Bez přátel, úplně😶. Je na tom někdo stejně?

Já bych řekla, že se přátelství všeobecně moc přeceňuje. S věkem tak nějak přibývají starosti a už to nikdy nebude jako za "mlada". Více si udrží přátelství chlapi, asi protože neřeší blbosti 🙂

Já to mám taky tak. Přestěhovala jsem se za manželem.Nikoho jsem tady neznala.Ted mám pár známých ,ale kámošky bych je nenazývala.Posledni půlrok mám jednu takovou lepší známou ,ale nějaké velké přátelství na život a smrt z toho nebude....

Taky nikoho nemám. Je mi nepříjemný se vnucovat. Nebo mě to přijde jako vnucování. Občas s někým prohodím pár slov na hřišti. V práci mi přijde, že ty lidi jsou jinde (bezdětní). Nebo to s lidma prostě neumím 🤷🏼‍♀️
Odkud jsi?

Moc dobře ti rozumím.. celý život to mám stejně. Všichni jsou super kamarádi, než mají někoho jineho. Teď mám dva syny, se kterými jsem doma a hodně mě to trápí. Za ty čtyři roky, co mám děti, bych spočítala na prstech jedné ruky, kdy se mi někdo ozval... A mě uz přestalo bavit iniciovat kontakt a něco vymýšlet, když to stejně ve spoustě případů nevyšlo, že ale určitě příště, že by mě tak rádi viděli atd., Atd.... Ale teď zrovna toho mají moc.. přitom na sociálních sítích si veřejně domlouvají akce s jinými přáteli, dávají tam z nich fotky atd. A mně je to líto. Od doby, co jsem se před rokem přestala ozývat s návrhy setkání atd., jsem převážně sama , nikdo z mých "přátel" se neozval 😔 občas se vidím s někým s dětmi na hřišti, ale opravdové kamarádky a kamarády nemám už žádné 😔

Ahoj, ano, já to mám velice podobně. Přijde mi, že mám strašně moc známých, zdravím se snad s půlkou města, ale nikoho opravdu blízkého. Když bych chtěla zajít s někým na kávu nebo víno, tak prostě nemám vůbec nikoho, komu bych mohla napsat, kdo by se mnou šel. Mám 2 kamarádky ze střední, ale ty také bydlí daleko a naplánovat setkání je nadlidský výkon, vyjde nám to tak dvakrát do roka.
Kamarádi z dětství jsou někde úplně jinde, ty jsem neviděla roky, když jsem napsala, tak ani neodpověděli. Další trochu bližší kamarádka, co se se mnou dříve občas velmi výjimečně sešla (dalo by se spočítat na prstech jedný ruky kolikrát to bylo), už někdy před rokem přestala s tím, že je velmi zaneprázdněná a nestíhá. Přitom z facebooku vím, že na jiný kamarády si čas najde.
Kolegové z práce-opět mám stejný pocit, mezi sebou se (někteří, ne všichni) scházej a když jsem dala najevo, že bych příště šla docela ráda s nimi, tak že prý jo, že mi dají vědět. A samozřejmě nic, několikrát jsem je "načapala" v kavárně a mně neřekli, tak jsem se samozřejmě už nepřipomínala, ale zamrzí to.
Poslední dobou častěji než bych chtěla myslím na téma svatba (přítel se zatím k ničemu nemá) a v týhle souvislosti mě dokonce i napadlo, že jednak absolutně nevím, koho bych si vzala za svědka, protože prostě nemám žádnou blízkou kamarádku ani sourozence (to by mě docela zajímalo, jak jste tohle měly vy, co jste na tom jako já a autorka, kdo vám šel v tak důležitý moment za svědka?) a jednak že bych vůbec nemohla ani dělat žádnou rozlučku se svobodou, protože by mi tam nikdo nepřišel! 🙄
Jedné známé uspořádala kupa kamarádů tajnou oslavu narozenin, všechno připravili, zařídili, nachystali, ona nic netušila, pak byly dojatá, no krása. A já? Od doby, co jsem si smazala z facebooku datum narozenin, tak mi nepopřál jediný člověk! (vyjma rodiny a přítele) Někdy si připadám jako ten nejzbytečnější člověk.

@areh jsem z Jablonce nad Nisou a ty ?

