2. těhotenství mě zaskočilo a teď nevím, co dál

Ahoj brisalku, já na tom byla dost vzdáleně, protože s manželem jsme v pohodě a syn je od malička zlatíčko, ale druhé dítě jsme plánovali až později, ale také se zadařilo a teď už mám za pár týdnů porod,
A musím říct, že ikdyž jsme v pohodě tak nás to dost oba zaskočilo, navíc jsem tou dobou dodělávala dálkově nástavbu a měla tři měsíce před maturitou což už samo o sobě s dítětem bylo těžké a když jsem si představila, že mi k tomu ještě bude špatně nebo že budu mít třeba opět rizikové těhotenství tak mi také nebylo dvakrát nejlépe. Manžel zase přemýšlel hlavně nad naší finační stránkou jestli dvě děti zvládneme.
No musím říct, že se mi občas chtělo i brečet, jenže potrat jsem si nedokázala představit.
Teď se na miminko moc těšíme, syna se na to také snažíme trošku připravit a už nám to příjde naprosto normální, že budeme čtyři a od té doby co víme, že to je holčička tak se těšíme dvojnásobek, že budeme mít páreček i když nám je jasné, že mít děti necelé dva roky od sebe asi nebude nejjednoduší tak dnes už víme, že to zvládneme 🙂

Ať už se rozhodneš jakkoliv přeji ti to nejlepší 🙂

Ahoj, tak já musím říct že Ti dost rozumím, my měli první miminko opravdu vymodlený, hrozný stres to byl, několikrát jsme prošli IVf a pak se zadařilo přirozeně... ale jak moc jsem to miminko chtěla, tak moc jsem si to pak "vyžrala" se vším všudy, strašně plakal, měl silnou žloutenku, ohromný potíže s bříškem až do půlroku, chodili jsme na rehábku, muž byl v šoku a naprosto nepomáhal, babičky nejsou, no byla jsem na kolaps 😔 a s mužem jsme měli veliký potíže, chodil domů pozdě nebo byl na služebce (ty už dneska nemá, ale do 7 v práci je skoro denně)
....
druhý dítě jsem vždycky chtěla, jak píšeš, byla jsem proti jedináčkům (jsem ze 4 dětí)... když bylo malýmu rok a půl tak jsem si jednoho dne řekla, že bych si uměla představit, že bych měla druhé dítě, už to začínalo být jednodušší se vším a i vztah s mužem se nakonec obnovil.... za 2 týdny jsem zjistila, že jsem těhotná 😅 (muž si tzv. dával pozor, riskli jsme to jednou a bylo).... byla jsem v šoku, ale moc ráda.... pochybnosti jsem neměla, takže v tom jsem v jiné situaci....
ale můžu Ti říct jak to bylo pak, těhu jsem vcelku zvládla s drakem za zády, po porodu jsme přežili díky babičce (na 2 měsíce se k nám nastěhovala).... na jednu stranu jsem strašně ráda, že to takhle neplánovaně vyšlo, je to ohromná úleva, když člověk bez potíží otěhotní, pro mě neskutečný pocit 🙂 ... na druhou stranu musím říct, že moje naděje ve kterých mě utvrzovalo okolí, že když je to holčička, že bude klidnější, se moc nenaplnily, takže první 4 měsíce jsme malou neustále nosili všichni a uklidňovali.... teď už jí bude 7 měsíců a je to o hodně lepší, i když do toho roka, roka a půl je to opravdu mazec, to už vím... ale člověk už to bere jinak, nemá čas se tím tak trápit a zabývat, malá třeba hrozně brečí ale když zrovna třeba Matýsek potřebuje otřít po WC, tak musí prostě počkat a totéž zase opačně, jen ta matka musí občas počítat do 300 😅 😅

je mi teda často smutno vzhledem ke staršímu synovi, budou mu 3 v lednu a je velice šikovný, ale má komplikovanější povahu a myslím, že ten poslední rok ho hodně zasáhnul, měla jsem na něj minimum času, i když někdy jsem se sebevíc snažila, tak to nešlo (malá půl noci často nespala, ve dne plakala šíleně kvůli bříšku, takže i když jsem třeba chtěla aspoň u koja číst nebo vyprávět pohádku, tak to prostě nešlo, neslyšeli jsme se :(...... naštěstí jsem aspoň našla soukr. školku, tam chodí 4 dopoledne za týden a tam se docela vyžije 🙂
připadá mi,že malej to nedává najevo, ale že to na něj má prostě velký vliv.... babička přiletí (žije v USA) zas až na jaře, takže je to náročný, dělám jen co je nutný a každej den večer se chválím, že jsem to dala, i když někdy je to teda brutus, když nebrečí mladší, tak dělá scény starší.....

