Autoškola. Jak to nevzdát?

Mozna zkus mrknout po nejakem klidnejsi instruktorovi. Ja kdysi kezdila se starsim panem, ktery mel postozeneho syna a tim mel opravdu veeeelikou trpelivost. Byl to strejdy kamarad a po zkouskach rikal strejdovi at me nauci řídit 😅 Ja na to talent fakt nemam. Kazdopadne jak se pise o koment vys, deto me donutily sednout za volant a byla jsem ráda ze mam řidicak byt jsem ho osm let nepouzila.

Měla jsem to hodně podobně a teď jsem hrozně ráda, že jsem to nevzdala, se dvěma dětmi na okraji středně velkého města by to byl jinak masakr. Pokud jsi tak dlouho neřídila, je to určitě znát (já měla kvůli poruše auta pauzu dva týdny a pak to bylo jako řídit znovu). Pomohlo mi několik věcí. Stanovování postupných cílů - doteď si prostě posouvání mety, začínala jsem po svém městě, abych mohla na nákup, do školky apod. a postupně dál, jak se na to cítím (třeba jsem ještě nebyla na dálnici). Když mi něco na jízdách nešlo, před další jízdou jsem se snažila o pozitivní myšlení - “dneska to prostě bude lepší”. Přidala jsem si nad rámec kondiční jízdy, protože jsem se opravdu chtěla už v autoškole naučit pořádně jezdit. A jednoho dne, možná až v poslední třetině jízd, mě to prostě začalo bavit a auto poslouchat 🙂. Důležitá je určitě i osobnost instruktora. Můj na mě sice taky nejednou zařval, ale vždy, když pak vychladl, tak jsme probrali, co bylo za problém a jak to příště udělat lépe, mohla jsem se doptat apod. Přijde mi, že spousta instruktorů jsou nerváci, ale pro mě třeba tohle bylo důležité, pomohlo mi to a naučila jsem se si to tolik nebrat, když jsem věděla, že se po zchladnutí emocí dočkáme konstruktivní zpětné vazby.

Tak paní instruktorka má sice individuální, ale poměrně zvláštní přístup 🤦 když jsem si v 18ti dělala řidičák já, dostala jsem starého pána... Při druhé jízdě mě rozbrečel a už mě do konce kurzu neviděl 🙂 po změně totální pohoda... Neměla jsem z toho teda strach, jako ty, ale i tak... Mrkni po někom jiném, po někom trpělivějším.

Děkuji všem. Mám dva syny,v září nastupuji do práce,tu mám tedy v místě bydliste,ale chtěla jsem si papíry udelat,protože proste jsem k tomu dozrala,ale nevím,je to těžké 🙈

úplná prkotina, ty tam přece chodíš proto, aby ses tohle naučila, a to se může stát, když máš řídit trochu jiné auto, které trochu jinak reaguje...
ale, představ si, že už máš řidičák a na křižovatce ti to chcípne, což se může stát a někdo v provozu na tebe zatroubí...
nevím, no, nebylo by lepší zapracovat víc na sobě, než se hroutit před brodem? 🙂
nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko....

Můžeš ji změnit? Tohle je prostě špatně - jednak ty jsi klient, tak na tebe nemá co vyjíždět, za druhé i když v ČR je bohužel standardem opak, učitel v autoškole má být trpělivý. Učit se řídit je stresující, ve stresu chybují i řidiči, takže pokud učitel v autoškole ten stres zvyšuje, nemá tam co dělat. Vzpomínám si na to hovado, co mě učilo řídit jako sedmnáctiletou. Doteď lituju, že jsem mu z toho auta nevystoupila.

Zmenila bych instruktora. Potrebujes klidase, ktery te nebude stresovat, a ne toto.

Jasně že na to máš! Podle statistik jsou naopak opatrné ženy řidiči, kteří způsobují nejméně nehod. Zezačátku je marnej každej, ale na trhané rozjíždění nebo motor chcíplý uprostřed křižovatky ještě nikdo neumřel. Instruktoři v autoškole jsou bohužel svět sám pro sebe a spousta z nich dokáže člověka odradit. Ale mě ten můj nakonec těmi svými pokusy mě vynervovat dokázal to, že se za volantem vůbec nenervuju. Že mi to chcíplo nebo nevím, kudy jet, a někdo na mě troubí? Však on počká. Děláš těžkou práci, když na sobě takhle pracuješ a jdeš za hranice své komforntní zóny. Je to těžké, ale až to dokončíš, budeš na sebe zatraceně hrdá. Vydrž, stojí to za to!

