Zdravím. Jdu si sem pro radu. Je mi šestnáct let a letos jsem nastoupila do prváku na střední školu v Rakousku. Do školy každý den dojíždím, ale je to dost náročné… Nejde o to, že bychom měli moc hodin, ale rozvrh nám postavili tak, že čtyřikrát týdně musíme čekat na vlak 1,5 hodiny. Je to dost otravné, ale ještě se to dá zvládnout. Další rok už ale dojíždění nebude možné. Každý den bych domů přijížděla v sedm hodin… Na to se opravdu necítím. Mým problémem je, že za žádnou cenu nechci na internát nebo na byt. Mám spoustu koníčků, kterých bych se musela vzdát, což bych asi nezvládla. Dělám atletiku, plavu, trénuji se psem,. Tenhle rok to chci nějak zvládnout, ale co pak? Mám dělat znovu přijímačky a vzdát se vzdělání v Rakousku? Nebo mám pokračovat a vzdát se svých koníčků? Jen doplňuji, že atletický ani plavecký stadion tam není a psa si s sebou vzít nemůžu. Děkuji za odpovědi
Proč jsi vlastně šla studovat do Rakouska, když nechceš být na privátě nebo intru, chceš mít svého psa a věnovat se koníčkům? V čem je rakouská škola super? Máš tam kamarády?
Řekla bych ti každopádně si podej přihlášku na českou střední školu a udělej na ni přijímačky, přinejhorším na ni nenastoupíš a zůstaneš v Rakousku.
Nevím kde přesně studuješ ty, ale znám takovou situaci od dcery kolegyně. Bydlela tedy u hranic v ČR na privátě (v pronajatém pokoji), takže do školy chodila buď pěšky nebo popojížděla na kole, na víkendy a volna jezdila domů, docela daleko. Studium zvládala výborně, ale po roce to vzdala, důvodů byla spousta, udělal přijímačky na českou střední školu a prý je spokojená (teď už se s ní nevídám, vídala jsem ji v době, kdy právě studovala v Rakousku). Je těžké totálně změnit svůj životní styl v 16 i kdykoliv později, také jsem to zažila i když jindy a jinak. Vždycky si musíš dát na misky vah co získáváš a co ztrácíš. Nikdy nejde jen získávat, vždy budeš muset i něco obětovat, ztratit. Za mě je to skvělá příležitost, studovat jinde, ale chce to oběti. Ty píšeš o ztrátě koníčků, dojíždění. Chápu tě. Určitě se to dá částečně řešit. Napadá mě, v místě školy si najít jako brigádu venčení nebo cvičení psů (lidi mají psy všude a každý to s nimi neumí). Pořád ti zbudou víkendy - třeba na to plavání. Na volejbal se asi scházíte v týdnu, to by bylo horší. Ale zase, nebylo by to napořád... Zvaž to dobře, pobav se o svých pocitech a obavách s rodiči, s kýmkoliv, komu věříš (napadá mě trenér, teta, babička, děda, učitel, sourozenec...). Máš skvělou příležitost, ale chápu, že to není pro každého. Žádná zkušenost není zadarmo.
@marketa1218 Dostat se na tu školu nebylo těžké, těžší pro mě bylo dostat se na českou školu. Já právě bohužel netuším, co chci dělat v budoucnu.
@levandule_k Upřímně jsem to brala jako zkušenost s tím, že další rok odejdu. Říkala jsem o tom rodičům, ale ti s tím teď nesouhlasí. Kamarádů tu moc nemám, myslím tím těch opravdových. Moji kamarádi, se kterými si mám co říct zůstali v Česku... Na téhle škole mi přijde ta němčina, ale nevím...
Co jsou tvoje silné stránky, které předměty tě baví, které tě nebaví? Jaké povolání ti přijde absolutně zajímavé/cool, nebo totálně nezajímavé, na které si myslíš, že máš/nemáš schopnosti? Máš známky na gympl?
No rodiče by byli rádi kdybys to tam dokončila, protože tam vidí nějaký benefit, třeba zrovna tu němčinu a asi mají strach, abys neměnila za rok zase školu, protože tě to nebaví a nebudeš schopna nic dokončit.
Mě němčina nikdy nepřirostla k srdci a jsem ráda, že ji nemusím používat. (Teda já bych ji stejně nepoužívala, nebaví mě ten jazyk a nelíbí se mi.) Tedy můj pohled není úplně objektivní, protože já bych do Rakouska/Švýcarska/Německa nešla studovat.
Holt si to budeš muset s nimi vykomunikovat a brát to jako rok na škole v zahraničí. Když je dokážeš přesvědčit, ukážeš tím, že si stojí za svým názorem, máš srovnané hodnoty, ale nemůžeš argumentovat tím, že tě to nebaví.
Mně teda přijde, že tam víc být nechceš než chceš.
@nnnn82 V tomhle ti nikdo neporadí , musíš sama vědět, co je pro tebe prioritnějsí. Zda škola nebo koníčky. Vzala bych si papír a tužku a napsala si všechna pro a proti. Odpověz si, jak třeba těžké se bylo na tu školu dostat, kde se vidíš v budoucnosti?