na druhou stranu jsem ráda, že budou mít k sobě děti věkově blíž a že mám teď už skoro 7 měsíců za sebou 😎 ... musím říct, že s prvním to bylo tak náročný, že kdybych šla do práce a pak se měla znova rozhodovat, tak nevím nevím jestli by se mi třeba po 4 letech chtělo začínat znova od nuly 😨 😨

takže za mě: zvládnout se to dá, ale je to mazec.... naše děti mají občas dost spartánskou výchovu, ale díky tomu, že jsem malou přestala v noci už krmit a odpoledne mi spí zároveň (což bylo dost náročný je na ten režim dostat), tak to jakžtakž zvládám....

každopádně radím se nebát být někdy trošku tvrdší, já jsem kdysi měla únav. syndrom, takže mně to tehdy natvrdo řekla doktorka, že dítě kvete a já vypadám jak zombie (mně to tak nepřipadalo, malej po mně neustále něco tvrdě vyžadoval a já lítala jak blázen a ve stresu) .... u druhého dítěte jsem se už naučila, že je nutné se najíst, napít a dojít si na záchod, i kdyby hrom bil... často jsem v situaci kdy obě děti fňukají a řvou a já už fyzicky nemůžu, tak jednoho dám do ohrádky, druhýho do postýlky a letím na záchod, udělám si čaj a na pět minut si sednu a jím..... a všechno se snažím ignorovat, je to opravdu nutné....!!!!

se spaním radím přečíst si knížku Každé die'ta sa vie naučiť spať, Matýsek měl ohromný potíže se spaním a od té doby co jsme zavedli režim a řídili se tou knížkou, tak spí dobře... u Bellušky jsem to už taky zavedla a taky v pohodě...
ono když se pak narodí to miminko, tak to starší ať je sebevíc náročný tak se musí srovnat, buď se srovná samo už tím věkem nebo novou situací do určité míry a nebo prostě je na něj tlačeno ze všech stran...
a každý měsíc je hodně znát, u nás bylo velké zlepšení tak od 18 měsíců a teď tak od těch 2 let a 7 měsíců....

každopádně vidím, že jsi z Prahy, takže radím pohledat nějakou dopolední školičku, i kdyby to bylo jedno dopoledne za týden, tak od třeba roka a půl můžeš zkoušet.... malá se zabaví, za chvilu už bude víc potřebovat kolektiv a i vyžadovat program víc a víc a u nás to i hodně pomohlo s pravidly (uklízení hraček, mytí ruk, chození za ruku atd.).. 😉 😉

a ještě teda máte před sebou nějakých 8-9 měsíců, takže za tu dobu malá ještě dost vyspěje 😉
já musím říct, že třeba Matýsek mi při narození Bellušky připadal velkej... ale když se na to podívám dneska, tak se musím smát... hodně se toho naučil od tý doby, drobnosti, ale hodně pomůžou - např. už se nepočurává, umí chodit sám po schodech nahoru i dolů takže já seskakuju na metro po schodech s kočárem a on už to zvládá sám... umí líp vyjádřit svoje pocity, což pomůže, rozumí co znamená "za chvíli, zítra, až se probudím odpoledne" atd....
já jsem Matýska do 15 měsíců vnímala jako miminko, do 2 let jako víc samostatný a větší a od těch 2.5 let už to začíná být opravdu osobnost se vším všudy.....
fakt každej měsíc je hodně znát... však si představ jaká byla Tvoje malá před 9 měsíci 😉