Řidičák jsem si udělala kdysi krátce po dvacítce. Tehdy jsem dala jízdy na první pokus, takže úplně marná jsem asi nebyla. Ale dalších skoro deset let jsem za volant nesedla. Potom jsme začali stavět, bez auta bych se nedostala z práce, takže se mě manžel pokoušel naučit znovu řídit. Bylo to hrozný, hrozný, hrozný... Jednou mi to chcíplo na dost rušné křižovatce a já jak byla ve stresu, tak jsem se nemohla rozjet ani když už tam blikla třetí zelená 🤦‍♀️ Takže jsem si vytvořila docela slušný psychický blok a od té doby mi auto chcíplo na KAŽDÉ křižovatce, bez ohledu na to, jestli za mnou někdo stál nebo ne. Tak jsem si zaplatila kondiční jízdy, kamarád doporučil úžasného instruktora, kliďas, vysvětlil, "pomohl". Ale když mi to i při osmé jízdě na každé křižovatce chcíplo, tak už i on si dost zoufale rval vlasy, protože na parkovišti mi rozjezdy problém nedělaly 🤷‍♀️ Řídit jsem nezačala (z mnoha důvodů) další tři roky. S koncem rodičáku jsem to začala znovu zkoušet, pokaždé stres už hodiny předtím a rozklepaná jsem byla ještě hodinu po dojezdu. Nakonec jsem sedla do auta sama a bez manžela a prostě jela, protože nebyla jiná možnost. A víš co, během pár týdnů obrovský pokrok - čím líp řídím, tím víc mě to baví a o to víc si "troufám" (rušné křižovatky, parkování, apod.), jsem na sebe hrdá a o to klidnější za volantem jsem. Teď po pár měsících už mi to málokdy někde chcípne, když už, tak prostě znovu nastartuju a jedu. Už nejsem uzlíček nervů a už vůbec ne ta "uťáplá" holka co v době, kdy jsem se učila řídit. Ty jsi udělala obrovský krok ze svojí komfortní zóny, tak se nenech otrávit instruktorkou, neodkládej další jízdy, řidičák si dodělej a co nejdřív začni jezdit sama. Protože když jsi v autě sama a uděláš drobnou chybu, nikdo tě nesoudí, nemá kecy... A řidiče za tebou už nejspíš nikdy nepotkáš 😉
Zvládneš to 🍀

Hele udelala jsem autoskolu taky az po 30, nejdriv v jedne autoskole, tam jsem dvakrat nedala jizdy, pak jsem mela rok pauzu a sla jsem do jine autoskoly, tam to bylo pohodovejsi, zkouska napoprvy .... No a uz mam 3 roky ridicak, jezdim tak prumerne jednou tydne, ale jeste nikdy sem nejela sama bez manzela dal jak 2km, nedejboze treba po dalnici (to to moje auto snad ani neumi 😀 ) Takze proste dal jezdi v autoskole, klidne si zaplat co nejvic jizd, a az dostanes ridicak tak to pomalu doladuj, neni kam spechat.

Jiny instruktor !

A pokud mozno vzit nejake auto a zkouset si rozjezdy ( nevim jestli to v cr jde oficialne ) kdyz ne tak neoficialne nekde na parkovisti...u znamych ...atd...

Ono je to fakt jen o praxi...cim casteji se rozjedes tim lepe ti to pujde...

A instruktorce bych rekla ze od ceho tam je...at si ty poznamky strci do prdele... a vrati licenci 😀

Mám to stejně. Autoškolu jsem dělala v 18, jízdy jsem zvládla až na 3. pokus. To mi vzalo totálně sebevědomí. V rodině se mi posmivali a já se za to tak styděla. Pak jsem si koupila auto a jezdila, ale prostě když jsem měla někam jet, bylo mi na zvracení, už večer jsem přemýšlela kde budu parkovat atd.
Teď je mi 31, neřídila jsem 8 let. Mám 3 děti tak je hodně náročné všechno řešit autobusem, když bydlíme na vesnici. Přemýšlím, že auto už pořídíme a udělám si nějaké kondiční jízdy, ale mám strach, teď mnohem větší, abych neublížila dětem… Jednou jsem už kondiční jízdy dělala, pan mi nadával jak mi mohl někdo dát řidičák, byl tak zlej, že jsem měla slzy v očích ani skoro neviděla na cestu, tak jsem odjezdila asi 5 jízd a zase do auta nesedla.

