Bojím se autismu...

15. zář 2024

Ajhojte, ja vobec neviem, co robit... :( chvala Bohu nemam synceka autistu, ale do 14m to bolo u nas take jednoznacne... Nereagoval na meno, do oci nic, neukazoval, nehral sa normalne, este aj hypotonik bol, nedaval papa, netlieskal, nepotreboval ma... Jednoducho videla som, ze nieco nie je ok, kde ine deti uz v 10m robili vela veci. Ale v tom 14m sa nieco obratilo o 180 stupnov, zacal opakovat slova, ukazovat, chodit, reagovat.... Ale ja som bola dovtedy na dne. Zanechalo vo mne podla mna aj stopy toto obdobie. Mam synceka z ivf, uzivala som pocas tehu kortikosteroid (kvoli embryotoxickym cytokinom), infuzie intralipidov, fraxi, a vitaminy. Pripisovala som k tomu, ze za to mozu tieto lieky. Teraz som sa uz ako tak ukludnila, ale uz ma suri cas a mame este 1 zmrazene embryjko a nemam odvahu ist na vklad. Nedokazem to, a na druhej strane velmi tuzim po druhom babatku a som si povedala, ze si uz konecne budem uzivat, ale akonahle si spomeniem to obdobie.............. A bojim sa toho zas. Opat budem musiet tie lieky... Bojim sa ich....
Vy ste uzivali nejake lieky? Ssri? Alebo mate nadvahu? Cukrovku? Pco?
Citala som, ze studie uvadzaju, ze zapalove reakcie tiez sposobuju autizmus alebo silna imunitna odpoved...

Dakujem.

cilkat
16. zář 2024

Ahoj. Čtu to už potřetí a stále váhám, jestli ti odpovědět.
Po pravdě: kde ten autismus vidíš? Ano, tvůj syn měl těžký start, tak na něm potřeboval víc času. Ano, je to deprimující vidět, že s dítětem není vše ok a nevědět, jak to bude dál ... Ale píšeš, že ve 14 m se to změnilo a skluz dohání, takže by to mělo být v pořádku.
Autismus je ve většině případů daný prostě geneticky. Je to o určitém nastavení mozku. Ano, když je dítě/plod ve stresovém prostředí, tak je mnohem pravděpdoobnější, že se to nastavení projeví. ... Léky a podobně jsou jednak stres, druhak mohou to nastavení mozku při vývoji dost ovlivnit. ... Ale v 90% případů se na žádnou příčinu autismu nepřijde a prostě "jen je".
Značná část lidí, kterým je v dětství či později diagnostikován autismus žije úplně normální životy a pokud nemáš jejich lékařskou zprávu, tak to o nich vůbec nevíš...
Ano, mám doma jedno autistické a druhé "normální" dítě.
Ano, měla jsem těhotenskou cukrovku v obou těhotenstvích ... Ne, nevidím rozdíl v průběhu těhotenství mezi dětmi (vlastně možná ano - druhé mi přišlo náročnější, včetně toho, že tam jsem s cukrovkou skončila na lécích... a zrovna to druhé dítě je to "zdravé").
Ne, nikdo ti předem neřekne, že "na druhý pokus bude vše růžové"
... Přesto bych se vykašlala na strach a do toho druhého pokusu prostě šla. Mít sourozence je fakt velká výhra - a to i pro dítě, které je třeba autistické (u něj možná tuplem).

autor
16. zář 2024

@cilkat si velmi uzasna zena. Dakujem ❤️

ejzi
16. zář 2024

Každé díťe je jiné někde přidáno jinde ubráno. Tvůj chlapeček jen trochu pokulhával a když už je to teď redy, tak je vše už super. To jestli díťe bude postižený, se neví do momentu narození. Při přirozeném početí se také někdy stane nějaká chyba. Hlavně nesmíš mít strach jinak tím zvyšuje pravděpodobnost, že se něco pokazí. Stres je potvora. Tomu zamraženému miminečku bych na tvém místě určitě dala šanci na život. Hlavně se nestresovat a být v naprosté pohodě.

autor
17. zář 2024

@ejzi dakujem ti ❤️❤️❤️