Chtěla bych další dítě, ale ne být těhotná. Má někdo stejné pocity?
Ahojky, v poslední době se ve mě pere druhé mateřství nebo zůstat u jedináčka. Chtěla jsem vždycky více dětí než jedno, ale teď mám proti těhotenství velký blok. Nedovedu si představit, že bych zase měla 9 měsíců být těhotná, přitom tak bych si přála miminko. Moje těhotenství byl jeden problém za druhým, všechno mě bolelo, poslední dva měsíce byl pro mě s obřím břichem a obřím miminkem teror. Bolel mě každý jeho pohyb. Nakonec šlo ven císařem pro nastupující porod po 2 dnech kontrakcí. Manžel je ode mě o 10 let starší, vím, že oni zůstávají navždy mladí, a tak si pořád říkám, že teď by to bylo nejlepší, dokud není úplně "starý ", protože to vidím na jeho rodičích, že teď si toho s vnoučaty moc neužijí, mají přes 70. Ale při představě, že jsem teď těhotná, jdou na mě úzkostné stavy, není to strach, bylo mi to prostě nepříjemné. Přitom máme nově barák na vesnici, co víc si s mimčem přát. Vím, že spousta párů trápí to, že miminko mít nemůžou nebo se nedaří a je mi blbé o tom psát, ale chtěla bych vědět, jestli jsem v tom sama nebo tady některá má stejné pocity?
Mám stejné pocity. Další dítě bych chtěla, ale další těhotenství už ani omylem.
Nepřemýšlela jsi o adopci?
Ono každé těhotenství i porod jsou jiné. První může být horor, další proběhne tak rychle, že ani nebudete vědět. První těhotenství pozvracíte od rána do večera, druhé si vytrpíte jen tím, že nesníte šunku. Musíte se ale rozhodnout sama, dobře víte, že pak už není cesty zpět (ať už otěhotníte, nebo nikoliv)
Kazde tehotenstvi je jine a to, cos zazila s prvnim ditkem, vubec nemusi platit v druhem tehotenstvi. Nebala bych se toho. Mam tri deti a kazde tehotenstvi fakt bylo uplne jine.
Jinak urcite by ti mohlo pomoci i nejake cviceni pro tehotne, aby ti kdyz tak ulevilo.
Měla jsem to podobné... Nebudu se zbytečně rozepisovat...
Ale pomohla mi na tento problém kineziologie... A první bezproblémové těhotenství bylo až to třetí... Je to, dle mé zkušenosti, hodně o psychice...
Už jsem to tu psala, že kdyby šlo děti koupit v supermarketu, klidně jich mám víc🙂 Těhotenství pro mě rozhodně nebylo žádné krásné období, první bylo bez větších potíží, ale další dvě hrozné. U mě to o psychice nebylo, byly to skutečné potíže, snažila jsem se některým i předejít ještě před otěhotněním nebo na brzkém počátku... Třetí těhotenství bylo navíc s větším odstupem, ani to nepomohlo, bylo to jiné a zase potíže. Buď to překonáš nebo ne, jde uvažovat i o náhradní rodinné péči (pěstounská péče není tak nereálná jako adopce a může se v adopci časem změnit).
@zuzkasim To je dobre receno s tim supermarketem, pobavilo 😂 Ja u prvni dcery ani nevedela, ze jsem tehotna. Nebylo mi prakticky nic az do porodu. U druhe jsem 4 mesice nevyndala hlavu z WC, byl to celkove masakr a u treti mi taky bylo blbe, ale ne tolik a jinak jsem se citila dobre. Prostredni dcera z nich byla nejvetsi, mela 3,5 kg/48 cm, takze to tak nejak prikladam tomu. Vsechny porody pak byly v pohode, ale ta prostredni mi dala zabrat trochu vic. 😉
Zakladatelko, jeste jedna vec me napada, nepomohl by ti treba psycholog, aby ses s tim nejak zkusila popasovat?
Mne prijde ze u druheho uz clovek nema tolik cas se pozorovat a fungovat proste musi takze se to da zvladnout mozna lip...ja jsem byla jedinacek a i proto jsem to pro sve dite nechtela.cely zivot mi chybel partak a ano vim ze si sourozenci nemusi rozumet ale furt dostali sanci mit toho partaka v detstvi i dospelosti...
Pro mne těhotenstí u obou dětí byl teror. A i porody taky.. dítě 4400g atd... Takže úplně chápu. Dobře mi bylo jen tak 4a5m a jinak jsem byla úplně vyřazená z provu. Poprvé do toho člověk jde tak nějak v pohodě.. a podruhé ví co ho čeká, tak je to rozhodnutí o odost těžší.. Promne i ta sociální izolace od lidí s malými dětmi.. zase na psychiku velice špatná..
To znám taky ☺ jedno dítko bych nechtěla, ale mé těhu byl docela horor. Zrasované tělo, pořád nějaké nepříjemnosti celé těhu, dítě 4,4 kila císařem, trauma po porodu, které trvalo skoro 8 měsíců. Dost se to ve mě pere. Já se strašně bojím operací a představa dalšího císaře, to si nechci ani představit. Kdyby mi někdo dal miminko, že si ho můžu vzít a je moje, mám děti klidně 4, ale představa dalšího těhu... Já to prostě neberu jako krásné období - stresy aby se nic nepodělalo a bylo zdravé, nic člověk nemůže, valí se jak dělová koule 😒 Chci ale věřit, že další těhu bude lepší a na to se upínám, nechci si to vůbec připustit. A i moje mamka říkala, že to je fakt pokaždé jiné. Jedno těhu celé problila, druhé si užívala, i porod byl přesně podle představ, třetí opět úplně jiné než předchozí 2. Tak snad by bylo další dítko lepší, šlo přirozeně a třeba by i mohlo trošku spát nejlíp 😂
Ja bych naopak tehotenstvi a porod brala, ale miminkovske obdobi me vubec nebavilo. Az tak od 8 mesicu 🙂
Mam stejny pocit 😄jsem v 7 mesici a kazdy den je pro me horor, uz se jen modlim at je leden na maleho se hrozne tesim🙏🏼 Ale to tehotenstvi je fakt hruza.. ani nevim, ktery den jsem si fakt uzila a rikala si, ze je to krasa 😄
Taky jsem přemýšlela, že bych ještě jedno dítě brala, ale představa toho těhotenství.....No a pak jsem otehotnela a zatím pohoda, tohle těhotenství mi přijde lepší než to předtím.
Mohla bys zkusit pomoc fyzioterapeuta v případě bolestí v průběhu těhotenství...