Dá se to vše zvládnout jenom svépomocí?

@annasmyckova Se sociálkou je ta potíž, že tam sedí paní, co je našich kámoška. A naši v našem malém městě mají vybudovanou pozici, těch nebohých slušných lidí. Plno lidí neví, že třeba máma je citová vyděračka a hysterka. Ale nevíš, jestli se dá zajít na sociálku mimo trvalé bydliště? Tady by mi to moc nepomohlo. Naopak by to ještě vše zhoršilo.

Alimenty nejsou, pač ještě neproběhl soud o ně. Jak je známo, je to na dlouhý loket. Teprve se čekalo, až se uráčí mladej ohledně otcovství. Což je kapitola sama pro sebe.

V našem městě kvůli rodičům nemůžu nic dělat a musela bych dojíždět, což nevím, jestli se to dá zvládnout. Musím se tahat s kočárkem. Malá není nosící typ. Nemá nosítka ráda. Upřímně mě hrozně zmáhá už jen odpolední vycházka. Ale, kde se dá něco sehnat? Nemám žádné známé, kámošky, které by mi něco takového dohodily. Fajn by rovněž bylo něco z domova... Hlavně nevím, jak to dám. V listopadu jdu na kompletní plicní vyšetření.

A asi to vypadá, že se vymlouvám, ale jsem z domova takhle naučena řešit věci.

@sijane https://www.firmy.cz/Instituce-a-urady/Neziskov...

mrkni se na různé organizace, třeba by ti uměli konkrétně poradit, ale taky budeš muset udělat krok do neznáma...to bych fakt řešila tou psychoterapií, aby ses dostala z toho soukolí "to mám naučené z domova" ...rodiče ti dali život, nějakou péči, ale nejsi jejich majetek, jsi dospělá matka svého dítěte. Zkus si dát inzeráty na podníjem do Kauflandu nebo Tesca, jak jsou ty papírky, to často čtou důchodci, co jsou sami a mají navíc pokojíček, nebo u nás v kostele se občas takhle shání bydlení pro někoho potřebného -zkus oslovit faráře, zná lidi...nevadí, že nejsi třeba věřící...rodiče nemusí vědět, že rozhazuješ sítě a sháníš něco jiného, jen se přestaň bát.

@annasmyckova farar je to same, co socialka. Tesco, tam kde bydlim neni. A kdyz jsem posledne byla s kocarkem v Plzni, tak mi cesta zabrala sedm hodin. Do toho musim odsavat prsa. Ale cim bych ten podnajem zaplatila? Taky je potiz ta, ze jsem otaku. Nevim proc, ale lidi v mem okoli maji desnej problem rozdychat to, ze dospela zenska kouka na "pohadky". Takze se bojim, aby me kvuli tomu nekdo nevyhodil. Bojim se asi az moc veci, rodicu, lidi... A zajimalo by me, jestli tu nejaka maminka takhle s duchodcem zije. Narovinu rikam, ze bych se o stareho cloveka nezvladla postarat. Sotva zvladam dite.

@sijane každou radu shodis vymluvou proč to nejde. Ja vím, jsi tak naucena z domu. Tak bud se vzpamatuj a zacni se chovat jako dospela ženská nebo se smir s tím, jak žiješ.

@morningstar Tyhle řeci jsem taky často slýchávala a vůbec mi nepomohly. Ono se to těžko chápe, pokud si neprožíváš to co já. Nemám tu sílu, abych něco změnila sama. Jsem naprosto vyčerpaná. Psychicky a fyzicky. Nemám už ani chuť žít.

Zvládnout se to určitě dá, ale musí si člověk věřit. Určitě se do toho pusť až budeš vědět, že to zvládneš ty sama. A pokud do toho opravdu chceš jít - tak si udělej plán a začni nejprve shánět informace - určitě i u vás fungují neziskovky a sociální poradny, hodně se dá zjistit i přes internet😉. Pokud se do toho dáš, může tě to nakopnout k dalším krokům, záleží ale hlavně na tobě. Jo pokud bys měla možnost psychologa, tak neváhej (nemyslím to nijak zle).

