Ahoj.
Je mi 36. A před týdnem jsem se rozešla po 7mi letech s partnerem. Odkládal založení rodiny a asi ji ani nechtěl. Nebo ji nechtěl se mnou, nevím.
Každopádně jsem z toho úplně rozebraná, nicméně vím, že jsem udělala dobře. Už jsem to psychycky nedávala v takovém vztahu. Je mi teď líp, i když se z toho budu dostávat nějakou dobu, protože 7 let je 7 let a přes naše rozpory co se týče založení rodiny, to byl jinak krásný vztah plý lásky.
Bohužel mám takovou povahu, že po rozchodu vždy potřebuji minimálně rok, než jsem schopná mít další vztah. Navíc nehledám převozníka ani náplast na bolístku. To by zřejmě stejně nebyl vztah založený na zdravých základech a byl by odsouzen k nezdaru. Navíc nejsem typ co by vyhledával pouze sex, ani toho nejsem schopná.
Mojí prioritou je už několik let založení rodiny. Být máma. Finančně jsem zajištěná. Mentálně i psychicky ready. V budoucnu budu schopná vztahu a lásce ani vztahu nejsem uzavřená. Dítě by určitě nevyrůstalo pouze se mnou, ale časem by prostě mělo i tátu..
Nicméně v mé momentální situaci si uvědomuju že už mám jen pár plodných let. Málo časo na zahojeni po rozchodu a nalezení nového partnera se kterým bych po roce dvou založila rodinu...
Takže uvažuji o umělém oplodnění. Ojet týpka na jednu noc v době ovulace, to fakt nechci. Takže vidím jako jediné východisko umělé oplodnění. To je ale v ČR single ženám nedostupné pokud vím.
Nevíte jak takovou situaci řešit? Ta situace mi příjde bezvýchodná a jsem z toho všeho ztracená...
Neznáte někoho kdo byl ve stejné situaci, případně je zde někdo kdo to má nebo měl podobně? Jak jste to nakonec vyřešily?
@morgan děkuji moc. To mi dodalo klidu.
Bohužel tam není psáno na které klinice si mohla vybrat ze spermobanky dárce, počítám že v ČR to nebylo?
Vůbec nevím, možná o tom mluvila i jinde, zkus pohledat. Já jen, že když jsem četla tvoje řádky, tak jsem si na ni hned vzpomněla. Držím palce 🍀
Moje sestra měla dost podobný příběh. S manželem se rozvedla v 32 letech. Taky vždy byla taková, že si minimálně rok lízala rány a jen tak do nějakého vztahu nešla...no a teď, světě div se, si našla nového partnera 2 měsíce po rozchodu. Prostě hned věděla, že to je ten pravý. Oba věděli, že na dítě tolik času není, takže do něj šli po roce vztahu. Teď jsou spolu už 6 let a mají dvě.
Jen tím chci říct, že občas se cítí člověk zoufale, ale je dobré to nevzdávat, protože může být líp. 🍀
Kdysi jsme přes sociální síť vytvořily partu 5 holek s podobným osudem, všem nám bylo 29+ a všechny jsme měly chlapa, co nechtěl děti. Všechny vztahy se nám časem rozpadly. Všechny jsme to řešily hledáním nového partnera a všechny jsme našly (já asi jako nejmladší ve 34, nejstarší z nás ve 38). Všechny máme dnes vlastní děti.
Odpověď na otázku to není, jen povzbuzení, držím palce.
Muzes jet do Belgie, tady to neni problem. Drzim palce.
Známá to mela.podobne. partner nechtel dite (s ní, do pul roka po rozchodu si nasel jinou a zbouchnul ji), rány si odjela lízat do zahraničí. Pak sr vrátipa, našla si partnera a dlouho jí mešlo otehotnet, teď ji je 44 a po xtem ivf čeká miminko 😊
Holky děkuju moc za povzbuzení 🥰
Zakladatelko, chápu tvé současné rozpoložení, nicméně nevytvářej na sebe zbytečný tlak. Jsi čerstvě po rozchodu, ten bolí, v momenty citových propadů lidé nedělají nejlepší rozhodnutí. Dej si aspoň pár měsíců čas - dělej zatím, co je ti příjemné a aspoň na chvíli vypusť řešení dítěte. Užij si čas, který máš jen pro sebe, je možné že to bude na dlouhou dobu naposledy. Teď zpětně si říkám, že jsem si měla svého (někdejšího) singl života více vážit a užívat si tolik volného času, který mi teď jakožto mamince chybí.
@alice345 ahoj, já vím jak to myslíš...ale já, která jsem byla vždycky akční člověk se spousty koníčků, tak už jsem opravdu ve fázi, kdy mě to přestává bavit. Člověk stárne a má potřebu předávat dál, mít v životě vyšší smysl, než jen bezmyšlenkovitě užívat. V takové fázi už jsem roky, čili toto téma už mám hodně rozleželé v hlavě a to rozhodnutí už jsem vnitřně udělala taky vlastně už tak přede dvěma lety. Navíc před tímto vztahem jsem se s expartnerem pokoušela dva roky (bylo mi 26-28 let) a nešlo to. Mám pcos. Čili opravdu cítím že není čas ztrácet čas, a to doslova...
Ale děkuju všem za podporu, jste skvělé. Moc si vážím, že mě tu nikdo neodsoudil.
Mám kamarádku, která to vyřešila trochu jinak, šla jako single do pěstounské péče s vidinou adopce. Dostala tuším několikaměsíční dítě, teď už je dítě předškolák a když jsem ji potkala naposled, čekal ji poslední soud. Byla ještě o pár let starší, věděla, že těch rozumných možností už moc není. Je moc spokojená.
Asi bych se nespoléhala jen na umělé oplodnění někde v cizině. Proces umělého oplodnění je náročný i psychicky a procházet tím sama musí být o to náročnější a ani IVF není záruka, že to vyjde na první pokus nebo další pokusy. A řešila bych to i tak, ok, je mi 36, tak ať se dostanu, co nejdřív po rozchodu z toho marasmu, najdu si terapeuta, kouče, opečuji se, aby se mi zahojily rány a pak si dala seznamku, zkusila speed date, zeptala se kamarádek, jestli neznají v okolí single muže, co by se rád seznámil, prostě bych rozhodila sítě a rozjela si možnost seznámení na více frontách.
https://tchiboblog.cz/rozhovor-zuzana-bergrova/