Děti partnera. Problémy se stupňujou

sage,
jednoduchý to nemáš, já mám nevlastní 2. Už to sice nejsou puberťáci.... ale. Rozhodně si po hlavě skákat nechat nemusíš. Je u tebe doma a měl by dodržovat tvoje pravidla. Je dost velkej na to, aby to chápal a akceptoval. Vždyť každý člověk i dítě se na návštěvě, v kině, divadle, škole, na dovolené přizpůsobuje prostředí a daným pravidlům.

Tak aspon neco bych s vama menila - se Sage, ze ma nevl. dite jen jedno a se 4a, ze uz ma nevl. deti velky. Co bych za to dala. Ja mam 2 a maly, takze to znamena opravdu hodne veliky omezeni a strasne moc tolerance a trpelivosti a sebezapreni a ja nevim ceho jeste. Kolikrat ale mam pocit, ze uz ten rev a bordel a chaos nevydrzim a zblaznim se z toho.
Myslim, ze nevl. deti jsou ve vztahu jeden z nejvetsich handicapu a dokazou ho uplne rozbourat. 😒

4a, dik za podporu. snažím sa o to, aby tu boli pravidlá ale zároveň aby sa tu malý cítil ako doma, nie ako na návšteve, aby tu mal pohodu a sa k nám tešil. nakoniec, chodí sem za otcom, čiže tu v istom zmysle doma je. s 12-ročným chlapcom sa už dá porozprávať, chápe keď sa mu niečo vysvetlí (niekedy, keď sa mu chce 😠 )a tak.
seherezada písala, ze jej partner má malé deti, tak tam je to asi trochu ťažšie.

aha, akurát vidím, že ma už seherezada predbehla.
a čo na to ten tvoj, ako to jemu pripadá - že je všetko v pohode?
je to fakt otázka, či ti stojí váš vzťah za to, aby si počkala kým budú jeho deti väčšie, potom sa to určite zlepší.

SEherezada, souhlasim. Uz jsem to na nektere diskuzi psala, ze partner ma dve deti z predchoziho manzelstvi (holka 13,kluk skoro 10 let). Od prvniho momentu byly problemy s holkou (kluk je uplne v pohode, proste normalni dite - obcas zlobi, ale asi jako kazde dite...mam ho rada). Ale holka je naprosto nesnesitelna. Nejhorsi na tom je, ze ON se ji vzdycky zastane a me ne! Bylo pro me strasne tezke prijmout fakt, ze pro nej budou jeho deti na prvnim miste (kazdy mi rika, ze ho musim pochopit, ale NIKDO si neumi predstavit, co konkretne to obnasi...kazdy je chytry az nekamm, ale v me situaci by vsechny ty jejich radoby dobre rady presly.).
Seherez, ja myslim, ze kdyz jsou deti maly, jeste si je muzes vychovat....ja jsem k rodine prisla pred vice nez dvema lety (holce bylo skoro 11 klukovi skoro 8), deti (specialne holka) si na me tezce zvykaly, protoze si dobre pamatovaly jejich matku (ktera o ne nema zajem). Nebudu ani rozepisovat vsechny ty nechutnosti, ktery mi holka delala (a dela). Nemuzu verit, kde se to v tom diteti bere....Ale neobvinuji jenom ji, zodpovednost za ni ma muj partner, ktery je bohuzel trochu zbabelec a necha ji delat, co se ji zlibi, pac se boji ji nastvat...to me neskutecne zere.....a Seherez, mas pravdu, deti dokazou vztah uplne nadeptat a zapricinit rozchod (ja o tom vim sve). Obcas si rikam, zda by mi nebylo lepe s nekym bezdetnym... 😒

aj podla mna ma v takychto situaciach najväcsiu zodpovednost ten biologicky rodic, on to moze najviac ovplyvnit, ako budu deti vychadzat s tym novym partnerom. pokial sa na to vyprdne a nestara sa o to, pripadne sa zastava stale iba jednej strany, tak je to velka chyba a nebude to fungovat.

To uz jsem parkrat slysela, ze kdyz mam nevl. deti male, tak si je jeste muzu vychovat,ale to neni uplne tak pravda. Ty deti jsou stejne ovlivneny vlastni matkou a vychova celkove spada na biologicke rodice, macecha nemuze vice mene nic, protoze zkratka ona je pro ty deti cizi clovek, tak nema do vychovy co mluvit. Nehlede na to, ze po tech 3 letech uz ani nemam chut a silu nejak vychovavat 2 hyperaktivni deti. Mam dost i tech povinosti, ktery kolem nich jsou - uvarit, vykoupat, prevliknout, uklidit po nich, vyprat, vyzehlit...Clovek si od nich ani na chvili neodpocine, byt se najednou zmeni v dzungli, vsude jen rev a chaos a neporadek, porad neco rozbity a rozlity a vysypany...
A to, ze jsou maly neznamena, ze s nima clovek lip vychazi. Uz i maly deti dokazou byt hodne zakerny a dokazou poradne zarlit a cloveku zneprijemnit zivot. S tim rozdilem, ze se na to vsichni divaji strasne schovivave - jsou to prece jenom deti...

