Zmena života po narodení dieťatka

@kladpol Dakujem za reakciu. Mozno to vyznelo trochu inak, ako som to myslela, pochopitelne nechcem dieta niekde odkladat, bude s nami, a prave preto mam tie obavy, ze ako sa to zvladne, ked bude vsade s nami... Nedokazem si to totiz momentalne moc predstavit. Isteze s vacsim dietatom uz neni problem, ale ked je este uplne malicke, tak to asi bude lepsie byt doma, nie?

To mas spravny pocit 🙂 Ale vazne, zalezi, jak moc bude miminko klidne nebo temperamentni. Zacatek prázdnin je na porod super doba, je krásně teplo a muzes kojit venku, nemusís hledat prebalovaci koutky nebo jina vhodna mista. Ja chodila hned po příchodu z porodnice na dlouhe prochazky, na velkem nakupu i na vylete jsme byli, jeste nez byl male mesic, a to je opravdu hodne temperamentní a kontaktni. Mozna se mnou jine maminky nebudou souhlasit, ale kdyz kojis co 1,5-2 hodiny, je v podstatě jedno, kdy prijdete domu. Mela jsem sice blahovou představu o nastavovani rezimu, ale dcerka me rychle vyvedla z omylu. Kazde miminko je vsak jine, proto NASLOUCHEJ SVEMU INSTINKTU, a to treba i navzdory radam a doporucenim lékařů. Ja to neudelala jen jednou a dodnes toho lituju. Nebran se nicemu, co bude v souladu s tvym instinktem, i kdyby te okoli odrazovalo, matersky instinkt je naprosto neomylny.
A k prenaseni - koupili jsme trojkombinaci vhodnou do města i terenu (Jane Crosswalk Micro Koos) a nemuzu si ji vynachvalit. "Vajicko" na kočárek vyuzivame jen na mensi nakupy, jinak hlubokou korbicku a ted sportak, protože v nich dite na rozdil od autosedacky i kdekoliv pohodlně prebalis a nejsi odkazana jen na prebalovaci koutky.
Jak uz jsem psala, dcerka je hodne kontaktni, koupila jsem od kamaradky za 200 Babasling a pouzivam doted (10 mesicu) - doma, na navsteve, venku, proste kdekoliv, kde ma dcerka potrebu se nosit. Mas-li moznost, vyzkousej si ruzne typy nositek, každému vyhovuje neco jineho.

Zmeni se ti zivot uz naporad. Vse bude trosku jinak, jen si budes muset zvolit-podridit vse diteti nebo nemenit nic a dite zapojit do tveho stylu zivota. U prvniho jsem vse resila, byla jsem prehnane opatrna...s druhym je to uplne neco jineho. Kazdopadne plati, jake si to udelas, takove to mas. Pokud radi chodite na vecere, chodte i s prckem, stejne tak i nakupy. Ja teda nemusim mimina v nakupakach-myslim, ze se to da vzdy nejak udelat, abych nemusela 2hod. travit s mimcem v Globusu, kde to opravdu neni idealni prostredi pro mimca. Jeste kazde dite je jine, jedno je urvane a muzes byt x tydne zavrena doma a budes rada jen za prochazky s kocarem, nebo budes mit pohodare, co bude spinkat a bude v pohode. Po sestinedeli jsme vyrazili do restaurace a i kdyz mam zlate, nebrecici dite, tak tam spustila tak, ze jsem chtela jit hned domu. Na presun pouzivam nejradeji kocarek, ted budu porizovat nositko, autosedacku jen v aute nebo na rychly presun. Uvidis sama, jak se ty budes citit, s narozenim prcka ziskas i dozivotni strach a obavy a je jen na tobe, jak to vse budes vnimat z pozice mamy a z pozice co je nejlepsi pro mimco...nemej obavy, na vse prijdes 🙂

