Bezdětné holky. Jak berete děti v rodině?

Cizí děti můžou vadit, i když už žena svoje děti má. Pokud žádné děti nemá a chce (ale nejde to), může to být pro ni nesmírně těžký, že musí komunikovat s dětma. Určitě to nedělá ze zlé vůle.

Může to být nějaká její obranná reakce, aby se úplně nezbláznila z toho, že sama dítě nemá, i když by chtěla.
Nebo prostě není ten typ, co miluje “cizí” děti. Moje švagrová naše děti má ráda, pohraje si s nimi a tak, ale vím, že vyloženě dětský typ prostě není. A u ní jsem si jistá, že spoustu věcí opravdu pochopí až ve chvíli, kdy bude mít ty vlastní.
Já jsem jako bezdětná taky viděla spoustu věcí jinak 🙂

Děti nemám, mám za sebou nespočet pokusů IVF ale bohužel nic z toho, táhne mi také na 40 a naděje na vlastní děti je čím dál menší. Moje sestra má dvě děti školkového věku, ty miluju, beru je skoro jako vlastní, je pravda, že se sestrou máme fajn vztah a jejich děti mě a mého manžela (tedy tetu a strejdu) mají taky rády, vycházíme spolu hezky, občas je i hlídáme.
Ale u ostatních dětí v rodině je to horší, oznamování bratranců a sestřenek kdo zase čeká a porodil už mi je docela nepříjemné. Kor když pak i moje mamka a babička se o tom chtějí bavit a řeší kdo zase bude mít mimino a rozebírají jaké kdo dal komu jméno apod. To mě opravdu vůbec nezajímá a jsou mi tyhle hovory nepříjemné. A cizí děti moc nemusím. I děti mých dvou nejlepších kamarádek mám zafixované jako takové protivné spratky a jsem ráda, když se scházíme bez nich. Což jsem samozřejmě kamarádkám neřekla, a když je potkám i s dětmi, tak se s nimi bavím, ale jen v rámci takové té společenské slušnosti, rozhodně bych za těmi dětmi nešla sama od sebe si s nimi třeba hrát.
Tohle je bohužel těžké téma pro ženy, které děti mít chtějí a nemohou a příbuzné a kamarádky těhotní a rodí jedna po druhé. Samozřejmě je to pak náročné i pro druhou stranu jak se s tímto vyrovnat a popravdě řešení neznám a kdo ví jestli nějaké existuje.

Dokud jsem neměla svoje, vadily mi úplně všechny děti. Prostě jsem se jim vyhýbala, když to šlo. No a těm cizím se vyhýbám furt, ale kamarády těch svých (plus příbuzné) teda nějak snesu😅

@konidana (to mam asi naopak, vedla jsem krouzky ve skolce a na prvnim stupni, pomahala ve sboru v pripravce, doucovala a bavilo me to, od ty doby, co mam deti, mi vic nez staci to, vo mam doma😀 )

@felixfelicis obdivuji úplně všechny, kteří někdy pracovali či pracují s dětma. Nohy a ruce bych jim líbala😉😂

@konidana haha jsem rada ze v tom nejsem sama 😂 mám to úplně 100% stejný 😂 nedávno jsem jela s kamarádkou na vyjet já mám syna necelý rok a ona rok a půl. Oba byli super ale po cestě zpět její začal příšerně vřískat a trvalo to asi půl hodiny. Byla jsem až překvapená jak mi to vadilo 🤭 ale samozřejmě příště to klidně může být ten můj, snažila jsem se dělat že mi to nevadí 😂

Ve dvaceti mi dva doktoři řekli, že děti buď teď hned nebo nejspíš vůbec. Ségra v té době měla malé miminko a hodně brzy další. Nebudu lhát, bylo to pro mě těžké. Hlavně teda v tom, že jsem si byla jistá, že já "teď hned" dítě nechci - nebyla jsem na to připravená psychicky, finančně, neměla jsem vhodného partnera. Takže jsem se nějak snažila poprat s tím, že já děti mít nebudu. Kdykoli jsem je měla v náručí, tak se mi chtělo brečet. Nikdy jsem to nikomu z rodiny neřekla. Bylo pro mě snazší je nevyhledávat. Časem jsem se s tím nějak srovnala, ale ten vztah s nimi vybudovaný nemám 😟. A i když nám se nakonec zadařilo a mám dítě, těch pár let bylo těžkých. A dokud jsem neměla vlastní dítě, tak jsem taky o některých aspektech výchovy a vedení domácnosti měla dost zkreslené představy 🙈😂

