První dny s miminkem doma aneb miminko máme doma, ale návod jsme k němu nedostali...

První dny byli krásné a klidné. Ty další byli daleko horší. Nespal, nechtěl jíst a hodně plakal.

S námi byl doma první týden manžel, to bylo super, protože jsem měla čas, udělat si nějaký harmonogram, nějak si zvyknout, že je s náma prcek. Hodně jsem se bála, že to nezvládnu a manžel mě moc podpořil. Malej je od narození zlatej, spinkal krásně celou noc od narození, takže o to jsem to měla jednodušší, že jsem se vyspala a byla jsem proto i klidnější a v pohodě Byly to krásný dny

Já první miminko vychovávala u tchýně a rozhodně jsem nebyla v psychické pohodě. Následně jsem svůj strach a stres přenášela na dceru, přestala kojit, protože jsem z toho bytu utíkala a líp mi bývalo s miminkem venku, než u ní v bytě. Nyní s přítelem dcerou konečně bydlíme sami a určitě, až bych přijela domů z porodnice, bych byla vyrovnanější, zkušenější a byla bych s miminkem doma v teple. A v klidu si kojila dle svého

První dny byly proti následujícím týdnům krásné a klidné - jen spal, jedl, čůral a kadil...pár dní na to je přidalo plakání a prdíky...to nás trápilo cca do konce 2 měsíce - za pár dní mu budou 3 měsíce a už se celkem známe a víme, co od sebe čekat a co se nám líbí a co ne Co mě překvapilo? Nedá se říct, že zrovna překvapilo, ale rozhodně vylekalo...jeho první slza při plakání...dřív křičel, ale nebrečel a pak najednou slzička...byla jsem z toho hodně špatná a začala také plakat....Za pár týdnů na to se na mě cíleně usmál...opět jsem začala plakat...čekám až vysloví své první slovo...asi se zase rozpláču Jak já jej miluju - teda milujeme - oba s manželem Miláček náš úžasnej

Prvni dny byly rozpacite...manzel mel dva tydny volno a byl se mnou a tak ocekaval,ze ja vim co a jak z teto iluze ho vyvedla prvni bezesna noc. Myslel,ze pobyt v porodnici je same skoleni dnes uz jsme s malou vic na jedne vlne-zvladla s nama uz 4mesice!

První dny... určitě co bych udělala teď, že bych si dopředu pořídila šátek. Měla jsem ho až od čtyř týdnů malé a byla to chyba. Jinak první dny byly pohoda. Byla jsem šťastná, že jsem pryč z porodnice a všechno jsem dělala intuitivně. Nejvíc mi pomohlo se vykašlat na všechny poučky o kojení, spaní, nošení... a smířit se s tím, že prvních pár týdnů to bude prostě tak, jak chce miminko. Byla to prostě úleva. Měla jsem a stále ji mám u nás v posteli. Krásně se všichni vyspíme, protože od první noci doma spí celou noc (s několika probuzeními na kojení, o kterých ale ani nevím, protože v podstatě dál spím.) Proto jsem nebyla nikdy přes den unavená. To, na co jsem ale nebyla připravená, byla ta tíha zodpovědnosti za někoho jiného 24/7, kterou ze mě nikdo nemohl sejmout. A stále nemůže, jen jsem se s tím naučila žít. Manžel se sice snaží, ale jsou věci, ve kterých mě prostě nezastoupí (uspávání večer, kojení...), takže vím, že tady musím být děj se co děj a že i kdybych padala na hubu, tak se budu muset vzchopit a jet dál kvůli dalšímu člověku. To bylo pro mě asi nejhorší. Prostě takový ty praktický věci jako koupání a přebalování, to už byla sranda.

@mia_mia88 S tím souhlasím, intuice v dnešní době bývá odsouvána do pozadí a přitom to má být to hlavní čím bychom se měly řídit... Je krásné jakým motorem života se děti mohou stát, ale chce to bojovat, občas sama se sebou...
Spousta maminek krom šátku ještě nedá dopustit na kojící polštář a to už od těhotenství, kdy ulevoval zádům a kyčlím. Máte podobnou zkušenost?

@ludul To je krásný příběh, užívejte si to!!!

@mississka11 Psychická pohoda maminky je hrozně důležitá. Zvlášt pokud kojíte a předáváte mu vaši energii...Jak jen miminko vyvádí , když člověk sní něco nadýmavého. I stres se musí někde projevit... Přeji hodně štěstí v budování rodinného hnízda

@iva_babyclub moc dekuji, pokud se podari druhe, bude to uplne jinak pohodove, bez stresu

@mississka11 Budu moc držet palce. Myslím si, že nyní ve ´svém´ si všeho budete užívat mnohem víc. Počkejte na vaše první Vánoce! To teprve bude

Krásný vecer. Nase první dny byly úžasné. První tyden s nami měl tatínek volno,takze jsme si ho užívali ve třech. Sice je to nase první miminko,ale všechno šlo tak nějak přirozeně a samo. Časem se naslychvíle,kdy jsem byla zoufalá z toho,proč beruska pláče,ale bylo to jen párkrát nez jsme se spolecne naucili rozlišit druhy pláče. Dávno už vime,kdy je to hladový pláč,kdy plinkovy a kdy spinkaci nebo jen touha se pomazlit.. a az budeme mit druhé mimi,tak bych si prala stejne krasne dny jako jsme si užívali a stále užíváme s nasi maličkou

u prvního dítěte jsem byla tak vyplašená, přinesla si ho domů, položila na postel a rozbrečela se ..když si teď na to vzpomenu, ale hormony udělaly svoje. Tehdy jsem hodně podcenila význam šestinedělí, namáhala se a pak to odskákala zánětem v prsu a zdravotními problémy. U druhého to bylo všechno víc v pohodě, i přestože jsem se starala také o staršího syna, víc jsem odpočívala, odsunula na nějakou dobu domácnost na druhou kolej a pečovala výhradně o miminko a staršího synka. Jo a naučila jsem návštěvy klepat čelem ..v jedné ruce totiž drželi hrnec s jídlem a v druhé koš s vyžehleným prádlem