Holky, potrebuju se anonymne sverit. Pripadam si jako blazen a nikomu to nemuzu rict. Jsem od povahy optimista, taky aby ne, zivotem proplouvam lehce a nikdy se mi nic opravdu zleho nestalo. Ale v posledni dobe se nejak kolem me nakupilo prilis negativni energie. Minuly rok jsem ztratila necekane tri sve blizke, nekolik lidi co znam vazne onemocnelo a ja najednou mam takovy vtiravy, ze se to nevyhne ani nam, jakoby se kolem nas stahovala smycka, ze se nam taky musi stat nejake nestesti, ze to neni normalni, mit se tak dobre.... Nejsem prilis ezotericky zalozena, ale kdyz ctu ruzne horoskopy tak vsechny se shoduji v tom, ze tenhle rok bude pro me osudovy a stane se udalost, ktera bude mit nedozirne nasledky a ja v tom samozrejme vidim nejakou tragedii. A posledni dny to graduje, protoze najednou se deti zacaly chovat divne, mame jit spat a zacnou se nepochopitelne bat. Hlavne starsi dcera, vylezla z postele, oci vytrestene, cela se klepala, myslela jsem ze ma nejaky zachvat. Kdyz se zklidnila vylezlo z ni, ze se strasne boji a nevi ceho..... je ji 8..... A me najednou napadlo, jestli nemuze citit, ze kolem nas neco obchazi....Nedokazu se zorientovat, jestli je to jen moje rozpolozeni mysli vlivem okolnosti, nebo to muze byt fakt nejaka predtucha. Minuly mesic jsme se po 8 letech stehovali, mozna se citime nejiste, ze jsme opustili domov, nebo ta covid situace, to bych asi rekla nekomu, kdo by mi to vypravoval. Ale ja jsem celkem psychicky odolna, zvladam zmeny dobre, ani ta corona nas nejak silene nevytrhla ze zivota, mame praci, porad se stykame s prateli, rodinou...... Holky uklidnete me, ze blaznim, ze se takove veci prece nedaji vytusit ☹
To neznámá, že vás něco špatného čeká, jen můj názor na to, že člověk může vycítit něco špatného.
Za mě blázen nejsi.
Netuším, zda u vás "něco" je, ale děti dokáží dost dobře vnímat cítění rodičů, takže jestli ty máš strach, nediv se, že to přenášíš na dceru. Moje pocity po přestěhování byly krom únavy z hromady práce, nadšení, těšení se na dovybavení bytu atd. Pokud u vás zapálíš svíčku a budeš myslet na to, že stejně tak mohou shořet všechny negativní věci, co se v bytě třeba staly před vaším příchodem, poděkovat bytu, že na vás počkal a že se moc těšíte na nové zážitky vaší rodiny v něm, určitě tím nic nepokazíš. Můžeš zkusit vyhledat i nějaké ritály na netu, jestli tomu chceš věřit a zkusit to, já s tím velkou zkušenost nemám. Ale je fakt, že věcem děkuju a opravdu pozitivně mě nabíjí třeba květiny.
Pokud se ti sešlo v nedávné době více špatných věcí, možná je načase je pořádně zpracovat. Loni touhle dobou se mi rozvadeli rodiče. Doma půlroční dítko, špatně jsem spala, byla jsem unavená. A najednou mě přepadl pocit, že můj exmanzel zemřel ( když jsem o něm slyšela naposledy mel údajně nádor na mozku), jeho duch tu obchazi a chce ublížit mně i dceři. Prožila jsem dva tydny pekla, pořád jsem se klepala, nespala, dokonce jsem měla vidiny, že dcera levituje po pokoji. V rámci psychoterapie jsem rozlouskla, že prostě nejsem schopná vstřebat rozvod rodičů, to mi asociovalo vlastni rozvod, únava, nevyspani a bludy byly na světě. Psychoterapie pomohla vše osvětlit, smíření a vyrovnání se přišlo za půl roku, když jsme začala praktikovat Wim Hofovu metodu. Držím palce, ať to brzy rozlousknete.
Napiš mi zprávu,nechci to tu probírat 😉
Mozna je to jen strach, ktery zacina prerustat v uzkost. Prameni u vas ze zkusenosti se smrti blizkych, se kterou jste se uplne nesrovnala. Mne minuly rok zemrelo miminko v brise, do toho prisel covid a izolace. Takze strach o rodinu a k tomu minimalni prostor pro odreagovani. Vypestovalo mi to tak velkou uzkost, ze jsem musela vyhledat pomoc psychologa, nebyt tehotna, tak si necham predepsat antidepresiva. Verim na spatne predtuchy, ale taky vim, ze psychika po smrti nekoho blizkeho je hodne vratka. Pokud se to bude stupnovat, radila bych obratit se na psychologa.
Tyhle stavy mívám někdy taky, osobně to přičítám moji celkové únavě, náladě ve společnosti, strachu o blízké. Úmrtí a jiné tragédie se člověku vrací jako bumerang, myslí si, že má již dávno zpracováno, ale spousta z nás ty emoce jen někam upozadní. A ony pak vyplavou v období relativniho klidu. Já si naopak prošla pár životními karamboly, že teď nechci věřit, že už by to mohlo být dobrý. Nedávno jsem se dívala na muže a děti a říkala jsem si, že i když by mohlo být trochu líp, jsem šťastná, jenomže jsem pořád ve střehu odkud přijde rána. Neporadím, snažím se na to prostě nemyslet a zaměstnat hlavu i ruce.
Jestli chceš tak mi napis do soukromé zprávy a zkusíme tomu přijít na kloub...
Sice by šlo logicky říct, že to co se teď okolo tebe děje na tebe padlo a děti to z tebe cítí apod. Ale... já jsem před rokem zažila věc, která mě přesvědčila, že lze vycítit, že se něco stane. Byl večer, manžel měl pracovní večeři a já byla se synem sama doma. Já byla nějaká nervózní, když se syn koupal, tak jsem byla tak na nervy, že jsem napsala manželovi, že mám divný pocit, jestli by nemohl přijet tu večeři mohl ukončit co nejdřív. Do 5minut rána jako z děla, já vyletěla a na zahradě nabourané auto. Vyletělo ze silnice, naštěstí jsme měli jen rozbity plot a auto a majitel auta byl v pořádku, přijela policie atd. Každopádně říkám, ze jsem to poznala ještě než se to stalo.
Jeste mi bylo fajn, srovnat si pocity v tom novem bydleni....zda vas byt, dum muze mit spatnou minulost, ktera vas ovlivnuje...
Co se ti zdává? často varují již zemřelí příbuzní...
Řekla bych, ze jsi ještě nezpracovala negativní zážitky po ztrátě blízkých.. A vůbec celkově ten sled negativních událostí. Nebala bych se vyhledat psychologa, nebo odbornou pomoc. Měla jsem to podobně, placala se v tom strašně dlouho a zbytečně sama.
@ilema přesně jste to napsala. Pořád ve střehu jsem také. O všechny se moc bojím.
Mám osobní zkušenost že opravdu lze cítít zlou předtuchu 😟
Já jsem byla vždy přesvědčena, že člověk nemůže vycítit, že se blíží něco špatného, zlého, ale změnila jsem názor.
Neříkám, že to nebyla náhoda, ale pár let zpět, přijel můj tehdejší partner z Německa (práce), dovezl mi modré růže (za celý vztah mi dal kytku dvakrát) a řekl mi "jeden život stebou bude krátký", druhý den měl autonehodou. Jsem přesvědčena, že to člověk vycítí.