Nejvíc mě zaráží, že se takhle chovají členové v rodině kolem 30, kdy mají na děti klidně ještě kopec času, ale už dopředu ví, jak se děti musí a nesmí chovat. Na všechno zapšklý názor.🤦‍♀️ Já sama malý děti nemusím, ty své nikomu nevnucuji, ale když přijdeme k rodičům a tam bezdětný dospělý sourozenec obrací oči pomalu nad každým pohybem dítěte, to bych hnala bičem. 😀 Snad dospělý člověk má v sobě nějakou soudnost a myslí si své, nemusí druhým znepříjemňovat život kvůli tomu, že má děti. 🤷‍♀️

@danulka04 tak jsem na tom stejně jako vy...🥺 ono to prostě nejde přikázat na povel...

@konidana přesně, dokud jsem neměla svoje, všechny děti mi lezly řádně na nervy 🤣

Ona neví, co od děti čekat. Když jsem jela poprvé ve 20 letech do UK dělat Aupair, tak mě překvapilo ze tak velký dítě se musí prebalovat (17 měsíců) nevím proč, přišel mi velkej. Teď bych řekla, ze to bylo miminko 😄 Taky mi přišly ty děti hrozne uvztekany a jak furt jecely, jako proč. A teď už vím, ze to malý děti normálně delaj. U hodně bezdětných chybi podle mě ta osobní zkušenost, cekaj způsoby jaký maj oni sami. U těch dvou až ctyrletych je problém, ze už vypadají jako děti. Ale ještě neumí ovládat svoje emoce a všechno prožívají, nedokážou být v klidu delší dobu, tak mohou působit protivnym dojmem.
Jinak moje bezdětná nej kamoska, co semnou prožívala už moje snažení, těhotenství, a byla i u porodu. Takže komplet informována. :D Mě minulej rok šokovala. Chtěla by jet semnou někam na dovcu, my jsme spolu hodně cestovaly. A hrozne se divila, ze bych nedokázala opustit roční dítě na 14 dni 😄 Ze to přece zvládne. No, chaou ji. Já to viděla ještě před porodem stejně. Já mám bezdětných kamarádek ještě spoustu, ale nemá moc smysl sebou brát malyho 2r. I když chtějí. Nechci jim dělat antikoncepci 😂 A pak vážně, i když si s nima povídám o dětech a co všechno dělají, tak to vidí úplně jinak. A já to tehdy viděla stejně naivně. Mám pro bezdětné a jejich pohled pochopení. I přesto, ze oni to pochopení mnohdy nemají, nejsou toho schopni.

Ja tak nejak nemusim cizi deti doted😅🤷...deti kamaradek prekousnu, pohraju si, ale odvarena z nich nejsem (krom uplnych miminek🤩), a kdyz neco zkousej, tak nemam problem houknout a srovnat je do late. Nastesti kamosky to chapou a necpou mi je na hlidani, kdyz to neni uplne nutny😁...
Takze nekdo nemusi byt tenhle tetickovsky typ, ani kdyz uz svoje deti treba ma🤷

Nemám děti, příbuzní kolem mě mají. Jednu dobu mi to bylo líto, ale teď jsem s tím v pohodě. Dítě přijde až samo bude chtít a kdyby nepřišlo, není to konec světa.

Můj sourozenec děti má a ty mám ráda, nedělalo mi problém je přijmout. Občas je hlídám, hraji si s nimi. Pro mě je to relax. Faktem, že se sourozencem máme dobrý vztah, podobný náhled na výchovu, nehrotíme každou kravinu. Já děti hlídám tak, aby si neublížily a když chtějí nějakou akční hrnu, tak s nimi blbnu. Od jejich matky nedostanu sprdnutí, že je divočím, že budou uřícený, zpocený.

Z manželové strany je to trochu horší, protože on má se sourozenci vztah chladnější. Tak to tak nějak přešlo i na děti, ale hlavně mě nebaví poslouchat poznámky, že je divočím, že pak budou uřícený. (No na tyhle poznámky, že si hraju nevhodně, nejsem zvědavá, tak si s nimi moc nehraju. Když si s nimi mám hrát, nepotřebuji usměrňovat.) Z manželovy strany se preferuje přísnější výchova, to mě moc nebaví, pořád to dítě nějak usměrňovat, musí hned poslechnou a dělat vše na povel. (Hlavně já v pozici tety fakt nikoho nehodlám vychovávat.) Mně spíš lezou na nervy někteří dospělí než děti. :D

Mega otravná je hláška, no však počkej až budeš mít vlastní děti. To se moc těším až se mi narodí dítě a mně se konečně zvedne IQ aspoň o 30 bodů a můj názor bude také inteligentní, anebo asi ne, protože oni už budou o pár let dál a moje miminkovské problémy budou bagatelizovat, to je sranda, počkej až bude chodit do školy.

