Co bylo jinak než vám říkali?
Ahoj,
taky vám v období, když jste čekaly první dítě dával každý druhy rady, které se nakonec nesplnily? 😅
Když jsem čekala, tak jsem se bála, že nepoznám kontrakce, že nebudu vědět, kdy jet do porodnice. A každý mi říkal, že to poznám, že rodím poprvé, takže to bude trvat dlouho, jak vůbec nemám počítat s tím, že bych mohla rodit rychle. Vyprávěli mi, jak jeli přes půlku ČR do porodnice a ještě tam rodily dalších xhodin.
Do porodnice jsme dojeli bez pravidelných kontrakcí(jelo se, protože se spustila krev), otevřená jsem byla na 8 a ani ne dvě hodiny po příjezdu byl venku. 😀
A nejen porod byl celý o tom, že mi někdo říkal jak co bude a ono se to nevyplnilo. A tak mě napadlo, taky vám stále někdo říkal, co jak bude a ono to bylo úplně jinak? Třeba se pobavíme ❤️
Ja taky nepoznala ze rodim, mela jsem doma na navsteve kamaradky a davaly jsme si veceri a ja jim rikala ze je mi nejak nepohodlne 😄 za chvili uz mi to bylo divny, tak kamosky vyrazily domu a ja s manzelem do porodnice, presne jako ty, do 2,5 hodiny maly venku.
Mně furt tvrdili, že čekám kluka (protože na to vypadám), i když od půlky těhotenství to spíše vypadalo na holku. Pak jsem si vyslechla, jak mi dítě může nastydnout, když mám odkryté břicho.. A pak se to stupňovalo tím, když se narodil dcera. Všichni ji znali víc než já. A já jak byla vyklepaná, tak jsem rady poslouchala a tím všechno bylo horší. Nejvíc mě strašila kámoška, co už dítě měla rady typu: "počkej až" (až porostou zuby až půjde na očkování, až začne chodit, až začne lézt).. A každá tahle její věta končila tím, že to bude to pravé peklo. Takže jsem rok na něco čekala a děsila se toho, až jsem pochopila, že moje dcera je pohodové miminko a dítě a taková zůstane.
U druhé dcery jsem všem řekla, že až si nebudu vědět rady, přijdu si a všechno bylo moc fajn a v klidu.
Me pripada vtipny jak kazdy rika, pockej az diteti bude XY let to se vsechno zlepsi - a nekdo dalsi ti rekne, jen pockej, cim starsi dite tim je to horsi 😄
Já byla úplně alergická na slova: ,,Teď vám to začne!" ,,Skončí Vám leháro!" ,,Počkej až..!". A všechno to říkali rodiče dětí. Ne, že by člověka pozitivně povzbudili, raději řeknou, že to bude ještě horší (v době, kdy člověk padá na hubu, nervy na dranc a má chuť si hodit mašli). Realita samozřejmě byla jiná. To se ted pár měsíců nevyspíte kvůli zubům (realita: cca 3 noci byly trochu náročnější; zatím vyrostlo 8 zubů). Teď se rok nevyspíte (realita: spí od 1. měsíce 12 hodin). Kojení je nejúžasnější věc na světě! To si musíš užívat! (realita: málo mléka, boj od prvního dne, nikdy se nepovedlo dítě alespoň jednou nakrmit. Nervy v háji, nakonec se sama odstavila ve 3 měsících a spokojená jsme byly obě).
Cokoliv co začínalo slovy "To poznáš."
Tvrdnutí břicha bylo pořád "asi to je ono?"
To že to, co se mi děje v břiše nejsou střeva, ale že cítím konečně pohyby mi taky došlo asi po týdnu.
Že jsou ty bolesti v zádech kontrakce mi došlo asi tak v šest ráno, po tom co mi v jedenáct večer praskla voda. A že jsem vlastně pár dní před porodem asi měla poslíčky mi došlo několik dní po. To bylo ale daný tím, že mě furt bolely záda, břicho vůbec.
