Co si o sobě myslíš? Jaký máš na sebe názor?

bambulik
6. čer 2008

tak bych se ráda zeptala jaký máte názor na vlastní osobu...

já jsem byla vychovávána v tom, že mě bratr a otec neustále dávaly najevo že bych měa dělat něco se svou postavou,...nejsem drobek, ale myslím že ani žádná mašina....
a proto jsem neustále trpěla nedostatkem sebevědomí a dostala jsem se z toho až odchodem z domu, ...
taky jsem si díky tomu vždy myslela že mě nikdo nemůže chtít a když o mě někdo pohledný stál tak já měla pocit že jen do postele...
takže mýmu Jaňulovi vděčím za to že mi dodal sebevědomí a myslím si že jsem normální holka co má srdce na pravým místě a má v sobě něco, co jiní lidi maj rádi...

nobody
6. čer 2008

já jsem největší trdlo na světě..

jinak teda v pohodě, ale rychle se naštvu .,..

jinak asi nic negativního dalšího

berynka
6. čer 2008

Nobody is perfect 😉 😀

bambulik
autor
6. čer 2008

nobody, jako umíš rozesmát fakt 😀

nobody
6. čer 2008

a nemám rád špinavý pravý kotníky

😀

nobody
6. čer 2008

jsem tu to zas musel nastartovat no ... jsem něco jak karnitin pro některý z vás 😉

berynko, jj, Nobody is perfect .. to se říká no ... 🙂 😉

spagatice
6. čer 2008

Ahoj bambulik, tak já jsem na tom nějak podobně. O postavě mi nikdo nic moc neříkal, i když jsem nikdy nebyla moc hubená, zato teď 😀 . Já mám problém spíš s mámou a babičkou. Nikdy mi moc nevěřily, takže i když už jsem 3 roky Ing. Mám celkem dobrou práci, mám manžela, který mě miluje a kterého miluju já, máme kde bydlet a postupně si opravujeme jeden pokoj za druhým. Pořád si o sobě myslím jenom to, že jsem trochu neschopná a že by to mohlo být stokrát lepší. Asi o sobě budu pochybovat celý život

zanett
7. čer 2008

bambulik, spagatice; a proc je nechate, aby vam takhle srazeli sebevedomi?!?!?! 😕 Moje matka se o to taky roky pokousela, pac sama zadne sebevedomi nema, tak se ho snazila zadupat i mne, ale to narazila, pac jsem nastesti uplne jina. Proste na ne jdu tak, ze bud me umi podporit ci pochvalit a pokud ne, tak at nic nerikaji, me kritika nezajima! Na zacatku jsem pokladala telefon ci odchazela z mistnosti pokazde, kdyz mela matka ty sve poucovaci manyry, ale to ji rychle naucilo, ze ja jeji neopravnenou, neustalou kritiku nehodlam poslouchat. A kdyz mi ted obcas rekne, ze jsem nejak moc sebevedoma, tak ji hrde priznam, ze jsem! A dotahla jsem to zatim v zivote dal, nez ona, ktera se chtela vsem zalibit a nemela vlastni nazor. Uz dlouho totiz neplati to stupidni 'Sedavej panenko v koute..' 😝 😝 😝 😝 😝

aponchie
7. čer 2008

me matka srazi denne 😔 a celkem krute..sebevedomi se mi hodne zlepsilo co jsem od nich daleko ,ale presto to neni koser takze si o sobe treba podle nekoho moc myslim,ale opak je pravdou 😝

f.nina
7. čer 2008

Tak to mě mamina vždycky ve všem podporovala a sebevědomí mě vždy zvyšovala,asi proto jsem taková jaká jsem.Samo že si o sobě myslím jen to nejlepší 😀 😀 😀