brisalek,ja mela obe tehotenstvi chtena a deti mam od sebe rok a ctyri mesice.a teprve po druhem porodu prisla krize se vsim vsudy.ja mela na starost dve mrnata,nevedela jsem,kam driv skocit,navic mala mela z porodu zlomenou ruku a mela na ni ctyri tydny sadru,to jsem nesla hrozne (rvani u utirani zinkou apod.).neumela jsem si rict u pritele o podporu a spis jsem se zavrela (a myslela si blahove,ze mi asi precte na cele,co potrebuji).krize dosla tak daleko,ze kdyz me ponekolikate buzeroval za bordel,sbalila jsem se a odesla od nej (mela jsem kam a pomohli mi rodice).tri mesice jsem byla sama,kdyby nebylo jeho vypadu a naslednych nemoci deti i me,zvladaly jsme to vyborne,nemusela jsem se starat o chlapa,jen o deti.
takze predne-deti jsou dar od Boha.s druhym materstvim uz vsechno znas a mnohem lepe si to uzijes.ja opravdu byla stastna a jakoby vic matkou,ta doba mela obrovske kouzlo.no a manzelstvi?bud se srovna nebo zanikne.utect jde vzdycky.je dulezite spis se snazit,aby se dva nebo vlastne cela rodina szili.
moje devcata maji ctyri a skoro tri roky a teprve nedavno u nas doslo k uklidneni,s pritelem se mame velmi radi,pomyslime na tajnou svatbu,abychom byli rodina se vsim vsudy.a ze ty krize byly velke a odpustit nektere ciny ci slova bylo temer nemyslitelne.vsechno jde,kdyz se chce.a sklizime ovoce,protoze pro deti je nekrasnejsi,kdyz se tatinek s maminkou maji radi.
ale to uz je jine tema,chci Ti rict,ze miminko je dar a ze kdyz uz je na ceste,tak bychom do toho nemeli zasahovat...

Brisalku, teda jak jsem to četla, tak mě zamrazilo, hned jsem si valila spočítat, kolikátej den po MS dneska je, protože my si taky jenom dáváme pozor 😉 . A představila jsem si, co bych dělala. Já druhý dítě moc chci, už mi letos bude 36 roků, ale vůbec na to teď není vhodná doba, stěhujeme se zas do jinýho státu, do menšího bytu, protože manžel plánuje stáž v USA, začala jsem zase pracovat a klienti se vracejí atd. Ale přes to všechno bych si mimčo nechala. Můj manžel vůbec neví, jestli druhé dítě chce, jako chtěl by odhlédnuto od všech organizačních, finančních a další aspektů, protože my žijem dost nestandardní život. Ale když jsme se o tom bavili, tak jsem mu na rovinu řekla, že bych si mimčo nechala. Znám pár příběhů z mého nejbližšího okolí, kdy druhé dítě přišlo nečekaně. Moje máti otěhotněla, když mi bylo 9 měsíců, vztah s tatou šel do kytek, ale ségru si nechala a nikdy nelitovala. Ale je fakt, že ona měla nesmírnou podporu ve svých rodičích. Tchyně vždycky chtěla jenom jedno dítě, když měl manžel 8 roků, tak znovu otěhotněla a už byla na cestě do nemocnice na potrat a kolegyně jí to rozmluvila. Teď na švagrové visí a nedá na ni dopustit. Pokud se rozhodneš si dítě nechat, tak to nebude lehký, s tím počítej, Možná to bude mnohem těžší, než si dokážeš představit. Když se rozhodneš si dítě nenechat, možná tě to bude celý život mrzet. Přeju hodně síly na rozhodování a hodně štěstí.

@moravanka no manzel by mimi chtel, boji toho, ze budu chtit jedinacka. Byl to pro nej taky sok, chtel by druhe tak za dva roky. Ale vi jak to bylo s malou a vi, ze vse bude na me takze rika, ze jestli od nej nechci odejit tak mimi chce, ake necha to name, protoze me chape, ze to bude tezke

@kinsen ja se take bojim, ze presto, ze bylo prvni tehu bez nevolnosti a bez jakychkoli problemu...ted budu zvracet....unavena a ospala jsem uz ted. No ono se asi taky projevuje ten spankovy dluh. Mala od 3 meiscu vstavala postupne 4,5x az treba 10x tak do 10m, pak se to zesa redukovalotak na 4x a ted asi mesic vstava jen 1x-2x, tak jsem se konecne tesila, ze si odpocinu a trochu se vyspim.