Seherez, a tie deti s vami bývajú, akože nastálo ?
Keď sú malé deti "zákerné", to predsa neni to isté ako keď je zákerný dospelý. Decká nevedia čo so sebou, keď sú frustrované, alebo bezradné, alebo ich niečo štve ale nevedia to dať adekvátne najavo, samé tomu nerozumejú, tak aspoň robia bordel a dráždia okolie, len aby sa trochu ventilovali. Ty píšeš, že ich matka sa o ne moc nestará, čo také chúďa decko s tým. Ja, keď sa o mňa nejaká dôležitá osoba nestará, zavolám kamoške, alebo sa vykecám tuná na nejakom fóre. Ale decko nemôže nič urobiť, len sa v tých pocitoch bezmocne pláca. A ty si to odnesieš, lebo ľahšie sa im prenáša hnev na cudziu osobu než na vlastných rodičov ☹ .

Seherez, chapu. Deti opravdu dokazi byt velmi zakerne...ostatni to nechapou, vse omlouvaji tim, ze 'je to prece jenom dite'...coz je horsi, protoze dite neni rovny 'protivnik', alespon v mem pripade;ja musim (jsem donucena) chapat vystrelky deti (at uz jsou jakkoliv zavazne), ale odemne se ceka 100% vykon a bezchybne chovani (jsem prece dospela, jak mi to okoli rado a casto vmete do tvare). To je ovsem nejhorsi....s dospelym clovekem se daji veci vyrikat a proste resit, ale ne s detmi. Stve me, ze deti muzou udelat cokoliv a vse je v pohode, ovsem nedejboze ja 'slapnu vedle'....tak si to za ramecek nedam....takze uplne chapu, jak vycerpavajici to pro tebe musi byt...Neni nejhorsi to, ze se deti nechovaji stoprocentne, ale to, ze se za me muj partner nepostavi...to chapu jako castecnou zradu...

zanett, to mas pravdu, ze s malym dietatom si nic nevydiskutujes a je to ovela tazsie ako vyjst s dospelym (od ktoreho mozes vyzadovat aspon slusnost, aj ked si zrovna nesedite). a nemyslim, ze by sa malym detom muselo vsetko tolerovat, a ze vsetko co urobia je automaticky v pohode. ked robia zle, treba im to dat najavo a zarazit to - a rozhodne by to mal dat najavo aj ten vlastny otec, nie iba jeho partnerka, lebo ked ju nepodpori, potom je ona za "tu zlu". ja som si toto zazila tiez, dost sme sa kvoli tomu s partnerom hadali, az sa teda nastastie spamätal.
jedine v com s vami (zanett, seherez) nesuhlasim je to, ze vy akoby davate "vinu" tym deckam, ze proste zakerni parchanti, vsetko sa im prepáci a vy to musite trpiet. podla mna je to primarne o partnerovi, nie o tych deckach. decko proste skusa, kde su hranice, kam to az moze hrotit, a ked mu rodicia tie hranice nedaju, potom to takto dopadne.

S malými dětmi je to těžší a zároveň snadnější- malým dětem je potřeba vytyčit hranice a dát jasně najevo, kdo bude koho poslouchat a starší byste měli brát téměř jako dospělé a tak s nimi jednat, ale zároveň nezapomínat na to, že dospělí na 100% nejsou.
Já jsem zažila obojí- se druhým manželem jsem na půl vychovávala jeho 2 dcery, v té době jim bylo- 4 a 2roky. Ta starší dost zlobila a ta mladší zase chtěla jenom maminku, bylo to těžký, ale teď na to období vzpomínám ráda.
A v současném manželství vychovávám 2 dcery mého manžela- dvojčata- 13 let. Ze začátku mě odmítaly přijmout, ale ono se to časem všechno poddá, musela jsme jim ukázat, že jsem nejen autorita, ale i kamarádka a bylo to občas dost těžký.
Prostě záleží na Vaší ochotě přijmout dítě Vašeho partnera za své, záleží na schopnosti komunikovat mezi Vaším přítelem a jeho exmanželkou, záleží na věku dětí....

ahojky holky manzel deti nema z minuleho vztahu a jsem za to strasne rada asi bych neumela prijmout cizy dite i kdyz bych ho treba mela rada tak nikdy ne tak jako ty moje..materska laska je materska laska

Jasně, já mám ráda manželovy holky a mám ráda děti mého exmanžela z jeho prvního manželství, ale nikdy to nebude takové jak s dětmi vlastními.
A já více méně je neberu jako vlastní, ty děti mají úžasné maminy, s kterými vycházím dobře, takže já jim nemuísm nahrazovat matky, protože je mají, já jsem pro ně porstě teta Andrea, která žije, popř. žila s jejich tátou.