Vysoká škola při dětech. Jakým způsobem jste to jako rodina zvládali?
Prosím vás, kdo si dodělával vysokou školu při dětech, jakým způsobem jste to jako rodina zvládali? Pomáhali babičky, rodina nebo jen manžel? Případně je tu někdo, kdo zvolil prezenční formu studia?
Nevzali mi mladší do školky, rodičák mám jen do ledna a teď co dál ... O dodělání magisterského titulu přemýšlím už 2 roky. Dálková forma je nejbližší v Praze a to dojíždění by nebylo nic moc. Finančně, časově, psychicky. Docela složitá organizace. Na druhou stranu 12 km od nás je navazující studium, ale prezenční forma. Přemýšlím o tom ve dne v noci, ten titul bych si moc ráda udělala, ale nějak asi nemám představu, co je reálné s dětmi a co už ne. 🙄
Denně? To dlouhodobě nedáš bez pomoci rodiny...
Studuji kombinovane a i tak je to s 2 dětmi náročné, co si budem nalhávat 🤷♀️
Prezencni urcite ne. Dalkovy das, pokud pomuze manzel i babicka. Taky zalezi, jak moc tezka skola to je, zejo ... A jak lehce ti to leze do hlavy 😀 Nejlepsi by bylo zkusit nejakou soukromou skolku treba na 2 dny v tydnu, abys fakt mela cas se ucit.
Máš podporu rodiny? Flexibilní babičku, muže, který si může nějak přehodit směny, část práce dělat na HO, sousedku, která ti pohlídá nebo něco takového?
Co děti? Jsou v pohodě, umí se zabavit i chvíli sami nebo jsou zvyklí neustále někomu stát za zadkem a hlídání by bylo extrémně náročné?
Pokud ti chybí už jen navazující magisterské, tak se to podle mě za podmínek, že máš podporu doma, dá zvládnout. Těch předmětů už není tolik, co se musí ve škole odsedět. Zvlášť páťák, ten je o obvykle o pár předmětech a psaní diplomky. Mám kamarádku, která teď ve 45 studuje na denním studiu, má rozvrh směstnaný do 2 dnů a dojíždí 70km, což na tom asi to nejhorší. Práci si naplánovala za zbylé 3 dny v týdnu, je to náročné, musí se i dost učit, ale děti už jsou celkem samostatné. Zas u toho pracuje... Spousta kolegyní v práci u nás pracuje na poloviční nebo téměř celý úvazek a při tom studují na denním studiu. Semestr trvá v podstatě 3 měsíce, pak je zkouškové, není to tak dlouho. Být tebou, zkusím to. Litovala bys, kdybys to ani nezkusila. Bude to náročné období, ale pokud ti titul otevře lepší pracovní příležitosti, je to investice do tebe. Když si to tak vezmu, sestřenice studovala 3 roky denního studia se synem. Dá se zvládnout ledacos.
zjistila bych si od studentu co v dane konkretni skole znamena prezencni. Na pulce VS (i velmi kvalitnich napr. Karlovka :D ) prezencni znamena, ze tam musis byt na zapocet a zkousku, ale jinak nikoho tva pritomnost nijak vyrazne nezajima. Prednasky i cvika mas v tydnu, ale realne tam vubec byt nemusis. Nebo se to da casto udelat tak, ze si vsechno naperes do 2 dnu v tydnu a zbytek tydne uz nemusis - mohlo by to byt jednodussi, nez ztracet cenny cas dojizdenim.
Na druhou stranu pak jsou VS, kde se hlida dochazka jen cvicenich - to se jeste da a pak jsou VS, kde se hlida dochazka i na prednaskach (ulet) a tam by to samozrejme neslo
Jinak pro me to bylo hrozne tezke tim, ze jsem chtela chystat napr. Vanoce s detmi, zdobit pernicky, domacnost, delat nezapomenutelnou atosferu doma - a misto toho jsem musela sedet nad ucenim, ozelet vylety s detma, to jsem psychicky moc nedavala. Ze mam prezencni studium mi bylo uplne jedno, videli me tam jen na zkouskach a bylo jim to taky jedn, ale ten cas s detmi co najednou chybel pri preci jen pomerne intezivnim uceni na zkousky, ten jsem vzdycky obrecela :/ (ono jsem to pak moc nedohnala, protoze dobu co jsem se ucila mi stala prace, tak pak dohaneni, celou dobu krom nejhorsiho provozniho bordelu stala domacnost, takze pak taky generalni uklid a kratkou chvili klid a hele, dalsi semestr a jedeme to znova... Ale mela jsem tezkou skolu, verim, ze nekde to takovy mordor nebude)
No dá se to, když člověk chce, tak všechno jde. Já jsem třeba studovala bakalářský program a ve třetím ročníku jsem skládala státnice v zimě, když jsem byla těhotná. Na jaře jsem potom jela na druhou část státnic a to jsem kojila. Odstříkala jsem mléko během přestávek a pak jsem se rychle vracela za miminem domů 👶😘😇
Jako dodělat si to, to asi jo, ale vyloženě s detma si prezencku nedokážu představit. Když si vybavim, ze u nás holky na prezencnim “jen” pracovaly občas, jak jim to pak otloukali o hlavu, ze když maj něco bokem, maj jít na dálkový, ze od toho to je.. jasne, každá škola jiná, prednasejici.. osobně bych si na to netroufla, ono i to dálkový s detma nebude prochazka růžovým sadem.. ale nemám osobní zkušenost, jen přenesenou.
