Byt či dům? Město nebo vesnice?
Zdravím maminky,
možná trochu hloupé téma, ale já se potřebuji svěřit.
Máme dvě malé děti (3 roku a půl roku) a bydlíme v Praze v bytě. Ale teď jsme se rozhodli, že byt prodáme a půjdeme bydlet do domečku někam dál za Prahu, aby to bylo levnější. Ale ve mě se teďka hrozně perou pocity. Normálně pocházím z vesnice, ale na Prahu jsem si zvykla a nějak se mi nechce zpět na vesnici. Zas si říkám, že zahrada bude pro děti to nejlepší, oproti bytu. Také jsem si zvykla na veškeré pohodlí co Praha nabízí, prostě dojde mi doma nějaká surovina tak vyběhnu ven a za 10 minut jsem zpátky a mám co potřbuji. To samé se školkou, doktory ... atd.
Jak to máte vy rodiny s malýma dětma co bydlíte na vesnicích nedaleko většího města? Jste spokojené?
momentalne v mensim meste v byte, ale stavime o 4km dal ve vesnici a uz se nemuzeme dockat, az bude klid. V Pze jsme za 15min na Zlicine, veskera vybavenost v Kralove Dvore ci Beroune
Jsem z vesnice, z romantiky v domečku jsem vylecena 😜. Bydlíme na menším městě, mame možnost jezdit do přírody a uvažujeme o chatě. Dobre je si ,spočítat, kolik měsíců v roce se dá užívat zahrada a čerstvý vzduch. Manžel není kutil, chce pasivní odpočinek, nejsme chovatele, ani pejskari a nechtěli jsme holkam dělat šoféra.
Už hodnekrat jsem ocenila, ze mame lékaře, úřady i obchody za rohem, dcera muže sama chodit na jakýkoli kroužek si vzpomene, mame výběr ve školách i školkách.
Asi je dobre napsat si + a -. A taky si uvědomit, jak život prožít 🙂.
Ja jsem vyrostla na vesnici kousek za Prahou, ted bydlime v Praze na sidlisti a zpatky na vesnici bych nesla ani za zlaty prase. Je tu nadherny klid, okolo parky s vyzitim pro deti, vsechny obchody, skolka, skola, doktori a metro pod nosem. Nekde v centru bych bydlet taky nemohla, ale tady u nas si vubec nepripadam jako v Praze 🙂
My bydlíme v bytě Praze a příští měsíc se stěhujeme do domku kousek za Prahou a nemůžu se dočkat. Spousta lidí nás sice varuje, že strávíme spoustu času dojížděním a všechno budeme mít daleko, ale věřím, že s mimčem to bude v domku se zahradou lepší, než málem bytě na sídlišti.
No chápu tě, já jsem městská, bytová holka, co šla na vesnici za manželem. Větší města jsou nedaleko, vesnička krásná, zahrada mě bavila vždycky a stejně si po městu někdy postesknu... Je to jiný život, obojí má svá pro a proti, a je třeba si pořád říkat přednosti toho, kde právě jsem... 😉
Pro me by byl idealni domek ve stredne velkem meste. Na to ale nemame finance, takze byt na kraji Prahy.
Na vesnici za Prahu bych osobne nesla.
Já se narodila v Praze na Žižkově a žila tam celý život. Představa, že bych žila jinde byla pro mě nemyslitelná.
Pak jsem potkala manžela, který sice bydlel v Praze, ale narodil se v menším městě a jednou se tam chtěl vrátit a žít s rodinou tam. Původně jsem o tom nechtěla ani slyšet, ale jak člověk stárne, myslí už na rodinu s dětma, tak představa domečku se mi líbila. Nakonec jsem byla já, kdo chtěl už stavět. V domečku bydlíme od října a jsem moc spokojená, do Prahy by se mi už bydlet nechtělo. Máme hezký dům, velkou zahradu, bazén a je to prostě super😊 Syn může běhat po zahradě, grilovačky, pohoda😊 Ale má to taky mínusy, potřebujeme dvě auta, jinak si to nedokážu představit. Do školky do města to máme sice 4km, ale už je člověk vázaný, že musí být furt v autě a cestovat do školky, kroužky, nákupy..... Město neni uplně malé, ale je tu prd, takže pro oblečení jezdím do Ph, zábava přes zimu pro děti tady taky neni (žádné hrací herny, kterých je v Ph hodně). Kamarádky mám v Praze, sice do Ph jezdím každý týden za taťkou nebo kámoškama, taky jezdí za náma, ale je to prostě jiný. Tady ještě kamarádku žádnou nemám.😕 Do Ph to máme 30minut autem, prvně mi to přišlo daleko, ale už jsem si zvykla a cesta uteče.