@astrid_sk Život ti to určitě změní a to hodně a napořád. Děti ti ten život prostě převrátí naruby, co se týká hodnot, priorit apod. To, co zmiňuješ ty, tedy výlety, jídlo venku atd. je ale úplně v pohodě možné i s dítětem. Jasně, ze začátku to bude hlavně o kojení, ale i tak se dá na výlet vyrazit. Jen musíte počítat s pauzami na kojení, případně s nějakou nepohodou u miminka, prostě tu akci přizpůsobit dítku. U starší dcery jsme hned po narození příliš nevýletovali, ale to bylo dané tím, že se narodila na podzim a nebylo moc hezké počasí, ale návštěvy nebo jídlo v restauraci bylo úplně v pohodě. Teď máme starší 2,5 roku a mladší má měsíc a už jsme byli na několika výletech, na rodinné oslavě, na obědech v restauraci taky, dokonce už jsme i přespávali mimo domov. Já jsem si vždycky jen dávala pozor, abych to mrně netahala do prostředí, kde může něco chytit (třeba se starší jsem se bála ze začátku jezdit vlakem, protože na podzim a v zimě se ve vlaku dá chytit chřipka ani nevíš). Jinak pro transport doporučuju kombinaci kočárku a šátku či nosítka.

Můj muž pracuje v gastronomii, takže to máme možná trochu jinak... Každopádně první procházku s osmidenním miminkem jsme zakončili "kávičkou" v restauraci. S dvouměsíčním miminkem jsem pak na obědy do restaurace chodila docela běžně. S večeřemi to bylo horší, k večeru bývaly děti unavené a uplakané, to jsme už raději zůstávali doma. Ale přes den nebyl problém jít do restaurace, na bowling, na grilování s kamarády... Miminko mi spinkalo na prsou v šátku a já mohla dělat skoro cokoliv. Kromě jediného - být kdekoliv na čas. To nešlo, vždycky bylo potřeba přizpůsobit se miminku, které zrovna potřebovalo přebalit nebo nakojit. Život se změní hodně, ale co všechno ti zůstane z toho "minulého", to je jen na tobě.
Třeba nám vždycky všichni říkali, že s dětmi také nebudeme cestovat, ale skončíme na all inclusive pobytu u bazénu, že to s dětmi jinak nejde. Jde 🙂

@astrid_sk Já bych právě chodila ven s miminkem, budeš rodit v dobrém počasí. Jako nic se nemá přehánět, ale určitě bych neseděla doma třeba měsíc nebo dva zavřená. Myslím že pak si přijde jako samozřejmost mít miminko pořád u sebe a bude tvojí součástí (jako je už teď) 🙂. jak se na to budeš cítit, tak bych klidně vyrazila ven 🙂.

@astrid_sk já jsem s narozením dcery neměla potřebu vůbec chodit do společnosti (nakupy,restaurace atd.)oproti dřívějšku. Chtěla jsem mít klid a procházky v přírodě. Postupem času se to měnilo a společnost a ruch jsem zase začala vyhledávat i s dcerou. A čím byla starší tím víc ji to bavilo. Teď je jí 15 měsíců a společnost a nákupy jsou nutností jak se jí to líbí. Takže ani třeba nebudete mít chuť na dřívější styl života🙂. Na nákupy jsme měli dceru většinou ve vajíčku nebo v manduce. Jinak kočár (milovala leženi na břiše se sundanou boudickou. Všechno viděla a byla spokojená a klidná,žádný pláč nikde).

Nevim, jak jsi zvykla zit ted, ale my delime na zivot pred ditetem a po nem.. driv jsme chodil do divadel,.kin,.koncerty, festaky, kluby, jezdili na.motorce, na ryby,.pritel byl modelar... po.diteti.prvni 4 roky prakticky nic, nebylo hlidani, byli jsme stastni,.z jsme se jednou za rok.dostali na mistni ochotniky a jeden koncert.. do kina.jsem se dostala asi 5x a to sama, pritel hlidal. Ted po patem roce je to lepsi, prcek je hlidatelnejsi od kamaradky i babicek, je vetsi, uz ma rozum 🙂Modelarina se snad.priteli vratia, jak.si postavi dilnu, na.motorkuba rybarske cajky seda prach.. Jinak abych uplne nezblbla, angazovala jsem se alespon v nasem rodinnem centru a zacalato fotit.. celkem vzpominame.na dobu, kdy jsme byli svobodni, ale kazda etapa ma.svoje.. ted uz dite zacina byt partak, uz si to zaciname uzivat.

