Pro ženy, které už děti mají. Jak Vám dítě změnilo postoje a názory?
V uplynulych dvou dnech zde probehly velmi bourlive diskuze na tema kojeni a vychovy. Inspirovalo me to zalozit diskuzi na tema, jak vam realny zivot s detmi zmenil vase predstavy, presvedceni, plany, nastaveni v oblasti pece o dite, vychovu, manzelstvi, ale take sama k sobe?
Prosim, aby se do diskuze zapojily pouze zeny, ktere uz deti maji, ne bezdetne. Dekuji za respektovani tohoto pravidla a preji pekne diskutovani 🙂
@lv Tak to mame podobne. Taky jsem rvouci dite videla jako selhani rodicu a nevychovaneho smrada 😂 A kdyz prede mnou znama v restauraci kojila, pohorsovalo me to. Sama jsem kojila kdykoli a kdekoli do necelych 2 let.
Pak jsem taky mela predstavu, ze vyrvavani deti v jine mistnosti je naprosto normalni a bezna metoda (moje matka to na me aplikovala), to me nastesti preslo jeste pred otehotnenim. Syn mel v srpnu 3r a doted s nami spokojene spi v posteli.
Z jineho soudku - kdyz jsem zjistila, ze cekame druhorozenou dceru, chtela jsem ji oblikat do obleceni po synovi. Rodim na konci roku a uz mam doma solidni sbirku totalne roztomilych holcicich oblecku a zcela nerozvazne nakupuju dalsi (jen se snazim, at neni chudera cela ruzova) 🤣
Ja jsem treba nechtela.aby maly.s nami spal v posteli...jenze...padala jsem na hubu doslova a verze ze s nami maly spi v posteli je pro me vyhodou v noci jen prebalim pak skocime zpet do postele kojim v leze a nemusim se.bat co by se mohlo stat kdybych usla pri kojeni v sede s malym na ruce....taky jsem byla rozhodnuta latkovat...haha s barakem a, hospodářstvím kde ze...jsem rada za moznost dnesni doby jednorazovek-alespon si to kompenzuji ekoplenkami,nevim jak moc jsou eko,ale mam klid na dusi 😀😀😀
@vaseli16 S latkovanim jsem dopadla podobne. V tehotenstvi jsem hltala videa a diskuze o plinkach, nakoupila plinky za x tisic a najednou po porodu ne a ne zacit. Strasne me stvalo, ze je mimino v jednovelikostnich plenach tak obrovske a neforemne, a ze lezi z kopce. Zacala jsem nakonec az kolem 7.mesice a chvili si to uzivala, ale na noc jsme stejne davali jednoraz (ten latkovy mega balik se mu nevesel ani do pyzama). Vydrzelo mi to asi do roka a pul, kdy syn zacal curat naraz velke naloze. Uz jsem nechtela dokupovat nic savejsiho, a tak jsem s tim sekla a vsechno prodala. Ted uz stojim nohama na zemi a vubec na latkove plinky nepomyslim. Respekt vsem, ktere latkuji, ja jsem na tohle moc velka perfekcionistka.
Když se mi narodil první, tak švagrová měla už dva kluky. Věčně řvali, byli neukázněný, ječeli, lítali jak poďesové, mlátili se, kiusali do sebe, fakt hrůza. Říkala jsem si jak jsou nevychovaný, a jak je švagrová může vůbec tohle nechat dělat. Řekla jsem si, že můj milovaný Víťa, bude zlatíčko, protože mu tohle nedovolím, že bude vychovaný. Jenže Víťa mi rostl, cca do roka a půl byl opravdu strašně hodný. Žádné hereclé scény, žádný řev, žádné vztekání se. Zlomilo se to u něj zhruba ve dvou letech. Pěkně si začal prosazovat své. Nikde nic nenechal ležet. Dvakrát mi v kuchyni na podlaze vylil olej na vaření. Šílela jsem. Přetáčel mi s knoflíkem u pračky. Točil s knoflíky u sporáku, otvíral mi králíkárny, vlezl mezi ovečky a honil je. Všecko má v rukách, dědovi dělá naschváli, krade mu hůl a odnese mu jí třeba až na druhý konec zahrady, rozlomil mu už dvoje brýle, protože přiběhne a serve me je z očí. Nedávno, schodil 30 vajec, protože vlezl kam neměl.Umí si pěkně postavit hlavu, je držkatej. Manželovi řekne, buď tiše koukám se...