Bydlíme v menším městě za Prahou. Pokud něco dojde, obchody tu fungují i o víkendu, nemluvě o možnosti objednat si na rohlik.cz. Dostupní jsou i obvodní lékaři, ale nemáš výběr. Zubaři - průšvih.
Je to fajn - co je nepříjemné - žiješ prakticky na dědině, ale ceny jsou pražské. Naopak - mnohdy jsou služby ještě dražší - plynaři, opravy elektrospotřebičů...
"Dojala" mne jistá firma na plynové kotle - jsou od nás cca 200 m a trvají na účtování 650,- Kč za dojezd, protože centrálu mají v Praze.
Průšvih jsou i školky - nedostatek. Plus končí v pět, což je v mé profesi při práci na plný úvazek dost průšvih při dojíždění do centra Prahy.
Na stranu druhou - přejedu hranice Prahy a nechám za sebou většinu starostí, nadechnu se... v létě to tu voní prázdninami... žije se nám tu velmi hezky.
Pocházím z vesnice, několik let jsem žila ve městě a teď jsem zpátky ve vesnici. Záleží, co ti vyhovuje, a i to se může s věkem měnit. Obojí má své výhody i nevýhody.
Ve městě je to pohodlné, vše blízko a dostupné, spousta příležitostí. Ale v bytě jsem trávila minimum času, spíš to byla noclehárna než domov.
Vesnický život trávím víc "doma". Ale je to tak 80% práce a 20% relax. V období jaro-léto je velmi znát, kdyz pár víkendů po sobě se nepracuje na zahradě. Dům a zahrada (pokud to není novostavba s 2 m pruhem zahrady kolem domu, jak se teď staví, ta bez údržby pár let vydrží) prostě potřebuje čas a finance. Žít na vesnici určitě není levnější. Už jen to, že většinou se bez auta člověk neobejde, většina rodin živí ta auta 2.
Jako dítě jsem práci na zahradě nenáviděla, i to, že mhd jezdila jen 2x/hodinu, později jsem z každé pařby musela posledním autobusem o půlnoci. Dneska bych neměnila.
Vztahy jsou o lidech, sousedy jsem ve městě potkávala minimálně, anonymita byla bezva. Většinou jsem toho o nich moc nevěděla. Vesnice už není taková drbárna jako dříve, starousedlíci takoví ještě jsou, ale "noví" (u nás ti, co zde žijí méně než 10 let) už se starají jen o sebe. Vadí mi, že starousedlíkům trvá dlouho, než někoho přijmou, že jsou schopni sledovat všechno a všechny, po generace se nebavit kvůli blbinám typu nenatřený plot, listí na cizím pozemku, neposekané trávě. Ale naštěstí je takových menšina. Nicméně nepříjemný soused umí udělat z každého bydlení peklo.
Takže volba je spíše o představě o volném čase a financích. Děti se zabaví všude, na vesnici na zahradě, ve městě můžou být každý týden v jiném parku.
Na vesnici bych nešla bydlet ani za zlatý prase. Už to není, co to bývalo. Dříve byla možnost i nějakého základního nákupu, dneska jsou vesměs obchody již zrušené. Nehledě na to, že vesnická soudržnost mezi lidmi už také není, jako bývala. Dřív, i když na tom byli všichni téměř stejně, - což je nesmysl, ale ti lidé to nijak nedávali najevo. Dneska se objevují bazény, stodoly, ve kterých se skladovalo obilí zmizely, protože jsou záhumenky prodané. Vesnice už není, co bývala, jen drby zůstaly. To už raději domek v nějaké vilové čtvrti ve městě, - sice to bude investice, ale splňuje vše, co ten na vesnici, ovšem s rozdílem veškerých vymožeností města
Jsem městská fiflena, osud mě zavál do "díry, kde ani pes nechcíp". Obchod tu není a škola taky ne, autobus sem jezdí v únoru a v úterý, bez dvou aut v rodině jsou lidi namydlený (a to ani nemluvím o čase, co se stráví dojížděním). S mým přístupem k řízení je to peklo peklíčko, až se příště narodím, chcu bydlet v činžáku na Václaváku 😎
Co se mezilidských vztahů týče, máme cca 200 obyvatel, takže si všichni vidí do kuchyně, na jednej straně vsi si člověk prdne, na druhej už řeší, že se pos....
