Autista a další dítě?

@theatimma znám dvě rodiny, kde je první dítě autista a druhé "normální". Je to přesně naopak, nemají čas na to menší, protože tomu nic není, to se o sebe postará. V jedné autista 8let, brácha 2roky, starší mu bere hračky, pere se s ním, vrčí na něj, žárlí. Takže je už agresivní i ten mladší, protože si hájí svůj přístup k mámě. Jediné, kdy mají na prcka čas je, když je starší ve škole. Pak má paní čas na hraní a mazleni, jakmile se vrátí větší a menší by chtěl k mámě, tak uz je zle. Se starším musí chodit spát manžel, aby ho uspal a vnoci hlídal, aby nešel na mladšího. Takže vše kolem domácnosti a uspavani prcka je na pani. Starší vstává v 5, nejde udržet potichu, takže budí všechny. Jako mazec. V druhé rodině je rodina rozdělena, starší autista 15 pořád s tátou, kolo, fitko, les, aby se utahal a byl v klidu, mladší dcera 12 sama s mamou. Společný program nejde, protože zensky klukovi fyzicky nestačí a on odmítá jet nebo cokoli delat jen tak. Zase s nim vstává rano tata strašně brzy a uz jdou cvicit, ještě před prací a školou,aby tam kluk vydržel relativně v klidu. V obou rodinách je to na úkor partnerského vztahu a rodiče mají obavy, co s dětmi bude, až oni budou stáří, protoze vztah mezi sourozenci je naprd, tak nemaji jistotu, zda se ty mladší postarají.

Před mateřskou jsem pracovala ve třídě pro autisty a měli jsme tam dva kluky sourozence asi 1r od sebe a mazec, nepřála bych to nikomu. Matka se jim musí plně věnovat. Pak holčičku, která má starší sestru bez autismu.

Jak to tak čtu, tak vidím že je to člověk od člověka 🤷🏻‍♀️ ale děkuji všem za zprávy 🙏🙂

@theatimma Nejstarší má PAS, jeho mladší sourozenci ne (ne že by neměli své jiné mouchy 🙂). Ale já chtěla vždycky hodně dětí. Pak při třetím už bylo jasné, že víc nezvládnu, takže jsme skončili na tomhle počtu. A někdy je to meganáročné. Ale ani tak svého rozhodnutí nelituju. Ovšem mít dvě děti s PAS, tak už do třetího teda nejdu.

@verdos Malý má právě zatím dg PAS +lehká MR. Ale je zlatíčko strašně kontaktní, mazlí se, směje se, šikovný na skládání puzzle, barvy, podle logopedky ke které chodíme je to,, nejsikovnejsi,, a nejklidnejsi dítě co tam měla.

Starší má vývojovou disfazii a podezření na pas. Je na mě hodně závislý, ale třeba nevyžaduje pravidelnost a má minimum rituálů. Mladší brácha mu hodně pomohl. Jediné, kde vidím problem, je uspávání, kdy chtějí oba mě a zároveň mladší se starším neusne.

Bratr má syna autistu a ještě je hluchý, je mu 8, druhemu jsou 4. Myslím, že hodně záleží na tom, jak velkou péči autista vyžaduje. Synovec chodí normálně do školy, do družiny, na kroužky. Myslím, že tady ještě víc platí, že sourozenec je to nejlepší, co dítě může mít. Ale na druhou stranu je pravda, že pro rodiče je to náročné a ne každé manželství to ustojí.

@theatimma tak kazdy autik je jiny, takze ten rozptyl zkusenosti je velky. K nasemu (NF, nemluvici) mame 2 mladsi sourozence a je to super. Nemenila bych. I kdyz je to obcas “prča”. S tim autidlem v zadech i bezne problemy typu “obdobi vzdoru” u mladsiho nabyvaji dalsi dimenzi. Kdyz se ti zacne desetiletak vztekat paralelne s triletakem ... 🤣 Rozhodne tu neni nuda. 🤣

@barmil
Ja nechapu proc nekdo ceka od zdraveho soirozence,ze se postara o toho nemocneho?Vzdyt ma taky pravo na svuj zivot.

@zelenaesmolda protoze rodina? 😉 nikdo nerika, ze si ho maji v dospelosti nastehovat domu. Ale i ja doufam, ze hodi oko aby neskoncil pod mostem. Stejne jako mezi sebou.
Ja se pokudim vsechno zabezpecit co nejlip, ale nikdy nevis. Je to hrozne, ale nejlepsi by bylo ho prezit. Pokud ne, doufam, ze ho zbytek rodiny “zkontroluje”.

@marge_s
Tak pokud se o sebe nedokaze sam postarat tak si ho asi sourozenec bude muset vzit domu ne?Nebo ho umistit do chraneneho bydleni ci stacionare coz uz moc starani se neni.

@zelenaesmolda doufam v chranene bydleni, opatrovatelku nebo neco podobneho. Ale porad musis mit nekoho za sebou, aby ho nepodfoukl, neokradl, nezneuzival. Nekdo, kdo se pripadne postara o papiry apod.
Nekoho, koho bude mit na blizku, kdo tem pecujicim rekne co ma rad apod

@marge_s
Tak to jo.Ja v tom prvnim prispevku myslela spis,ze nekteri rodice cekaji,ze zdravy sourozenec si nastehuje toho druheho domu a podridi mu zivot.Tohle nepochopim.