Dospěla jsem názoru, že nemá smysl na něj ječet a řvát na něj. Sice zlobí, ale já se sním daleko snáz domluvím v klidu. Jsou věci za které na zadek dostane, např. Když se násilím dobejvá do auta, nebo když háže kamínkama po dědovi.
Ale co je podstata toho slohu co jsem napsala. Neměla jsem ráda své synovce, protože byli neukázněný a teď mám doma to samé i přes to, že jsem v té výchově opravdu nic nepodcenila. Kdežto moje švagrová svoje děti vychovává (nevýchovou).
Asi uplne nejvetsi prozreni pri prechodu z bezdetna do detna bylo v tom, ze hystericke zachvaty v obchodech nejsou o nevychovani. Pochopila jsem, ze obdobi vzdoru je prvni naznak formovani osobnosti a ze je treba to zvladnout s klidem a netrestat. Usmernovat, nastavit mantinely, byt dusledna, ale netrestat, protoze bych toho mohla hodne podelat.
A jeste jedna zmena. Kdyz jsem byla bezdetna, myslela jsem, ze deti "zlobi", aby rodice nastvaly, ze je zamerne provokuji. S detmi mi doslo, ze zlobi vetsinou proto, ze se mi snazi neco sdelit. Ze se jim neco nelibi a jeste to nedokazou rict jako dospeli. A obcas proto, ze jen testuji ony nami nastavene mantinely.
Deti me naucily trpelivosti a s nimi mi doslo, jak jsou krehke.
Třeba moje švagrová říkala, že v průběhu prvního roku člověk proti nějakým zásadám nejde. Já měla od začátku jasno, žádná televize a čumění do tabletu, málo sladkostí, kojení na veřejnosti fakt netřeba, vždycky jde někam zalézt, stanovené hranice se nebudou porušovat, budu používat látkovky a já nevím, co dalšího. TV ani tablet stále ne, uvažuju, že zkusím na vánoce kousek nějaké pohádky, ale stále nejsem nakloněna tupému zírání. Dcera není s jídlem kámoška, takže kupované sladkosti nehrozí, dostává málo cukru, sladím jí jídlo medem, čokoládu dostala všeho všudy asi třikrát. Kojila jsem jednou na lavičce v parku a stále jsem přesvědčená, že ve většině případů lze někam se schovat. Brala jsem to tak, že nejen že nepotřebuju někomu dělat show a být zajímavá, koukněte na mě, kojím své dítě, ale současně si ještě pamatuju, jaké jsem měla pocity, když se takhle nějaká ženská vyvalila u nás v krámě a já nevěděla kam s očima, abych po potratech nemusela na tohle koukat. Ne vždy jsou všude koutky pro matku a dítě, ale u nás v obchoďáku je a tohle mi přišlo opravdu jen jako póza. Když dceři stanovím hranici, tohle nesmíš dělat, tak to prostě platí. A je krásně vidět, že to dokáže pochopit, ví, co může zkusit a přes co už nejede vlak. Mám svoje pravidla a tím spíš mě třeba mrzí, když si moje okolí ulehčují život jejich nedodržováním a nedůsledností. Dcera je pak má na háku a chce to zkusit i u mě. Doma je stanovený režim, pravidla, nejsem zastáncem diskutování o všem. A nemyslím, že tohle se změní. Látkové pleny jsem používala a nakonec mi jejich žehlení málem chybí 😀Co se změnilo byl můj pohled na jiné matky. Mateřství mě, jsem velmi netolerantní osoba, naučilo obrovské toleranci vůči jiným matkám. Ano, fakt se mi nelíbí dítě ve sporťáku pojídající pátek v rohlíku, fakt nechápu, co vede kamarádku k tomu, že dá synovi v noci na hraní tablet a přijde jí to v pořádku, nerozumím tomu, proč si ulehčovat výchovu povolováním něčeho, s čím vnitřně nesouhlasím jen abych měla od dítěte pokoj. Ale to, že se mi to nelíbí, je můj problém, cpát ho nikomu nebudu, třeba mají své důvody. Ale i tady na koníkovi jsme k sobě vzájemně tak strašně netolerantní, nevyslechneme cizí názor, ale rovnou o někom řekneme "máš špatný styl výchovy, jsi pitomá, zla, hloupá, sociálku na tebe".