Já jsem byla ráda, že se mi instruktoři střídali. S teoretickou jízdou jsem problém neměla, jako spolujezdec jsem jezdila léta, ale dělalo mi problém zkoordinovat ruce a nohy. Také jsem zažila 2 protivné instruktory s komentáři, že ženský za volantem nemají co dělat a že zkoušky nikdy neudělám a tak. Být vámi tak si vyměním instruktorku a obrním se, nesmíte si to tak brát. Jste ten den jejich několikátý student a tak bouchnutí vyjde občas na vás.

Jestli jsi z Prahy tak autoskola King! Ti si na pratelskem trpelivem pristupu zakladaji.

Ja delala ridicak v 18, ale instruktor nebyl klidas a dost se po me vozil. Pri druhe nebo treti jizde me rozbrecel, protoze mi nesly rozjezdy. Nicmene jsem to s nim doklepala do konce. (Pak jsem zjistila, ze se vozil po vsech mladych holkach, jedna starsi pani se mu ohradila a mela klid.) Sama za sebe bych rekla, ze az par poslednich jizd jsem mela pocit, ze umim to auto jaks taks ovladat. Jezdila jsem celou dobu stejnym autem, tak jsem si na nej zvykla. Nicmene kazde auto se chova trosku jinak, kazdemu jinde zabira spojka, takze pokud nekdo neni asi uplne mega zkuseny ridic, tak si na kazde jine auto chvilku zvyka. Taky je rozdil mezi dieslem a benzinakem, kazde zabira trosku jinak, kazde se trosku jinak rozjizdi. Prijde mi, ze u diesl je takovy malinko tezkopadnejsi, na rozjezdy teochu vic plynu (a taky trochu vic rve oproti benzinu). U neceho vetsiho zase musis trosku driv a vic brzdit. Do autoskoly chodis, aby ses to tam naucila a ucit se da i pres chyby. 😉 Ja pak mela xlet neridila a kdyz jsem zacala mela jsem z toho hruzu. Zacala jsem vicemene, kdyz jsme se odstehovali "na konec sveta", kde to bez auta neslo. Z kraje to byl sileny stres, ale po letech uz jsem ok. Jedine, kde si nejsem jista jsou velka mesta a tramvaje. Urcite to zvladnes. 😉 Ber to jako vyzvu, jak pises prekonani sebe a neboj, vsichni nejak zacinali a ne vsem to slo.

Hlavně to nevzdávej. Měla jsem to podobně, taky jsem introvert, mám OCD a se socializací na tom nejsem vůbec dobře. Instruktor v mojí autoškole byl s prominutím pitomec, dost často na mě křičel a tak jsem to před poslední jízdou vzdala a autoškolu nedodělala. Hrozně mě to mrzí, především teď, když máme tři děti. Kolikrát jsem si nadávala, když jsem před domem koukala na naše auta a šla na trolejbus, abych vyzvedla děti ze školy. Určitě to zvládneš, hlavně se na to nevykašli. Držím pěsti.

Určitě to dokonči. Ale jsi platící klient, tak si řekni o jiného instruktora. Já dělala autoškolu v 18 a jednal se mnou hrozně, několikrát mě rozbrecel. Dnes bych si to nenechala líbit, a to jsem povahově podobný typ jako ty. Řidičák sice mám, ale doteď neřídím. Mám strašný strach a nedokážu to překonat. Přitom teď s dítětem, odstěhováním z Prahy, nemocnými rodiči by se mi to hodilo. Odhodlavam se už rok na kondiční jízdy.

@helach Hele, mne nenakoply ani kondičky. Přes 20 jsem nebyla schopna řídit. A pak si mne takhle jednou vyzvedla v sobotu kamarádka, posadila za volant a jezdím.
Na dlouhé trasy se neodvážím, ale na zajištění provozu domácnosti a kolem dětí za Prahou to bohatě stačí ,-)

Skoda, ze uz mate " rozjetou" autoskolu.Existuje totiz autoskola pro straspytliky a ti jsou naprosto zkuseni jak s takovymi lidmi pracovat.