Ale když mi praskla voda, tak to jsem poznala velice rychle :D
Největší lež byla "po porodu zapomeneš na všechnu tu bolest, automaticky se zamiluješ a budeš jich chtít aspoň deset". Nezapomněla jsem doteď, zamilování mi trvalo dobře rok a jedno stačí až kam 😎
Asi největší lež byla, že to (všechno) bude hrozný, hlavně šestinedělí. První dcera se narodila hraničně předčasně (36tt) a celé šestinedělí jen spala a jedla a spala a spala. Já neměla co dělat, navařeno, uklizeno,... dlouhé hodiny jsem jen tak seděla, koukala na ni a přemýšlela 😀
Mě teda nikdo nic moc neříkal, ale švagrová říkala bud ráda, dokud je v bříšku.. a taky byla.lež , že po porodu se na tu bolest zapomene nebo, že dítě jen spí a spí...a taky každý říkal, ze nejlepší období jsou první tři měsíce, no to určitě , do roka stavy k.o. vyčerpání. Jinak mě víc vyhovuje to období, kdy je starší, vnímá, plazi se apod
ze 6nedeli bude peklo, budu jen brecet, ja, i dite, nebudu vedet co s ditetem, budu uplne v pr... nebyla to pravda, bylo to krasne, byla jsem prestastna a mela pocit, ze je to snadne - udrzet dite v suchu a najezene.
A ze 1. rok bude nejhorsi. U me naopak, 1. rok totalni pohoda, prituhlo az pak 🙂 a stale prituhuje :D
@phantomek jasne, celou dobu me matky okolo strasily co vsechno za horory proziju. Pred porodem, pri nem, po nem, behem sestinedeli, pri kojeni... porod byl trochu nepovedeny, ale jinak se nevyplnilo nic z prorokovanych hruz. Mela jsem krasne sestinedeli, syn byl bez problemu, kojeni ok... prvni rok byl pohodovy. Horsi byl pro me ten druhy rok, kdyz dite beha a hlavne nabere na rychlosti 😅
Je to prostě tim, že každý vnímá, prožívá ty situace jinak, každý má jinak těžkou situaci, moje jedno dítě těžší porod, x měsíců problémů, miminko nespinkající jen plakající. Druhé dítě porod krásný, krátký, ihned po porodu nirvana, vše bez problému, dítě spící, bezproblémové. Takže když bych ti vyprávěla ty horory po prvním porodu a dítěti, tak by to bylo jiné než po druhém.
@mon_88017
klobouk dolu pred tvoji odvahou rict,ze jsi se nezamilovala na prvni pohled 🙂
vetsinou za tohle priznani dostane matka ceres 🙂
@zelenaesmolda to není odvaha, "koňuju" už celkem dlouho a nezmiňuju to poprvý 😉
Že je porod hroznej (realita: v půl desátý praskla voda, v deset jsem byla na boxe, do dvou dodělávala prezentaci a ve čtyři byla dcera na světě). Že je kojení super (realita: nejdřív stres a bolest a a pak mi to bylo “jen” příšerně nepříjemný. Když dcera ve 13 měsících prso odstrčila, bylo to wow moment). Že s dítětem mě přejdou roupy na “normální” život (realita: poprvé jsem přednášela s dcerou v šátku, když ji byly tři měsíce). Že s dítětem už moc sportovat/turistovat nebudeme (realita: s šátkem a nosítkem jsme obešli spoustu kopců, ve stanu spí stejně jako doma).
