...
Tento stav opravdu neni ok.
No manželova dcera je od 16 na intru,a doufám,že denními telefony ji neprudi ani její vlastní matka. Vím,že by jí to iritovalo.
V co jsi doufala? Že ti někdo řekne,že prudit denně dospělého člověka je ok? Vychovala sis mamanka? Ne, tak buď ráda. Děti musíme pustit,jinak je udusime. Je to těžké,ale je to nutné. Musíš to prostě pochopit a přijmout. Možná místo léků zkusit terapii. A hlavně žít i svůj vlastní život. Ne jen skrze děti. Přílišnou péčí je můžeš velmi snadno odehnat a to jistě nechceš.
Nech ty ,,děti" dýchat, uvidíš, že když jim dáš čas a prostor k tomu, aby se ozývaly samy, tak to dělat budou, ale čím víc na to budeš tlačit, tím spíš to bude syn sabotovat. Je to kluk prostě, a ještě dvacetiletej, má tě na párku, ale vydrž, čím bude starší, tím to bude lepší, je dospělej, celkem čerstvě, myslím, že teď bude chvíli rád, že se tě zbavil. Fakt vydrz, nepiš, nebuď stíhačka. Koukej si užívat toho, že konečně zas můžeš žít a dělat si co chceš a jestli to nezvladnes, porid si štěňátko třeba.
Držím palce.
Syndrom prázdného hnízda se tomu říká. Vaše pocity jsou naprosto přirozené. Snad si časem zvyknete, najdete novou rutinu. Deti je potřeba nechat z toho hnízda vyletnout, i když to bolí.
Také si myslím, že jsou to normální pocity a člověk si to v sobě musí srovnat, aby děti nakonec od sebe ještě víc neodehnal. Jen dodám, že se bojím, že jednou na tom budu podobně....
Určitě nevolat denně - nechala bych děti ať se ozvou sami - telefon jedou týdně bude ok ( častější budou považovat akorát za prudu). Pokud jsou ty pocity až tak silné a prášky nezabírají, zvážila bych pomoc psychologa.
Jinak já se ozývala vždy relativně často - 1 až dvakrát týdně. Teď si s mámou voláme obden ... ale většinou volám já jí - ne ona mě.
Mamka mě tohle dělala když jsem byla mladší,bydlela doma. Kamkoliv jsem šla tak mě furt volala jak má o mě strach atd ... Upřímně to bylo docela hrozné. Bude mi 30 let s mamkou si voláme skoro každý den a máme skvělý vztah❤️urpimne musím říct že ostatní moji přátelé tohle neznají a nemají takový vztah s mámou. Dala bych tomu čas hlavně klukovi kterému je 20 let,musí ho to hrozně otravovat spíš bych zapracovala na vašem vztahu a nenutila ho aby se vám hlásil každý den,upřímně tímhle dotiranim bude dělat akorát opak. Nebylo by na škodu zajít za psychologem a vypovídat se mu co vás trápí atd. Léky nejsou řešení. Přítel měl hrozný vztah s mamkou dělal ji hrozně peklo v mládí a teď jak mu bude 30 mají spolu krásný vztah a je pro něho máma na prvním místě.
Jak já se na to prázdné hnízdo těším 😅
Ale jinak, ne rozhodně to není normální reportovat každý den co kde kdy jak s kým.
V 16 jsem se odstěhovala na intr, v 18 do podnájmu. Po škole jsem cca dva roky bydlela a mamkou a nedělalo to dobrotu, už jsem byla zvyklá žít samostatně. Potom jsem se sestěhovala s mým teď už manželem. Mamku mám 20km daleko, sem tam si pošleme SMS, vidíme se 1x týdně. Když se nevidíme, tak si 1x týdně voláme. Ale že bych se ozývala denně, to u nás nefungovalo nikdy 🤷♀️. Pokud syn hulí a máte strach, co s ním je, tak to každodenní telefonát nezlepší 🤦♀️ Dejte mu prostor dospět, i za cenu že ho to bude "bolet"....
Odstřihněte tu pomyslnou pupeční šňůru. Jsou dospělý, umí se/ musí se naučit rozhodovat za sebe a přece Vám později ve třiceti nebudou hlásit kam chodí. Zkuste zavolat třeba jen jednou týdně a dohodněte se na tom - ideálně. Ale vážně ne úplně každý den, když o to asi moc nestojí, musí k tomu dojít.
No jsi prostě úzkostlivá povaha, tomu neporučíš, je to v podstatě jako nemoc. Nevím, jestli ti AD zabírají, tak jak mají, asi bych se poradila s lékařem a zkusila určitě psychologa...
Hele, mě je 37, odešla jsem také z domova ve 20. Jedináček a ještě holka, mamka to ale zvládla na jedničku. V té době už byly mobily, později Messenger, aspoň 1x denně si navzájem píšeme jak se máme, naše babička kdysi volala oboum dcerám kolem 19hodiny každý den, každá rodina to má jinak a vůbec netuším jak je o chlapů (synů), ale docela tě chápu. Dcerka má teprve 8 let, ale už teď moc doufám, že to budeme mít spolu tak jako to mám já s mou maminkou a denně budeme v kontaktu i kdyby jen jednou větou, že se má fajn. Na syna netlač, až vychladne, tak bych jen polehounku sem tam napsala, ale určitě neuhanet...
Upřímně, bojím se toho, až odejdou holky, asi hůř bude, až odejde i ta nejmenší. Budu brečet, chodit k svy psycholožce, le necham je jit, žít, být. A jestli udělají nějakou vylomeninu, budu jim ba blízku, pomůžu, ale následky si vyžerou sami.
@zelenaesmolda tys musela hlasit jestli jste dobre doleteli a ted si vem, ze ja musela hlasit kamkoliv jsem jela, i kdyz jsem jezdila do prace (nepracovala jsem na jednom miste) tak jsem musela rano prozvanet, ze jsem dojela. Byla jsem mlada (nevyjezdena) venku treba namraza a jela jsem nekam do pryc za tmy. Sice me to strasne vadilo, ale ted kdyz uz mam svoje deti tak se ji ani nedivim, ze mela strach. Ted si denne piseme na mesengeru (bydlime vedle sebe 😀 ) mame krasny vztah.
Manzel kdyz jeste bydlel s mamou tak ji nic nerikal, odjel treba na montaz a ona zjistila az ctvrty den, ze neni doma. On ji nezavola nikdy, ona jen kdyz neco potrebuje, skoro se vubec nevidi, ona ani nevi, ze jedem na dovolenou (kdyz jsme byli v Bulharsku tak to zjistila asi az z fotek na fb a to ji to jeste rekla svagrova) atd. Bydli cca 1km od nas. Nulovy zajem, at o syna tak o vnoucata a pritom zije sama, ale holt maji blby vztah. Ja i autorku chapu, je to cerstve co se odstehoval, doted zili spolu a najednou ona nevi vubec nic a syn odmita komunikovat.
Nějak tomu nerozumím syn 20 let se odstěhoval a vy chcete aby se vám hlásil každý den ??? Já když se odstěhovala do jiného města volám vždy jen v neděli řekneme si co jsme dělali co nového a tak ale každý den 😅🙏🏻 Nevím to už mi přijde moc