@lamiaaa hele svatba proběhla na úřadě, rychlopodpisem a za svědky nám šli úřednice. Manžel svatbu chtěl ale já měla stejný problém 😶a bylo mi to trapný... Nakonec byl tak hodný, že se obešel beze klasické svatby. Jinak by mi bylo asi dost trapně

A jak máš starou holčičku? Taky pořád někoho uháním a nic 😅 Nechceš ve středu zajet do Liberce na trampolíny, já už se tam chystám s malou půl roku 😅 Ale tedy až tu příští středu, tuhle mám v práci školení 🙄

Vítej, jsem stejná, ale mně to vyhovuje. Nevím, kolik ti je, ale s odstupem času se v tvém životě vyselektuji lidi, uvidíš..🙂. Všechno, co se děje, má svůj smysl

Hele ja to vezmu z ty druhy strany. Teda- taky nemám moc přátel - ( zijeme v zahraničí tak je to ještě trochu složitější). Ale mame jednu rodinu se kterou se pratelime vic. A vždycky, resp 99% pripadu, se ozve ta druha rodina a něco zorganizuje. A není to proto, ze bych nějak na ne kaslala, ale prostě nejsem akcni. Nevymyslim veci. A jsem vzdycky hrozne vdecna kdyz s něčím prijdou, protože ja na to nemam ani energii ani buňky. I jsem jim to říkala a oni s tím tak nějak počítají : D ale není to tak ze bychom se videli kazdy tden tedy, vídáme se jednou za kvartál ( skoro doslova) protože mame tri deti, praci, vlastní rodiny a vlastni program. A celkem to stačí. Ale pointa - kdyz se lidi neozyvaji sami, tak to nemusi byt vzdycky tim, ze na tebe pecou nebo te nevidí rádi. Někteří můžou byt proste jezevci ;)

Ahoj, mám to podobně. Kdysi bylo víc času na různé akce atd, nyní jsme na rodičovské dovolené a těch akcí je min, co mě osobně až tak nevadí, ale... Taky se nějak pretrhaly vztahy s kamarádkami. Mám úzký okruh přátel, konkrétně jeden pár, který nám je nejblíž a který si kdykoli udělá čas když se chceme sejít, což je fajn. Jinak moje nejlepší kamarádka mě poslední dobou docela,, ignoruje,, furt nemá čas. Přitom byla a vlastně i je ještě na rodicaku (4 roky), ještě když byla doma a nechodila na brigádu, zak si toho času taky moc neudělala a teď co má brigádu, tak už vůbec ne. Většinou jsme já taco ji píše, ale už mě to taky nebaví. Občas jsme i ráda sama, se synem,ale i ty kamarádky mi občas chybí. Taky mě nebaví furt někomu psát atd a ten druhý se sotva sem tam ozve. Mám ale kamarádku, který semnou pracovala a má stejne starého chlapečka jako já 2 roky a stou se scházíme snad od narození kluků. Docházely jsme i na dětské cvičení a i když na cvičení nejdeme, tak se i tak stýkáme, je fajn.

My jsme se pred casem scuchly tady na Koniku s partou holek, co jsme si byly virtualne sympaticky, zalozily jsme si soukromou skupinku na whatsappu a uz skoro 10 let si spolu piseme 😀 ted, jak nam decka odrostly a chodime do prace, tak uz toho psani je cim dal tim min, ale ze zacatku jsme jely bomby 😅 jsme poskladane z ruznych koutu republiky i sveta. Obcas udelame hromadny sraz, kdo si je bliz, vida se casteji. Ty zacatky byly moc prima, hlavne proto, ze jsme mely po ruce vzdycky kamosku, i kdyz jsme byly nektere osamele. Ale doopravdicka hmatatelna kamoska je samozrejme lepsi ☺️
Mne zase chybi akcni kamoska do terenu. Bud jsou daleko, nebo vecne v praci, nebo nejsou vubec terenni. Znamych a kamaradu mame mraky, ale vzdycky nez se vybatoli, je pul dne pryc. My jsme cela rodina tryskomysi, zvladneme vyrazit na spontanni akci do 10 minut. Manzel je akcnak, s tim je to super, ale kdyz je v praci a ja chci nekoho naverbovat do lesa, na skaly, na kolo, apod., tak to se nejprve musi nasvacit, pak se sbalit, pak jeste pockat nez dopere pracka, nez dite udela bobek, atd 🙄😅 a mezitim se zatahne a je hnusne.
Ale ze mne se stal postupem casu spokojenej introvert, ktery si vystaci sam se sebou.

@exbordelar takhle jsme.byly úžasná termínová skupinka s datem narození mojí nejstarší.. Každý rok jsme jezdily na víkendové srazy někam do penzionu. Covid to zazdil 😪 Ve skupince to pomalu vymřelo a na sraz už nikdo nechce.