Občas vídám inzeráty, že maminka hledá jinou maminku, na společné bydlení. Můžou si tak dovolit platit nájem a případně si vypomůžou s hlídáním, kvůli přivýdělku. Každá má s dítětem vlastní pokoj + společná kuchyň a koupelna, Zkus na to mrknout. Jakmile budeš mít vyřešené alimenty a nájemní smlouvu, můžeš dostat různé příspěvky od státu.

Holky, nevite co je pravdy na tom, ze v nemocnici nemuzu mit malou u sebe?

@sijane Ahoj, je mi líto, že jsi v opravdu nelehké situaci. Ale já bych ti narozdíl od ostatních poradila jinak. Zatím počkej a nic neřeš, alespoň pár měsíců - hlavně kvůli té únavě. Já jsem první půlrok, co byl syn na světě, nevěděla která bije, z nespaní jsem byla naprosto vysílená, a to jsem měla narozdíl od tebe pomáhajícího manžela a zázemí. Tehdy jsem nebyla schopná zařídit sebemenší prkotinu.
Jediné, co myslím že by mělo smysl, by byl nějaký schopný psycholog, který by tě naučil nebrat si chování rodičů příliš k srdci - prostě abys to brala netečně a už tě to nedrásalo. Když se spojíš s Bílým kruhem bezpeční nebo nějakou jinou nezsikovou organizací, určitě tě nasměrují na někoho zdarma.
Až bude miminko větší, bude lépe spát a ty budeš mít vyřešené alimenty, tak pak budeš moci udělat lepší rozhodnutí, ať už třeba ohledně toho spolubydlení s jinou maminkou s tím, že bys měla pak vyřešené různé ty příspěvky a přídavky od státu.
Rozhodně bych se ale zatím nehnala do práce, miminko je maličké a potřebuje mámu.
A co se týká tvých zdravotních problémů, já bych většinu z nich přičítala únavě a poporodním stavům. To že ti padají vlasy, to je asi do roku po porodu normální, mě vypadala skoro půlka hlavy a kamarádky to měly podobně, buď po porodu, a nebo po ukončení kojení. Kašel může být psychosomatický - zoufalé volání o pomoc, snaha upozornit na sebe - ale samozřejmě tě neodrazuji od důkladného vyšetření, to ne! A poslední věc - s malým dítětem se člověk moc nevyspí a hlavní známkou nevyspání jsou deprese. Až bude malá větší a i ty se líp vyspíš, neuvidíš situaci tak černě - resp. budeš vidět optimističtěji možnosti řešení, a hlavně - budeš na to mít energii.

Holky, dostalo se mi táto rády, co si o tom myslíte?

"Co v této situaci poradit? Neuvažovalas o adopci? Nebo o svěření do péče někomu normálnímu?

Nemusíš si najít chlapa ale jinou maminku se kterou si můžete pomoct,takových jako ty je spoustu . Zij svůj a dítěte život,vykašli se na to co si myslí nebo říkají ostatní.

@guinea
Psychomatický kašel se podle toho, co jsem o tom četla nevyskytuje v noci. Já kašlu i v noci ze spaní. Taky je pravda, že od malička mám s tím problémy. Trpěla jsem vždycky na to vždycky a zásadně si musím brát nemocenskou, pač se s tím pracovat nedá. Většinou mi pomáhaly dostupné medicíny. Teď už ne. I v těhotenství jsem byla nemocná. Doma si dělali srandu, že mě to dítě bude spíše poznávat po kašli než po hlase. Doktorka si myslí, že se mi mohlo po porodu třeba rozjet astma.

To nevyspání hodně lidí nechápe. Pravda je, že už čtyři měsíce, každé tři hodiny ve dne v noci, stávám a odsávám si prsa. Malá prso odmítla a zároveň nechce um s tím, že v noci několikrát vzbudí na jídlo.

@dandaa Někteří ostatní říkají, že se pro dobro malé mám jí vzdát a dát i k adopci, aby měla prý šťastnější život.