Jinak nakupy a podobne v pohode, zvlast kdyz.je dite male.. to jsme nijak neresili. Spis nam.chybel ten stary zpusob zivota..

Změní, hodně, totálně, napořád. Dcera byla strašné miminko. Trpěla na prdíky, nechtěla jíst, zvracela, řvala...Bylo nemyslitelné s ní někam moc chodit. Jezdili jsme k našim, po rodině, ke kamarádům. Syn je hodný. V zimě jsem ho zaparkovala a sedla si do prosklené restaurace a dala si v klidu oběd. Do obchodaku jsem netahala ani jednoho. V zimě jsem se bála většího množství lidí. U mě je to hodně o psychice. Musíš myslet na milion věcí, aby všechno klaplo, časově, na komfort dítěte. Jsou děti, které venku nechtějí jíst, jsou období, kdy se ještě nezabaví úplně sami. S jedním je to jiné jako se dvěma. V podstatě s dětmi se dá dělat všechno jako předtím, ale někdy mi to za ty nervy nestojí.

Nám se život teda změnil hodně, rok jsem nikde nebyla, nikdo ani moc nepohlídá, takže nějaký společný akce a večery neexistují, ale to přeci nevadí, dítě je fakt daleko větší radost (ikdyž někdy bychom s manželem už rádi někam taky sami 🙂

Já dělím život na "před" a "po"...🙂 Svoje první dítě jsem porodila až v 35ti- kariérně saturována, vycestovaná ---. Čili jsem už v těhotenství byla nastavena na to,že se budeme s manželem podřizovat hlavně potřebám dítětě a když se dcerka narodila, věděla jsem hned, že jsem kontaktní rodič. První rok jsem s ní byla až na pár hodin stále, přišlo mi to přirozené. Nicméně, když jí byl 2 m, jeli jsme po Čechách na dovolenou, když jsme šli s mužem do restaurace-brali jsme jí s sebou, stejně tak jako na nákup. Večery jsme trávili doma,v klidu. Znám holky, které s miminy jezdí na "fesťáky", letí do Vietnamu nebo tráví Silvestra na Václaváku, ale pro mne je tohle teď životní etapa s malými dětmi, těm stačí mámina sukně ,hrabat píseček za domem a večer číst v klidu pohádku.Teď už mám robátka dvě, život se točí opravdu jen kolem nich. Jsme s mužem dost nevyspalí a nemáme moc energie na nějaké vele-akce...celé dny jsou celkem stejné, nicméně bereme to holt jako danou fázi. Těším se , až děti povyrostou a začneme toho podnikat více. Každopádně život s dětmi je pro mne úplně jiný, nový a se slzou v oku občas vzpomínám na prochrápané víkendy a starosti typu, zda jít do kina nebo čumět doma do zdi.

Taky dělím na před a po. Jenže já byla aktivní člověk - 2 kapely, joga, taneční skupina, vědecká kariéra, víkendy mimo domov na akcích. První půlrok absolutně nic nešlo. Mimino uřvané, kojeníchtivé, nespací, zátěž byla i jen 10 minut v obchodě a 5 minut pokec s kamarádkou. D kina v prvním roce ani jednou, spal max hodinu a pak řval. Na oběd ani smykem, za ty ¨nervy to nestojí. Teď jsou mu tři a je to lepší. Ale ty změny v životě už jsou nevratné a s něčím jsem se smiřovala těžko.