@lu777 jo vidim, ze to nemas jednoduche a ze potvrzujes to, ze neni pravda jak vsichni rikaji, ze druhe uz bude hodne🙂. V mem pripade navic hrozi, ze by to mohla byt i dvojcata🙂.

Mala spala ve dvou mesicich ores den stylem uspat u prsa tak 15 minut pak 10-20 minut spala a rev takze byla treba 2-3 hodiny vzhuru pak zase chvilku spanek no naspala tak 1,5h za den. Usinala po 2 hodinach u prsa v 10 vstavala v 5 a musela jsem ji neustale nosit nebo mit u prsa jinak plakala. V kocarku jen rev a rev a rev..takze jsem s ni byla zavrena 6 mesicu nez zacala byt ve sportaku doma ve 4 mistnostnech cele dny sama. Nosila jsem si ji i na zachod, jinak by plakala. Vim, ze to chce byt trvdsi, ale kdyz jsem ji nekdy nechala plakat rvala pak cely den jeste dvakrat tolik....Snazila jsem se nastavit nejaky rezim, ale vubec to neslo, kazdy den byl jiny. Kdyz jsem sla treba jen neco koupit, abych se vubec dostala ven, tak mi za pul hodiny manzel volal, ze breci, kdy prijdu....nikdy nechtela flasku ani dudlik. Od 4-5 hodiny odpoledne porad knourala nebo bulela. Pak zase vubec nechtela papat prikrmy. Zacala az po porece, kdyz jsme pres den prestali kojit. Okolo 7 m se to zlepsilo, kdyz zacala sedet. Pak zase byla hruza, kdyz 2 mesice chodila za ruku. Ve 12m uz chidla krasne sama a to byla zatim nejlepsi doba. Ted uz se zase vzteka, chce me mit porad u sebe, nehraje si chvilku sama a ja nevim, jestli to muze citit, ale poslednich 14 dni chce jen nosit☹.

Ja se prave bojim toho, ze je jeste tak mala a i v tech 2 letech potrebuje hodne pece jak fyzicky, tak hrani a venovani se ji. Nechci ji o nic ochuzovat. A nechci ani ochuzovat to male. chtela jsem ji ted zvykat na skolku, kde je detsky klub tam muzu chodt s ni a pak si tam postupne bude obcas treba hodinu zvykat sama a v tech dvou letech by tam chodila treba na 2-3 dny dopoledne a ja do prace. Myslim, ze by nam tak bylo lip a misto toho me ceka blazinec s dvema. Ja jsem byla hodne samostatna, mela jsem dobrou praci dost penez, sluzebni auto a ta zavislost na manzelovi ze zacatku na materske byla taky hrozna. Ted uz s malou jedu sama k nasim, sama sbalim , vse nalozime a jedem(driv rvala hrozne i v autosedacce,spala tam tak pul hodina ja jsem sedela vedle ni a delala na ni s hrackama cukrbliky, aby celou cestu neprorvala). Proste myslela jsem, ze si to konecne budu uzivat i kdybych nesla do prace🙂.

@verusky
@vlastovka385
Ano dite je dar a kdyz to prislo tak to asi tak melo byt. ale me to prijde i jako nezodpovednost porizovat si ho do rodiny, o ktere si nejsem jista, jestli vydrzi. Porizovat si ho ve chvili, kdy citim, ze "ho nechci". Zaslouzi si prece nezistnou, bezpodminecnou lasku a ja si nejsem jista, jestli mu ji budu schopna dat. Vim je to sobocke mozna i hloupe, ale ja se snazim byt k sobe uprimna, mela bych to umet prekonat. Ale bojim se, ze ve me pak budou pretrvavat pocity, ze jsem ho nemela mit, ze si to budu vycitat a ze ho nebudu mit tak rada jak bych mela. Neumim to asi popsat. Budu se smaozrejme o nej starat, mozna vic, nez treba jini, ale dite urcite citi vse. Bojim se toho, ze na to prste nemam zvladnout to jak pisete i kdyz vim, ze to bude tezke. Chtela jsem mit druhe , jestli vubec az male budou tak 4 roky...kdy uz bude urcite rok zvykla ve skolce, nebude tolik zarlit a budu se moc venovat obema. Bojim se toho, ze to i pro ni bude tezke. Ona je rak a ty jsou hodne citlivi. Je na me hodne vazana. Navic nevim jak to zvladneme s odstavenim. Nechci kojit oba najednou. Chci aby si zvykla, ze prso neni jeste nez si to spoji s tim, ze ji ho bere miminko. Nechci cekat, jestli se nahodou odstavi sama. Vecer usina u prsa a bude to hodne tezke.

