Kombinované studium na VŠ s 1,5 roku starým dítětem

@tete20 Záleží hodně na dítku jestli ti umožní se učit a připravovat do školy. Ohledně hlídání, tak záleží kdo jí bude hlídat a jestli je zvyklá, že bude chvíli bez tebe. Finančně to ti nepovím, to je taky hodně individuální, někomu stačí málo a někdo potřebuje mít luxus, záleží na tvých a vašich poměrech, jestli jsi s mužem nebo sama a jestli pracujete nebo ne. Psychicky bych řekla že to bude asi náročnější, ale když to tak vezmeš, tak skončit můžeš vždy, tak proč to nezkusit 🙂.

@tete20 ahoj, cim je dite starsi, je to narocnejsi a narocnejsi. Ja studovala dalkove uz Bc., statnice jsem delala kdyz mel maly 15 mesicu a ja mela mesic pred druhym porodem, (po nocich jsem 4 mesice psala bakalarku a zjistila jsem, ze jsem znovu tehotna, byla jsem ten prvni trimestr jako chodici mrtvola, rodit jsem sla se 4 kg, bricho nikde). Pak jsem si dala rok a pul pauzu a zacala studovat Ing. kdyz mela mala 15mesicu. Rikala jsem si, ze musim nez zacnu chodit znovu do prace. Prvni zkouskove letos v lednu a unoru jsem si obcas poplakala jaka jsem husa pitoma... prvni zkouskove zacalozacalo silene, a to tak, ze do 2 rano jsem se ucila, v tu ranu se skoro 3letak probudil s laringitidou, o pul 3 uz nas vezla sanitka, po 5 rano jsme se vratili domu, a v 7 jsem odjizdela do skoly na 2 zkousky... jenze ja studuji mezinarodni obchod, takze vse se toci okolo matematiky, statistiky, prava a podobne narocnych predmetu, ktere se nenaucis z pameti .. Tzn. neni skola, respektive obor jako obor. (Moje sestra zacala studovat se 3 detma a uplna pohodicka, studuje ovsem nejakou pajdu a asistentku pedagoga, takze zadna matika a nejake tyto podobne narocne predmety.) A v tu ranu co mi zacalo zkouskove deti vecne nemocne, zacaly usinat v 10 vecer a pozdeji, takze se k uceni dostanu v 11, pak se denne ucim do 2 rano, casto pretahnu telo a nechce se spat, tak se ucim do 4 rano a deti v 6 nemilosrdne vstavaji a presne jakoby to citili ve zkouskovem, kdyz jde do tuheho, tak bud jsou oba nemocni a nebo se o pulnoci probudi a do 4 nemuzou zabrat... ja si to teda vyziram v pomerne zlem duchu a rodina z me I manzelovy strany 300km, takze absolutne bez moznosti hlidani a jakekoli pomoci. Ale zase si rikam, ze uz jen rok 🙂 Tobe budu prat, aby pri tobe stalo vice stesticka a pokud mas I moznost hlidani, tak se toho neboj. Ja vzdy rikam, ze clovek se pousti do takovych veci, na ktere skutecne ma. Nemuze se stat nic horsiho, nez ze pripadne skoncis ci prerusis, kdyby to proste neslo. Ale ono to pujde!!!! 😘

Ja jsem zacala studovat, kdyz bylo detem 1,5 a 2,5 roku. Musim rict, ze je to narocnejsi, nez jsem si myslela, ale da se to. Hodne mi pomaha moje mamka. Kdyz jsem ve skole, hlida. Ted ve zkouskovem si treba kluky vezme na vikend, abych mela cas a klid na uceni.

@market1512 "zacaly usinat v 10 vecer a pozdeji, takze se k uceni dostanu v 11, pak se denne ucim do 2 rano, casto pretahnu telo a nechce se spat, tak se ucim do 4 rano a deti v 6 nemilosrdne vstavaji " jak u nás, akorát nás ráno nutí vstávat školka. Může mi někdo vysvětlit, proč se hlásím i na magistra? 😀 Jinak určitě čím dřív, tím líp. Já bych už měla se vrátit do práce a moc si neumím představit, zvládat děti, domácnost, práci i školu... Ještě teda nemám přijímačky za sebou, tak se budu rozhodovat až po případném přijetí.