Uvidíme, jak dcera poroste, jak porostu s ní, zatím se ladím podle svých předmateřských představ, ťukťuk má dřevo.
Zajímavá diskuze 🙂 ja jsem byla přesvědčena že s nama nebude v posteli (jako miminko byla často, pak byla 3/4 rok v pokojíčku sama spokojena, ted u nás zas občas skončí a než se nevyspat tak se tulime), žádný vymrcovani nebude, dám pevný hranice a kdyztak dostane na prdel (pevný hranice má i bez dávání na zadek a kriceni). Teď nám začíná období vzdoru a to je veliká zkouška moji vztekle povahy 😂 snad to ustojime dobře. Zatím to jde a upřímně mi pomáhají články a videa z nevychovy. Dřív by mě asi nenapadlo že člověk někdy fakt prostě neví co s tím deckem má dělat a přišlo mi divný že bych si o tom měla číst někde na netu, že přece každá matka musí vědět jak na svoje decko... A taky mě překvapilo jak moc je pravda že dítě je tvoje zrcadlo
No... Než se narodila dcera, měla jsem z kojení úplnou hrůzu. Všude toho bylo plno, jak je to důležitý a nekojit je pomalu trestný čin. Po několika bezesných nocích a usilovného snažení jsem přešla na um. A světe div se. Nastal klid, pohoda...
Nad výchovou jsem před narozením vůbec nepřemýšlela. Jen jsem si promítala, co jsem neměla ráda já když dělali rodiče mě. Toho jsem se chtěla vyvarovat. A myslím, že se mi to daří.
A ječící a vzteklé dítě vážně neovlivnim. Ale být důsledna a nepovolit.
A vychovám obě děti sama. Takže partnerství/manželství dopadlo takto.
Ačkoliv manžel děti hrozně chtěl. Nedokázal se vypořádat s tím, že ten život už je jiný. Děti měl rád. Hrál si s nimi chvilku po práci a to bylo celé. Víc se jim nevěnoval. Ven je nebral, neprebalil, nenakrmil... Vše bylo na mě. Za pár let je údajně může něco naučit. Teď to není taková zábava.
Nakonec si našel někoho, s kým mohl jezdit kamkoli, kdykoliv a nemusel řešit, kde ohřeje dětem jídlo nebo je přebali.
No... Především se ve mně změnilo to, že plánovat si sice můžu, ale nakonec to bude jinak. Že každé dítě i každý rodič je jiný, a proto každé soužití bude jiné. A že kritizovat umí každý, ale pochopit jen někdo.
Taky jsem se přesvědčila, že nějaký ten mateřský instinkt fakt existuje. A že ten strach už nikdy nebude pryč. A že mateřská láska není samozřejmý cit, který se zrodí z nějakého *puf*.
A že i mezi mámami, které by měly být ty chápající bytosti ve společnosti, budu stále potkávat lidi, kteří budou svůj názor jako jediný pravý cpát všem okolo 🙂
@martiniquest prosím tě mohla bys mě odkazat na ty diskuse? Já jsem vždycky úplně mimo 🤪😃
Mne se zmenil nazor v tom, ze pred detmi bylo "dite v posteli s rodici nikdy", u dcery do roka a neco jsme to dodrzeli, pak se zacala v noci budit s revem a chodit v noci za nami do postele, kde uz zustala do rana. Presto prevazne spi v posteli ve svem pokojicku(nekdy s tatou). U druheho syna jsem ho mela v posteli od zacatku, nejdrive v postylce v "balkonku", od 2 mesicu mi tam spat odmitl a spime spolu v manzelske. Pak jeste jsem mela naivni predstavu, jak nebudu NIKDY pouzivat fyzicky tresty a jak se s ditetem budu krasne domlouvat... kdeze,to bych nesmela mit vzteklouny a ignoranty, jaky mam, dcera je slibotechna, na necem se s ni domluvis a nikdy to nedodrzi, takže prestala byt chut delat s ni "dohody po dobrem" a musime pouzivat autoritativni prikazy. Co se tyce pohadek, tak jsem si rikala, jak bude TV minimalne a budu je vest ke cteni, no tak dopadlo to tak, ze mam deti, ktere knizky temer nezajimaji (snad jen obrazkove) a pohadky na Decku anebo z disku u nas jedou denne, a neni to fakt jen 10 minut. Mobil jim teda do ruky nedavam a s youtubem neumí.