@sijane Zajdi si na sociálku kdekoli, je to jedno kam půjdeš. Zajdi si do vedlejšího města, kde tě nikdo nezná. Řekni paní jaká je tvá situace a uvidíš. Kdyby sis našla byt, tak určitě budeš potřebovat na kauci. Sociálka by ti asi doplatila na příspěvku na bydlení nebo bys možná měla nárok i na hmotnou nouzi. Pokud na tom nejsi zdravotně dobře, tak bych práci asi neřešila, ale řešila bych tvůj zdravotní stav, malé tě bude potřebovat, takže to je teď hlavní. Zkus toho psychologa, popovídat si o všem by taky nebylo na škodu si myslím. Drž se a hodně štěstí, ať ti to vyjde.

A na co ten táta reagoval, jako na jakou situaci? Každopádně ať to bylo co bylo, no comment.. a neřeš to.. to si člověk jen ťuká na čelo.

Mně přijde, že ti teda vadí závislost na rodičích, nějakým způsobem.. ale ještě ji prohloubíš tím, že tam přivedeš dítě jako bonus, s nepoužitelným otcem, abys to závislost ještě zpečetila. Což je pro mě nepochopitelné. Mám řekněme složitá vztah s mámou, a nenapadlo by mě tam zůstat bydlet, a ještě s děckem.
A že teda by se o tebe měli všichni kolem starat (opravdu není babičky povinnost hlídat tvoje dítě), a ty co?
Věřím, že je těžké vystopit ze zažizých vzorců.

Přikláním se teď k tomu, aby ses soustředila na sebe, na svoje uzdravení, na to dát se dohromady po porodu.. nabrat síly a energii, a těšit se na lepší budoucnost.
Až se budeš cítit líp, tak si udělat plán, co dál. Najít si práci a odstěhovat se, mi přijde jako velké sousto. Ale rozplánovat si to krok za krokem... např. upravím si životopis, týdně reaguji na 10 inzerátů... půjdu se zeptat na sociálku v jiném městě... budu si hledat spolubydlení (s tou jinou mamkou mi to přijde jako fajn nápad).. a tak dále.. malé krůčky k samostatnosti a ke štěstí 🙂

@pavlinar Aby nedošlo k mýlce. Nikdo se o mě nestará. Máma hlídá malou fakt minimálně. Ale poslední dobou ji vadí jakýkoliv hlídání, protože malá je plačtivější než je zvyklá. Samozřejmě i to, že přichází o peníze. Vyloženě hlídat potřebuji, když jdu třeba k zubaři. Budou mi trhat zub. K jiným doktorům si malou beru s sebou.

To odpovídání na inzeráty jsem dělala, když jsem byla mladší. Dost mě deprimovalo, že mi nikdo nedokázal odpovědět.

Víte holky, já jsem nějaký čas bydlela v Brně u známého. A on mě málem vyhodil z bytu, protože jsem se koukala na anime. V té době jsem měla dvě práce a o volné chvíli jsem se tomu věnovala. Hrozně mu to vadilo. Od té doby mám strach, že se to bude opakovat s jiným člověkem. O své věci a dítě se starám, jen si nepustím růžovku, ale třeba Gintamu.

@sijane No vidíš. Na mě tu působilo fakt blbě, že jsi nesamostatná a vlastně ti to vyhovuje. A ono nakonec ne, a budeš šikovná holka 🙂
A jediný problém teď je, že si nemůžeš finančně dovolit samostatné bydlení.
To je všem jedno, na co se díváš. Když budeš mít svůj pokoj, a nikoho to nebude obtěžovat...
Opravdu teď se dej dohromady zdravotně, s tím ruku v ruce psychicky.. a ono to půjde, ne že ne 🙂

