Budoucnost, zdravotní sestra na RD, kariéra...Nevím, co chci.
Milé maminky, předem se omlouvám, že píšu anonymně, ale cítím to tak. Je mi 30 a jsem máma dvou dětí (3,5 a 1,5). Ač mám ještě část rodičovské dovolené před sebou, poslední dobou přemýšlím nad budoucností, především nad návratem do práce. Jsem vystudovaná zdravotní sestra. Po VŠ jsem pracovala 4 roky, než jsem nastoupila na MD. Když se mě někdo zeptá, jestli se vrátím do zdravotnictví, nemám odpověď. Když se mě někdo zeptá, co bych chtěla dělat... prostě nevím. Podotýkám, že jsem byla vždy rozhodná, věděla jsem, co chci, jistá... Jediné co vím teď je, že chci spokojenou rodinu, se kterou chci trávit čas. Nadruhou stranu bojuju s myšlenkou, že bych chtěla něco dokázat, vytvořit a dělat něco smysluplného. Nevím, ale co. Jak najít, co je to ONO. Takovou se neznám. Je důvodem rodičovská dovolená, malý kontakt s vnějškem, nulový rozvoj? Nevím, kde začít, abych zase našla svoji jistotu a poznala, co od života chci. Je možné dát dohromady kvalitní profesní a kvalitní rodinný život? Mám manžela, se kterým máme spokojený život. Finančně jsme vcelku dobře zajištěný. Předěláváme starý rodinný domek, se kterým máme hodně práce a věnujeme.mu hodně času, ale říkám.si,.chci vůbec tolik času trávit na zahradě, pletím, staráním se o ní. Nechci místo toho dělat něco jiného... prostě nevím. Zjistila jsem, že mám i problém s tím,. mít na věci vlastní názor a to už je co říct, protože jsem vždy bojovala za svoje názory a až někdy nezdravě je prosazovala (což nebylo úplně dobře). navlastnázor
Přesně tak, jsi doma, nemáš takový rozvoj a všeobecný přehled jako dřív. Já sama se teď cítím jako asociál, jsem skoro 3 roky na rodičovské a už se těším do práce. Možná by ti pár služeb prospělo, aby sis uspořádala priority a zjistila jsi co vlastně chceš.
Měla jsem to stejně. Když byly malýmu dva roky (byl těžkej závislák a už mi hrabalo) nastoupila jsem na dohodu do jednoho zařízení u nás jako zdravotní sestra. Potom jsem se vrátila do své práce na poloviční úvazek. Teď jsem zase na rodicaku, a jak bude mimino větší, půjdu znova. Vím jistě, že práce na celý úvazek nepřipadá pro mě v úvahu, střídáme se s manželem na protislužby a chci taky vidět děti, ne jen být v práci nebo po noční.
A jaký jsi dělala obor? Bavil tě? Naplňoval? Nebos pokukovala po něčem jiném? Já se vrátila na malý úvazek velmi brzy (teda, na české poměry) a jsem za to ráda, protože pořád se aspoň trochu držím v pracovní kondici? I sestra může dělat různé věci - sestru na ambulanci, stomickou sestru, jezdit domácí péči, sestra s aripem může na záchranku, může kanylovat... nikdo neříká, že jediná možnost je mít 18 směn na oddělení. Teď jde o to, jestli máš ten pocit, že jediný, co tě bude fakt naplňovat je ta “původní” práce (já to tak mám, sice se snažím dělat i jiný věci, ale zatím prostě jediné, co mě fakt moc baví je aro a záchranka) anebo jestli to třeba nemůže být jiné, míň náročné oddělení.
A teda ještě, sladit rodinný a profesní život určitě jde, ale je to dřina a chce to kompromisy z obou stran. Mám v okolí pár holek, co dělají dobrou doktorskou nebo i sesterskou kariéru a jejich muži též, ale chce to pak kooperaci obou partnerů (píšeš, že vás chlap uživí, tak to občas pro chlapa býval důvod, proč se jinak nezapojovat a to pak nejde, pokud extrémně nevypomůžou prarodiče).