Jinak co se týče tvoji otázky - tak jsem po 10 letech s dětmi v zahraničí (tj 24/7), pri škole na VŠ a starosti o domácnost , většinu zásad zapomněla. Ty které jsem nezapomněla jsem opustila a heslem všedního dne je "přežít " :D ne - opravdu. Při tom všem co člověk denně řeší, problémy ve škole, v práci, občas i zdravotní , tak se teď zkratka snažím žít tak abychom se prostě měli každý den hezky. A to co delaj nebo nedelaj jiní lidé, proč nebo jestli se mi to líbí nebo ne, už proste nemám čas ani sílu řešit. Občasné rytí hubou v zemi je efektivní školou tolerance :D
@odula "Starsi sourozenec stale rusi mimino" a druha byla o odmitnuti kojeni od sameho zacatku, ta byla jiz autorkou smazana. Zvrhlo se to tam do debaty o tom, jak se nekterym zenam kojenim hnusi a jedna, ktera bourlivou diskuzi vyburcovala, razila heslo, ze kojeni je prenesene vzato stejne, jakoby dite dostavalo do pusy penis. Dal to rozvadet nebudu. Pani se vyskytuje i jako hlavni akterka v prvni zminene diskuzi, ktera je stale aktivni.
@eithelwing Matersky instinkt je pro me svaty gral. Kez by ho poslouhaly vsechny zeny. Verim, ze pak by zadna nemela potrebu kritizovat nikoho kolem.
@odula Uzivat se ma kazdy den. Ja mam ted az prilis mnoho casu, za 10 tydnu rodim, takze si uzivam hnizdeni, zaroven syn zacal chodit na dopoledne do skolky, cili casu je fakt kopec a bohuzel vedlejsim efektem je i to, ze hodne casu travim na MK a skutecne se kolikrat nestacim divit. Kdyz nemas cas, tak postoje a nazory ostatnich jsou ti u zadele a je to tak vlastne super 🙂 Kez bych mela dostatecnou moralku hodit se offline a delat neco smysluplneho. Ale trochu mi ted chybi kontakt s okolim, tak je to urcity zpusob kompenzace, byt ne vzdy uplne stastny.
Já mám dvě malé děti a ve spoustě věcí tedy "otočka" o 180 stupňů. Asi největší "wake up call" je zjištění,co je opravdová únava a že hranice mezi "život je super bombastic ,miluju svoje děti ,pojďme bězet za ruce do západu slunce" a "podpálím to tady,uteču ,všichni mne sejřite ! " je zatraceně tenká.O sladkostech, televizi,mobilech a jiných "drobnostech" ani nemluvě. Na druhou stranu se ale musím ocenit,že v mé trpělivosti a odolnosti je vidět po 4 letech celkem pokrok.Jo a jsem dost často "naprdlá megera manželka v teplákách" -to jsem si taky plánovala lehce jinak.😂 Ale pracuju na tom.Mateřstvi zdar !
Já jsem si žila svůj bezdětný život a pak bum.... otěhotněla jsem hned na první pokus jako první ze svého okolí. Abych řekla pravdu, nikdy předtím jsem nepřemýšlela stylem látkovky ano x ne, kojení (na veřejnosti) ano x ne, spaní společně v posteli x pokojíček, nevychovanci x vychovaní atd. Tyhle věci mě vůbec nezajímaly, šly prostě mimo mě.... Řešila jsem spíš, jestli když půjdu do kina, stihnu předtím ještě kafe s kamarádkou, jestli se všichni vejdeme k jednomu stolu v hospodě, jestli si vzít radši tohle tričko nebo tamty šaty..... Jediné, v čem jsem měla opravdu jasno, byl styl výchovy.... Ale tak nějak intuitivně, nikdy jsem o tom nic nečetla. Prostě jsem věděla, že své dítě nebudu vychovávat autoritativně, nebudu ho bít, řvát na něj atd.... To jsem si zase nemyslela jako nějakou představu, to jsem naprosto jasně věděla. A tak to také bylo, je a bude.