Držte se a zatněte zuby. Máte na to. Já v osmnácti se starým úchytem, co mi furt hrabal za jízdy na zadek, ať se prý uvolním🤦‍♀️. Udělala jsem, ale pět let nesedla za volant. Pak jsem se zjančila, nikomu nic neřekla a koupila ze dne na den auto z druhé ruky. A musela ho sama v jedenáct v noci a v zimě odvézt po práci domů😅. Mrzlo a já nevěděla ani jak pustit topení ani stěrače 🤷. A ty první jízdy? Jednou do práce jsem přes město zůstala stát na semaforech asi deset minut, protože mi to šestkrát chcíplo. Za mnou kolona asi dva kilometry a stále jsme čekali na zelenou, nikdo nezahoukal😊, asi se báli, že tam budem jinak půl dne😂. Nalepila jsem si Z a cajk. Opravdu moc držím palce a říkejte si, žádný učený z nebe nespadl a to ani ti co se tak tváří. 🙏

Já radu nemám, ale soucítím s tebou. Popsala bych se stejně, ťuňťa 😂. Je mi třicet, 2 děti na vesnici. Dneska budu vyplňovat přihlášku do autoškoly. Vim, že mi to nepůjde, budu panikařit, ale okolnosti mě donutily 🫣. Mívam pravidelně noční můry, že řídím auto, které nejde zastavit. Když na mě někdo zakřičí, tak se rozklepu. Našla jsem autoškolu, co inzeruje přívětivé instruktory, tak snad to vyjde. Držím ti palce ✊️

@kleio to mám taky, šlapu na brzdu a auto pořád jede 🤦🏽‍♀️

Je mi 30 a pustila jsem se do autoškoly. První závěrečné jízdy jsem nedala a za týden mě čeká druhy pokus 😅 pan instruktor je starší pan který je strasne nepříjemný a nejradši bych tam už nesla ale proste do dam. Jsem srabek a rozklepana jak ratlik …. Ale už kuli dětem to potřebuji, jinak se z toho litani všude možné pěšky a MHD zblázním …. Instruktora zkus přežít, mě pomohlo si uvědomit ze za tu dobu kdy vedle mě sedí, mužů podělat cokoliv …. On to vždy záchraní, to je doba na chyby a jeho výrazu jsem si přestala všímat a radši si v hlavě prehravala něco jiného 🙈

@brunetka11 Díky za povzbuzení.

@ahyt Která? To mě zajímá.

@helach Víš, co mi pomohlo?
Vědomí, že bude potřeba vyzvedávat holky v Praze. Že to do té doby musím natrénovat, protože je přece nenechám někde viset v noci na konečné metra. Ale čím budu starší, tím se tomu řízení budu učit hůř. Tak si pomalu rozšiřuji okruhy dojezdu.
Ale po té době už vím, že kdyby se něco dělo, tak nakonec stejně do toho auta sednu a pro ně přijedu.

P.S.
Ono také není nic moc táhnout unavené děti ze školky pěšky a do toho vás překvapí fakt hnusná bouřka. To jsem si fakt nadávala za tu svoji připodělanost do debilů, jak jsem to těm dětem mohla udělat.

@petosaur Rodina je teda taky moc milá. Já o svých Traplicích řekla jen manželovi, mamce a tchýni, protože to jsou taky řidičky-neřidičky (a manžel mě podpořit “musel” 😀). Ale úplně si pamatuji, jak si ze mě na jedné oslavě udělali ostatní legraci, když mi špatně zabočilo dětské autíčko, a jak jsem byla nevrlá - neprávem, protože nevěděli, čím si procházím… Na kondiční jízdy bych doporučila najít autoškolu podle dobrých recenzí. A co se týče strachu o děti, nevím, jak moc je to se třemi reálné, ale já se rozježďovala tak, že manžel hlídal a já si šla bezcílně zajezdit. Až když jsem si byla trochu jistější, začala jsem vozit děti.

@helach je v Praze a treba i v jinych mestech

@ahyt A název? Praha je OK. Tam se musím naučit dojet. Díky. Klidně sz.