@thalia protoze to chces mit za s sebou a veris svemu telu, ze to zvladne 🙂 I tobe budu drzet palecky, kdyz se rozhodnes pro dalsi studium, aby to slo hladce 🙂

Určitě záleží co chceš studovat. Jsem na pajdáku a zvládám to v pohodě. V lednu jsem udělala zkoušky, v březnu porodila a v květnu šla znovu ke zkouškám. Teď píšu bakalářku a příští rok chci státnicovat. Malá mi přes den nespí, takže na učení čas moc nemám. Něco málo jsem se učila večer a jinak improvizuju 😀

@tete20 Mám 6 letou dceru a 4 letého syna, pracuji na zkrácený úvazek a minulý týden jsem úspěšně složila státnice na Ing. 🙂 skřítci mě doprovázeli prakticky celým mým studiem - už i na bakaláři.

Za sebe říkám: jdi do toho! 🙂 dokud jsi ještě doma, máš velkou výhodu, jakmile k tomu přibude ještě ta práce, je to už horší - ale když se chce, jde vše 🙂

@tete20 Ahoj, Já jsem studovala a v prvním ročníku otěhotněla, na rok přerušila a pak nastoupila s 5m miminkem a šlo to. Nervy byly jen o zkouškovém. Horší bylo pak psaní bakalářky s dvouletákem a miminkem :D Ale šlo to, strašné nervy, výčitky jak blázen (že se nevěnuju dětem). Ted už na vysokou nechci, chci si udělat nějaké kurzy, které mi nezaberou tolik času.

Otehotenela jsem v prvaku na.magistrovi a ted ve tretaku cekam druhe. Je to hodne o organizaci casu a hlavne o diteti, jak moc sw "dokaze prizlusobit". Nase Anet se "nevha hlidat" kdejakou tetou 😀 a navic mame pri VS Koutek pro zamestnance a studenty. Ale zase mam i specializaci s TV, takze vecne nemuzu vse plnit (zrovna jsem.v sestinedeli nebo pokrocile tehotna)....ale uz mam jesnoho mgr za seboh a vim, jak to chodi na VS, takze "co nemusim, nedelam", zbytecne se nestresuju a neresim. Vzdy uprednostnim dite. Ted doufam, ze druhe bude stejne pohodove jako prvni a uz to dokoncim o rok driv 🙂

@tete20 Záleží jakou školu a jaký obor budeš studovat. Když se musí, jde asi všechno. Já jsem studovala ještě jako bezdětná, kombinovane, při zaměstnání, sociologii a žurnalistiku a upřímně říkám, že kdybych měla dítě při studiu (ale zase bych nechodila do prace, ze), že to nezvládnu. Ta žurnalistika, to jsme měli pár samostatných úkolů a ty byly zábavné, navic mi to slo, a pak zkoušky. To jsem se učila jen na zkoušky. Takže bylo to ve srovnání se sociologii opravdu lehké. Ale sociologie... pouze samostudium, kvanta četby, z toho dělat výpisky, skripta jsme nemeli, nějaké úkoly taky, nejhorší byla metodologie, to by bylo dobré chodit na přednášky, a to jsme neměli, jen 3x setkání za semestr (hromadné), coz nestaci. A tam bylo potřeba to trochu vysvětlit. Pak samozřejmě některá literatura v aj, no, mně to připadalo docela náročné časově. Přišla jsem z práce a celé odpoledne do noci jsem něco musela číst. Neříkám, ž e jsem byla vzorná, taky jsem v tu dobu třeba dost šila (muj konicek) - asi jak se mi nechtělo dělat ty seminárky... 😀 oddalovala jsem to, ale víceméně jsem musela makat. A s dítetem bych to opravdu nezvládla. Na druhou stranu nikde není psáno, že musí mít člověk pořád za A (ja jsem teda i pri tom denodennim studiu mela asi jen dvakrat A za cele studium a jinak takovy horsi prumer, i pri tom nasazeni, a ne ze by mi to neslo, proste to se casove nedalo stihat). Jde o to to zvládnout a je jedno jak. No, jak jsem se seznamila s manzelem, tak uz jsem pak malem ani neodstatnicovala 😀 a dite do toho, to by fakt neslo. Protoze bych proste nemohla cele dny cist a pak psat. Nebo kdyz jsem psala seminarky, tak to obnaselo dlouhe vysedavani v knihovne, uz jen to, to bych proste nemohla, sedet pul dne v knihovne, decko by chtelo kojit a vozit a starat se a ja bych nemohla fyzicky byt v knihovne. To by musel byt jiny obor nejspis. A jeste podotykam, ze me ta teorie v sociologii moc bavila, slo mi to, ne ze bych byla tak nemozna, ze mi vse dlouho trva. I tak to bylo casove hodne narocne. Tehdy v tom nasem rocniku v kombinovane forme studia nebyl nikdo s malym ditetem. Byli tam treba lidi, co meli dve studia paralelne a ti vetsinou behem studia uplne odpadli a soc nedostudovali. Ale byla moznost studium prerusit.