3 děti a víc. Máte ještě vlastní život?

Ahojte, já mám děti Teda dvě, 9let a teď 8mesicu.... Co vam budu povídat, starší to už je na pohodu, samostatný, akorát vozim na tréninky a učíme se do školy a teď to mimino do toho, který pořád řve, je neodlozitelny a potřebuje mě v podstatě pořád, takže starší je bohužel na druhé koleji, což mě mrzí,a taky mě někdy prostě potřebuje. Už jsem měla zajety život, práci, koníčky a teď zas nedělám nic, jsem prikovana doma na zemi, mimi ještě nesedí ani neleze, tak jsme Furt na zemi, furt na ruce, já upatlana, umastena, nevyspala, tuny halenek a šatů z práce mi visí ve skříni a ještě hoooodne dlouho asi budou. Jako člověk ví, že se to s mimi zmeni, ale že až takhle moc, asi je to i věkem, je mi 38 a všechno mě nějak zmaha, u prvního mimi to nebylo tak náročné. Přijde mi teď, že hrozně chci, aby to mimi už vyrostlo, abych mohla fungovat i sama se sebou a aby už chodil, prtz jsem 8mesicu doma a nikde jsme nebyli, prtz covid a stejně pořád všude řve

Moje třetí nejmladší bude mít v lednu dva roky a jsem fakt ráda, že tohle období totálně nesoběstačných dětí bude pomalu končit. Ted jsem fakt matka na 10000% i k mé nelibosti. Hlídání téměř žádné. Muž jezdí domů z práce až v podvečer a pak jsem tak unavená, že nemám na nic náladu.
Ted jsem si zařídila dlouhodobou víkendovou brigádu a od toho si slibuji paradoxně víc času na sebe.

@levandulovy_caj já už chci taky, aby měl dva roky 🤦tohle miminovsky období je pro mě peklo a ocistec a strašně mě to nebaví 🤷

Ja jsem ted temer 4 roky matka na plny uvazek, mam 3 deti, nemladsi je novorozenec 😊 chteli jsme je rychle po sobe, at je toto obdobi co nejkratsi, vsechny deti jsou nesamostatne ve stejnou dobu, coz je narocne, ale zaroven se to odbude naraz 😄 potom se budeme a manzelem realizovat (spolecne s detmi) - uz planujeme dovolene, vylety atd. Pro me je nejvic omezujici obdobi tehotenstvi, ktere uz mam za sebou a to jsem rada 😄

Mám dcerku 7 let, synka 4 roky a za 7 týdnů očekáváme další holčičku. Hlídání nemáme vůbec žádné. Manžel Slovák, takže jeho rodina je 600 km daleko a moje mamča toho času taky nemá moc. Když jdu já někam večer tak hlídá manžel a naopak, jezdíme na večeře s dětma, výlety....nikdy jsem neměla pocit že sami sebe okrádáme o život, chce si to přizpůsobit...nechodíme sice do kina, ale z toho bych opravdu vědu nedělala. Kdyz má manžel dovču a děti jsou ve školce tak jdeme na oběd, projít se, nebo když jsou děti na kroužkách tak máme čas na sebe....jsem máma na 💯 , ale vždy si udělám čas na sebe....manžel chodí domu navečer, ale dělá si čas na nás i na sebe....chce si to udělat pěkný rozvrh a pak to jde samo 🙂

Já tři děti nemám, ale chtěla jsem je mít. Skončili jsme ale u dvou a především z důvodů, které ty popisuješ. Jak děti povyrostly a já se vrátila do práce, úplně jsem rozkvetla. Začala jsem se zase o sebe starat, zajímat se o módu, hodně sportovat, s manželem mnohem víc vyrážíme samy ven a bez výčitek i na krátké dovolené a i když jsme s dětmi, už je s nimi zase úplně jiná zábava, můžeme koukat na filmy, které baví i nás, lyžovat, chodit na tůry, na kola. Takže jsme se celkem beze slov oba shodli, že už to takhle má zůstat.... Manžel je dost pracovně vytížen, takže toho mám na starost opravdu hodně a je mi naprosto jasné, že kdyby bylo třetí, už bych přesně byla jen matka , nejen na mateřské, ale i do budoucna, škola, kroužky, nemoce., urvaná ze všeho a vydechla bych si možná v 50. Kdybychom měli to třetí hned, asi by mi to nepřišlo, ale teď už si neumím představit, vrátit se zase domů a tři roky tlačit kočár a mít věčně na triku fleky od vyblité mrkve 😀

