Bydlení s tchýní, pozitiva
Zdravim všechny maminy .Co měli nebo mají společné bydlení s tchýní.Já už sni bydlim 2 roky a je to hrůza a to ještě v bytě manžela nemá,má syna mého přítele .A matku která bydli sama v baráku a dcerku k sobě do baráku nechce s přítelem ,řešíme vlastni bydleni..Ona ale všechno kritizuje a prý se odstěhuje sama .Bohužel 2 roky jsou 2 roky.Byt je přítele a ona nás jen tahá za nos .A odstěhovat se nechce proto se ptam pozitiva jak sni vychazet apod děkuju
@hojda přesně,nechápu
Že manžela nemá ,Má jen syna a to je muj přítel A takhle bydlime už 2 roky já přitel a jeho matka
Už u čtení nadpisu jsem si řekla, že odpověď je NIC
My bydlíme s tchýní už skoro rok, rozhodli jsme se tak sami, dobrovolně. Hlavním důvodem bylo to, že manželovi zemřel táta a máma zůstala sama, už je starší a všechno by nezvládla. Pro nás to mělo velké plus v tom, že nám odpadlo placení nájmu, takže to co ušetříme si necháváme na postupnou rekonstrukci bytu, ve kterém teď bydlíme všichni tři.
Samozřejmě, neříkám, že je to vždy růžové, ale všechno je o vzájemném respektování a kompromisech. Beru to tak, že už je starší, má své mouchy, ale věřím, že zrovna tak ji někdy rozčilujeme my.
A hlavně ona mi dala a vychovala tak skvělého manžela, kterého mám!
Takže je to jen o tom se nad tím zamyslet a věřím, že alespoň jedno pozitivum najdete 😉
My takhle bydleli v byte par let taky, ale problem jsme nikdy nemeli. Ja jsem dost nekonfliktni clovek a tchyne je zlata zenska, ktera do niceho nemluvi, naopak nam vychazela vstric🙂 takze je to o lidech a neexistuje universalni rada.. pozitiva to samozrejme melo.. pomahaly jsme si s nakupem, varenim, uklizenim🙂 ale rikam-je to o lidech a jejich povahach. Verim, ze ne kazdy ma stesti na tak bajecnou maminku manzela jako mam ja
Hodně záleží na lidech. My bydlíme s tchýni ale v domě a každý má vlastní vchod. Není to taky super ideál, ale třeba se spíše zastane mě než syna 🙂. Manžel tu chtěl zůstat aby nebyla sama obzvlášť na velký dům a zahradu. Občas pohlídá, uvaří..., Ale v jednom bytě si to nedovedu představit. To by mi na nervy lezl asi každý. V jednom bytě jsme bydleli necelý rok než se to u ní zrekonstruovalo a stačilo mi to. A to jsme obě nekonfliktní
Taky bydlíme s tchýní, my dole a ona nahoře. Samozřejmě nějaký konflikt byl, mezi synem a mámou, nic kvůli bydlení nebo tak. Občas si nakoupime nebo tak. Kdyz je doma,tak si dopoledne během malou na procházku. Kdyby to tu neslo,tak manžel hned na začátku řekl,ze sezeneme něco jiného. Ale naštěstí to funguje 🙂
Všetko má výhody a nevýhody. Na jednu stranu som rada že býva u nás, že občas postráži deti,ale keby zahlásila že sa sťahuje nič nenamietam😉. Vyžaruje zvláštnu auru , keď sa bavíme či ju pozveme k večeri tak najstaršia dcéra je väčšinou proti. Inak je to milá ženská ,len keď vstúpi do miestnosti je nejaká dusná atmosféra.