Mám to podobné, jsem sice z jiného oboru, do původní práce jsem se vrátila na malinký úvazek v 8 měsících syna, ale už mě to zdaleka nebaví tolik jako před mateřskou. Teď jsem znovu těhotná, tak to ještě tolik neřeším, ale opravdu nevím, co budu dělat až půjdu na plný úvazek do práce. Do původní se vrátit nechci ale nic jiného mě nenapadá. Pořád doufám, že lze mít úspěšnou kariéru i rodinu, ale je to opravdu dřina.
Ahoj.U druhého dítěte jsem hned jak bylo malý půl roku šla na brigádu do práce.Zacinala jsem dennima
směnamaa o víkendu a pak jak byla dcera větší i nějaké noční a super.Ale já jsem na " své " oddělení a žádné zaučení jsem potřebovala .....když půjdeš na nové pracoviště,tak to bude hodně náročne...
Jo a jinak s dvouma dětma a bez babiček ....jenom já a manžel jsem nastoupila na poloviční úvazek....celý by jsme nezvládli ani náhodou.A skracene úvazky dávají už všude....
@zmrzlinka třeba u nás je s tím pořád hrozně potíž, naše nemocnice drží pravidlo, že dokud nemáš plný, tak nejsi náš, ale jsi cizák. A ochota povolit zkrácení není velká. Ne že by si to člověk nakonec nevydupal, ale je to otrava. Já celý neplánuju ještě dlouho a vím, že to bude nátlak.
O nějakém menším úvazku, či brigádě jsem uvažovala. Akorát je problém s hlídáním. Máme jen jednu babičku, která pracuje a navíc bydlí daleko. Tetička se strýčkem na hlídání nefungují. Manžel končí v práci v týdnu v 18h, takže veškerou práci na rozdělaném baráku dělá víkendy. Takže se smiřuji s tím, že půjdu do práce až opravdu s nástupem mladšího do školky. Další věc je, že že zdravotních důvodu, doporučení i od lékaře nemám doporučený noční služby, ale normálně jsem je sloužila, než jsem otěhotněla. Pracovala jsem na JIP, kterou po nějaké době zavřeli a přešla jsem na onkologické oddělení. Musím říct, že ač je to dost psychicky náročné oddělení, začala jsem se více zajímat o paliativní péči a v poslední době, kdy jsme měli doma onkologicky nemocného příbuzného, se zajímám o domácí hospicovou péči. Zase ale nevím, jestli bych to zvládla...
Čili další z oné věčně omílané věty, že nevím...ale ano, když nezkusím, nezjistím. Samozřejmě mě napadá i otázka....chci zůstat ve zdravotnictví? Práce sestry mě baví, ale nebaví mě systém, se kterým se v ČR potýkáme.
A jsi reálně schopná pracovat v cizině? Dojíždět či se evnt. Přestěhovat? Umíš jazyk? Já o německu dost přemýšlím, ale protože se momentálně cítím jako tupé nemehlo, tak reálně vím, že bych práci v jiné nemocnici (kde nevím, co se s kým domluvá a neznám prostředí) a natož v cizí zemi nedala. Hospice, včetně mobilních teď docela jedou a všechny sestry, které znám, jsou tam maximálně spokojene
Byla jsem v podobné situaci, vrátila jsem se na pár hodin do práce. Neskutečně mi to pomohlo. Hlídání jsem neměla, platila jsem si paní na hlídání. Když jsem spočítala náklady na hlídání a dojíždění, moc mi nezbylo, ale stálo mi to za to. Věděla jsem, že to dělám pro sebe a ne pro peníze 😀.
Si ideální kandidátka na mobilní hospic 😉
Já pracuji v Německu, vracela jsem se v červenci po rd. Dojizdim daleko, ale už jsem to potřebovala jak sůl. Jsem v práci moc spokojená a za super peníze. Ale teda na půl úvazku a asi ho zatím ani zvyšovat nebudu. A neměnila bych. Takže utriď myšlenky a ono tě napadne co by tě bavilo a co by bylo reálné.
Podle mě je velice těžké sladit rodinný a pracovní život. Osobně doufám do budoucna jen v částečný úvazek, resp OSVČ činnost pár hodin denně. Pokud nebude zbytí, ok, ale makat na plný s menším dítětem /dětmi nebude nikdy moje první volba..
Seš 4 roky zavřená doma, co čekáš? :D Domluv si na dpp pár směn, ono tě to hodí do reality 🙂