Život Ti tk pretoci naruby a napořád 😂😂😂Ale stojí to za to 👍

@makovaapanenka @lendy1 @hanih @rebe @kladpol @valeri10 @bonavoxa @swetlusska @viridie @linbrno Holky, moc vam vsetkym dakujem za postrehy, pomohlo mi to ziskat predstavu. My inak nie sme vyslovene aktivny par, teda minimalne nie po spolocenskej stranke... radi travime cas len spolu, navstevujeme hlavne rodinu. Do kina hlavne manzel chodi rad, mne by stacilo sa divat doma... Skor to, co sme zvyknuti, kedze obaja pracujeme z domu je to, ze si varime len obcas a vacsinou chodime na obed niekde na menucko a casto to spojime s nakupom, nemusi to byt len supermarket, ale ked napr nieco bastlime doma ci na zahrade, tak navsteva Hornbach alebo zahradnictvo, pripadne dost casto chodime do Olympie, ked potrebujeme nieco na seba... Co som pocula tak male dieta sa ma co 3 hodiny kojit 40 minut, to medzitym uz fakt moc casu nezostava a neviem si predstavit byt niekde vonku a tam kojit 40 minut... Ale mozno ked je clovek vonku, tak sa to da skratit len na minimum... No uvidime, ako bude, ako to bude maly znasat...

@astrid_sk Já myslím,že to bude v pořádku a fajn život i s dítkem ! 🙂 Jinak s kojením to ale je tak,že pokud kojíš,jak si řekne mimi, může to být á 10 min, po hodině, jednou se napije, pak potřebuje dlouho dudat....je to fakt indi-vindi...ty potřeby se mění pořád....Byly doby, kdy jsem kojila echt a všude, člověk si zvykne. Ale postupně se to ustálí a už jsme pak měli/máme program takový, že kojím hlavně doma.

U nás se život po dítěti taky změnil dost, dcera řvala snad pořád a všude asi do 9 měsíců, takže jsem s ní pomalu nechodila ani do místní samoobsluhy. Max na procházky, aby řevem nikoho nerušila. Potom se to začalo zlepšovat, začala rozumět i dávat najevo, co chce a bylo možné jí nějak zabavit. Teď vydrží jet bez řevu tramvají nebo sedět hodinu v restauraci, když dostane nakrájené jablko a zabaví se tím. Abych teda odpověděla, my jsme se mohli alespoň částečně vrátit do normálního života asi po roce a půl.

to ti tady nikdo nemuze říct 🙂 budes mit dite co se naji za 5 minut a usne na 3 h a muzes delat vo chces - super . budes mit dite co bude chtit kojit porad - mas smulu.... nebo bude brecet nebo budes muset odsavat... hele 2 mesice si budete hledat režim a pak uvidis 🙂 ale vetsinou je prvních par měsíců ok, nez začne byt aktivní 🙂 pak uz mas pech a budes běhat za prchajicim baroletem

@astrid_sk To teď stejně nevymyslíš. Ten dvou, tříhodinový interval je naprd. Třeba v šestinedělí je někdo rád, že si zajde na záchod, někdo má miminko, které v pohodě ji, spí, nemá problémy s kojením, apod. Všechno záleží na miminku. Ten první rok je náročný. Moc bych nevěřila těm instagramovym ,,realitám", kdy načančaná máma sedí u kafíčka. To je fotka. Většina z nás normálních smrtelníků přizná, že na takové posezení se domlouvali s kámoškou dva měsíce, pak se celé dopoledne snažili mezi kojením upravit. Aspoň řasenku, zdravíčka a suchý šampon, do toho druhou rukou hrkali dítěti před hlavou hračkou, aby si tu řasenku následně rozmazali při zjištění, že po porodu nemám co na sebe. Před odchodem se zacyklí, co dítěti obléct...A když to vymyslí, dítě se posere až na záda a poblije k tomu. Pak chvíli sedí mezi lidma, přijde si jak v jiném světě. Zplavená doletí domů a dítě do večera řve, protože ,,,zpracovává zážitky" a na druhý den mají oba rýmu. Píšu to trochu s nadsázkou. Ale co jsem máma, jen tak zocelená, že mám pocit, že mě to musí zničit, ale jedu furt dál. Časem se to fakt zlepšuje a každopádně to stojí za to.