Já bych řekla, že to může fungovat. Jinak lidé jsou různé tolerantní a přizpůsobivý, já třeba moc ne. Manžel také chtěl k nám do bytu nastěhovat maminku z velmi rozumných a pochopitelných důvodu, zkusili jsme to, nefungovalo to. Postupně jsem se totiž propracovala do hospodyně a dceru skoro neviděla, dohoda nebyla možná, manžel to celé bral nějak citlivé, prostě to nešlo. I mě začali já tlačit, abych šla do práce, že se o dítě bude starat babicka🙂 Jako už jsme si to vyrikali, jiná kultura, jiný mrav. A já si díky tomu uvědomila, že prarodiče by měli mít svůj život a nežit zivotem svých dětí, vnoučat. Tedy každý ať si dělá, co mu vyhovuje, ale mě došlo, že až budu také babička, tak si musím udržet zájmy, koníčky, finanční příjem a na vnoučatka se přijet podívat jednou týdně, nebo jak to bude dětem vyhovovat. Ne si představovat, že budu svoje vnoučata vlastně vychovávat. A teď si nikým nenechat vzít ten čas, co můžu strávit se svými dětmi, záplatpanbuh za českou mateřskou a řodicak.
My bydlíme nahoře, tchyně s tchanem dole přes 4 roky. Tchána komentovat nebudu, ale s tchyni naprosto v pohodě, je to jak druhá máma. Je to o lidech... když teď máme malou, tak ze zacatku nám pořád vařila a ještě teď nám min.1 týdně uvaří. Chodí s ni v sobotu na dlouhou procházku a když si potřebuju odskočit do obchodu, tak pohlida. K ni žádné výhrady nemám. A do péče o malou mi taky nekeca.
Vždycky je to o lidech. My bohužel taky bydlíme s tchánovcema ve dvougenerační domě. S tchýní se vyjít nedá, je to takový zvláštní člověk (to mi už řeklo několik lidí, není to můj výmysl). Nikdy nám s ničím nepomohla, naopak kouká, jak by na nás něco vyzískala. A teď, když máme malé dítě, tak se nikdy nenabídla, že by třeba pohlídala. Stačí jí vidět ho cca dvakrát týdně na chodbě. Nikdy se nezeptala, jak mu je, jestli třeba něco nepotřebujeme. Ze začátku jsem byla taková trubka, že jsem se jí nabízela s pomocí a ona toho začala zneužívat a myslela si, že já budu makat (máme velkou zahradu) a ona bude sklízet. Takže to jsem se rázně ohradila, nebudu nikomu dělat vola. Takže zahradu máme "rozdělenou", že každý má svou část. To samé s úklidem chodby, dohodli jsme se, že jednou týdně vytřu chodbu já, druhý týden ona. A ona to stejně nedodržuje. Buď neuklidí vůbec, nebo vytře v době, kdy mám vytírat já. Normálně jsem jí to řekla, a ona na mě začala řvát, že si bude uklízet kdy chce. A s takovým člověkem prostě vyjít nedokážu. Takže třeba já jsem na tchýni žádný fígl nevymyslela. Jak už jsem uváděla, domluva možná není. To už jsme zkoušeli.
Moje sestra bydlí s tchýní a vidím na tom dost velké pozitivum, že na malého není sama, a že ji tchýně se vším pomáhá
My bydlíme s tchánovcema už asi 15 let 😀 bydlíme v jednom domě, ale každý máme vlastní byt (nad sebou). Konflikty jsou časté, od té doby, co máme děti, tak hlavní téma je výchova. Já osobně vyjdu s oběma, ale není to jednoduché. Tchýně je fajn, nikdy mi do ničeho extra nemluvila, nekritizuje mě. Sama od sebe mi nikdy nenabídla hlídání, ale na požádání se snaží mi vyhovět, i když všechny děti hlídat nechce (máme 3). O víkendech vaří pro všechny a přes týden mi občas hodí nějaké jídlo nebo snídani. Jinak je to stará škola a těžko s ní přejít na jakékoliv novinky, ale stěžovat si nemůžu. Nájem neplatíme, takže peníze navíc, ale zase na úkor toho, že se musíme neustále přizpůsobovat a není možné se rozhodnout podle sebe, nabourávání soukromí. S tchánem je velká potíž, to bych snad ani nerozebírala.
Jeden čas jsme se s manželem hodně hádali kvůli bydlení. Jednak nechceme moc hypotéku, ale hlavně jejich vztah matka-syn je extrémně těsný, i když manžel to nechce připustit. Matka na něho tlačí, že by se zbláznila, kdybychom odešli.
Jinak s tvým problémem.....všechno leží na tvém příteli, to on se k tomu musí postavit a říct, že to takhle nejde a vyřešit to.
To je tak zmateně napsané, že tomu vůbec nerozumím☹.