Bydlení v jednom pokoji i s miminkem

Tyjo, kdyby to byla otazka par mesicu, tak nereknu, ale dva roky plus jeste stavba domu uz jsou fakt dlouha doba, abyste byli ve trech v jednom pokoji, osobne bych se poohledla po nejakem podnajmu. Navic s trimesicnim miminkem to jeste jde, s triletakem si to uz fakt predstavit neumim.

@zzuzinda Taky pěkné...u nás to teda není takové, prát můžu kdy chci a v lednici si to dám, kam si myslím, že se to vejde... maximálně to tchán přerovná😀.
Na soužití si stěžovat nemůžu, jsou skvělí a obětaví. Ale takové to, že si prostě uvařím na co mám chuť a když prostě nemám čas a ani náladu po celém maratónu s prckem uklízet, tak prostě nechám úklid na zítra, tak to tu není...nebo spíš nechci, aby někdo říkal, že jsem doma s malým celý den a ani neuklidim...asi v tom spočívá ta chyba.
Když malý v noci brečí, tak první co mě napadne je to, že to vzbudí tchánojc a to mi taky vadí. :(

@katka9184 Je to těžké, takové soužití, i když spolu vycházíte v pohodě. Je to náročné pro všechny. Ale na druhou stranu, i ty naše zážitky jsou teĎ už úsměvné 🙂 Chce to propočítat si to, co se vyplatí, co člověk snese, co potřebuje. Přeji pevné nervy 🙂

@katka9184 Za takovou dobu v řádech let se nebudete stěhovat do baráčku, ale do cvokhauzu... Hledala bych podnájem...

Kamoska zije v pokoji u rodicu s pritelem a dvojcaty.😀 Ted se teprve budou stehovat,mali budou mit dva roky v lete.😀
Jako myslim ale ze je velky rozdil kdyz je zenska u svych rodicu nebo u tchanovcu.
Kazdopadne ja si to predstavit neumim a jsme v podnajmu.Chapu usporu penez a je fajn mit pomoc a hlidani ale za me,dospeli lidi-kor rodina maji bydlet a hospodarit sami.

Tak my se prestehovali k moji mamce s pritelem a synem, kdyz bylo malemu rok a pul. Melo to byt jen na cas, nakonec jsem tu po materske nasla dobre misto a zacali jsme resit hypoteku a stavbu domku. Malemu je 5 a v zari se nam narodila holcicka. Mamka ma dvougeneracni dum. V prvnim patre je muj bracha s rodinou, v druhym moje mamka, babicka (jeji tchyne) a my. Babca ma svuj pokoj, mamka nam uvolnila loznici a sama byla v obyvaku. Ted, co je mala, je mamka s nasim 5ti letym v loznici, aby se vyspali, a my s pritelem a malou jsme v obyvaku. No je to mazec, ale mamka je zlata, hodne se vsim pomuze a mam v ni fakt kamaradku. Jen ta babina to kazi. Je ji 85, je vychcana, ulhana, nenazrana. Sama nechce nic koupit, ale jak my nechame nekde neco nacnutyho, tak si bez dovoleni bere a pak to zapre. Treba synovi chodila na Martanky. Byl nemocnej, tak to nemohl k antibiotikum brat a kdyz jsem mu pak chtela dat, dobre pulka byla pryc. Ja zas mela v lednici nacnuty vino a ona ho tam na stojaka z flasky lemtala. Nebo otevrit si dopis a neschovat si ho...vleze nam do pokoje a prosmejdi vsechno. Plus nam krmi psa zbytkama, plesnivym chlebem a podobne. No samy lepsi. Ale mamka je zlata. A stehovani do naseho bude tak do 2 mesicu snad. Takze fungovat to muze. Preju hodne stesti.

Radši v podnájmu o x let dýl a na dům počkat než tohle. Bydleli jsme u našich chvíli, když jsme se stěhovali z bytu do baráku. Asi 2 měsíce, přes nejdůležitější a nejprašnější etapu rekonstrukce. A i když jsou naši skvělí, byl to děs. Nedostatek soukromí, manželovi z toho hrabalo... Za mě fakt ne. A postavit barák není věc měsíců... Takhle si "poničit" část dětství svého děcka bych nechtěla. Ale je to čistě můj pohled na věc, moje zkušenost, chápu, že to může mít někdo jinak.