Mé představy týkající se dítěte a péče o něj, výchovy, kojení, (ne)používání různých pomůcek atd. tedy ani nemohly vzít za své, protože jednoduše žádné nebyly. Co ale vzalo za své hodně, byly představy o mém vlastním životě. Vůbec mi nedošlo, že tak kafíčka, tričíčka a kinečka na dlouhou dobu řešit nebudu.
@martiniquest dik 🙂 twe😱 penis 😱🥴 trochu mě mrzí že jsem to nestihla :D
Nevěděla jsem, že mateřská láska je tak obrovská, když čekala první dítě, byla jsem tak hloupá, že jsem byla přesvědčena, že ji budu milovat tolik jako našeho psa, že to jde víc jsem si neuměla představit.. Vztekajici dítě, jsem taky vnímala jako selhání rodičů, na kojení jsem neměla žádný názor, ale rozhodně by mě nenapadlo, že budu kojit 3roky😄 Já chodila k rodičům do postele až do 6let,takze v tomto jsem byla tolerantní počítala jsem s tím, že mimi bude někdy s nama v posteli, že nakonec postýlku využiji jen na odkládání věci jsem úplně nepredpokladala😄 Vždy jsem měla jasno ohledně tělesných trestů a to se s příchodem dětí nezměnilo, naopak jsem se ujistila, že se děti opravdu dají vychovat bez bití.
@martiniquest nechapu proc mate potrebu se v tom stale vrtat, pani to tam psala uplne jinak a vy to vytrhavate z kontextu a delate z ni uchylacku, pritom ona se jen snazila vysvetlit, ze proste ona vnima prsa jako sexualni vec, urcenou k sexu a proto si nedovede predstavit dite kojit. ze by ji to prislo proste hnusne a pote jasne napsala ze kdyby to nafukovala tak by to prirovnala k tomu jako by se nekdo snazil krmit dite penisem. proste prsa mela spojena se sexem a nedokazala se od toho odprostit.
ale abych nebyla mimo tema, tak rozhodne nepozoruju, ze by se zmenilo neco po tom co mam deti. sla jsme do toho strizlive a nemela zadne zkreslene predstavy. dite sem v postely nechtela, a nebylo tam. jediny co me asi prekvapilo bylo ,ze i s detma jde spoustu veci zvladnout.
@tulikiss já jsem se @martiniquest na to ptala. Proto mi odpověděla . Jako "uchylne" jsem si to vůbec nezaradila, právě proto že neznám kontext. Jen jsem usoudila, že debata musela být divoká a proto škoda, že jsem to nestihla. Ta tvoje reakce (navíc s vykanim- to je samo o sobě zajímavý) mi proto přijde ponekud vyhrocena vzhledem k okolnostem. A vzbuzuje ve mě ještě větší zvědavost;) :D nikdo se v tom nerype, tahle diskuse je o něčem jiným. Já jsem to sem (nešťastně ) zatáhla, tak prosím pokud můžeš tak to téma opust, ať se tu zas nerozpouta diskusni "peklicko " ;)
@tulikiss Psala jsem to odule, ktera se na to vylozene ptala. Ja nikoho neurazela, takze v tomto ohledu mam svedomi ciste. Timto debatu na tema teto pani koncim.
@tulikiss jak jsem cetla uvodni prispevek, tak jsem si rikala, ze sem taky k tomu neco napisu. Protoze konkretne diskuze o nekojeni az tak “bourliva” nebyla. Jeden nestastne receny vyrok tam rozpoutal naprosto zbytecnou diskuzi, protoze byl zcela vytrzen z kontextu. A pak si tam (opet) prihraly polivcicku zaryte zastankyne kojeni a odpurkyne UM, ktere byly dosti neprijemne ve vyjadrovani, takze asi tak to bylo. 😁
No a ad dotaz... Myslim si, ze puvodni postoje jsem kvuli detem az tak nezmenila a od zacatku se mi je dari nemenit. Nechtela jsem, aby se mnou decka spaly v posteli...nespaly a dodneska nespi. Vedela jsem, ze budu kojit max. do roka...prvni dcera 10mes. (a vubec mi to nevadilo), dvojcata jsem kojila necelych 7 mes. (a uf..jeste ze ne dele). Ze nebudu davat sladkosti jsem nerikala nikdy a ano davam je, ale staci si v tom udelat jakysi rad a jsme spokojeni vsichni. Vztekajici se dite jsem si vzdycky rikala, ze necham vyvztekat i kdyby se valelo na chodniku a jo, i to u nas funguje...reknu papa, ja uz jdu a dite v momente vstava a jde. Uz predem jsem vedela, ze nebudu uznavat alternativni zpusoby vychovy jako je nevychova a vychovavat stylem vymluv diteti diru do hlavy, coz take opravdu nedelam.
