Cítím se osaměle - hledají se kamarádky
Zdravím všechny, je mi 35 let a mám dvě děti, končím rodicak s mladším. Mám, řekla bych, dobré rodinné zázemí, máme se dobře. Jsem šťastně vdaná, s manželem vycházíme skvěle. Děti i my jsme zdraví, mám prima práci. Trápí mě ale osamělost, každý den na to myslím. Když jsem byla mladší, měla jsem kolem sebe docela dost lidí, ale postupně se nekam ztratili, jak skončila střední škola, každý sel na jinou VŠ a kamarádky už neměly moc zájem se stýkat dál. A nebavilo mě se pořád ozývat jen já, tak jsem toho nechala. Na VŠ jsem nějakou partu lidí taky nepotkala, jen sem tam někoho , ale stejný příběh...rozutekli jsme se každý jinam... Pak jsem chvíli pracovala, ale v jiném městě, než jsem studovala a vyrostla, takže jsem tam nikoho neznala a za ty tři roky jsem si vazby nevytvořila. Pak jsem se vrátila do rodného města na mateřskou a začala jsem být hrozně sama. Trápí mě to, snažila jsem se najít si kamarádky mezi maminkami z okolí, ale nejak to nikdy nevyšlo. V práci nehrozí, že najdu kamarádku, jsme tam dvě a tak to bude navždy. Na dovolenou jezdíme buď s kamarády od manžela. ( Ti jsou ale z jeho rodného města, takže i když jsou fajn, nevidame se často, bohužel), nebo sami. To mi ani nevadí, ale uvítala bych nejakou spřízněnou duši na kafe, na návštěvu, do kina, divadla. Trápí mě, že všichni mluví o tom, jak " naši kamarádi to a to, no, moje kamarádka udělala to a to, jedu s kamaradkama na wellness...tenhle víkend jedu s dětmi ke kamarádce na chatu". A my nic, pořád sama s dětmi, nemám, kdo by s náma sel ven nebo na výlet 😕 dcera je ve škole už, ale podobný problém- skoro všechny holky v její třídě tam už šly , že se znaly z MŠ a jejich maminky se taky znají, tak se navštěvují, , a dcerka je zase sama většinou. Je mi to strašně líto, že nám tohle nejak nejde. Staří kamarádi zmizeli a noví nejsou. Snažím se být vděčná, že ostatní věci se nám v životě daří, ale tohle mě trápí. Psycholog mi nepomohl. Přitom jsem velmi komunikativní, pracuji s lidmi, mám hromadu koníčků, s manželem jsme dost aktivní, hodně cestujeme, chodíme na kulturu, atd, myslím, že nejsem vůbec nudná. Co navrhujete, ženy? Uvítám kámošku z Prahy, ať už s dětmi nebo bez, dceři je sedm, mladšímu budou tři , ve školce ještě není.
Tohle je asi častý… taky jsem vždycky byla hodně mezi lidma a z toho důvodu jsem byla ráda ve škole a pak i v práci - kamarádi a pořád něco. Mám klučičí partu, na škole jsme spolu pár let bydleli (doteď na to vzpomínám) ale pak každý svou cestou a jestli se uvidíme, tak výjimečně. S manželem jsme o tom mluvili několikrát - že nemám nikoho v okolí s dětma a že mi chybí kamarádka se kterou můžu řešit všechno kolem - nejen chlapy, ale i prdíky.:D ale shodli jsme se, že aktivně budu hledat až se zase trochu zklidní covid.🙂 každopádně Vám přeju hodně štěstí a věřím, že se někdo najde.🙂 děti jsou úžasný dar, ale to, že je to někdy s nima osamocený (člověk přijde občas o kamarádky bez dětí, nebo maminky nemají čas tolik pečovat o stávající přátelství) na to mě nikdo nepřipravil a byla to docela rána.🙂 ) Ale píšu to jako člověk co pořád potřeboval být mezi lidma.🙂
Já jsem tady občas někoho oslovila, když měla napsáno, že hledá kamarádku a stejně z toho nic nebylo. Zažívám asi něco podobného a mrzí mě to. Mám dobré kamarádky daleko a vidíme se velmi málo.
Joo, to jako kdybyste psala o mne...
Ahoj, také to mám podobně, navíc několikrát jsme se i stěhovali, takže vždy kamarádství jaksi vyprchalo. Sice jsme si slibovaly, jak se budeme i s dětmi vídat, ale zůstalo to u písemného kontaktu a i ten se postupně vytratil. Přiznám se, že mě nebavilo být ta první, kdo projevuje zájem, druhá strana o sobě téměr nikdy sama nenapsala. Mám dvě děti 3,5 roku a půl roku. Teď už stěhování nehrozí, známých máme celkem dost, ale dobrých přátel moc ne. Dcera je introvert, tak by spíš potřebovala někoho stálejšího k sobě. Asi je těžké při přechodu do nové životní etapy ten kontakt udržet nebo to musí být opravdu jak se říká to pravé kamarádství, aby se to překonalo. Já sama to i vidím, neřídím, malé děti, nedovedu si představit třeba teď v zimě cestovat MHD častěji přes půl Prahy, v létě je to samozřejmě jiné. Pak přijde návrat do práce po RD a i když jsme si s několika slibovaly, jak se budeme vídat, tak realita je jiná, domů se člověk dostane odpoledne, k večeru, má povinnosti v domácnosti, kolem dětí, o víkendu zase spousta rodin objíždí příbuzné a čas se nenajde. Také mě to někdy trápí, nevím jak to změnit a doufám, že se časem ta pravá kamarádka objeví, se kterou budeme sdílet svůj život po delší dobu.
Ahoj, vím že odpovídám trochu pozdě, ale dnes to na mne dolehlo, že tady v okoli nemám vůbec žádnou kamaradku. Všechny jsem nechala daleko za hranicemi, sem nepřišel nikdo, tak se ozývám, jestli ještě hledáš? Mám syna, který má 5 let, já 38 let a baví nás turistika, sport, odrážedlo, aquapark, hřiště, všechno co se dá dělat venku, asi tak 🙂 ale umíme se přizpůsobit.
V jaké části Prahy bydlíte? My jsme taky z Prahy, je mi 33, synovi 7 a chodí do první třídy ZŠ speciální.