Jo holky vsem vam moc dekuji za reakce, rady a povzbuzeni. Moje prispevky jsou mozna trochu zmatene a mozna trochu divne. Pisu jak to ted citim. Vim, ze se to musi prezit a ze to asi stejne dopadne tak, ze mimi s nama zustane a proste to budeme muset zvladnout. Ale cele dny na to musim myslet. Vycitam si, ze jse si nenechala tu hormonalni antikoncepci. Bala jsem se tech hormonu, co jdou do mlicka, nemyslim si , ze je to dobre. Ale tisice jinych ji berou, ze. V utery jdu k doktrce tak uvidime jak bude vse pokracovat. Vsem hezkou nedeli a jeste jednou diky i za dalsi zkusenosti🙂.

@brisalek Kočko drž se, jako já tě v žádném případě neodsoudím, ať se rozhodneš jakkoli, je to tvůj život, tvoje pocity, tvoje tělo, nikdo se nemůže vcítit do Tvojí kůže. Já jsem jenom psala, jak bych reagovala já ve své situaci. U nás jsem to já, kdo by moc chtěl druhý (tak za 2 roky) a manžel ten, kdo si není jistej, jetli ještě jedno chce, takže já jsem na tom jinak než ty.

@brisalek já jsem zjistila, že jsem těhotná asi 14 před tím, než měla malá rok. Taky jsme s tím nepočítali, měla jsem strach, jak to zvládnu, jednak finančně a taky protože malá je nespavec, v noci se budila a byla zrovna ve věku, kdy vyžaduje docela dost času. Taky mi jí přišlo trochu líto, že se jí nebudu moct tolik věnovat. Ale fakt za těch 9 měsíců dost vyspěla, překvapila mě, jak to zvládá, chodí ségru pořád pusinkovat a když začne plakat, tak se k ní hned hrne 🙂
Zkrátka měla jsem ze všeho šílenej strach - jak to bude s jídlem, uspáváním, atd. a teď jsem víceméně příjemně překvapená. Každopádně držím palce, ať se rozhodneš jakkoli 😉

brišálku: moc moc ti dtržím palečky ať to co nejlépe zvládnete, každé dítě je úplně jiné, tak třeba to druhé bude v pohodě a jak tady už někdo psal malá do porodu ještě povyroste a bude to lepší 🙂
Tak se drž

brisalku,moje starsi je taky rak,byla na me vazana desne a v roce (ja byla ve patem mesici) obcas jela s tatinkem na nedeli na chatu k rodicum.od te doby pak snad mela bliz k tatovi,ale ja tehu moc nezvladala,porad unavena,bez sil a s tatkou to byla vic sranda.jinak odstavila se sama,jela jsem na svatbu kamaradce a jak nemela ani tatinka,ani maminku,po prijezdu po dvou dnech uz prso nechtela.neboj,to se vsechno vyresi!
jedna ma znama,bydlela blizko nas,mela velmi spatny vztah s manzelem.chtela moc druhe dite a jako zazrakem z jedineho styku (treba za tri mesice) otehotnela.miminku prestalo bit srdicko asi v desatem tydnu.rok pote zazrakem (nechapu!)otehotnela zase a manzel ji delal tak nechutne sceny (ctyrlete dceri rikal-podivej na mamu,porad spi,lenoch je to... ☹,ze se nakonec rozhodla k potratu ve dvanactem tydnu.jednou na termin neprisla,potkaly jsme se a ze nemohla,rozebiraly jsme to a ona,ze by ji stejne neplatil vic penez na dve nez na jednu a proste chtela na to jit.muj moralni kodex by me na potrat nikdy nedohnal.nechtela jsem ji radit,jen jsem rekla,ze ja bych nikdy nesla.no a kdyz mi pak plakala pote,bylo mi lito,ze jsem ji nepremlouvala,aby nesla.nyni je rozvedena,ale zdravotni stav se ji trochu zhorsil a kdo vi,zda nekdy dite bude mit.
chci jen rict,ze myslim,ze neni spravne jit proti prirode.priroda,kdyby to nechtela,tak prece zaridila,aby se tak nestalo.
no a co,budes treba rozvedena,ale budes mit dva krasne koblizky.a pokud rozhodnes jinak,soudit Te nikdo nebude,ale pocitej s tim,ze nejvic se budes odsuzovat sama a ta moje znama-ta to nesla velmi tezce,jak je hnusna,jak zabila dite atpod.velmi to zvaz,protoze po potratu nevime,jak se budeme soudit,navic v tom hraji roli hormony.a jeste chci rict,hlavne se vykasli na chlapa.chlapi jsou kategorie sama pro sebe,to vubec neres.mysli na sebe jako matku.urcite tomu diteti das to nejlepsi,i kdyz ne v idealnich podminkach.

