Deprese, nebo nevím, jak to nazvat. Co proti tomu děláte?

Jednou jsem někde slyšela, že štěstí je povahová vlastnost a s tím se naprosto ztotožňuju. Někdo se cítí v životě jako vítěz, protože je zdravý, má milující rodinu, střechu nad hlavou a nestrádá hlady. A někdo se považuje za ztrokostance, protože jezdí ve vojetině, bydlí v paneláku a na dovolenou vyráží jen do chorvatska, i když jeho přátele na fb už procestovali svět třikrát dokola..... Štěstí prostě nenajdem, musíme si ho udělat samy svým přístupem k životu. A s tím by ti určitě pomohl nějaký terapeut, nebo kouč.

@pampeliska1313 moc děkuji za velice milou zprávu 😊 já se ani nestydím jít k odborníkovi ale spis v našem okolí nikdo takový není,rada bych si nechala pomoct jsem tomu otevřená 😊

@pampeliska1313
@irmamala Souhlasím v obojím s holkama výše. Já bych k tomu napsala, že dobrý psychoterapeut pomůže nastartovat vnitřní síly pro zpracování nezpracovaného a na to pak bys mohla navázat postupnou změnu Tvých postojů. Lapidárně řečeno, pro někoho je hrůza, že sklenice je poloprázdná, pro jiného štěstí, že je poloplná. Není to dle mne nic, co se dá sám sobě si přikázat, řekla bych, že je to postupný vývoj, pokud člověk chce na sobě pracovat, pokud chce něco změnit, což chceš tím, že to tu píšeš. Jak člověk změní náhledy na okolí, spontánně se upraví další okolnosti, začne k sobě přitahovat více pozitivních lidí, zážitků, přirozeně se vyvaruje negativních věcí a zážítků, nebo i cíleně se toho vyvaruje. Podle toho, co píšeš, určitě bude dobré u odborníka svoje pocity vyventilovat, říct, nechat projít hlavou, proč se tak cítíš, co z minulosti Tě táhne do negativních myšlenek. Řekla bych, že je důležité také být otevřená v komunikaci, nepředjímat, nedělat dedukce, neočekávat, to právě vede k mnoha "zklámáním", ale komunikace přetočit do autenticity, co chci, to řeknu, slušnou formou lze vyjádřit vše. A od počátku se i zamyslet nad svými myšlenkami, protože ty jsou základ... Dát to do pozitivního ladění, ono "nakopat životu zadek" vypovídá spíše o tom, že jsi zraněná , bolavá, než o tom, že chceš žít pozitivně. Vyzdravit to nemocné, pak pracovat na změně postojů, určitě to půjde, neboj. Není to úplně lehká cesta, ale jde to, držím Ti pěsti 🙂

Je strašně důležité si to trauma zpracovat, to, co jsi, prožila traumatizující je. Nechtěj po sobě okamžité štěstí a pořád úsměv, ani Řím nebyl postaven za den.

Mně třeba, když se něco nepodaří, tak mi pomáhá se dívat na to, jako na životní lekci, zkušenost, sice drsnou, ale pořád je to jen zkušenost a je na mně, jestli zamrznu a budu si lízat rány doživotně nebo se posunu. Tím, že si říkám, že je to moje zkušenost a nepoužívám slovo chyba, tak nemám tendenci se tolik litovat a vyčítat si, že jsem blbá, že si za to můžu sama.

Když prožiješ něco tak drsného, kde jsi zůstávala v toxickém vztahu, tak máš často tendenci se za to obviňovat a trestat, proto je velmi důležité odpustit si. (Odpuštění neznamená, že tu situaci schvaluješ, nebo že dotyčný může pokračovat ve svém chování, ale že to mentálně pustíš a přestane tě to zraňovat, uvolníš se. Když držíš horký hrnec, který tě pálí a křičíš au, tak jediný, kdo může ten hrnec pustit, jsi ty.) Často se chceme v životě změnit, abychom byli lepší (hubenější, krásnější, kariérně úspěšnější atd.), ale napřed máme potřebu se potrestat za to, že nejsme dokonalé, takové jaké jsme si vysnily. => Důležité je naučit se zacházet se sebou s láskou. (Ženy jsou často milé na všechny v okolí, ale samy se sebou zachází velmi přísně, jakoby v sobě měly drsnou bachařku a soudkyni.)

Spíš než hledat cesty, že psycholog není možný, hledej cestu, jak to jde. No tak si dojedeš pár desítek km do vzdálenějšího města, poohlídneš se, jestli někdo nedělá konzultace on-line.

Můžeš sáhnout po knížkách z oblasti osobního rozvoje, můžeš zkusit alternativu třeba kineziologii na odblokování. (Teda, jestli je ti tento směr blízky.)