Je mi líto, že seš v takové situaci. Když to čtu, vychází mi z toho jedno, dát se v péči psychologa trochu do klidu, sžít se s miminkem, na to je uplně nejlepší koukat na Nevýchovu, stačí ta videa a články, co mají k vidění zdarma, úplně mě to nakoplo, že s dětma všechno zvládnu (nejsem na ně sama, ale bojovala jsem první roky s dětma, neuměla jsem to s nima..) .
Co se týče únavy a špatného zdravotního stavu, to bude možná i podzimem a zamyslela bych se nad stravou. Jestli jsem unavená, musím přidat bylinky, semínka, ovoce, všechno, co dává víc energie. Se stravou jde ruku v ruce psychika. Až bych se dala víc do klidu, začala bych googlit, kde se dá bydlet, jaké možnosti má matka samoživitelka. Nedávnp jsem viděla nějaký článek o všech možnostech. Upřímně, znám rodinu, kde je líný chlap, který leží doma u pc, pracuje tak dvakrát do měsíce načerno, mají 6 dětí, bydlí ve 2 pokojovém bytě a berou peníze na bydlení, stravu, plenky, spoustu věcí, o kterých normální člověk nemá tušení. Takové příplatky patří právě lidem, kteří se ocitnou v nouzi a potřebují se postarat o dítě a né válejícímu se chlapovi! To bych si zjisitila, na co vše mám nárok, všechno v klidu, ne že se jednoho dne seberu a nevím kam jít a za co.. Ohledně těch rodičů.. zkus se na to podívat tak, že oni za to v podstatě nemůžou, jak přemýšlejí, ale ty nechceš to stejné dělat svému dítěti, tak se od toho odprostit, ale to pomůže opravdu jen psycholog. Z takových lidí, jako seš ty, se stávají ty nejsilnější bytosti, protože mají všechno vybojované, ví o čem je život.
Ps: můj muž je taky otaku a nechápu, proč bys kvůli tomu neměla najít bydlení 🙂

@pavlinar Upřímně, komu by to vyhovovalo.
A zažila jsem lidi, co jsou schopni mít kecy ohledně toho na co se díváš s tím, že ti stojí za zády a komentují to, co ti běží na počítači. Jsem tu od lidí jaksi zvyklá na takové chování, které mě ovšem silně dopaluje.

@anickane Ty videa mi chodí. Ono to fakt funguje? Výchova malé podléhá tomu, co chtějí rodiče. Dost špatně nesou, že malá nechce dudlík. Nošením se dítě rozmazluje. Ze začátku mi dalo práci si vybojovat, že malá bude kojená. Prý je s tím moc práce, tak chtěli šoupnout flašku hned po příjezdu z porodnice. Vtipné je, že teď zase chtějí, abych měla mléko, aby se ušetřilo za um a nemuselo se připravovat. Inu, stará škola. Pro ně jsou tyhle věci jenom bláboly...
Že se na to ptám, ale je ta rodina, ehm bílá?
Ne, že bych si nic nepročítala, ale vyšlo mi, že nemám na nic pořádně nárok. Zvláště, když mám trvalé bydliště u rodičů.

Úplně to chápu, já jsem nosila dceru 2 roky a denodenně se našel někdo, kdo měl kecy. Moje rodina tedy ne, ale venku. Já jsem ale věděla, že dceři je tak nejlíp. Jsem asi jiná povaha, ignoruju, co si kdo myslí a jsem dost tvrdohlavá, vždycky jsem si jela svoje. Rodiče vám budou kecat do života, to je jasné. Šla bych na to takhle: když třeba mamka řekne: dávej dudlík. Odpověděla bych: fajn, tuto noc budeš stát u postýlky a budeš malé dudlík pořád podávat, když jí vypadne z pusy. Když máma řekne: nenos ji, bude rozmazlená. Odpovím: fajn, dneska budeš s malou třeba na zemi na dece a budeš si s ní hrát aspoň dvě hoďky. Atd.. takto bych reagovala a stím, aby si uvědomila, že TY se staráš o malou, ne oni. je to úplně typické pro prarodiče, má to tak snad většina, kecat do výchovy ano, ale dívat se na to, že každé dítě potřebuje individuální přístup, to už ne. Stejně tak, jako jsou tvoje řeči pro ně bláboly, stejně tak by měly ty jejich nerozumné řeči bláboly.. smysluplná rada od maminky je fajn, respekt, ale co je moc..
ta rodina je kupodivu bílá. Stačilo, aby si oběhali úřady.
@sijane