Já mám 4 děti (7, 5, 4, 3 měsíce) a beru to tak, že dělám prostě tu nejdůležitější "práci" na světě - vychovávám budoucí generaci, která bude ovlivnovat tenhle svět. Takže jo, na čas odsunu to, co bych třeba chtěla, jako vylézt na Kilimanžáro, nebo vidět polární záři. Je fakt, že si klidně týden nestihnu oholit nohy, řasenku mám jednu a prošlou, s většinou starých známých jsem ztratila kontakt, a občas mi to leze na mozek, ale je to všechno dočasný, a ty výsledky, který vidím mi říkají, že to stojí za to. Taky jsem si spoustu svých snů a ambicí naplnila před rodičovstvím, tak proto asi nemám pocit, že bych o něco přicházela. A i kdyby se něco objevilo, tak až děti odrostou, bude na to zase čas...

@ladymaky soucítím. Naštěstí všechno je jen období, která má svůj konec🙂
Na rovinu už bych se nechtěla vrátit do mimi období. Těším se až budou holky větší parťačky🙂

Tak ono záleží i na osobním nastavení. Mně třeba nevadí, že ve školství neudělám kariéru 😃😃 Být doma mi vyhovuje. Ale to neznamená, že nemám svůj život. Máme dvě děti svoje - 10 a 11. Pak dvě v pěstounské péči - skoro 5 a 2. Ty jsou náročnější, nejsou úplně v pořádku, takže lékaři, logopedie..., k tomu pravidelné kontakty s bio rodinou, soudy, kontroly z odspodu, povinné vzdělávání. Za osm týdnů mám termín porodu. Máme hospodářství včetně zvířat, zbývá i trochu času na koníčky. Jen tu práci bych tam už asi nenacpala 🤣 Byly doby, kdy muž nebyl třeba půl roku doma, bylo to náročný, ale šlo to. Neměnila bych, jsem spokojená 😊

Mám tři, a nemyslím,že bych nebyla nic jiného než matka. Klukům je 11,9 a necelé 3 roky. Dětství starších jsem si užila ( ač jsem se v té době rozváděla), byli docela nároční, často nemocní,ale vzpomínám na to ráda. Pak jsem se na dva roky šla realizovat do práce,zažít zas posun,něco nového..A pak jsem se i těšila na poslední RD. Ještě budu s malým necelý rok a pomalu už se chystám na návrat do pracovního procesu. Zas to bude změna. Je fakt,že na své koníčky, přátele,i na čas pro sebe máme s manželem málo času, a musíme hodně věcí organizovat, plánovat. Je potřeba nezapomínat na sebe, ani na vztah.

@ladymaky je to těžké někdy. Já měla dva školáky, 1 a 2 třída,když se narodil nejmladší. Když měl rok přišel lockdown a distanční výuka. No poslední RD jsem si představovala jinak.
Ale venku mi nic neutíkalo, naopak jsem věděla ( a je to tak, malému už budou tři), že to uteče rychle a je to naposledy. Neměla jsem velké požadavky, představy..se staršími pomáhá manžel a babička, nejsem na ně sama. Ale já v podstatě nevím co to je mít jen jedno dítě a věnovat mu veškerou pozornost. Starší jsou od sebe o 22 měsíců. A to,že malému už budou tři,mi nepřijde o nic lepší nebo snazší,než když byl miminko. Je teď dost únavný.

Máme 10leté, 8leté a 2leté dítě, v listopadu se narodí čtvrté 🙂.
Během dětí jsem vystudovala dvě vysoké školy, začala pracovat a vlastně nepřestala ani po narození třetího. Je to o tom, jak si to člověk nastaví.
Starší jsou už samozřejmě samostatní, byť tam zase toho času hodně spolkne jejich sportování, tréninky, zápasy atd.
I s prací a jejich zájmy, mám ale čas i na svoje koníčky 🙂. Máme hlídání, pokud potřebujeme, se všemi dětmi odmalička cestujeme (a když povyrostou, tak občas i bez nich 😀) a oni se mají navzájem 🙂 Pro nejmladšího není vůbec problém, když je večer přijde někdo pohlídat, protože tu má velkou ségru a bráchu.........ono časem se s dětmi žije jinak, než když máš jedno malé dítě, které vlastně má jen tebe a tátu.