Ahoj 🙂 ja studovala se dvemi detmi a zase budu se tremi od zari, mam prerusene kvuli nejmladsi a taky ze jsem stejne nemohla dostudovat tehotna (kurz snowboardu) ;)
Hlida nam typicky v patky moje mama, ma v praci smeny a snazi se je davat tak, aby mela v patky volno kvuli me 🙂 Kdyz vyjimecne nemuze, nebo zkousky atd. tak hlida chlap - no, mohl byt na homeoffice, ale je to pak bida, ze nic moc neudelal, dodelaval po nocich a tak no. Kdyby mi slo jen o toho prostredniho (ty mame stejne), tak bych mu klidne zaplatila nejakou detskou skupinku na ty patky, nebo na dva dny v tydnu.
No a za me studium s detmi (pokud to neni nic extra narocneho, co vyzaduje se denne biflovat) je super. Clovek si procvici mozkove zavity, jen bych nechtela pracovat a studovat zaroven. To si myslim ze musi byt strasny mazec - rodina s malymi detmi, prace a studium.
@cherie24 doporucuju si nejdriv zjistit celkovou narocnost studia, frekvenci dochazky, pripadne i moznost individualniho studijniho planu. Ja mam individual z duvodu pece o dite mladsi 3 let. S tim, ze zadny vyucujici tomu neni naklonen. Mam kupu seminarek navic za to, ze "drepim doma". V testech a u zkousek jsou veci, ktery zaznely na prednaskach a nejsou v prezentacich. Spoluzaci jsou pramalo ochotni zapisky sdilet, stejne tak informace... jednou jsem prijela do skoly (mam to 30km) a nikdo tam nebyl- den predtim se s ucitelkou domluvili, ze hodinu zrusi 🤷♀️
Prvni rok tehotna, druhej kojici, treti s nerizenou strelou. Plus do toho starsi skolkova. Hlidani nemame, platime chuvu- protoze do skoly musim stejne jezdit minimalne 2x tydne, abych se vubec neco dozvedela. Masakr.
Semestr docela jde, zkouskovy je o padani na hubu a jak a kdy se budu ucit na zaverecky co mam uz za chvili vubec netusim...
Ty jsi oproti me v lepsi pozici, deti uz mas vetsi a jsou to jen 2 roky. Byt tebou, tak bych to zkusila.
@tereza0111 to bude asi všude dost podobné s těmi předměty. 😃 Na některé se musí chodit, jinak u zkoušky člověk nepochodí, jinde si učitele dělají puntíky ke studentům a jiným profesorům je to úplně jedno, že studenta vidí prvně až u zkoušky. 🙂 Ta náročnost si myslím, že bude lehčí než bakalář, ale zas taky mám místo mozku z mlíka kostku. Nedokážu si představit, jestli ten mozek nahodím ještě někdy zpátky. 🙈
@zuzkasim podporu své rodiny bych snad i měla. Nejprve mojí babičku, od února snad už i tchán v důchodu a případně tchýně by pomohla po práci určitě ráda. A nějaká dětská skupinka případně. Zas si říkám, že právě se to dá kolikrát vměstnat do 2 dnů, to by se snad nějak dalo udělat 🙏 stejně když to nebude škola, tak by to byla nějaká brigáda. 3/4 roku doma bez rodičáku jen s nataženou rukou, to bych zešílela.
Asi záleží, co je to za obor. U nás prezenční znamenalo denně tam sedět. Dálkové jsem měla 1x týdně ve čtvrtek. Muž si to zařídil v práci, ale i tak to nebylo jednoduché s miminkem, protože jsem kojila a odstříkané mléko nechtěl.