@95newmommy2020 Tady bohužel musím oponovat. Podle mě ani ženy, které mají děti a podařilo se jim počít relativně bez problémů, nejsou schopny pochopit to, co prožívá žena, která dítě nemá a moc by si ho přála. A kor žena, která prochází procesem umělého oplodnění a případnými několikanásobnými neúspěchy. To je tak dlouhodobý a psychicky náročný proces, že opravdu kdo to neprožil, tak neví o co jde. A pak bohužel tyto ženy mohou reagovat na děti z pohledu jejich matek neadekvátně. Dle mého názoru se prostě tyto dvě skupiny žen ve většině případů nemohou shodnout, protože prostě každá prožívá úplně něco jiného a zcela rozdílného.
Nelze tak říct, že ženy s dětmi mají pro bezdětné pochopení a obráceně ne. Tohle akorát každou takovou ženu, o které píšu výše, dost zabolí.

Když mi řekli, že nemůžu mít děti, tak jsem pořád plakala. Všude okolo mě všechny kamarádky, sestřenice otehotneli většinou omylem, na první pokus. I když jsem se sebevíc snažila neuměla jsem se přetvařovat. Já se jí nedivím, je to šílená bolest. Nevím co bys chtěla.. Já jsem se všech úplně vyhýbala. Co naděláš, snad se jí to časem podaří, nebo aspoň ta adopce.. Ty máš své zdravé děti, určitě i jiné kamarádky, raduj se z toho co máš, a neřeš její život 😉

@mydlova Ale já jí přece nenutím, aby jakkoli komentoval moje dítě, může ho ignorovat. Co kdybych já řekla, že to nemůže pochopit, protože nemá vlastní děti? Je to o tolik jiné a nevhodné?

Bezdětné tety/strýcové to tak prostě mají. Mají pocit, že naše děti už jsou velké, i když jim je třeba 5. Nevědí, že batole, které se nevyspí nebo nenají, je protivné. Ve školním věku je chápou jako malé dospělé.... Myslím, že by se tak chovala i v situaci, kdy by s početím problém neměla. Někteří to tak prostě mají. Nedá se s tím nic dělat, pokud chceš rodinné vztahy zachovat. Pokud se zadaří a miminko mít bude, velké prozření nečekej, protože tvé děti budou v tu dobu už "velké" a mají mít přeci rozum....

@levandule_k hele, nic proti, ale k usměrňování her důvod být i může. Já třeba nemám ráda, když bezdětná teta dětem vypravuje stašidelné (extrémně) pohádky, sice se v tu chvíli smějí, ale v noci pak brečí a u toho už ona není. Nemá odhad, že i ten pětiletý je na to malý. Nechci se tě dotknout, ale opravdu jsou věci, které se pochopí až díky zkušenostem. A to neplatí jen u výchovy dětí. O IQ to není a nikdo to tak nemyslí. A do zkušeností spadá i ztráta iluzí, že já dělám vše nejlíp s můj názor je jediný správný.

@danulka04 My máme taky po IVF, chápu jak je to nepříjemné, když se nedaří. Nám se nedařilo 2 roky i to bylo hrozně nepříjemné a stresující. Je mi moc líto, těch kterým to nejde. Je to strašně nefér. O děti jsem se zajímala celkem dlouho. Hlavně ohledně jejich psychiky. Stejně ten pohled je teď už úplně jiný. Mám i kamarádky, které učí první stupeň několik let. Takže jsou odbornice a jakmile mají vlastní, taky se jim změnil náhled.

myslím, že podobně to má spousta bezdětných lidí (a to ani nemusí být takhle staří a snažit se o dítě), ale prostě bezdětní mají úplně jiné představy o výchově a o tom jak by to dělali oni a až s dítětem poznají, že teorie je úplně jinde než praxe...