Mám to stejně...vždycky jsem to tak měla...šikana na základce, bez kamarádek, sport kámošky jen tam, ale tak nuceně, střední lepší, ale kámošky nezůstaly, VŠ relativně v poho, ale rozprchnuti po celé republice...Máme jednu jedinou kámošku, se kterou si ale jen voláme, vidíme se hrozně málo. Narozdíl od tebe mi to ale nevadí. Nemám moc čas na nic jiného než práci, děti, muže a domácnost, zatím. Volný čas nejradši trávím s mužem, je to zároveň můj nejlepší kamarád, takže nepotřebuju hledat nikoho někde jinde. Mám díky bohu zatím i velmi dobrý vztah se svými pubertálními dcerami, takže i s nimi mohu probírat různé věci. Nechybí mi to. Dokud byly děti malé a já nechodila do práce, občas jsem se s někým viděla, ale teď už vůbec.
Nejsme ani s mužem typy na hromadné velké akce nebo hromadné dovolené, neradi v tomto dělám kompromisy, neradi se přizpůsobujeme, takže nám nevadí jezdit a fungovat samostatně. Návštěvy k nám nechodí, ale to nám taky nevadí, holky to nemají rády, necítí se dobře, a ani já to nevyhledávám. Jsem solitér žijící se svojí rodinné bublině a jsem tak nejspokojenější.
Pokud ti to vadí, musíš asi dělat ty první kroky ty. A nebrat si to osobně. Já třeba půjdu na tyhle akce ráda, ale rozhodně to sama nevyvolám, protože mě vlastně nenapadne, že bych něco zorganizovat mohla, protože to nepotřebuju a nechybí mi to.

Já mám plný mobil čísel na přátele, kamarády a známé....a ve skutečnosti jsem sama. Věřím ti to zakladatelko a asi vím, jak ti je a jak se cítíš. Já nemám ani manžela, "jen" to dítko, jsem za něj neskutečně šťastná, děkuju každý den, že ho mám,....ale.... děťátko mi nenahradí kontakt s dospělým, pohled, reakce, podporu, vyslechnutí,..... dospělého člověka
Přeju, ať se vše v lepší obrátí.... tobě i mně 🍀

Mám to trosku naopak, ale chápu tě… mám nejlepší kamarádku 12 let, 9ti letou dceru a zase jsem 8 let bez partnera, okolo mne jen sami zadání, ženatí nebo si to chce jen nezávazně užit.. dříve jsem šla ze vztahu do vztahu a byla sama možná tak 14 dni, za to jsem ale mela samé rádoby kamarádky, které byly falešné.. pak jsem narazila na tuto a je to konečně to prave… jen zase vymizeli ti chlapi… přijde mi, jakoby mi vesmír říkal, ze nemohu mít vše..

Jsem na to podobně. Po VŠ se všichni rozprchli. Hodně taky udělá svoje skupinky bezdětní vs. ti co mají děti. No a najednou jsem ráda, že mám 4 dobré kamarádky, ale je také znát, že se vídáme méně, i když bych se vídala klidně častěji🙂 Taky se mi stalo, že dobrá kamarádka se najednou otočila zády, protože si našla po letech chlapa. Hodného chlapa sem jí moc přála, ale úplně mě odstřihla, že najednou nemá čas vůbec.. Nemám ani manžela, takže se synem zatím "válčíme" sami.

Ještě napíšu k těm kamarádkám. Měla jsem jednu asi 6 let. Bylo nám spolu fajn. Druhé dítko porodila půl roku po mém prvorozeném (a i posledním). Vše bylo ok, i děti se měly rády a hrály si spolu, chodili jsme na procházky, na hřiště, na výlety... až do doby, kdy děti spolu začaly chodit do školky. Asi po půl roce kamarádky holčička si našla kamarádku a můj syn zůstal sám. Skamaradily se i ty dvě maminky, pořádají společně holčičí chvilky, hlídají si děti navzájem, jezdí po výletech, atd...a my jsme se synem zůstali "sami", nám už neřeknou, jen se to dozvídám od holčiček ve školce, když se pochlubi

Já měla kamarádky a aktivni síť jen na MD/RD pak už na to nebyl čas. Já bývám v práci do 17:30-18:00. Ostatní kámošky si udělaly druhý nebo pokrátily úvazek a už se nepotkáme. 😂 Bohužel ani o víkendu, to chtěj bejt s chlapama.