My takhle zijeme u nasich necely rok a uz je to otazka mesicu. Vyhoda je to, ze to jsou moje rodice a muj muz je dost adaptabilni. Tchanovci jsou fajn, ale navstevovat se bohate staci. A dva roky je docela dlouha doba. Je potrbea pocitat s tim, ze vase rodina nebude 3clena, ale 5 clena. Nikdy nebudes treba pripravovat obed jen podle vasich chuti, ale I podle rodicu. Proste si clovek nemuze delat, co chce a kdy chce. Nerada si k nam zvu treba navstevy, protoze na to clovek nema moc soukromi.Synovi je zatim par mesicu, takze o vychovu se nepreme, ale ve dvou letech uz to bude o nicem jinem. Ale ma to I svoje vyhody - kdyz nestihas zehlit, zajisteni jidla v sestinedeli, hlidani..dite je na prarodice zvykle - jednodussi hlidani. Kdyz je nemocne dite a chce se jen chovat, je vas na to vic. Takze I vyhody to ma 🙂 Ale je to vazne narocne. Chce to z obou stran dost odrikani a trpelivosti.

@katka9184 Ahoj, my bydleli u mých rodičů do 1 roka naší dcery, byli jsme v 1 pokoji v podkroví a v podstatě teoreticky nesdíleli nic kromě chodby. Já - jelikož jde o moje rodiče - jsem to až na výjimky snášela dobře, ale manželovi to vadilo, hlavně, že k nám často chodili (hlavně po narození malé) a můj taťka docela jasně dával najevo, kdo je v domě pánem. Mít společnou lednici a třeba i koupelnu, to bych vydržela asi jen v případě nouze...ale úplně chápu, že se vám nechce platit někde za podnájem, když šetříte na domek, my to měli úplně stejně. Teď bydlíme sami ve vlastním a zase nostalgicky vzpomínám na tu "velkou rodinu" a taky snadné hlídání, když byla mamka ve stejném domě.

@katka9184 my bydlíme u tchánovců,v dvou pokojikach v podkroví,jinak vše společné. Synovi je 5 měsíců a uz jsme tam rok a půl. Stavime barák,ale s průtahy,začlo se až v prosinci s deskou. Doufám,ze do podzimu bydlíme,protože dyl už to nedám...do pronájmu nechtěl manžel,já se podřídila,že to bude na zkoušku..to je na delší vyprávění..tchanovci jsou hodní,ale je to jejich barák,jejich pravidla a ty vztahy to narušuje. Jestli jednou bude chtít syn s budoucí partnerkou bydlet s námi,budu mu to rozmlouvat.

@katka9184 hledala bych podnajem... Tohle neni otazka par mesicu.. Dva roky nez se zmeni uzemni plan a rok, nez postavite. A zit v jednom pokoji? Obavam se, ze by se to na vasem vztahu mohlo dost podepsat..

@katka9184 Tak ono záleží, jak spolu vycházíte a jestli tam už bydlíte a všechno je fajn. Dřív tak rodiny bydlívaly, ale dneska...neznám nikoho, komu by to vyšlo. Většinou se všichni rozštekali do půl roku.

A taky záleží, jaká si povaha. My tu máme celkem často návštěvy, každý chce vidět malého. Je to fajn, ale na tu hodinku dvě, pak už mám ráda svůj klid. Furt jen kojím, chodím polonahá, aby větraly bradavky...Nedovedu si osobně představit mít za zadkem pořád někoho.

My jsme to dali rok a půl, ale bez dítka. Pak už jsem z toho byla tak na dně, že nám nešlo otěhotnět už jen z principu. Když se nám naskytnul podnájem, šli jsme do toho okamžitě. Prvně jsme si mysleli, že do dvou let dostavime, ale jak je to svépomocí, tak se nám to o cca 1-2 roky protáhlo a to už bych fakt nedala. A teď s mrňouskem mi stačí jen návštěvy... čím míň jich je, tím jsem klidnější a spokojenější....

Tak ja mam zkusenost bohuzel uz 4roky u rodicu pritele.Taky jsme chteli do dvou let bydlet a uz jsou to 4roky.Mame dvou letou holcicku a cekame v cervenci dalsi.Bohuzel protel je tam doma a venuje se radsi podnikani nez dostavbe domu.Jejich dum,jdjich pravidla a podrizeni sesti lidem.Kazdy druhy vikend varim pro vsechny a samizrejme v tomhle poctu lidi je jidelnicek omezeny.Momentalne resim udporadani nasi loznice,jak tam narvu jeste postel pro starsi dceru.Jsem dost splachovaci,ale obcas se ti na me tak nakupi,ze na ryden musim odjed k nasim.Jelikoz jsem na matersky,tak vsichni ocekavaji uklizeni a min dvakrat tydne veceri pro vsechny(nastesti rada varim).Jako obrovskou nevyjodu vidim,ze se nemuzeme ani pohadat,mame porad svedky.Tchyne nastesti casto stoji za mnou,ale urcite to vztah narusuje,protoze to chteji resit s nami nebo se min.zeptaji.Za me radsi bydlet o pet let dyl nez tohle.Hodne usetrime na najmu,ale za to to nestoji.Cim je dcera starsi,tim vic za ni musim jit a hlidat ji,aby neco nerozbila,uklizet po ni apod.Vyhoda je obcasne pohlidani na par hodin.Nikdo k nam nechce na navstevu,protoze nebydlime ve svym.