Všude chleba o dvou kůrkách, ale za sebe vím, že vesnici už nikdy. A dá-li pámbu, na starý kolena chci na sídliště do garsonky 🙂
Já jsem vyrostla v bytě ve velkém městě, naposledy před domkem v bytě v centru - docházka všude pěšky 20 minut. Teď jsme koupili mini starší domek ve vesnické části města - MHD 8 minut na okraj. Nemám auto a dlouho jsem si nemohla zvyknout na to, že jen cesta jinam, než do parku na okraj mi trvá hodinu, chce to organizaci dcerky jídla a spánku. Větší nákup občas doveze partner nebo kamarádi, jinak tu jsou tři obchody a pošta 🙂 Momentálně se tu po dvou letech cítím dobře, ale i když je tu školka, s prací to bez auta nepůjde. K domku - i tím, že je starý, je tu strašně práce a partner byl zvyklý, že u rodičů vše zařídili oni, takže tady nehne ani prstem a já toho s batoletem a dvěma psy zatím moc neudělám (na větší věci se tedy ani nechystám 🙂 ), to se v bytě řešit nemusí. Ale musím říct, že na soukromí a vlastní prostor jsem si zvykla velmi rychle.
@hanulka91 prestehovala jsem se do obce 2500 obyvatel a pokud neco potrebuju, take jsem za 10min v obchode, u dr. autem za dve minuty, skolka za rohem, kdybych nemela auto, bus jezdi kazdou chvili, stamgasti v hospode nadsene vitaji, hospodsky z lesni hospudky zna jmenem naseho psa, opilci v ulicich se hcovaji slusne a zpivaji Nepi, Jano, nepi, nejsou tady vyherni automaty a minimalni kriminalita. Do zadne Prahy ani Brna nechci. Stacilo mi to behem studii, jenom jsem vylezla z baraku, uz po mne nekdo chtel prachy, dostat se ke skole trvalo 45minut a vsude kapsari, prach, spina, na ulici odpadl chlap a lidi ho obchazeli, v noci porad hucela auta.
Z centra Prahy, od magistrály, jsme vypadli mimo. Prodali jsme výhodně byt, koupili starší domek, na reko jsme si vzali hypku a jestli jsem někdy byla happy, tak je to teď.
Petr celé dny venku, zahrada, už chodí i s kamarády mimo, jsme od centra , kde pracujeme a petr chodí do školy 25km, ráno nám to trvá 45 minut, odpoledne méně. Dojíždíme, ale ten společně strávený čas v autě využíváme - k povídání, učení se slovních druhů a násobilce. Tím chci říct, že i to jediné mínus - dojíždění - využíváme naplno.
Obchod - je ve vesnici ťaman, který má otevřeno furt a má všechno.
Lékař na dojezd, 10km.
Místo nájmu platíme vlastní, náklady stejné, ale ta pohoda - od dubna (ne teda toho letošního) do října jsme venku a vpodstatě se náš život odehrává na zahradě🙂).
Nákupy si nechám vozit od rohlíku nebo tesca.
Vesnice už dneska není konec světa.
Tak jen do toho.
Nadodila jsem se v Praze a celý život prožila v ní, můj manžel zrovna tak. Když se narodila dcera, žili jsme ve starém neudržovaném činžáku ve Vršovicích. Byt jsme měli hezký, ale ten barák byl hroznej, nad náma cikáni prodávali perník, no nic moc pro výchovu děcka... :D Oba jsme se shodli, že chceme jinam. Já chtěla do bytu v rámci Prahy, on do bytu někde v okolí Prahy. Dům jsme sni jeden nechtěli, moji rodiče mají chalupu, kde trávíme víkendy a všechno ostatní volno. Nakonec jsem se nechala přemluvit a odstěhovali jsme se do bytu, na vesnici, kousek od Benešova. Muže zlákaly ceny, příroda a klídek. Dojíždění ho nezajímá, dělá v IT a má homeoffice. Já byla na rodičáku, dceři bylo půl roku, takže mě to taky tolik nepálilo.
I tak jsem prostě byla nesvá. Obchod ve vsi víc zavřenej než otevřenej a měli tam leda noviny, pivo a lacinej salám. :D Do normálního obchodu člověk musel do města. Autobusy s intervalem 5x denně, takže autem. Na uřad taky. Stejně tak lékař. Kultura v okolí veskrze žádná, příroda se nám brzy okoukala, jezdilo se do Prahy. Rodina taky v Praze, přatelé taktéž. Ale fajn, auto máme, holt jsem jezdila jak mourovatá, řídím ráda, dalo se to přežít.