nikka.vo
7. čer 2008

Tak já jsem nemehlo, zbrklá, všechno mi padá z rukou, až si doma ťukaj na čelo 😅 , jsem upřímná a to je mi většinou na škodu, ne každý zkousne můj názor, ale já bych byla nervní kdybych to ze sebe nedostala. Co dál... ráda vtipkuju, ale poslední dobou neni energie. Myslim že se díky mě dost doma nasmějeme. no ale sebevědomí, to je u mě na štíru, ač to tak asi nevypadá z toho jak se tu projevuju. Ale v pubertě to bylo tak zlý, že jsem chodila se sklopenou hlavou a koukala do země, dělala jsem že ty lidi nevidim. Autobusovou zastávku jsem obcházela zadem, než jít kolem davu. No jinak mám ráda lidi, asi bych nedokázala pracoavt někde zavřená v kanceláři 😉 a ráda dělám lidem radost 😵 Jo a jsem urážlivá 😅 😝 A dál nějak nevim...

kitty68
7. čer 2008

tak ja js lina a blba 😀, neschopna si zapamatovat co js vcera sledovala v tv nebo jedla, nejhorsi je ze to porad svadim na tehotenske hormony 😅 😀 😀 😀
s tim sebevedomim nevim, tak urcite nejake mam, ale zas sis nemyslim ze js kralovna sveta, treba ted mam pochybnosti jestli vychovavam ellu spravne 😕
taky si nevidim co huby, mamka mi kolikrat rikala ze si divi ze mi jeste nekdo pres ni nedal
a nesnasim pokrytce 😝

dagina
7. čer 2008

Ahojky, nedá mi to, abych také nereagovala na toto téma. Já bych si přála jen jedno. Abych byla potvora a za svým šla třebas i přes "mrtvoly". Upřímné, hodné, skromné......holky to mají dnes sakra těžké, bohužel patřím mezi ně 😖 .

princeznanabale
Odpověď byla odstraněná
Zobraz
zanett
7. čer 2008

dagina, jj, hodni, skromni lide to maji tezke, pokud neumeji byt v pripade nutnosti tvrdi. Je jasne, ze kady mame jinou osobnost, ale ja treba moc nechapu takove to zamerne vychovavani deti (hlavne holcicek) k tomu, aby byly hodne, usmevave, vzdy ochotne pomoci, vzdy mile a bla bla 😝 - takove totiz v dnesnim svete moc neobstoji. Kdybych mela dceru, asi bych ji cilene zvedala zdrave sebevedomi tak, aby to mela v zivote lehci nez ja, ktera jsem si to sebevedomi musela sakra tvrde vypracovat...Ovsem na druhou stranu nejaka namyslena nana, ktera si nevidi do pusy a chova se jako stredobod sveta je taky tragedie (i kdyz to ma v zivote asi o trosku snazsi nez nejaka naivni nanynka 😝 😀 )

gedren
Autor odpověď smazal
Zobraz
gedren
Autor odpověď smazal
Zobraz
zanett
7. čer 2008

Gedren; tak to je tvuj manzel vyjimka 😉 Muj pritel je taky dobrak (tedy uplny opak mne 😀 ), ale uz s nim par lidi vypeklo - no jesteze ma me, ja poznam haj*ly na prvni pohled 😀 😀 😀 😀 😀

neeve
7. čer 2008

Já si myslím, že jsem celkem v pohodě 😀 Akorát od té doby, co mám Nelis, tak mám problémy s některými běžnými činnostmi a občas mám úplné zatmění mozku. Jinak mám také pocit, že partnerství a posléze i mateřství mě udělali lepším člověkem.

dagina
7. čer 2008

Ahoj Zanett 😉 . Tak holky poraďte jak na to. Já jsem tedy nikdy neměla život jako procházku růžovou zachradou, od útlého dětství jsem se o sebe musela starat sama(což byla docela tvrdá škola života), rodičům se jaksi výchova (nebo spíš nevýchova) vvymkla z rukou 😖 . Ale když jedeš skoro 30 let na plný plyn abych "přežila", je skoro nemožné mít sílu na vypracování zdravého sebevědomí. Teď babo raď 😉 .