@brisalek - nečetla jsem všechno (malá dnes nechce spát, tak není moc času, běhá tu kolem). Jen co jsem četla kousek od začátku, tak se mi vybavilo něco z mého života. S jednou ségrou jsme od sebe rok a čtvr, pak se v mých necelých pěti letech narodila další ségra (neplánovaná). Když mi bylo 12, tak od nás matka odešla a když bylo třetí ségře 18, tak ji poslala dopis s tím, že byla nechtěná a že se vůbec neměla narodit 😠 😝 Fakt super dárek.
Takže za mě, pokud cítíš, že to miminko chceš, i za cenu, že bys zůstala s dětmi sama, tak držím palečky, ať vše co nejlépe zvládneš. Pokud budou pochybnosti větší než to chtění..............asi chápeš, co jsem chtěla říct 😉

@brisalek Ahoj, kdyz se podivas ke mne do profilu, bude ti jasne, ze jsem byla taky radne zaskocena a asi tyden se z toho vzpamatovavala 😅 Okoli reagovalo prekvapene, bud ze super, parada, nebo ze jsme se zblaznili,ze me odvezou... Ja mam ale velikou vyhodu, ze kluk je strasne hodnej, bohuzel neni uplne zdravej a to byla dalsi vec, proc jsem byla nejdriv zaskocena, mela jsem pocit, ze se musim venovat synovi, ze mozna v dobe TP bude muset na operaci a ja tam s nim treba nebudu, pak zas ze chudak miminko neni tak chtene jako prvni... Uz jsem se srovnala. Moje vyhoda je, ze je fakt hodnej a s manzelem to taky jde, i kdyz ted mame zrovna hadavy obdobi, ale pak je zas dobre. Ja bych si dite nechala (my jsme chteli deti brzo po sobe), ale to ti nikdo radit nemuze. Tve pocity jsou normalni, ale podle me uz jsi se stejne rozhodla. Kdo si vyplni profil a napise tam jmena, asi na potrat nepujde, vid 😉 Drz se, preju ti, at se situace doma zlepsi a ty se rozhodnes pro vas tim nejlepsim zpusobem (coz nemyslim nutne, ze si ho nechas, jen jsem psala, co bych udelala ja). A i kdyz ho ted treba nechces, pak ho urcite budes mit stejne rada. Tohle @beruska24.9. je snad extrem, ktery neni moc casty. To je mi fakt lito, takovy pristup, clovek musi bejt asi dost silnej, aby to ustal, co?

@jasekd - možná, že to je ´´extrém, který není moc častý´´, nechtěla jsem si stěžovat, jen napsat zkušenost ze života 😉 Postupně jsem se s tím naučila žít a sestry také. Nejhorší bylo, že já byla od malička dost vázaná na matku. Naučila jsem se spoléhat jen sama na sebe a všechny zkušenosti sbírat formou pokus-omyl 😝 Nebýt táty, který nás všechny 3 vychoval, zkončili bychom v děcáku.
Proto jsem za to, aby dítě buď bylo chtěné, nebo radši nebylo vůbec.