Když se mi narodilo první miminko, ten pocit zodpovědnosti měl sílu jako blázen. S každým dalším to ale bylo více v klidu 😀

My ale chtěli velkou rodinu. Kdybych měla kupříkladu jen jedno dítě, měla bych už pro sebe všechen čas světa - ale doma ticho a za pár let třeba už i prázdno 🙂

Mám 3, ale to poslední s odstupem 6 let. Čas na svoje koníčky jsem si vždycky trochu našla, udělala jsem dětem režim, chodily v 8 spát, večery byly moje. Vždy jsem i trošku pracovala, buď něco málo v oboru, nebo jsem se přiživovala svým koníčkem. Hlídání nemáme vůbec, ale muž je schopný a čas s dětmi trávil taky a rád. Nejhnusnější byla distanční výuka, kdy jsem chvílema počtu dětí litovala, musela jsem z domu sama pracovat, takže já denně dopoledne u PC, dětem trochu organizvat a hlídat připojení, úkoly, nevím, kdo jako měl pro všechny vařit, odpoledne a večer jsem opět pracovala, starší měli úkolů hromadu, ale do práce se jim samozřejmě moc nechtělo. Byla jsem psychicky úplně na dně, ani jsme neměli doma místo, kam se všichni zavřít, ani dostatečný počet počítačů... Nebudu nalhávat, že mě nikdy nenapadlo, že "nemám vlastní život", myslím, že v období kojení mi to tak některé dny připadalo, ale celkově jsem spokojená a fakt šťastná, že jsou děti zdravé a šikovné.

Máme plánovaně 4 děti ve věku 3-12 let. Matkou na plný úvazek jsem byla jen první 3 roky, od r. 2012 jsem i trošku OSVČ - pracovala jsem vždy 2 dopoledne v týdnu, teď když nejmladší chodí do školky, pracuji 4 dopoledne v týdnu. Nikdy mi nepřišlo, že bych neměla prostor na sebe a své koníčky - ale pravda, mé koníčky nevyžadují být mimo domov, takže mi stačí, když jsou děti večer kolem osmé hodiny v posteli. Rozhodně mám více prostoru a času, než maminka dvou dětí, která po rodičáku nastoupí na plný úvazek do zaměstnání. Přiznávám, někdy to náročné je, a hodně, ale všechno to krásné, co je s velkou rodinou spojené, a větší šance na pěkné stáří má u nás větší prioritu než vlastní pohodlí.

Tak snad to fakt časem bude lepší.
Já dělám taky VŠ, takže v pátek občas zmizím na celý den. To je hodně osvěžující. Pak mám jednu hodinu týdně na nějaký seberozvoj (učím se nové jazyky, hrát na něco...), práci jsem v červnu vzdala, hlídání bylo nespolehlivé, neochotné, unavené.
No ale na zahradu se stíhám tak maximálně koukat z okna, cestování je úplně mimo mísu (náš formát je roadtrip po severních zemích pod stanem), kamarády jsem nechala všechny moc daleko. A občas to na mě hodně padá.
První dítě ve 28, druhé bude snad v 31, takže to třetí by muselo být buď hned nebo vůbec.
(šťastné stáří si nepředstavují tak, že v důchodu živím VŠ studenta, takže ve 35 plodné okno dobrovolně ukončím).
Dík za vaši podporu, jste všechny skvělé.
Čekala jsem kamenování a místo toho jste mi ukázaly, že to fakt není lehké a není ani špatně do toho prostě nejít.

Měla jsem to asi podobně, vysnila jsem si tři dětičky a po dvou to balím. První bylo ještě relativně na pohodu, druhé neskutečně náročné neodložitelné miminko, se kterým se dá aspoň trochu něco udělat teď, když mu jsou tři. Hlídání nemáme v podstatě žádné, manžel je hodně pracovně vytížený, kamarádky daleko a já jsem prostě musela na pět let pohřbít vlastní život. A fakt nevím, jestli bych na to potřetí měla sílu.

