První dny s miminkem doma aneb miminko máme doma, ale návod jsme k němu nedostali...

První dny byli krásné a klidné. Ty další byli daleko horší. Nespal, nechtěl jíst a hodně plakal.

S námi byl doma první týden manžel, to bylo super, protože jsem měla čas, udělat si nějaký harmonogram, nějak si zvyknout, že je s náma prcek. Hodně jsem se bála, že to nezvládnu a manžel mě moc podpořil. Malej je od narození zlatej, spinkal krásně celou noc od narození, takže o to jsem to měla jednodušší, že jsem se vyspala a byla jsem proto i klidnější a v pohodě 🙂 Byly to krásný dny 🙂

Já první miminko vychovávala u tchýně a rozhodně jsem nebyla v psychické pohodě. Následně jsem svůj strach a stres přenášela na dceru, přestala kojit, protože jsem z toho bytu utíkala a líp mi bývalo s miminkem venku, než u ní v bytě. Nyní s přítelem dcerou konečně bydlíme sami a určitě, až bych přijela domů z porodnice, bych byla vyrovnanější, zkušenější a byla bych s miminkem doma v teple. A v klidu si kojila dle svého 🙂

První dny byly proti následujícím týdnům krásné a klidné - jen spal, jedl, čůral a kadil...pár dní na to je přidalo plakání a prdíky...to nás trápilo cca do konce 2 měsíce - za pár dní mu budou 3 měsíce a už se celkem známe a víme, co od sebe čekat a co se nám líbí a co ne 🙂 Co mě překvapilo? Nedá se říct, že zrovna překvapilo, ale rozhodně vylekalo...jeho první slza při plakání...dřív křičel, ale nebrečel a pak najednou slzička...byla jsem z toho hodně špatná a začala také plakat....Za pár týdnů na to se na mě cíleně usmál...opět jsem začala plakat...čekám až vysloví své první slovo...asi se zase rozpláču 🙂 Jak já jej miluju - teda milujeme - oba s manželem 🙂 Miláček náš úžasnej 🙂

Prvni dny byly rozpacite...manzel mel dva tydny volno a byl se mnou a tak ocekaval,ze ja vim co a jak🙂 z teto iluze ho vyvedla prvni bezesna noc. Myslel,ze pobyt v porodnici je same skoleni 🙂 dnes uz jsme s malou vic na jedne vlne-zvladla s nama uz 4mesice! 😀

První dny... určitě co bych udělala teď, že bych si dopředu pořídila šátek. Měla jsem ho až od čtyř týdnů malé a byla to chyba. 🙂 Jinak první dny byly pohoda. Byla jsem šťastná, že jsem pryč z porodnice a všechno jsem dělala intuitivně. Nejvíc mi pomohlo se vykašlat na všechny poučky o kojení, spaní, nošení... a smířit se s tím, že prvních pár týdnů to bude prostě tak, jak chce miminko. Byla to prostě úleva. Měla jsem a stále ji mám u nás v posteli. Krásně se všichni vyspíme, protože od první noci doma spí celou noc (s několika probuzeními na kojení, o kterých ale ani nevím, protože v podstatě dál spím.) Proto jsem nebyla nikdy přes den unavená. To, na co jsem ale nebyla připravená, byla ta tíha zodpovědnosti za někoho jiného 24/7, kterou ze mě nikdo nemohl sejmout. A stále nemůže, jen jsem se s tím naučila žít. Manžel se sice snaží, ale jsou věci, ve kterých mě prostě nezastoupí (uspávání večer, kojení...), takže vím, že tady musím být děj se co děj a že i kdybych padala na hubu, tak se budu muset vzchopit a jet dál kvůli dalšímu člověku. To bylo pro mě asi nejhorší. Prostě takový ty praktický věci jako koupání a přebalování, to už byla sranda. 🙂

@mia_mia88 S tím souhlasím, intuice v dnešní době bývá odsouvána do pozadí a přitom to má být to hlavní čím bychom se měly řídit... Je krásné jakým motorem života se děti mohou stát, ale chce to bojovat, občas sama se sebou🙂...
Spousta maminek krom šátku ještě nedá dopustit na kojící polštář a to už od těhotenství, kdy ulevoval zádům a kyčlím. Máte podobnou zkušenost?

@ludul To je krásný příběh, užívejte si to!!!

@mississka11 Psychická pohoda maminky je hrozně důležitá. Zvlášt pokud kojíte a předáváte mu vaši energii...Jak jen miminko vyvádí , když člověk sní něco nadýmavého. I stres se musí někde projevit... Přeji hodně štěstí v budování rodinného hnízda 🙂

@iva_babyclub moc dekuji, pokud se podari druhe, bude to uplne jinak 😉 pohodove, bez stresu 🙂

@mississka11 Budu moc držet palce. Myslím si, že nyní ve ´svém´ si všeho budete užívat mnohem víc. Počkejte na vaše první Vánoce! To teprve bude🙂

Krásný vecer. Nase první dny byly úžasné. První tyden s nami měl tatínek volno,takze jsme si ho užívali ve třech. Sice je to nase první miminko,ale všechno šlo tak nějak přirozeně a samo. Časem se naslychvíle,kdy jsem byla zoufalá z toho,proč beruska pláče,ale bylo to jen párkrát nez jsme se spolecne naucili rozlišit druhy pláče. Dávno už vime,kdy je to hladový pláč,kdy plinkovy a kdy spinkaci nebo jen touha se pomazlit.. a az budeme mit druhé mimi,tak bych si prala stejne krasne dny jako jsme si užívali a stále užíváme s nasi maličkou 🙂

u prvního dítěte jsem byla tak vyplašená, přinesla si ho domů, položila na postel a rozbrečela se ..když si teď na to vzpomenu, ale hormony udělaly svoje. Tehdy jsem hodně podcenila význam šestinedělí, namáhala se a pak to odskákala zánětem v prsu a zdravotními problémy. U druhého to bylo všechno víc v pohodě, i přestože jsem se starala také o staršího syna, víc jsem odpočívala, odsunula na nějakou dobu domácnost na druhou kolej a pečovala výhradně o miminko a staršího synka. Jo a naučila jsem návštěvy klepat čelem ..v jedné ruce totiž drželi hrnec s jídlem a v druhé koš s vyžehleným prádlem 😀