@astrid_sk Kdepak, prcek je nakojený za dvacet minut a dá se to hravě zvládnout i venku. S miminkem je to snadné, protože ho můžeš zakrýt, takže si skoro ani nikdo nevšimne, že kojíš. Horší je to potom s o kousek většími dětmi, ty už nechtějí být zakryté, takže kojení vyžaduje buď trpělivější hledání odlehlého místa, nebo větší otrlost vůči pohledům okolí, protože někteří lidé budou čumět, i kdyby sis sedla za plot a za keře. Ale člověk si zvykne rychle 😀

Ahoj, je jasné, že příchod miminka život změní...Do jaké míry a jakým způsobem je ale hodně závislé na vás (jak to budete zvládat a přistupovat k tomu) a na tom, jaké to miminko bude...Můžete mít malého pohodáře, který bude venku v pohodě, vydrží s tebou kafíčkovat a nakupovat libovolně dlouho, v kočárku/šátku/nosítku bude spokojený, v noci ti bude spát atd....Malé mimča by ale měly mít i klid, takže s rozumem. (navíc úplně malí by neměli mezi davy lidí kvůli imunitě) Ale obvykle není problém jít na nákup a na oběd...
U nás konkrétně to ale bylo složitější, malý hodně plakal a hlavně pil co hodinu a půl, měl koliky, chtěl být furt na rukách a v noci se taky budil po 2 hodinách.. skoro nespal ani ve dne. Takže pro mně bylo víceméně nereálné jít s ním do obchodů a na jídlo až tak do 4 měsíců, protože vyflusaná jsem byla hrozně, i nákupy mi vozili domů..chodila jsem ven jen do lesa se psem a domů. (ale jako...moc mi to nevadilo, byla jsem unavená a navíc jsem ho mezi tolik lidí brát nechtěla kvůli nemocem atd..) Pak jsem začala nosit v šátku, to se to zlepšilo, ale furt to bylo spíš na výlety ven, kde byl klid. Mezi lidma se vrtěl, brečel a brzo se mu to nelíbilo. Hlavně už pak začal chtít všechno vidět, takže pak vydržel třeba půl hodinku na rukách, mezitím co já jsem pila vřelé kafe, cpala do sebe snídani a platila a mezitím se usmívala na kamarádku a za celou dobu jsem se dozvěděla jen odpověď na otázku "jak se máš" protože zbytek kňoural malý :D Pak jsem musela fofrem opouštět místo a jít domů, jinak jsem to měla "na talíři" až do večera...Nejlíp bylo fakt v přírodě. Možnost být v klidu, nakojit, on mohl koukat na stromy..Teď v 8m je to už lepší, malého sice furt kojím, ale jak je na příkrmech, tak vlastně nemusím vyndavat prso, ale stačí mu dát nějaký ten "amaroun", jezdíme normálně všude, víceméně jako dřív=) jen já to mám náročnější, protože na sobě navíc vleču 9kg živé váhy, musím se starat, v autě ho zabavit, když jdeme do restaurace, tak jedině se zahrádkou, kde může koukat a kdyby vrčel, tak to nebude tolik rušit... a v noci moc nespím (stále se budí často..) Vv obchodech už mi nevydrží ani to málo o vydržel na začátku, kroutí se a řve, nebaví ho to tam - hlavně řada k pokladně, to je o nervy:D..takže nákupy jsou buď mega fofr, nebo objednávám na netu :D S kámoškama můžeme tak do parku na deku, kde on může lézt a baví ho to a nepláče, nebo pak k někomu domů🙂
Nicméně! fakt hodně záleží, jaké to miminko je=) náš je přes toto velký smíšek a velký pohodář, ale tady ten "společenský" život aka kavárny, restaurace a nákupy...to prostě ne. Ale výlety, pikniky, posezení, kde může lozit a tak..jsou fajn;) i tak ale koncentrace na kamarádky bude tak 40% , protože většinu času budeš sledovat malého, jestli nežere housenku např:D