Děti mám 2, dceru 5 let a syna 2 a půl roku a je to ficak jako blázen..hlídání nemame žádné, občas teda pohlídá někdo z rodiny starší dítě...zatím to bylo 3* na víkend..nebo obě když potřebujeme koupit například vánoční dárky nebo jdu k lékaři a manžel opravdu nemuže z prace. Jinak to latame sami. Děti jsou hodně náročné co se zdraví týče. Obě mají sníženou imunitu, což znamená, že nyní jsme doma už 7 týden..dcera měla po porodu ještě přetrženy sval na krku a 2 roky jsme cvičily Vojtovou. Do toho jsme neustále obíhali lékaře, měla jít i na operaci a v den plánované operace to vizita zrušila. Těhotenství u obou rizikové, leženi i v nemocnici. Oba potravinové a pylové alergie..syn je hyperaktivní a z něj jsem opravdu vyčerpaná..je mi 31, a často se ráno těším až bude večer a půjdou spát. Koníčky mám, hrozně ráda čtu, siju na stroji..ale nemám kdy..mladší kolikrát neusne dřív jak v 10 večer. Někdy si rikam, že by to bylo fajn mít zase miminko...ale je tam to veliké ALE, které převazuje všechno pro. Řekli jsme si s mužem, že tomu dáme čas do 35 let. To je pro mě takový strop, zda se nerozhodneme pro další. Ale zatím to vypadá tak, že se oba těšíme až mladší trošku povyroste a bude mít víc rozumu a my zažijeme i poklidné dny. Ale ikdyz je to neskutečně náročné, obě děti milují nadevše. Ale vím, že teď momentálně bych další dítě už psychicky nezvládla. Hrozně se těším až vypadnu někam do práce. Ikdyby na pár hodin a uklízet třeba záchody.

Chtěla jsem tři děti, ale nechtěla jsem s nimi být doma deset let. Takže je máme blízko u sebe a já budu doma tak dlouho, jako jiná žena se dvěma. Celou dobu, co jsem doma, studuji VŠ (pětiletý obor, takže jsem otěhotněla na začátku prváku a teď končím, nejstarší dcera má 4r, nejmenší 1,5r). Krom té školy jsem hlavně máma, nic moc jiného už s nimi nezvládnu, ale ta role mi nevadí, naopak.

Nechybí mi ani tak koníčky a práce, jako spíš čas jen pro mě s manželem, moc bychom ho potřebovali. Ale neměnili bychom 🙂

Necetla jsem ostatní komentáře.
Deti mam 3- 12, 5 a necele 2. Hlidani mame minimalni, manžel ke sve praci na hlavní pomer ve vedlejsim meste (6:30-16:00) jeste podnika, takze jezdi ciziny, papiruje, predava, vyzvedava, zařizuje. Mame barak, takze prace okolo milion, nejen na uklid. Nejmensi velmi narocny, nejstarsi uz zas prah puberty. Pro sebe mam velmi malo, az zadny cas. Kdyz to reknu hrozne, tak mam pocit ze muj zivot od posledniho porodu skoncil. Ale velkou vinu davam covidu a lockdownu. Dostala jsem se do deprese a jeste se poradne nezberchala. Měla jsem i perfektni nabidku brigady, 2x2 hodiny tydne, ale bohužel jsem nemela jak vyřešit deti..
Jeste dodam, ze tri jsem vzdy chtela, pri prvni chodila na brigady a vystudovala bakalare, byla jsem na ni sama. Do příchodu covidu jsem se v tom videla a fakt me to bavilo. Byla jsem mama kvocna

Zatím máme dvě (4 a 2 roky) a nepředpokládám, že se současný stav s dalším nějak výrazně změní. Skok byl z žádného na první. Svoboda mi v něčem chybí, ale děti bych za ni nevyměnila. Nějaký čas pro sebe ale obvykle mám díky babičce. Teď je to horší, když děti pořád marodí, ale to se nedá nic dělat. Když jsou zdravé, chodíme hodně ven, ledccos podnikáme společně, tak to omezení svobody ani moc nepociťuji. Naopak mi na RD vyhovuje, že si den zorganizuji, jak se mi zrovna hodí. Občas si představuji, až děti odrostou, co všechno budu moct konečně podniknout, ale zas vím, že ony mi pak budou hrozně chybět a mnohem víc, než ta svoboda. Takže si užívám, že jsou malé, ještě o mě mají zájem a nad tím, co bych všechno mohla a chtěla moc nehloubám. 😀