Děkuji moc všem za zkušenosti, nebudu odepisovat jednotlivě, to bych nestihla.
My tu bydlíme sedm měsíců, ještě jsme žádnou neshodu teda neměli, ale je to těžké pro obě strany.
My máme jen svůj pokoj, kam jsme našťouchli postýlku s přebalovací komodou a ještě škrabadlo. Takže jsme tu trošku jak sardinky.
Vím, že si nemám na co stěhování, bylo to naše rozhodnutí. Odešli jsme z pronájmu a šli k přítelovo rodičům do bytu, i když naší mají barák, ale tam by jsme také měli jen jednu místnost a mnohem více starostí než tady.
Říkám si, že jsem asi nevděčná...oba jsou fajn, nechali nás tady, i když mohli říct, že ne, vaří pro nás...já teda taky, baví mě to, pomáhají s malým, když jdu do sprchy, aby nebyl sám, když je přítel v práci. Jinak se snažím být s malým co nejvíce sama, protože jsem v šestinedělí byla na prášky z toho, že se na malýho chodí tchýně pořád dívat, v jednom kuse jsme neměli soukromí...to mi nejvíc chybí :(.
Vím, že se změna může protáhnout a že než vůbec postavíme...to malý půjde do školy :(.
Přemýšlíme, že buď půjdeme do podnájmu nebo si koupíme byt, ten by se pak prodal a splatila by se hypotéka...u nás je to všechno vždy tak složité :/, nevím jak dál...bojím se, aby to nenarušilo vztah mezi mnou a přítelem.

Mam velmi čerstvou zkušenost s bydlením u rodinY, stěhovali jsme se z jiného město zpět do rodného a na dobu než se zrekonstruuje byt tak budeme u tchyně, která bydlí v Baracku sama...., byli jsme tam půl roku a stačilo, fakt nee, ona chtěla mít to svoje, my taky, montovala se nám do výchovy , nerespektování ze jsme rodina ( dcera 2,5r).... fakt radsi podnájem než společně bydlení , po pul roce jsme konečně zase ve svým a žije se nám zas dobre, oba nas to dost vycerpalo

@lucyp13 No to věřím, nám se teda zatím do výchovy nikdo nemontuje, většinou se s tchýni shodneme na výchově, nebo co by pro malého bylo nejlepší...uvidíme jak to bude dál, až bude starší a bude mít jiné návyky.
Největší výhodou je, že takhle dost ušetříme...ale zase něco za něco.

@katka9184 ja s tchýni predtim taky vycházela, ale jakmile je dite větší a mame jiné názory na výchovu tak je to peklo, ušetřila bych si radsi nervy než peníze, nestojí to za to.... radsi podnájem/ vlastní byt a pak prodat a postavit než si zničit vztah jak s mužem tak i přijít o dětství svého dítěte!!! Nikdy nebudete sami a jakmile začne byt ditko větší nevěřím tomu ze bude tchyně jen přihlížet.... každého volba, ja uz bych do toho nesla

Je, ja bych mohla vypravet. Me rocni souziti, a to jen vikendove s dnes jiz ofiko tchanovci stalo leceni na psychiatrii a brani antidepresiv. Srovnalo se to az kdyz me v jednech hadrech vyhodili na ulici, resp. nemohla jsem se k nim bez udani duvpdu vratit,spala jsem mesic pak v kamaradove garazi ve spacaku a chlap pak za mnou prisel s gelitkou a teprv jsme zacli na novo do podnajmu. Paradoxne to byl ten impuls, kdy jsem se po roce zacla psychicky uzdravovat.

Vím, že to za ty nervy nestojí... já jsem z toho nešťastná, i když vycházíme spolu skvěle a to jsou malému zatím tři měsíce.
Nemluvě o tom, že už se přestáváme vejít do skříně... věci máme všude po bytě.
Nejhorší je, že když bych se před našima zmínila o tom, že pockame na stavbu, ale že si zatím vezmeme byt, tak si budou myslet, že jsem se zbláznila, určitě by mi řekli, že máme jít teda k nim do baráku...ale to náš problém nevyřeší.

@katka9184 Já si myslím, že byste neměla řešit, co si myslí rodiče - jedni nebo druzí - ale prostě řešit jen vaši rodinu, a především to, co je pro ni nejlepší.

@dc2015 Já už mám bohužel takovou povahu :(

Tyjo a jeste navic v byte?😳😳 To jsem prehlidla, myslela jsem, ze jde o dum. To teda klobouk dolu, mne staci byt u tchanu tyden a tesim se domu. A to mam tchyni milionovou, fakt si nemuzu stezovat, ale porad je to proste strasne intenzivni kontakt a fakt me to hodne unavuje.

