Strach z řízení auta. Jak jej překonat?

Určitě bych šla nejdřív do kondičních jízd do autoškoly. Ale jsou lidi co na řízení vážně nejsou, třeba moje máma neřídí a to řidičák udělala,ale má takový strach, že ho prostě nepřekoná,u ty jsem si fakt jistá, že za to do konce života nesedne.

Auto s pípákama

Ja se taky bala, parkovat moc neumim dodnes.
Mne fungovalo nejprve jezdit jednoduche trasy, pote prodluzovat, parkovat na jednoduchem miste atd.
Vse neustale opakovat a postupne se clovek tak nejak otrka.
Pokud treba mate trasu, kam jezdite, muze te nechat ridit tam, kde ti to prijde v pohode, treba nekde, kde neni provoz a pak mu zase auto das na dojeti.

Moje mamka si dělala řidičák v 18, od té doby neřídila. Začala až po 30. Ale chce překonat prvotní strach. Jít na kondiční jízdy, na prázdné parkoviště. Parkovat mezi kužely. Odhad ze začátku nemá skoro nikdo, ale naučíš se. Navíc každé auto je jiné... Ale chce to jezdit jezdit a nenechat se odrazit tím, že ti to ze začátku nepůjde dle tvých představ...

@dulmich za me pipaky a ruzny pomocnici jsou spis pro zlost.. pak to nefunguje a clovek neni schopnej nic 🤦🏻‍♀️ nejlepsi je spolehat sama na sebe...

Zacni postupne.. vyber si trasu kde to znas, planuj tak, abys nebyla ve stresu.. ja treba objizdela kopce, protze ksem se bala, ze se nerozjedu.. hledala parkoviste, kde neni nutny parkovat podelne.. ted uz to neresim.. se svym autem.vubec a s cizym to resim az v dany situaci..

Nezačínala bych s manželem a jeho autem. Můj muž je totální kliďas, ale když řidím a že řídím dobře, tak mi občas dobře míněnýma radama leze strašně na nervy. Šla bych do autoškoly na pár kondičních jízd, oni jsou zvyklí, umí to učit. Většina nabízí přesně takové refresh kurzy.

Myslím, ze jsou lide, co se za volant opravdu nehodi. Ale ve skutečnosti jich je minimum. Myslím, ze jsou to spise osoby s nízkou ridicskou sebeduverou. Mnohdy se na nich podepsaly dobre míněné rady a následný blok. Vynechala bych manzela a jeho fáro. Podle recenzi bych si nasla autoskolu (cloveka), který je na kondicky dobrý. Protoze i v autoskole narazíte na pořádného deb*la…😉

ano, možné to je, já i když z přinucení jsem musela vytáhnout řidičák a jezdit, tak pokud mám jet novou, pro mě neznámou trasu, je mi zle i teď, určitě kondiční jízdy s klidným instruktorem, ne pro každého je to jezdení relax a pohoda, pro mě je to prostě nutné zlo, ale dá se vyjezdit a ten stres minimalizovat, a když musíš do neznáma, předem nastupovat cestu, navigace, nabitý mobil a zhluboka se nadechnout ;)

@pinkninja něco na tom bude, ale na druhou stranu, když vidím, jak někteří jezdí jako prasata, myšky, nepřiměřená rychlost, vjetí z vedlejší 2m přede mnou .... ono kdyby každý jezdil, jak se má, nebyla by to taková "sebevražda", já nerada jezdím i jako spolujezdec

Já se taky hrozně bojím za ten volant sednout, mám řidičák víc jak 10 let, ale nedokážu ten strach překonat. Určitě nejsi sama.
Jsem omezená a závislá na autobusu, ani dítě mě nepřinutilo řídit. Je to prostě moje noční můra, okolí kolikrát nechápe, ale čím víc do mě hučí, že je to potřeba, tím je to ještě horší. Zaseknu se úplně a nikdo se mnou nehne, naštěstí manžel už to tak bere, že já asi nikdy řídit nebudu. Na jednu stranu bych chtěla, ale strach je silnější, když to kolikrát na těch silnicích vidím.