Jenže dítě rostlo, rodičák se krátil, najednou se muselo myslet na školku a mojí práci. Pracovat chci v Praze. Abych nemusela denně trávit 3 hodiny ve vlaku na cestě do práce a zpět, potřebuju auto. Ale i chlap potřebuje auto, aby mohl s děckem objezdit školku. Navíc jeho práce znamená, že je často mimo domov a najednou by pomoc babičky z Prahy bodla...
No a tak se na konci léta stěhujeme. Do Prahy. 🙂 Chlap zjistil, že jeho vysněný život na venkově má hodně much a funguje jinak, než ho viděl a že tu ani levněji neni (zlákala ho cena bytu a o 6 000 nižší hypo, jenže už nemyslel na to, že 8 000 měsíčně projezdíme a bude hůř 😀).
Dokud nikdo nikam nemusí, je to paráda a pohodička. Ale jakmile je to o tom, že člověk musí do práce a děcka do skoly, tak za mě rozhodně město s infrastrukturou a MHD. Těším se do civilizace jako malej Jaryn! 😂
@blecha94 přesně, základna ve vesnici A, školka ve vesnici B, doktor ve vesnici C (ordinační hodiny dtto bus k nám, neb má ordinaci eště ve vesnici X a nějak to prostřídat musí), práce ve vesnici D a ta nafta taky neni zadara... Kultura? Jednou za rok maškarní bál a jednou za rok divadelní představení mladých hasičů na hasičský schůzi (loni nebylo, neb onemocněla půlka souboru). Dojde ti máslo? Buď můžeš jít somrovat po sousedech nebo jet 8 km autem do vesnice B.
Letní vesnická idylka? Vod rána do večera s motorovkou/štípačkou na dříví a chystat na zimu. V zimě jak pako lítat s vohráblem a solit si kopec pod barákem, páč obec na to dlabe.... Zlatý město s vietmanskou večerkou na rohu 🙂
Pocházím z vesnice (no je to kousekm od města - vlstně jeho součást, ale když sjem byla malá měli sousedi krávu o kus dál koně.babička prase a králiky ... ) Pakjsem s epřstěhovali do menšího města a do bytu a žilo se mi dobře.
Byt je skvlěý že se nemusíte tolik strat - dům je většinou větší, je zapotřebý každoroční úpravy, pak trávník ... ale je opravdu výhoda ,,vypusit dítě ven´´ KOnkrtáně v Praze a nimi ais musíte na hřiště. Tady si sednu na zahradu a klidně popíjím kávičku a ,,opaluji se´´ a syn si hraje - jsem venku i celé odpoledne když má žízeň hlad jen skočím domů. Jsme na vesnici a chodíme na procházku kolem koz, ovcí a končíme koňmi (máme tu jezdeckou školu) Syn zvířata miluje a právě na procházce jsem si uvědomila, že tohle by ve městě určitě neměl.
Záleží však i na povaze člověka.
A potraviny nám nic nechybí 5km máme malé město větší je pak asi 15-20minut a náš ,,číňan´´ má otevřeno až do večera a i o víkendech. Syn sedne na motorku a při kraji silnice jede (projeodu ak dvě auta) nemusí se o něj tolik bát . . .
@mon_88017 malé odbočení od tématu - autobus v únoru a v úterý mně rozsekal 😂
@msimankova to mě taky, - to už rovnou včera dnes a zítra, v sobotu večer a v neděli ráno
@msimankova mě koneckonců taky, ale aspoň mě to donutilo naučit se řídit, v rámci možností 😀 😀 😀
@mon_88017 Jojojo! Děs a hrůza. Já to věděla už před stěhováním, ale chlap byl oslněn vidinou lesů a luk a sousedský pohodičky na dědince, ty mínusy si vysvětlit nedal... tak teď to má, žijeme tu rok a půl a už prozřel, vůl jeden paličatej. :D Kdyby mě poslouchal, mohli jsme mít hypošku na byt v Praze a neřešit. Teď máme hypošku na byt v pérdeli, 200 000 v nábytku a vybavení a všechno tu necháme, aby si to někdo do toho září aspoň pronajal. Sami půjdeme jak vandráci do nájmu a budeme čekat, až se z toho trochu finančně vzpamatujeme, umoříme hypinu a vezmeme si novou na vlastní pražský bydlení. Fakt se ta vesnice moooc vyplatila. :D
@blecha94 můj chlap je vidlák, takže von je tu vlastně náramně spokojenej, že celý léto trotluje kolem dřeva a celou zimu vlastně taky kolem dřeva, páč někdo to z hromady A na hromadu B a následně do kotelny přemístit musí 😀 😀 😀 To, že já tu trpim jak pes, na to kálí Bílej Tesák 😀 😀 😀
Jinak sme si vzali 2 mil. hypotéku na 200let starou riunu a svépomocí to dáváme do kupy. Když tu v rekonstrukci zahučel první milion a nebylo to pořádně vidět, přestala sem náklady počítat. jen doufám, že to doplatíme a dorekonstruujeme aspoň do tej doby, než nás Zeblená šoupne do důchoďáku😂
Ale člověk si na tom musí najít pozitiva, v létě když du rovnou ze hřiště se Zeblenou na jedno, tak mi to hospodská píše na futro a chlap to pak o víkendu dojde dorovnat, to by se mi ve městě nestalo 😀 😀 😀
@mon_88017 bydlíme ve vesnici (město máme 4km- tam i doktora) větší tedy 20 (prahu 30-35) vietnamec má otevřeno celý den a i o víkendu. Kouzek je Labe, O kus dál velké lesy. V oklí spoustu domácích zvířat ani nemusí do ZOO ( kozy, ovece, koně, ale i páv a pštros 🙂 ) a ve vedlejší vesnici mají soba 😉
autobus tu jezdí co hodinu oběma směry.