@beruska24.9. Ja jsem to nebrala, jako ze si stezujes nebo ze kecas, jen jsem psala zakladatelce, ze urcite to dite pak bude mit stejne rada, pokud si ho necha, no a pak jsem si vsimla tveho pribehu, ktery je dukazem, ze to platit nemusi, ze bohuzel existuji vyjimky jako tvoje matka, proste neplati to na sto procent. Kdo dite opravdu nechce, radis by ho mit nemel, presne jak jsi psala. Ale myslim, ze ona ho asi chce, kdyz vyplnila profil. Super, ze tatinek se postaral, musi byt hrozne, kdyz te mama nechce ☹ Moji kamosku ma mama rada, ale obcas ji vycetla, ze si s ni zkazili zivot (mela ji v prvaku na vejsce), nebo spis v souvislosti, kdyz rikala, "nezkaz si zivot jako ja", sice to myslela dobre, aby neotehotnela mlada a davala si pozor , ale ta formulace je naprosto priserna, navic manzelstvi jim vydrzelo, maji dve deti a snad jsou i spokojeny.

@brisalek tak tohle jsem řešila začátkem března... dělám školu, chtěla jsem začít s podnikáním, vztah s manželem byl na nule, první myšlenka byla "Dám to pryč, nemůžu si dovolit mít další dítě"... no a sama vidíš, jak jsem se rozhodla 😉

Zase vsem diky za reakce. No asi uz to vypada, ze si mimi nechame🙂 i kdyz moje podvedomi nebo jak to nazvat mi rika, ze to neni dobre. Ale i mam stejny strach, ze pak bych litovala, ze jsem to udelala.
Ja bych nikdy diteti nerekla, ze jsem ho nechtela. Ale myslim, ze stejnou skodu muze udelat i to, ze si to sama budu vycitat, ze jsem si ho nechala, ze budu mit sama v sobe pocit, ze mi to "zkomplikovalo" zivot, ze jsem ho mela. Ze i kdyz nevedome tak se to nejak ve vasem chovani k diteti projevi. Ja jsem mela s malou hrozny problem to zvladat. Nevim, jestli tim, ze byla narocna nebo naopak tim, ze jsem mela deprese a pripadalo mi to tech par mesicu po porodu jako nejhorsi vec na svete. Ano starala jsem se o ni a mela bych o ni strach kdyby se ji neco stalo, ale necitila jsem k ni tu lasku jak nektere maminky popisuji. Tu citim az v podastate ted par mesicu. I kdyz ono asi z toho byt cele dny nekolik mesicu sam jen s par mesicnim minkem a nemoc skoro ani ven, z toho by mel mozna deprese kazdy, ze🙂. Tak se proste hrozne bojim, ze to nebudu fyzicky ani psychicky zvladat a budu protivna , vystresovana nervozni a nedam ani jednomu svemu diteti to co od mami potrebuje, aby z nej vyrostl hodny, slusny, spravne sebevedomy, schopny....a spokojeny clovicek. Porad premyslim, ze mi u male utece ten nejkrasnejsi vek patlanim se s malym miminkem. A pak me zase prepadne pocit, ze treba aspon kdyby nase manzelstvi nedopadlo a mi se smanzelem hadali budou na to spolu dva zvladat sve "blaznive" rodice🙂.

Jo, jo, tak ja se zase ozvu a vsem diky a diky.
@schnek mas muj obdiv, tohle bych fakt uz nezvladla🙂

@jasekd stejne jako schnek take te obdivuji tak maly rozdil je jeste mnohem narocnejsi.

@brisalek No neni co obdivovat, proste jsme do toho spadli a uvidime. Mne ale pripada, ze jsi moc prisna sama na sebe. Mam kamaradku, ktera mela taky narocne dite a kdyz jsem se ji ptala, co druhe, rikala ze urcite a co nejdriv,aby si toodbyla, zepak uz by odvahu nesebrala. Kluk ma neco pres rok a cekaj druhe skoro nastejno se mnou 🙂 Treba se vam ty druhe deti odvdeci a budou hodne (a mne to holcicka spocita za Martinka 😀 ). Navic u druheho uz budeme prece jen vedet co a jak, pujde nam to lepe...