@katka9184 to chápu, jen už prostě nejsme jen samy za sebe... a může to mít vliv i na vztah, děti. Ale já to říkám jako někdo, komu to bydlení u rodičů a stres s rekonstrukcí zároveň udělaly hodně velké problémy ve vztahu a prostě to bylo fakt blbé období... Já bych tenkrát do podnájmu i šla, čekala jsem, že to manžel bude dávat blbě, i když teda ne tolik, ale my jsme potřebovali fakt hodně krátce a ještě jsme dlouho nevěděli, odkdy... takže u nás to moc nešlo. Ale být to na dýl. neváhám. Ten klid a soukromí jsou pro mě (po tom všem) už fakt top 🙂

@katka9184 My jsme takto zili u moji mamky, hodne mi pomohla, avsak o soukromi jsme mohli tak max snit. Pak jsme se prestehovali do bytu, kde naproti v byte jsou tchani, ze zacatku to bylo tezke, pak se ustalily hranice a jde to. Hledame dum, ale uprimne jsem rada, ze bydlime v samostatnem byte. Za me, pokud byste nasli nejaky priznivy najem, bezte do bytu nez se prestehujete do vlastniho, protoze by to taky mohlo dopadnout tak, ze nez se dostavi dum, rodina se vam rozpadne. Ale z druhe strany znam i mlade rodiny, ktere takto zily x let, nez dodelali dum. Preji hodne stesti.

Ikdyž mám rodiče milionové a tchýni s tchánem taky, nemůžu si stěžovat ❤ ... nikdy bych nevyužila tzv. ,,mamahotelu" ještě v jednom pokoji, nevím, připadala bych si jako neschopná a že mám úplně neschopného chlapa, který neumí zařídit bydlení alespoň na přechodnou dobu jinde než u rodičů 😲 ... neříkám přebýt tam měsíc, dva, tři, ale rok nebo dva??? Hrůza... hlavně nevím jak by na to reagovalo okolí, ale hanba by mě fackovala... Ale je to jen můj názor, každý má své priority úplně jinde, přeju hodně štěstí 🍀

Já si to vůbec neumím představit.. i jen ve dvou jsme byli ve 2pokojovém bytě. Teď dítě na cestě, a říkám si, jak to lidi dělají ve 2poko bytě s dětma. Jsem šťastná, že můžu ty dětské věci odkládat a chystat v samostatném pokoji. Ale šlo by to, když by muselo. Zřejmě jsme nároční na místo, i na svůj prostor.. natož jej sdílet s někým dalším, kde jsem ale jen host "bez práv". No je to něco za něco.. osobně to nechápu, že se to lidem vyplatí, ničit si nervy kvůli prachům.. šla bych do toho dočasně, max na půl roku třeba.. ale i tak si myslím, že by mě kleplo o hodně dřív.. mám ráda i svoje soukromí, klid od manžela, on taky.. myslím, že tohle by bylo pro nás likvidační.

Asi to bude dost individualni, zalezi na vasi povaze a povaze rodicu a mnoha dalsich okolnostech. Nerada pausalizuji a myslim, ze ani v techto zalezitostech nejde jednoduse rict, zda to bude nebo nebude fungovat. Drive bylo vicegeneracni souziti bezna vec.
No pod tzv.mamahotelem si predstavuji trochu neco jineho. Rodice nam v mnohem pomuzou, ale je to dost v zajemne. A urcity servis spise rodine zajistuji ja, kdyz jsou ostatni v praci - snazim se varit, pect, uklizet. A co si o tom mysli okoli me moc nezajima. S tim, ze by mne hanba fackovala problem nemam. Jako muzovo selhani vubec nepovazuji, jsme naprosto rovnocenni partneri a bylo to nase spolecne rozhodnuti. Ale je to o nastaveni kazdeho jedince. Kazdemu vyhovuje neco jineho. Nam to zatim zadnou velkou ujmu neprineslo, I kdyz samozrejme odpocitavam tydny a tesim se az budeme zase sami 🙂

Bydleli jsme tak nejdriv s jednim potom se dvema detma. Stehovali jsme se ve 2,5 letech starsiho, mladsi mel rok a kousek. Meli jsme jeden pokoj, dva dospeli 2 deti a jinak vse spolecne. Byla to desna doba, nejhorsi po porodu prvniho syna. Zadne soukromi a klid. Ted uz bydlime sesty rok ve svem a vsecko je zapenute... My jsme staveli hned vedle tchanu, hledat podnajem ve stejne obci neslo nejsou tu volne byty a vsude by jsme platili vic nez u tchanu. Tak jsme zatli zuby a vydrzeli. Ale zacli jsme vyrizovat stavbu hned jak jsem otehotnela. Cekat na zmenu uzemniho planu to nevim, to je asi na dlouho.