Nečetla jsem ostatní příspěvky a doufám, že mne tady nikdo neukamenuje za moje názory a zkušenost 🙂. Když se nám narodil starší chlapeček (teď mu budou 4), vůbec jsme netušili do čeho jdeme, moje šestinedělí byla jedna velká noční můra. Jak jsem měla načtené nejrůznější knížky, tak jsem vůbec nebyla připravená na to malé miminko, bála se na něj sahat, manipulovat s ním, přišel mi hrozně malinký a křehký, byla jsem nešťastná z každého přebalování a koupání, než jsem ho "dostala do ruky" a osmělila se. V tomhle mi výrazně pomohl manžel, který ho prostě nějak vzal a neřešil, jestli je to "správně" nebo ne, a miminko zjevně netrpělo a bylo u něj spokojené... Taky jsem řešila problémy s kojením, celé moje šestinedělí bylo v podstatě jen o tom, byla jsem totiálně nevyspalá a mimo, brečela jak želva. V tomhle ohledu radím, aby měla novopečená maminka možnost se nějak orazit, vyjít na chvilku ven, i kdyby v parku zírala do zeleně, posedět s kamarádkou, jíst si zacvičit... samozřejmě že hned po porodu je to asi nesmysl, ale později, když už se režim ustaluje, to jde, je-li někdo, kdo mimi pohlídá nebo ho vezme ven v kočárku.
S prvním miminkem jsem byla ze všeho vyplašená, nákupy a všechno obstarával manžel, hrozně nerada jsem i chodila ven, bylo pro mne mnohem bezpečnější být doma. Když jsme museli ze zdravotních důvodů jet do jiného města na vyšetření, tahala jsem s sebou tehdy i kojící polštář, protože jsem to bez něj neuměla. Na první pořádné výlety jsme začali jezdit relativně pozdě, ale když jsme zjistili, že to jde, tak už jsme se osmělili, a kromě kočárku jsme pak syna měli i v krosně.
Když se loni narodila holčička, věděla jsem už, že většina bariér byla v mojí hlavě, takže ještě v šestinedělí jsem vesele běhala po nákupech (mimi hlídal manžel - byla maličká a nesměla ven, než nabere váhu, jinak bych ji brala s sebou), ihned po konci šestinedělí jsem sama s kočárkem jela tři hodiny vlakem do školy, když jí bylo kolem tří měsíců, jela jsem s ní na výlet za kamarádkou, kde jsme byly i přes noc. Zprvu jsem ji tahala v kočárku, protože to bylo pohodlnější, teď, když beru obě děti, ji mám v látkovém nosítku (nechala jsem si ušít od VeKa a jsem moc spokojená - měla jsem i šátek, ale v tom jsem ji nosila spíše doma, je složitý na vázání a venku má podle mě šátek i nosítko tu nevýhodu, že není miminko kam položit, což je výhoda kočárku 🙂). Podnikáme teď toho mnohem víc a dokonce jsem se i osmělila natolik, že jsem obě děti vzala na výlet autobusem a domů několik km pěšky...
Takže i když narození miminka je obrovská změna, ledasco se dá zvládnout, aniž by člověk měl pocit, že mu skončil život. Při prvním jsem si říkala, že kdybych věděla, do čeho jdu, tak bych tak na dítě nepospíchala - dost jsme se i hádali, ona je to opravdu změna a kolikrát to zamává i vztahem, který byl předtím naprosto v pořádku... Hlavně v šestinedělí jsem měla pocit, že jen kojím, že nemohu ani na chvíli odejít z bytu, protože dítě je svázané s mými prsy, že nemám takovou svobodu jako manžel, který se kdykoli může sebrat a jít - ale i tohle byla v podstatě iluze... Když je dobrá logistika a spolehlivé hlídání, tak člověk na ty 2 - 3 hodinky vypadnout může, a pokud se osobně na kojení vracet nechce, tak může mléko odstříkat. A tam, kde se doma nekojí, ale dává UM, si může mamka trajdat, jak se ji zamane, protože mléko dokáže připravit i jiná osoba 🙂.