@brisalek Ahoj, přečetla jsem si pár příspěvků a koukala jsem do tvýho pasu a všechno asi dopadlo jinak .....

Já jsem ti chtěla jen napsat, že tvým pocitům naprosto rozumím a cítím to taky tak. Já jsem po narození synka bojovala s poporodní depresí, MAtyášek byl hodně uplakaný miminko, celý dny jsem ho jen nosila a chovala, do toho jsem si sama se sebou nevěděla rady a dost často jsem vybuchovala. Hodně mi pomáhala rodina. Naštěstí už je to za náma, ale synátor je hodně akční a vyžaduje spoustu pozornosti a já i teď bývám dost často psychicky vyčerpaná ☹ .Po roce a půl jsem opět zažila tu slast spát nepřerušovaně skoro celou noc a je to tak nádherný pocit, že si to chci (a hlavně potřebuju!!) nějakou dobu užít. Vím, že druhé dítě někdy mít budeme, ale až mi můj vnitřní hlas řekne, že je ta správná chvíle. Nejsem připravená a argumenty typu děti budou blízko, aspoň si vyhrají, mi nepřijdou jako pádné, protože nejdůležitější je, aby byla v pohodě maminka.
Ať se u vás stalo cokoliv, asi to tak mělo být a přeju ti, aby se u vás doma všechno spravilo a byli jste šťastní!

@veronika.h Dekuji. Ona to priroda vyresila za nas. V 8+1tt jsem byla na revizi delohy po castecnem potratu a mimi odpovidalo tak 5tt misto 9tt.. Uz 4 dny pred tim dr. nevidela srdicko, u Apolinare ho nasli, ale mimi byla o hodne mensi a pak uz jsem zacala spinit a krvacet....No na jednu stranu se mi ulevilo. Protoze to co popisujes se svym malym bylpo u nas to same i stema depresema maminky🙂, ale ja jsem nemela moc pomoc a podporu rodiny. A fakt jsem nechtela, kdyz ted uz je to s malou pohoda, aby za par mesicu jsem se zase nevyspala a zase ten blazinec. Po revizi jsem mela take depresivni naladu, takze ted vim, ze to po porodu byli urcite deprese. No ale diky tomu jsem prestala malou kojit i vecer a v noci a od te doby spinka krasne skoro kazdy den od asi 8 do 7hodin(i kdyz okolo 6 uz obcas vola mama a pak jeste spinka), trochu se vztekli, ale jinak je hodna a sikovna....Uplne chapu jak ti je kdyz ses konecne vyspala🙂)). No ale manza me zase ukazel, ze ani kdyz jsem na tom spatne neumi prekousnout svoji "dulezitost"...a misto podpory je protivny....a tim jsem si uvedomila, ze bych vlastne druhe mimi chtela, ale kdyz bych mela v poradku manzelstvi. Zrovna tento vikend uz doslo dost tvrde i na rozvod, ale zase se to uklidnilo a ja nevim jak to resit. Manzel malou ma rad, hraje si s ni, snazi se pomahat...ale hrozne me rozciluje🙂.

Urcite mas úravdu s tim miminkem. Nejdulezitejsi je pocit maminky. Tak preju at si ted uz take materskou hezky uzivas a ten vas raubirek ti necha trochu odpocinout🙂.

@brisalek to mě moc mrzí, že máš problémy s manželem, měl by stát při tobě a být ti oporou. ☹ Já bych to bez toho svýho nezvládla, jsem strašný zmatkař a občas zbytečně hystečím a on mě vždycky podpoří a dokáže uklidnit. Já jsem se po porodu dostala na úplný dno, pomohli mi až doktoři, proto vím, co psychika dokáže a nehodlám riskovat a snažím se vyhýbat se stresům, dokud nebudu úplně sebejistá a v pohodě.
Fakt tě obdivuju, že to zvládáš sama, musíš být strašně silná a statečná, že jsi se vyrovnala s potratem!! A pokud svého manžela miuješ a on tebe, tak to určitě nevzdávej. Já osobně chodím k psycholožce a řeším s ní i problémy v manželství a celkem mi pomáhá nezaujatý pohled🙂