@marketa1218 tak az budes mit ten moment 'chci', zajedte na prazdny parkoviste nebo tak nekam a zkus to.. usnadnis si strasne zivot, az prekonas ten prvotni strach...

najdi si autoškolu, která má stejné, nebo aspoň velmi podobné auto, s kterým potom budeš jezdit a domluv si kondiční jízdy.
buď se to zlomí, nebo ne, ale budeš vědět, žes to zkusila zlomit.

@moudivlacek To je jasný. S tim clovek musi pocitat. Bohuzel agresivních řidičů pribyva. Sla bych na to pozvolne. Po kondickach bych volila jednodussi trasy, mene vytížené dny. To prijde. Nic se neda uspechat.

Ridicak v roce 2002, poslední 4 roky za volantem tak 2-3x do roka, na jaře odešel manžel a ja ze dne na den začala řídit. mam automat, starší auto. Za 2 měsíce mam 1700km. První jizda s kamarádkou a oak jsem prostě sedla, nejprve pomaličku. Mela jsem z řízení panickou hrůzu...
A parkuji vzdy kilometr daleko, pro mě na nejlepším místě, pořád nemám odhad na jednoduché zacouvání do "chlivku"

Chápu..je mi 30,řidičák nemám a myslím, že ho už ani dělat nebudu.. 😃🤷 Já prostě mám strach, velký strach😃 když vidim jak někteří jezdí... 🙄 Totálně neohleduplne... Tak ne no.. 🫣😊Říkala jsem že bych se nebala snad řídit na Djerbě, tam i když aut jezdí i dost... Ta doprava je tam tak jiná, klidná.. 😃🤷
Takže chápu, že si říkáš že třeba nejsi ten typ😊.. Ale tak zas bych věřila manželovi, ať te někam vezme na odlehle místo, parkoviště a můžeš to zkusit.. 😊
Třeba to nakonec bude brnkačka 😊

Určitě kondiční jízdy. Jde o to, kdybys udělala chybu, učitel ti pomůže. Manžel by vedle tebe jen seděl. Já jsem teď 4 roky neřídila (kromě pár jízd v obci, takže jsem z toho nevyšla). Ale důvod, proč jsem neřídila poslední dva roky je to, že mám fungl nové auto a ikdyž jsem nikdy neodřela auto, neměla pokutu a ani nehodu, tak jsem se.bála. Sedla jsem předevčírem do auta se synem a jela 60km k mým rodičům na bazén. Bylo to super a už se nebojím 😁 Ale u tebe bych tedy viděla vhodně kondiční jízdy - nejen pro tvé bezpečí jelikož 13 let jsi neřídila a za tu dobu se změnil provoz. Mám řidičák od roku 2007 a je znát , jak zesílil provoz. A čím dál víc de...lů na silnicích.

Také hlasuju pro kondiční jízdy a vybrat si na ně autoškolu s dobrým hodnocením. Já si teprve přede dvěma lety dělala řidičák, i v rámci základního kurzu jsem si kondiční jízdy připlácela, protože jsem měla opravdu hrozný strach. A samostatné ježdění jsem pak nedělala na sílu - nejdřív město, které jsem potřebovala, parkování daleko na parkovišti, a až jak jsem se cítila jistější, vyrazila jsem dál, parkovala blíž apod. Ještě mám jako nesplněnou metu dálnici 🙂.

@drep dpbře míněné rady 😀 Jednou se muj muz octl za takové rady za deště na ulici, pak mi ho teda bylo líto tak jsem se pro nej vratila, od té doby jen vzdychá 🤣

Ja mám řidičák od roku 2013. Toho roku jsem se odstěhovala do UK a párkrát jsem řídila v ČR. No v roce 2014 jsme si s přítelem pořídili auto a já byla v dupe bo v UK se jezdí po druhé straně a volant je na druhé straně. Trvalo mi pár týdnů než jsem začala jezdit sama, do té doby jezdil se mnou přítel. Pak se auto rozbilo a oprava stála dost peněz, tak jsme ho nechali sešrotovat. No já pak nějakých 5 let neřídila. Koupili jsme auto cca tři roky zpět a já opět řídím a sama a řízení miluju. Trvalo mi cca dva týdny než jsem začala jezdit sama. Buď jezdi s někým a nebo si domluv kondiční jízdy v autoškole. Neboj řízení se nezapomíná je to jak jízda na kole, jen potřebuješ nasbírat zpátky odvahu a jistotu. Hodně štěstí 🍀