Ja jsem uzavrela studium v roce 2015 s tim, ze mi chybi oboje statnice a diplomka - 2016 se narodil prvni syn, 2019 druhy, mezitim jsem byla na statnici dvakrat a ani jednou to nevyslo, jinak jsem mela celou dobu preruseno. Ted uz jsem skoncila preruseni a doufam, ze se mi konecne podari najit si cas. Deti budou mit 5 a 8 a stale se placame v nejakych nemocech (mladsi ma opakovane impetigo - takze mu nic neni, ale do skolky tyden nemuze apod.), hlidani nemame (jen nekdy o vikendech), manzel velmi pracovne vytizeny. Takze uprimne - kombinovany si umim predstavit v pripade, ze mas oporu v rodine a ze to neni nejak extra narocny obor. Denni urcite ne.
Ja delam prava a bohuzel mi i dva tydny “volna” na uceni byly malo, i kdyz jsem se fakt snazila, uz jsem taky pekne stara, tak to neprozivam tolik jako ty detatka triadvacetilety 😂 Ale stejne to nestacilo, u nas se prumerne uci na jednu statnici kolem mesice a to s dvema detma a bez hlidani proste nedam. Plus teda zalezi, kolik budes mit kapacitu “psychickou” - ja jsem ted takova ta typicka “manazerka domacnosti”🙄, takze resim vsechno od deti pres domacnost az po stavbu baraku (teda ne ze bych ho stavela😁, ale takovy ty ruzny schuzky, vybirani vseho moznyho, kontroly atd.) a to je na tom asi nejhorsi - ze na tu skolu minimalne v dobe zkousek potrebujes cistou “operacni pamet”, abys mela prostor tam nacpat vedomosti. S tim bojuju ja.
Já si dodělávám dálkově Ing. Začala jsme v době kdy se nám nedařilo druhé dítě. Tak jsem nastoupila začala studovat a ejhle 😂byla jsem v tom. Rok jsem dodělala a chtěla pokračovat ale po porodu jsem jednou jela na zkoušku s miminkem neboť prostě nemám hlídání pro dvě děti, kojím a nešlo to. A zjistila jsem že to je na palici 😂 takže jsem přerušila na rok, napsala během něho diplomku a letos v září nastupuju zpět a uvidíme jak to půjde. Hlídání nemám, jen manžel pomůže 🙄... Nějak se to snad zvládne., takže za mě.... Směle do toho.
Studuju dálkově psychologii, máme takhle celý ročník. Dá se to, ale má to svá specifika…
Má cesta je tady: https://studentemvetriceti.wordpress.com/
My měli v ročníku dvě maminky na mateřské, které se omylem zapsaly na prezenční studium. Byl to první ročník a kombinované ten rok ještě nebylo. A tím, že se dostaly na VŠ, se rozhodly to nějak zkusit. Byly to holky z praxe, o dekádu starší, než lidi těsně po střední . Já jsem byla něco mezi, už jsem taky chvíli před VŠ pracovala. Měly cca dvouleté děti. V praxi to vypadlo prostě tak, že chodily opravdu na nejnutnější cvičení, kde se to nedalo udělat tak, že je někdo podepsal. Na přednášky vůbec. Všechno jsme jim zapisovali a posílali. Chodily u zkoušek na předtermíny. Učili (měli jsme i jednoho kluka v ročníku), jsme se spolu. Mně šly humanitní vědy, ony zase měly z praxe skvělé medicínské znalosti v souvislostech. Za krátkou dobu ,,nalít" do hlavy učivo a zapomenout. Bylo to o spolupráci, psychické odolnosti. Promovaly mezi prvními. Ale jestli by do toho šly znova, nevím. Hlídala rodina, hlavně manželé. A často už brečely, že nevidí děti růst. Jde také o to, jaký druh VŠ to je.
Znám i holky, co vystudovaly medicínu s dětmi a u nás se přítomnost dost hlídala a moc ošulit nešla, spousta věcí se nedala nahradit, na interně vyžadovali 100% docházku atd. Studovaly to tak dvakrát dlouho, muselo je to stát hodně sil a hodně podpory okolí, protože na praxi si dítě fakt nevezmou s sebou. Ale jde to. Teď učím prezenčně a nově i distančně záchranáře a byla jsem varována, ať se připravím na to, jak dálkaři nic neumí a ať jsem připravená, že i někoho vyhodím od zkoušky. Tak nevím, sama jsem zvědavá.
Prezenčně si to neumím vůbec představit. Kombinovaně to je v pohodě 1x za 14 dní jsem měla pátek a sobotu, jak to jen šlo ošulila jsem to a mazala domů za dětmi. 😉 Náročné bylo vždy jen zkouškové období a to se dalo vydržet, ale nebudu říkat, že to byla pohodička. Musíš si ukradnout svůj čas na úkor dětí a rodiny a po státnicích to jsem si oddechla.😊