Asi je vesnice a vesnice - musí se hledat 🙂
@ladyhacek Otázka je, zda tomu bude i za měsíc...
@ladyhacek přesně, je vesnice a vesnice a když se člověk jednou rozhodne bydlet v horoucích zadelích, nezbejvá než se s tim smířit. Např. u nás je akorát kaplička a kravín 😀 Vedle na vsi už maj dokonce kostel, velkokapacitní kravín, koloniál a zastávku MHD 😀
Ale ať na to tady nadávám jakkoliv, ty litry potu, slzí a krve, co sem zanechala při rekonstrukci, ty mě tady drží, šak von si člověk zvykne aj na šibenicu 😉
@hanulka91 Ahoj. Je to hodně individuální. Zažila jsem obojí. Podle mě hodně lidí láká s dětmi taková ta venkovská idylka. Jak běhají bosy po trávě a chytají motýlky 😀 Ale pak jsou tu další věci. Ty autobusy opravdu tak 2x za den, takže běžně každá rodina dvě auta. Pokud jste trošku specializované profese musíte pravděpodobně do práce dojíždět. Jenže školka zavírá ve 3. Pokud mají větší děti navštěvovat nějaké kroužky je to opět o dojíždění. Školu si nevyberete a možná můžete být překvapeni jak to tam funguje. A pozor: pokud vy a vaše děti nezapadnete do místních škatulek, může se stát, že budete tamní "podivíni". Sama v tom nemám úplně jasno. A hlavně určitě záleží na jaké konkrétní místo a k jakým lidem se dostanete. Ať už na Staromáku nebo někde v pohraničí. 😉
Tak my bydlíme v úplně malé vesnici bez jakékoliv vybavenosti. Ani hospoda a to je co říct už! :D
Muž teda kutil je. Mě zahrada baví. Teď uvažujeme o slepičích. Máme psy. Takže domeček ideál.
Ale! Nejsem úplně vesničky typ a prostě město potřebuju! Obzvlášť na mateřské. Asi když budu chodit do práce tak mě to tak často bavit nebude. Mám vlastní auto. Což je na vesnici důležité aby měl každý se. Nedokážu si představit dělat si s manželem rozpis. Tak kdy chci snědené do města v kterém jsem za pár minut. A když sjedu z kopce dolů tak mám velkou vesnici s raketou vybavenosti. I dětská dr tam je ale jsme u jiné...(je to od nás 3 km takže kolikrát blíž než v Praze...) Jinak aspoň jednou týdně jsem se syny d městě. Kino. Herna. Hřiště. Trhy...Vyvencime se a vrátíme se k našim liškám 🙂
Takže pro mě to je otázka peněz. Uživit doma dvě auta. A mít ty peníze na to "venceni"
24/7 bych na vsi nedala ale takhle mito vyhovuje. Chci klid mám. Chci město mám 🙂
Bydlíme ve vesnici, která je 4 km od menšího a 15 km od většího města. A jsem strašně ráda, že děti vyrůstají v domě se zahradou, kousek od přírody. I ty vztahy na vesnici jsou lepší - mají tady kamarády, navštěvujeme se sousedy. Myslím, ale že je to individuální, my třeba bychom byli ve městě nešťastní, někdo by zase nemohl žít v ,,naší,, vesnici 😉