zanett
7. čer 2008

dagino, no ale pokud se uz od detstvi staras v podstate sama o sebe, tak to si zaslouzi poradnou davku sebevedomi! 😉 Tohle by vetsina lidi nezvladla; ty nemusis hledat silu na vypracovani sebevedomi, protoze myslim, ze ty uz ho mas nekde 'schovane', staci ho jenom najit 😉 To teda kloubouk dolu pred tebou...

dagina
7. čer 2008

Zanett, no hledej jehlu v kupce sena 😀 .

aponchie
7. čer 2008

ja jsem odesla z domu diky me despoticke matce v 18ti a jsem zato rada..myslim si o sobe,ze jsem se umela postarat o sebe za kazde situace a nespolehat na rodice nebo nekoho..viz odchod do ciziny..atd..musela jsem vydelavat na to abych zaplatila najmy a jidlo a vsecko a nelituju toho jen asi toho ,ze jsem byla nechtena a dostavala to celej zivot sezrat..uz jsem stastna,ze nejsem blizko rodicu..teda(matky)ale nekdy kdyz do me sije pres net nebo telefon tak mam pocit ,ze tam dolu zase padam a mam pocit,ze jsem slaba ,mala holka co neni schopna slova..ale na druhou stranu jsem toho celkem dost dokazala a jsem na sebe hrda..myslim si o sobe,ze bych se pro druhe rozdala a mam rada deti..pomuzu komukoliv s cimkoliv je treba,jsem hodne obetava..joo a jeste jak psala kitty..nesnasim pokrytce a lhare..urazim se celkem casto a dost a jsem vztahovacna..bohuzel 😝 do pusy si taky nekdy nevidim ..rikam hned co si myslim a zatim hledam tu spravnou rovnovahu mezi uprimnosti a netaktnosti pac nekdy to zazni z te pusy driv nez to mozek zpracuje.. 😀

draga
7. čer 2008

dagi ty jsi prostě trubka 🙂) nezlob se ale jsi krásná baba, máš předpokládám super manžela v bříšku mimíska tak se už vykašli na řešení co a jak a raduj se... 😉 😵

jinak teda holky já jsem ráda, že stíhám kolotoč kolem Dáli a na sebe fakt nemám čas...takže jsem zanedbaná, tlustá (po porodu jsem moc nezvládla zhubnout), protivná, vzteklá, hubatá ... ale obrovsky šťastná že mám TO co mám 😵

vanusak
7. čer 2008

Cau, Zanett. Párkrát jsme se potkaly v diskuzích a kdekoliv objevím nějaký tvůj příspěvěk, jako by mi z pusy vypad... P.S. Co "dcera"??? 😉

Jojo, jsem na ženskou hodně tvrdá, hodně sebevědomá, říkám bez okras co si myslím (mám i kvůli tomu dodnes problémy v původní rodině - když se ženil vloni brácha, řekla jsem si k těm přípravám a jeho chování vůči nám s manželem a rodičům svoje (teda napsala jsem mu několikstránkový mail...) a nakonec se to otočilo proti mně, i naši se nakonec postavili za něj, hlavně máma - ale jenom z důvodů: to by se takhle nemělo..., takhle se to nedělá..., vždyť většina lidí..., všichni říkaj, že...) blabla tyhle kecy nesnáším. Nebudu se chovat jako všichni, jenom proto, že by se to mělo a vyčuhovat z řady mi naprosto nevadí. Nejvíc mě naštvalo, že největší problém máma má dodnes ne z toho CO jsem napsala, ale že jsem to NAPSALA a neřekla. Jenomže mně se myšlenky skládaj lepší do slov písemně, mám čas to uspořádat logicky, polopaticky a nechtěla jsem se dohadovat proti sobě a skákat si do řeči a osočovat se tváří v tvář. Ono se toho naskládalo víc už z předcházející doby, tak to pěkně bouchlo. Zrovna v tomhle případě jsem to ze sebe potřebovala vyplivnout všechno najednou, ale aby to mělo smysl a ne páté přes deváté. Tak jsem zvolila mail a bylo zle... Nerada se svěřuju, věřím prakticky jen manželovi, vždycky jsem ve střehu a snažím se na nikoho nespoléhat. Lidi jsou svině, každý v podstatě kouká stejně jen na sebe...nemyslím na základní rodinu, ale myslím všeobecně, že holt platí: každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán... Ostatním občas přijdu krutá, necitlivá, zlá, namyšlená, cynická, ale mně to nevadí, nemám potřebu nikomu vyvětlovat, jak to mám nastavený. Lidi jsou hodně povrchní, vidí jen to, co je možno vidět na první pohled a už si nedají tu práci, aby četli mezi řádky a šli hloubš a přemýšleli o tom. Třeba jen aby zpracovali tón hlasu, okamžik věty spojili s tím, co se odehrálo ještě předtím, protože všechno přece souvisí se vším... Mimochodem - doporučuju knížky: Čtyři dohody a Láska, vztahy, přátelství od Dona Miguela Ruize...
Hergot, to jsem toho napsala, ale když to shrnu, co si o sobě myslím - pod tvrdou šlupkou citlivá, milující a inteligentní holka. Kdo si dá tu práci (a komu to povolím), šlupku nadzvedne, najde... a je kolikrát hodně překvapen, co se vylouplo...