Ale v cem jsem zmenila nazor je ockovani, nejsem neockovac, ale ockuji s odkladem a nedavam nepovinne vakciny, i kdyz jsem pred detma chtela dat snad vsechno. A zmenil me predcasny porod...v zivote jsem si nemyslela, ze se me to bude jednou tykat a je to opravdu tak, jak se rika...kdo nezazil, nepochopi. No a dvojcata jsem ve svem zivote take necekala 😁, takze diky nim jsem zjistila, kde je me definitivni dno, ale zaroven jsem take zjistila, ze moje zasadovost a duslednost prinasi ovoce a je to velice dobra vlastnost. A jako posledni, co jsem jeste nezminila je, ze plno veci clovek zmeni a prenasobi az s druhym ditetem. To se pak teprve ukaze, jak dalece je zasadovy ve svych presvedcenich, kdy vychovu zacne “kazit” a mluvit do ni starsi dite. To je pak nekdy napor na nervy a trpelivost.
Mám (značně dominantního a tvrdohlavého) čtyřleťáka a půlročního ("cholerického flegmatika"). Nešla jsem do výchovy nabitá předsevzetími a moudry. Jsem z učitelské rodiny a mám za sebou 15 let trenérských zkušenností (povětšinou na dětech kolem prní třídy). Co jsem si uvědomila již před otěhotněním a na sobě ověřila, jsou dvě věci:
1) matka oslepne a přestane vnímat, jak dítě roste. A dítě toho hrozně rádo využije (jde jak o to, že mámy dělaj dvanáctiletejm puberťákům taxikáře, protože "ze školy na kroužek nemůže jít sám", tak to, na co jsem teď tvrdě narazila se svým synem "dítě se vzteká, protože neovládá své emoce, nechte ho klidu vztekat" je pravda ve dvou letech. Ve čtyřech ne. Ve čtyřech je to vynucovací prostředek a není žádoucí)
2) běžný způsob školy není o vědomostech - je o tom, že vaši šéfové v práci jsou zvyklý, že když v žádném jiném, tak v systému "příkaz - splněno", umí fungovat každý... Alternativní školy jsou super, ale zrovna tohle tě nenaučí a vždy budeš "trochu jiný"... chceš to?
3) Když někomu něco vyčítáš, nerozumí a neslyší, byť bys měl tisíckrát pravdu.
4) pokud to nejsou tvé děti, nech je. Bav se s nimi, hraj si s nimi, ale nevychovávej je. Můžeš je pochválit, ale jako rovný rovného. Můžeš je napomenout, když zasahují do tvých práv, nebo práv tvého dítěte, ale nikdy neprosazuj své sítě na úkor jiného.
Ještě dodatek: všechno látkování, eko, bio je jen móda. na charakter dítěte to vli mít nebude.
Ja jsem si zadne extra zasady v tehotenstvi nedavala.. Jenom jsem si rikala, ze ja bych NIKDY nekojila chodici dite, ze mu tak pul roku musi stacit. Haha😁 Kojila jsem asi 20 mesicu a kojila bych klidne dal, kdyby o to neztratila mala zajem.. O sladkostech nebo televizi jsem si nikdy velke iluze nedela..
Potvrdilo se pořekadlo "člověk míní, život mění". Ano, bez dětí jsem scénu v obchodě s válením po zemi považovala za nevychovanost dítěte. Kojení na veřejnosti za výmysl ekobiomatek. A neuměla jsem si představit, jak moc je mateřská láska silná.