Cvičit, cvičit a cvičit 👍. Byla jsem v podobné situaci před 3 lety s tím, že jsem se přestěhovala na vesnici a nějak jsem se potřebovala dostat do města do práce. Naštěstí mám skvělého muže, pár jízd se mnou absolvoval, aby mi připomněl, co jsem z autoškoly zapomněla. Jo, párkrát jsem to obrečela a vztekala jsem se, že mi to nejde. Ale dala jsem to. Do dnes mám obavu, když se za mnou přiřítí auto, ale tak v klidu, jedu víc ke krajnici a on mě v klidu předjede, no stress. A když jde o pakování u obchodu, tak si zaparkuji dál než je vstup, je tam menší provoz 😉 Takže jdi do toho 💪a že se bojíš není úplně na škodu, ale přetvořila bych to na respekt k ostatním účastníkům silničního provozu. Ať se daří 🍀

A mě strašně pomohl manžel koupila si levný auto,který když tak můžu otřít a jezdila jsem ve svým malým autě s manželem,prvně jsem jezdila večer kdy moc aut nejezdilo,natrénovala jsem si trasu i na kroužek kam dcera chodila, jednou mi manžel řekl tak od zítra odvezes dceru ty sama ( no mě bylo špatně už den předem),ale nebýt manžela nikdy se asi neodvážím,,pro mě byli zase kondiční jízdy ještě víc ve stresu,že udělám ze sebe blbce,jo parkování je zatím pro mě stres vybírám si místo kde neni tolik aut ,podélně umím zaparkovat když tam je místo pro tři auta,odhad moc ještě nemám řídím rok

Měla jsem řidičák od 20. Do 26 jsem jezdila minimum. Vdala jsem se, do práce to měla daleko, přesto mě vozil manžel a zpět jsem chodila pěšky. Narodilo se mi první a druhé dítě, bála jsem se (byť jswm měla starou oktávku k dispozici, manžela, který se mi neustále nabízel, že mi pomůže, že bude jezdit se mnou a velmi mě podporoval). Až u toho druhého dítěte jswm si našla kamarádky, začala jezdit na výlety k nim (protože jinak to nebylo možné) a dennodenně jsem začala jezdit, když syn šel do školky (protože do 8 ráno s dvěma malými dětmi 2 km daleko je jednodušší přejet autem). Dnes řídím denně, jsem schopná jet i 70 km k rodičům nebo někam, kam to neznám, zaparkuju taky všude). Je to těžké, ale chce to překonat ten strach tím, že začneš jezdit známé krátké trasy, do obchodu, k babičce, do školy/školky a postupně získávat sebevědomí. Toto absolvovat buď s manželem nebo s kamarádkou nebo v rámci kondičních jízd. Ideálně bez výmluv (je zima, sněží, je teplo, prší, bolí mě hlava- to jsem se vždy vymlouvala já 😂). Jo a začínala jsem ve staré oktávce s manuální převodovkou, dnes řídím automat se všemi parkovacími senzory a kamerou při couvání, to je velká výhoda. To dokážeš!!!

Jestli můžu, hlavně bych ti poradila, co nedělat - nejezdit s manželem. Existuje minimum mužů, kteří to nervově dají, to už je fakt lepší jezdit sama. Nejdřív někde na opuštěné lesní cestě nebov prázdné části parkoviště trénovat odhad šířky, délky a poloměru zatáčky, pak vyjet do ulic. Ideálně v rámci kondičních jízd.

Doporučuju kondiční jízdy, minimálně pět. Protože upřímně, začínat po takové době, to je jako začínat od začátku. Bohužel jsem si tím taky prošla 🙈
Nejdřív jsem zkoušela s manželem na parkovišti a polňačce, potom do takřka nulového provozu. Jenže já byla nějak nervózní i z manžela, prostě nám to spolu nešlo. Takže jsem zkusila kondiční jízdy. Nejdřív pět, potom dalších pět, ale poslední dvě už jsem neodjezdila (covid, těhotenství, stěhování). Řídit jsem začala po dalších skoro třech letech, u mě teda největší problém rozjezdy, pořád mi to chcípalo. Ale tak nějak jsem začala. Od září jezdím sama, pokud mám možnost, parkuju klidně dál, ale necpu se mezi dvě auta. Když musím, tak tam samozřejmě zaparkuju, většinou i na první pokus úplně v klidu 😁
Já se opravdu bála řídit, ne že na mě někdo bude troubit, apod., ale prostě ta zodpovědnost.... Zhruba za měsíc mě to začalo i bavit 😉