bambulik
autor
7. čer 2008

tak mě pomohly knížky Miluj svůj život a Síla je ve vás od Louise L. Hay, bomba, ty mě pomohly mít se ráda...

Vanusak: don Miguel Ruiz je super, četla jsem tu druhou Tebou zmíněnou knihu
já taky povím pravdu do očí za všech okolností, nikdo mi nic nedá že....
a taky na okolí působím plně sebevědomá, držkatá, ale ve skutečnosti je to jinak: jsem citlivka citlivá

julie123
8. čer 2008

Neda mi to abych nezareagovala... taky me doma dost srazeli sebevedomi, jak mamka tak tatka, oba jinym zpusobem a vadili jim na me jiny veci. Byla jsem hooodne nesebevedoma a takova utapla..
Jediny co mi pomohlo bylo vypadnout z rodneho mesta a uz se tam nevracet 🙂 Odjela jsem v 19-ti do ciziny a kdyz jsem se vratila do ČR tak rovnou do Prahy (pochazim ze severnich cech), zacala jsem studovat VŠ, nasla si praci a pak skveleho manzela. Ted je mi nejlip kdyz mam rodice pekne daleko a nevidam se s nimi, radeji jim jen telefonuju. Sem o dost vyrovnanejsi, sebevedomejsi a spokojenejsi. Duveruju ale jen manzelovi.
Souhlasim s tim, co pise Vanusak, lidi dokazou byt nekdy dost zli.. ☹
Snazime se o miminko a ja presne vim, jak se k svym detem nikdy chovat nebudu!!!

aponchie
8. čer 2008

jj julie ja jsem uplne jina nez nasi..a jsem zato rada,ze jsou daleko..jinak bych se topila v bahne kazdej den..podle matky jsem neschopna tlusta nic neumim,jsem leniva nic neumim tak dobre jako ona,hloupa pac nemam zadnou dobrou skolu ,o byte a mejch kamaradech ani nemluvim..ja jsem ale nebyla nejak utapla ja jsem zase byla spis takovej buric a odmitala sem autority a spis delala revoluce a revolty..ale co mam svuj zivot je to o hodne lepsi a zacinam si verit..pomalicku ale jde to..ja dceru chvalim celkem dost a nechapu jak vlastni rodic tohle muze delat..njn..