Tak to je teda sakra jiné a hóóódně povýšené. Neplodné ženě tohle říct. Jasně, že by mě příšerně štvaly takové kecy, ale z pohledu ženy, která si prošla peklickem neplodnosti, by mě porazilo na kolena, kdyby mi tohle někdo řekl. Ber to tak, že potřebuje ohleduplnost. Je vlastně nemocná. Neplodnost je nemoc a její psychické stavy a napadání tvých dětí z toho vyplývá. Vím, že ji to neomlouvá, ale ne nemocné zpravidla bereme ohledy. Výzkumy bylo potvrzeno, že neplodnost je psychicky stejnou zátěží jako rakovina. Já ji spíše obdivují, že zvládá přítomnost dětí. Byly doby, kdy jsem nezvládala se scházet s dětmi z rodiny ani s dětmi svých kamarádek. Zpětně mě to hodně mrzí, ale tenkrát jsem nemohla jinak.

@anakolut Víš, ono to není příjemné ani z druhé strany. Podobně jako někdo nemůže za to, že nemůže mít děti, tak jiné ženy nemohou za to, že zrovna ony je mají napoprvé. Rozumím, že je to těžké a že si to neumím představit, když jsem to nezažila, ale není to důvod, proč bych se měla cítit snad skoro provinile. A není to důvod, proč by si ta žena měla vylívat svou frustraci na dětech.
Brát ohledy, snažit se podpořit, to všechno je samozřejmé. Ale to dítě (a ani já teda) za to nemůže a fakt bolí, když se s tebou někdo vlastně přestane bavit jen proto, že máš děti. Nebo je na ty děti nepříjemný.
Na nemocné je třeba brát ohledy. Ale víš, každý z nás je něčím nemocný a má svá trápení. Ono by bylo docela hezké, kdyby na sebe brali ohledy lidé tak nějak obecně, aniž by se porovnávalo, čí trápení je větší…

@nekiaxy V pohodě, situace jsou různé a takhle od stolu se to blbě hodnotí. Já sice děti nemám, ale některým svým příbuzným, i když děti mají, bych svoje potenciální dítě na hlídání nedala 😉

Říct neplodné ženě, že to nechápe, protože nemá děti, ty jednou změníš názor, až je budeš mít, tohle pochopíš, až budeš mít svoje vlastní, je hodně tvrdé, ale zase by se mi nelíbilo její chování vůči mým dětem. Nikdo nemá právo si svoje frustrace vylívat na druhých a na slabších, což děti jsou. Asi bych ji slušně požádala, ať respektuje, že jsou to děti a mají věk a svoje potřeby a dá jim prostor se to naučit. (Nějak tak bych to formulovala.)

Když ono je to s mojí švagrovou těžký, ona se s tím (ne) vyrovnává po svém. Cizí vajíčko při IVF nechce, protože to by přece nebylo její dítě a nemusela by se o něj starat. Když si koupili psa, řekla našemu synovi, ať se jde podívat na bratránka. On člověk kolikrát neví, jak má reagovat a je mu trapně. Moc často se nevidíme, snažím se to přecházet, ale myslím si o tom své...

Ono to tak být vůbec nemusí. Darované vajíčko stojí přes 50tis, pokud má vyčerpané všechny pokusy, tak jen jedno IVF je může vyjít i přes 100tis. Může je to stát uz i několik statisíců, k milionu.. IVF může mít hodně nežádoucích účinků. Možná to je jen její obrana ať se nezblazni..

@levandule_k ja bych to treba nikomu nerekla do oci, k tomu neni duvod a nicemu to nepomuze. Pisu to jen jako vysvetleni.

@felixfelicis Asi jsem se nepřesně vyjádřila. Tohle bych nikdy neplodné ženě neřekla, že to nechápe, protože nemá děti, ty jednou změníš názor, až je budeš mít, tohle pochopíš, až budeš mít svoje vlastní, je hodně tvrdé.

Ale pokud by moc peskovala moje děti a vylívala si na nich svoji frustraci, tak by mi to vadilo. Děti nemůžou za to, že nemá ona nemá děti a její situace jí sere. Takže bych jí řekla, ať nemá požadavky na 5 letého špunta, jako na dospělého a respektuje, že se děti chovají dle svého věku.

O mimčo jsme se snažili 7 let. Švagrová mezitím porodila 2x. První mám moc ráda, i jsme hlídali... Druhé ne, mi se v té době přidali zdravotní komplikace, hrozilo, že opravdu dítě mít nebudu, stranila jsem se, neměla jsem na to náladu (rozplývat se nad hadříkama...)
Názory na výchovu? Před dítětem zkreslené vlastním dětstvím, takže zastaralé, zkostnatělé. Dcera nás vyškolila