@phantomek Jojo ☺. Porod prý poznám, že u toho jsou strašný bolesti, u kterých si člověk myslí že bude po něm. No nepoznala, do porodnice jsme jeli kvůli tomu že jsem začala blinkat, a přijela jsem na 8 cm ☺ Že kojit nebudu, u nás nikdo nikdy neměl mlíko. Kojila jsem... Že se v noci nevyspíme, že nám malá prořve noc. Vyspali jsme se báječně, spinkala celou noc. Až poslední dobou má noční běsy tak je to horší. Že budu ráda když mi malou někdo pohlídá abych se přes den mohla prospat. Nepotřebuju, a jsem nonstop s malou já. Prostě rady k nezaplacení ☺
@phantomek A asi hlavní věc "my ti do ničeho kecat nebudeme, bude to tvoje dítě". Jo a pak hotové peklo 😠
@jjasmina Já zase moc ráda vzpomínám na první 3 měsíce, kdy jen jedla a spala. Kam jsem jí dala, tam byla...
@klokanka31 přesně ☺️
Mně říkali, jak si to maluju ten porod, že sem naivní, když si myslím, že díky vzdálené porodnici, kterou jsem si vybrala.a cvičení s aniballem nebudu mít nástřih a všechno bude fajn, že budu mít strie, když sem je neměla ani před porodem, tak že se mi udělají po porodu... Bla bla bla
Syn 3680, 52 cm, žádné porodní poranění, vše bez medikamentů, žádné strie.
Už nikdy nebudu ani ochotná naslouchat ničím řečem ☺️
Že po porodu mi všechno automaticky naskočí - jak se starat, nosit, péče i láska. Nenaskocilo mi nic, všechno jsem se, musela pracně naučit. I ta láska přicházela postupně, pomalu. Pak taky řeči o tom, co z vybavicky budu potřebovat. Jak je postýlka zbytečná, že stejně bude spát se mnou, atd.
U nás všichni strašili hlavně manžela. Ať si najde azyl na přespání, že šestinedělí je peklo. Jak kolem mě bude muset skákat, všechno dělat sám a já budu jenom ležet celé dny s malou v posteli. Když to slyšel tak prohlásil, že jedno dítě nám stačí. 😀 Nakonec byl první týden náročný, ale byli jsme na všechno dva a zvládli to ( podle okolí) až moc dobře.... Kojení pro mě teda nebyla nejkrásnější věc na mateřství. Šílený boj, abych do ní něco dostala a nepřišla přitom o bradavky. Naše princezna od začátku trhala při kojení hlavou jak pitbull, nenechala mě opravit špatného přisátí a už to jelo... bolelo to jako čert, nakonec jsem odsávala místo mléka spíš krev a na závěr horečky.
Víc zatím nemůžu posoudit. Dcera má 3 měsíce a je spíš klidné miminko.
@phantomek to tak má asi každý 😅 mě všichni strašidlo, jak můžu rodit i 3 dny, že kontrakce poznám budou do celého břicha a bude mě bolet kříž - no prd 😅 bolest jsem měla jen ve spodní části a kdybych si to dle aplikace nestopovala, tak ani nevím že to nejsou jen poslíčci 😅 měla jsem kontrakce jen 35 vteřin po celou dobu porodu, byly nepravidelnější a až v porodnici se ustálily a doma nezesílily pod teplou vodou, jak všichni doporučovali zkusit na rozjezd porodu. No, do porodnice jsem přijela v 19h - 3cm kontrakce nic extra. Doma jsem měla pro přítele navaříno, uklizeno, připraveno vše pro maleho a v porodnici jsem si ještě na pokoji vše hezky vybalila a čekala na to, co se bude dít. Teprve 4h před porodem to stálo za to 😅 všichni říkali jak musím chodit a prodýchávat, mě nejvíc pomáhalo stát ve sprše a na břicho si cákat teplou vodu 😅 od prasknutí vody byl malej za 30 minut venku a to mi asistentka i doktorka říkali, že mám čas tak hodinu a půl 😂
no každopádně prvorodičky prý rodí dlouho - délka mého porodu:
18h od odešlé zátky
12h od pravidelnejších kontrakcích
8,5h od příjezdu do porodnice