Zaplatila bych si kondiční jízdy. Já si dělala řidičák sice v Praze, ale neměli jsme tenkrát ještě s mužem auto, tak jsem jen občas jezdila u našich na Moravě, ale to byly jednoduché cesty. Pak jsme si auto pořídili a začala jsem krátké trasy, třeba jen kousek do obchodu, na poštu, do školky. I to byla zkušenost a postupně jsem si dodávala odvahy a jela i dál, s navigací to jde snadno. Držím palce!

Mne pomohlo: kondicni jizdy, automat, manzel vedle me, dopredu promyslena trasa ( musim vedet kudy mam jet, jaka je kde krizovatka) a jet mimo spicku.

Řidičák mám od 18 let, tedy 22 let. Učili mě ve staré fabii. Učitel byl skvělý. V obci se muselo dodržovat, za obcí na nás hučel, jestli někoho bereme, že máme zkusit jet prostě víc jak 90. 🤭 Autoškolu jsem dělala ve Zlíně, takže jsem projížděla semafory a učila se v provozu. Bavilo mě to, nikdy mě nedělal problém rozjezd, zpátečka..Můj děda říkával, že buď to v tom člověku je a má to v krvi nebo ne. První auto jsem řídila žigula, první kluk mě stále prosazoval za volant ať se zdokonalují, pak jsem mela škodovku 120. S tou jsem jezdila do 3km vzdálené práce... Prošla jsem si hodně typu aut, od horších až po ty lepší. V roce 2009 jsem si koupila novou dvojkovou Octavii. Byl to mazel a jízda v něm byl pro mě prostě uklidňující relax.
U nás v rodině není nikdo kdo by neměl řidičák s nejezdil. Kopce, couvacky, parkování na všech x způsoby není problém. Ale jen díky stálému ježdění..musela jsem stále jezdit takže každý den za volantem. Pak jízdy do školy po dálnicích, naučila jsem se nebát se. Zažila jsem i několik autonehod, ne mojí vinou.. naboural do mě první nehodu chlap, který mě neviděl že pouštím chodce.. napálil to do me zezadu v dodávce. Skončila jsem v nemocnici, naštěstí vse v pořádku. Tehdy mi život zachránila němčina Octavia 1,9. Podle mechaniku má dobrý a pevny zadek. Po sundání všech vrstev našli srolovánou spodní část která mě zachránila život. Jiné auto by dodávka srolovala celé..
Učila jsem jezdit i moji kamarádku. Bála se a s manželem jezdit nechtěla. Brala jsem ji na vedlejší silnici a učila ji do kopců.. šlo jí to, ale ten strach v ní stejně stále byl a raději se nechává stále vozit než by sama řídila. Nezlomila to v sobě.
A zas je to někdy i dobře. Když vidím některé řidiče jak sedí za volantem, nalepení na skle vykulené oči a jedou 30 i za obcí, jsou nebezpeční jak pro sebe tak okolí.. Clovek by měl sám vyhodnotit zda na to má nebo ne. Není třeba přemlouvat, nutit.. sám by se mel snažit do toho jít a pokud chce opravdu řídit, je lepší si předplatit další jízdy z autoškoly a nechat se učit od profiku.. Však na tom nic není. Každý se naučil, nikdo to neuměl hned.

No zrovna dneska když jsem šla z obchodu a stála u auta a dívala se až vycouva jedna paní.. jsem málem dostala infarkt, když začala rychle couvat a nabořila přímo předemnou do mojeho auta. Jsem myslela, že mě trefí šlak.. Jsem hned skočila a otevřela dveře aby ji nenapadlo ujet.. no otáčela se prý v autě po dětech a jak rychle couvala nestihl ji sepnout senzor a moje auto prej nevidela.. dobrá rána, mám sejmuty zadek bok.
Kdyby tam šlo dítě tak ho zabila. 🙈 Zrovna takový řidič je nebezpečný.. neví co se děje za ním, nevnímá okolí, prostě, že jen jede..
Takže v pondeli musím do servisu. Super den