@zelenaesmolda je fakt, ze si to muze kazdy predstavovat jinak 🤔 jen, ze “postarat se” nemusi znamenat “nevdas se, budes se starat o brachu” 🙂
Btw planovat muzem, ale jak to dopadne je ve hvezdach 🤷🏾‍♂️

Koukám, že se tu diskuze ubrala jiným směrem a byla bych ráda (chápu, že se diskutuje) ale aby se konverzace vedla k tématu na které jsem se ptala. Mám 4 leteho syna a taková diskuze je myslím předčasná. Děkuji 🙏

Z pozice člověka, který s dětma s PAS pracuje bych doporučovala ještě jedno děťátko pořídit. Ale byla bych hodně opatrná v případě, že máte v rodině už nějaké genetické predispozice.

@martiina_k syn je jediný, nikoho v rodině nemáme.

@theatimma nemusí to být přímo člověk s autismem, ale pokud jsou v rodině poruchy učení - dyslexie, dysgrafie, nebo "podivínský", samotářský děda třeba... nebo dítě s vývojovou dysfázií, ADHD apod.

@theatimma promin 🙂 nicmene, nemyslim si, ze by bylo spatne premyslet i do budoucna, kor u nasich deti. Zvazit vsechna pro a proti v sirsim kontextu. Nerozhodovat se jen podle momentalni situace - kdyz to zjednodusim: to bychom my treba dalsi nemeli, protoze se potykame s poblemovym chovanim-prehnanymi reakcemi na plac a to je teda s miminem nekdy velky toco :D apod. (Za me teda ve finale prevazuji pozitiva)

Dcera měla čerstvě pět, když se narodil syn. Měla jsem obavy, už i z těhotenství, ale všechno proběhlo v pořádku. Žádné žárlivé scény, naopak radost z parťáka. Ačkoli dcera má PAS, syn je v pořádku, dobře se doplňují, syn se rád učí, umí abecedu, počítat do deseti, učí se spolu. A absolutně se příchodem sourozence přirozeně vyplynuly ze situací dovednosti jako dělit se.

@marge_s děkuji , chápu to🙏 Jen se snažím zatím na tohle nemyslet. Vím, že to přijde ale zatím je čas 🙂

Všem děkuji za odpovědi a zkušenosti 👌🙏 Ještě bych se Vás chtěla zeptat.. Měli jste některá pocit,, viny,, z toho že se budete věnovat novorozenci a nebudete mít tolik času na staršího? Abych to rozvedla, teď se všechen můj čas směřuje na aktivity s ním, hraní, vzdělávání apod (logopedie, SPC, školka apod) tisknu, laminuju různé pexesa, pracovní listy (nejvetsiXnejmensi apod) Snažím se pro něj dělat maximum

@theatimma mohu-li jeste za sebe: ano, mela, casto. Teda ne snad viny - protoze to neni nic, co bych zavinila, spis, ze me to nekdy mrzi. Asi by bylo divny, kdyby to tak nebylo.

Taky se ta situace v case meni, na to je mozna dobre myslet, protoze postupem casu prijdou na radu nejake ty instituce (i kdyz ja stale koketuju s domacim vzdelavanim) a pak muzes tu pozornost lepe rozdelit. U nas je to treba tak, ze autidlu je deset, mladsi sedm, nejmensimu tri a pul - nejmensi je emocionalne na urovni autika" tak si rozumi, svorne se mlati po hlave o auticko :D , mladsi je akademicky na urovni autika, takze mame distancku vlastne dohromady- oba se uci cist a psat. Nebo mu dcera pripravuje ruzne ukoly a tak. Takze to ma zase jin prinosy. Asi cas ukaze, jestli to byla dobra volba, ja verim, ze ano.

Že si nemůžu se starším sednout k nějakému "učení" mě mrzí docela často. Mladšímu budou brzy dva, je to raubíř, co neposedí a vše chce dělat s námi. Starší má velký problem úkoly dokončovat, takže systematicky pracovat jde opravdu jen když mladší spí. Na druhou stranu si myslím, že naučit se věci jako "teď si s tebou nemůžu hrát (uspavam bráchu)" a "domů musíš dojít, neunesu tě (nesu bráchu)", je pro život nakonec důležitější, než poznat velké od malého.

Pocity viny nemám a asi jsem v tomto neměla. Snažíme se dětem věnovat aktuálně dle potřeb, každý čas, jak nejlépe umíme. Mají i tatínka, babičky, dědečky a ostatní příbuzenstvo. Většinu aktivit i tak dělají spolu. Zvládli jsme i online výuku dcery. Pokud se jedná o nějaký boj, tak spíš o to, že je to takový maraton...

@martiina_k Já nevím, mně přijde, že nějaké dys, podivínské chování, ADHD apod. jsou teď snad už v každé rodině... To už by se člověk fakt potom strachoval si ty děti pořídit, že něco bude...

@theatimma Já myslím, že tím spíše bude sourozenec přínosem... chápu tu potřebu věnovat se dítěti na maximum, ale mělo by to mít své hranice (a to vždy). Třeba i přenesením povinnosti na chvíli na někoho jiného... Nebo na instituci, není-li zbytí. Další dítko na sebe bude přirozeně strhávat pozornost, přinese zase jiné starosti i radosti.
Já jsem pocit viny s ohledem na péči o děti nikdy necítila. Každému se snažím, co to jde, jak to jde, každý potřeboval a potřebuje něco, nenutí mě to být jen v té problematice PAS, myslím, že bych z toho jednoho krásného dne zcvokla. Pravda, ne, že by toto nebylo pro mě také náročné, ale je to mnohem příjemnější, zábavnější (čti rozmanitější) způsob cvoknutí :D.

@marge_s Domácí vzdělávání můžu jen doporučit, pokud na to člověk má podmínky...