Asi dost záleží na podmínkách. Svagrova s hlidacimi babickami při dětech vystudovala VS a vlastně kontinuálně pracuje, já jsem 100% máma, protože hlidani nemám a v noci potrebuju spát, ne pracovat🙂, takže kromě pár narazovek jsem opravdu jen doma. Koníček udrzuju stale, i když občas je to narocne, když jakékoli hlídání padne jedine na manzela. Máme sdílený kalendar na Googlu a vše hlásím dopředu a doufám, že mu do toho na poslední chvíli něco neprijde. Občas bych si přála nemuset tolik řešit každou návštěvu u zubaře a zajít si ještě navíc třeba k fyzio bez toho, abych přemýšlela, jestli toho "volna" na úkor manzela nemám už moc. Ale mám děti brzo u sebe, takže tohle období brzy pomine a zase to bude jiné. Hlídání bych neměla s jedním dítětem stejně jako se třemi...

jasne ze nemas vlastni zivot. Uz nikdy. protoze o nekoho se chvilku starat nez si bude umet zavazat tkanicky, a upozadit na chvili svoje zajmy - to je prece ztrata vlastni identity. Jasny jak facka.

Klidně se tu veřejné přiznám, že 2 děti jsou pro mě maximum, ano, děti miluju, jsou pro mě vším, ale taky chci mít vlastní prostor, mít čas večer zajít na pivo, sednout si s knihou, vařit jiná jídla než rychlovky, jít s manželem ven atd.
Někdo by mohl namítnout, že si to neumím zorganizovat. No, to je těžký. Od rána se věnují malému, chodíme ven, nakoupit, na hřiště, pak rychle oběd, neustále mi visí na noze, vše chce dělat se mnou. Pak ho tedy uspím na 1 hodinu, jenže za tu dobu stihnu tak max pověsit prádlo, poklidit největší bordel, nádobí, udělat nějaké jídlo, pak kafe a je vzhůru.
Odpo se mu věnuje i tatínek, ale to zas musím dohlidnout na staršího, aby měl v pořádku úkoly, aktovku, taky je potřeba se mu věnovat, odvézt na kroužek, povídat si atd.
Pak večeře, vykoupat, dát spát, a máme skoro 22 hodin.
Takže ne, já už bych miminko nechtěla, z kluků už jsou celkem parťáci a vracet se znovu k plenám, porodu, těhotenství... Fakt ne.
Navíc peníze taky netiskneme, byt není nafukovací, chci mít kolem sebe prostor, ne se mačkat x lidí v 3+1, za rok mám jít do práce, tak si zase polepsime a bude třeba i to moře a nová koupelna 😁

@odula deset let mi nepřijde jako chvilka, ale jako docela podstatná část života. A péče určitě nekončí ani u vás tkaničkami.
Je to volba a je fajn, že jsi s tou svojí spokojená. Já to obdivuju, ale stejnou nejspíš mít nebudu. I proto, že na odstup mezi dětmi, jaký máš, už nemám čas.

@odula ještě jsem koukala, že máš ráda gaming, her jsem se právě musela vzdát jako první :/

@felixfelicis mám to úplně stejně. Moje volno je na úkor manžela a naopak...
Doktory si nechávám na zimu, kdy má muž víc volná, nebo si před objednáním zjišťuji, kdy má moje mamka směny 🤦 z jara bych chtěla dát Lulu do miniskolky na pár hodin týdně, tak snad budu mít volnější ruce. Tohle mě svazuje úplně nejvíc...🙄

@odula Je nejaky duvod pro tu jizlivost? Nebo jenom PMS?

@levandulovy_caj Já myslím, že už to bude jen horší🙂 Teď je to jenom o Stockholmu a o závislosti na manzelovi, ale nemám na RD žádné povinnosti...Uvolňovat se z práce s pevnou pracovní dobou kvůli svým doktorem, kvůli doktorem děti, řešit každou chvíli jejich nemoci...mno neřeším se na to. Světlo na konci tunelu vidím, teprve až budou moct být děti doma chvíli samy. Což je za dlouho 😀 Ale vybrala jsem si to sama, tak je třeba vydržet a bojovat😬🙂