Taky jsem solitér a nemám kamarádky(nikdy jsem jich moc neměla), z kamarádek se staly spíš známé, co se vídáme tak jednou dvakrát do roka (myslím na delší dobu třeba někde posedět, potkáme se třeba ve městě, na ulici, tak na rychlíka splknem a jdeme si každá po svým). Hodně s kamarádstvím zamával cogud, s hodně lidma jsme omezili kontakt natolik, že jsme zjistili, že si vůbec nechybíme a vzájemné kamarádství bylo spíš ze zvyku.
Taky to kolikrát bylo, že když jsem se neozvala já, neozval se nikdo, časem to člověka přestane vadit uhánět. No taky dětmi a rodinou je to prostě jiné jak na škole, na vejšce, za svobodna...já se hodně "kamarádila" na MD, to jsem měla potřebu s někým podobným ty radosti a strasti sdílet, s někým jiným hák dětmi a chlapem Teď svůj "sociální pohár" si naplním v práci s kolegy a už nemám tolik potřebu se socializovaná mimo.

Já to tak měla taky od zakladky vždycky jednu max dvě kamarádky, když sem si už myslela ze je to opravdova kamarádka přišla nějaká zrada a zase sem byla na začátku. Od doby co mam partnera tohle neresim mam dvě kamarádky se kterými si napisu co nového jak se mají tot vše. Jinak nic a upřímně mi to nechybí, mam jiné priority než řešit jestli si mě někdo váží jako kamarádky nebo mě bude pomlouvat za zády. Teď sem se začala dost bavit s holčičkou co má o dva měsíce staršího prcka než my. Chlapi si taky sedí jdeme spolu na hřiště nebo do parku pořádáme grilovacku kde je pozvem a pořad je o čem povídat. Shodou okolnosti je na tom hoooodne podobne jako já, řekly sme si ze ani jedna už nemáme 15 aby sme řešili nějaké bff nebo tak něco ale ze našemu přátelství dáme šanci, třeba z nás budou ty Dobre kamarádky a třeba se to rozplynul. Uvidíme, každopádně nezoufej, třeba ta kamarádka někde celá taky zklamaná ze vsech předchozích kamarádek..

Chápu, bolí to.
Když se to stane mezi kamarády tak je to smutné , ale smutnější je to v rodině.

Až se narodí druhé tak nebudeš mít už tolik času něco podnikat .Povyrostou děti ,pak si třeba najdeš nějakou kámošku ,ono to chce asi všechno svůj čas,není zapotřebí se někomu klanět ,ať si najde na tebe čas.Uživej si to s rodinou .

Mám to stejně, šikana na ZŠ, ze základky mi zůstala jedna kamarádka, která se tak nějak pretavila jen ve známou, ze střední nikdo, VŠ studuji dálkově, z práce mam dvě lepší známé, několikrát týdně si napíšeme, vetsinou srandičky, 2x do roka se vidíme (jsem na RD s 2. dítětem). Občas mám pocit, že mi z čela roste 3. ruka nebo co. Před dvema lety jsme se prestehovali do nového bytu v malé bytovce, za 2 mesice po nás se sem prestehovala další mladá rodina. Vedle ve vchode bydli taky jedna mladá rodina. Ty dvě ani nevím jak se skamaradily, navštěvují se a ja si s oběma doted vykam. Jsem nejmladší, tak nemohu nabídnout tykání... I kdyz ja mam dceru, která je o rok starší nez dcera jedné rodiny a o pul roku mladsiho syna nez je syn druhé rodiny. A stejně na ocet jsem zbyla já. Nemam ve zvyku se nekomu vnucovat, vtirat. Občas me to zamrzí, ale uz jsem si za ty roky zvykla. Možná ze uz nějaká dobrá kamarádka by mi narusovala ten muj, co se týče přátel, samotarsky zpusob života.

Našla jsem kamarádky až když začal syn chodit do školky - pár maminek jeho spolužáků. K tomu jednu kolegyni, kterou jsem také poznala až když jsem nastoupila do práce po rodičáku.. Měla jsem pár kamarádek po škole, ale asi to nebyly úplně ty pravé, mateřství nás rozdělilo. Bohužel i s jednou nejlepší, šla mi dokonce za svědka.
Všechno jednou přijde, neboj. ❤️

Ty vado, nepsala jsem to já ve spánku? Mám to úplně, ale úplně stejně 🥺🥲 odkud jsi?

Mám to úplně stejně.... už jsem si zvykla....

Taky jsem sama. Mám sice manžela, ten je fajn, ale často bývá taky pryč a má i své zájmy. Já mám ještě introvertní povahu a jen tak si někoho nepustím k tělu. Přitom si sama o sobě myslím, že pro někoho druhého bych byla skvělá kamarádka. Pracuju v ženském kolektivu, kde jedna pomlouvá druhou za zády a je to občas peklo. V práci se tak všeobecně bavím s každým, ale nemám blízkého člověka, nikdo neřekne pojď
se mnou třeba na kafe. Nevím, co dělám blbě.