zanett
8. čer 2008

Cauky vanusak 😵 ...musim rict, ze zazraky se asi obcas deji, pac 'dcera' si nasla kluka (zrovna mela minuly mesic 14, takze to asi nebude nic vaznyho, jen takovy koketovani a vodeni za rucicku), ale asi si zacina uvedomovat, jaky to je mit vztah (i kdyz treba jen takovej pubertalni - pro ni je to samozrejme ta nejdulezitejsi vec na svete) - nechci to zakriknout a musim to zaklepat, ale od te doby, co ma toho kluka je skoro jako vymenena, sice obcasne provozni problemy se najdou vsude, ale jakoby si najednou zacala uvedomovat, ze uz nehraje sama za sebe a jakoby najednou mela strach, ze ji ten jeji muze treba opustit a hleda zpusoby, jak si ho udrzet...a no proste je videt, ze zacina chapat, o cem je zivot a ze s nevymachanou pusou a klackovitym chovanim si nevystaci porad....takze uvidim, jak to pujde, ale pokud ma na ni ten kluk takovej pozitivni efekt, tak se budu modlit, aby jim to dlouho vydrzelo 😀

Jinak, vanus, musim s tebou zase souhlasit; taky nesnasim takovyto delani veci podle toho, jak se to 'ma', jak se to vzdycky delalo, atd atd atd. Vim, ze vycnivam z davu a ted jsem za to rada - nespadam do anonymni masy lidi, kteri delaji to, co by 'meli', pac to tak delaji vsichni atd. Pravda - kdyz jsem byla o hodne mladsi, tak to bylo za trest byt necim jina (detsky a pubertalni kolektiv tohle neodpousti).

Sice to nerada priznavam, ale je pravda, ze ja jsem nesmirne rada, ze jsem si svuj zivot zaridila podle sebe a ne podle matky, ktera do me odjakziva hucela ty svoje manyry a nikdy nezapomnela dodat; 'Vsak ty si na me jednou vzpomenes'. Ve skutecnosti vzpominam jen na to, ze jsem rada, jak jsem udelala vzdycky vsechno presne opacne, nez to chtela matka - diky bohu, protoze kdybych mela zit zivot, jaky mi nalajnovala ona, tak ted budu nekde zahrabana a nestastna, ale podle ni by bylo hlavni, ze splynu s davem 😝 Po maturite jsem navzdory jejimu odporu vycestovala do ciziny, naucila se jazyk, procestovala svet, poznala pritele (ktereho mi ona mimochodem neschvaluje, coz je mi ale sumak), pred tremi lety jsem zacala studovat na mistni (anglicke) univerzite (studuju doted) a uplne se osamostatnit od matcinych ustavicnych poucek a zakazu...dotahla jsem to mnohem dal, nez kdybych byvala poslouchala matciny radoboy dobre minene rady a zahrabavala se na malym meste a zila jejich mestackej zivot 😝 🙄

georgine
8. čer 2008

ahoj holky
já dodnes bojuji s mou matkou nehlede na to ze me podrývala sebevedomi a ustavičně mi házela klacky pod nohy tak na ni musím dokonce žárlit, kolikrát mi svedla kluka a pak snim bez oostychu spala, to ve me asi zustalo protoze u nás neexistuje hezky vztah kdy bych já nebyla jeji sokyni a já se nebála ze mi vezme chlapa - dneska proste musim verit manzelovi ze ba to neudelal ji se verit nedá. Co ve mne ten zivot zanechal na jednu stranu jsem slusne vychovaná, vedená k odpovednosti atd, ale na druhou stranu jsem vzdycky horsi nez ona at udelámm cokoliv, me deti jsou pozadu , proste vzdycky si na me neco vybere. Kdyz jsem tam zila nepocítala jsem s tim ze budu mit nekdy prátele, a lidi kterí me budou mit rádi protoze já jsem ten nejneschopnejsi clovek - ale ku podivu kamarády mám a mám i slusneho manzela(kazdy clovek má sve mouchy) a krásne deticky.. a tady tímto si musim pomalu dokazovat ze zase tak spatná nebudu, bude mi dlouho trvat než budu moct rict ze jsem jina, a lepsi nez si moje mati mysli, myslim ze budu moct svobodne zit az za dlouho. treba to neni o tom jaká jsem, ale o tom proc taková jsem, na druhou stranu nejsem súatný clovek a za tim si stoji - naprosto respektuji slova - chovám se ke všem tak jak chci ,aby se chovali oni ke mě.

aponchie
8. čer 2008

georg...mas to hodne stejny jako ja..chjo 😲