Co se týče toho, v čem mimi přepravovat - nedám dopustit na kočárem, na nákupy je výborný, protože si je tam odložím, nic netahám na zádech a mám volné ruce. Nevýhoda je, že ne všude se s ním dá zajet a ne vždy jsou lidé ochotní pomáhat (ale zvládla jsem to sama i v Praze po metru a tramvajích, stejně jako v klasických vlacích, takže jen kvůli dopravě bych na kočárek nezanevřela). Když jsme cestovali autem, tak s autosedačkou. Při nákupech jsem si celé vajíčko mohla dát do košíku, popř. jsme s sebou vozili podvozek od kočárku, kam šlo vajíčko nacvaknout a jezdilo se s ním jako s kočárkem. Záleželo ovšem, kterým jsme jeli autem - my sami auto nemáme a když nás vozili tchán a tchyně, tam tam se jim podvozek od kočárku do kufru nevešel. No a teďv poslední době, když třeba vyzvedávám ze školky, tak syn jde buď pešky nebo mu vezmu golfky (když někam pospíchám) a holčičku nosím v nosítku.
S oběma dětmi jsme podnikli závod v Jizerkách na 7 km, až bude mimi starší, chceme ji nosit v krosně, jako jsme nosili chlapečka - s ním jsme pak, když už mohl sedět, podnikali hodně celodenních výletů, kojila jsem a měli jsme s sebou přesnídávky, později v termoskách jídlo, a náročné to bylo jen jednou, když se v krosně pokadil a proteklo to skrz. To jsme ho tehdy omývali vodou z pet lahve na větru v horách, kdy hrozně řval, ale díkybohu jsme s sebou pro něj měli rezervní oblečení a ještě jsem ho zachumlala do nějakého svého termotrička 🙂.

Abych to shrnula: kupa věcí se sice změní, ale pokud budete s partnerem spolupracovat, a ideálně máte-li hlídání v podobě jiných osob, tak se dá dělat kupa věcí jako před tím. Všechno, co bude vyhovovat vám třem, je v pořádku, i kdyby si přitom lidi ťukali na čelo. Nevidím důvod, proč by se rodiče měli vzdávat věcí, co měli rádi, v podobě cvičení nebo procházek či výletů. Kupa těchhle věcí se dá podniknout i s úplně malým mimčem (s novorozencem bych asi na výlet do Jizerek nešla, ale se se starším klidně).

Snad jsem pomohla 🙂.

@astrid_sk nam sa zmenil len v tom, ze sme vsade chodili 3. Bezecke preteky, nakupy, vylety na cely den, prechadzky, na jedlo...Narodenim dietata sa zivot meni, ale nekonci. U nas teda velka zmena nie je. Chceli sme zit dalej, zijeme, aj s malou, uz ma rok. Mala je s nami stale, ale aj na divadlo sa cas najde. Ako si to zariadite tak to budete mat, jednoduche. Nasa mala je preto spokojna, ze je s nami, neboji sa, neplace, len sa usmieva a uziva si zivot. Hlavne my sme v pohode a dieta to citi. Takze klud a ked chces ide vsetko 💞🍀💞
A prenos kočík, máme velké azto a športový kočiar. Tfk joggster III. Aj na korcule a beh supeeer. A ked sme na bicykli tak mame vozicek queridoo kidgoo2 pre dve deti (planujeme 3 deti-2vozik, 1 uz samo bude jazdit 🙂.
Takze opakujem hlasenie 😏 vsetko sa da ked budete chciet.

@makovaapanenka pro mě byl porod a šestinedělí začátkem prázdnin docela horor, už bych nikdy nechtěla rodit v třicítkách 😅😅

Na přepravu používám kočárek, zezačátku jsme měli klasický polský "tank" a v pohodě, do MHD jsem se vždy vešla (nemáme auto) a velká odpružená nafukovací kola jsou naprosto báječná. Teď už máme skladnější golfky a v roce syna plánujeme první výlet vlakem.
Mně na začátku chyběla nějaká zkušenější osoba, která by rozuměla tomu, co prožívám. Moje matka mi neustále předhazovala jen to, že jsem byla ideální dítě, které nikdy nebrečelo a že prý neznala noční vstávání. Ještěže bydlí daleko 😀 Já jsem byla naprosto vyřízená z malého řvouna, který první půlrok trpěl kolikama a budil se co 3 hodiny.
Ideální šestinedělí je podle mě takové, když se matka může plně věnovat dítěti a nákupy, případně i vaření a úklid místo ní obstará někdo jiný. Uvidíš, v jaké budeš kondici. Já jsem v těch prvních týdnech měla pocit, že se každou chvíli rozpadnu, spravilo se to až po několika měsících.

Ahoj, můj kluk má už skoro 8 měsíců, moje zkušenost je taková: první tři čtyři týdny byly zabité, protože jsme kvůli novorozenecké žloutence skončili podruhé v nemocnici. Byla jsem vyčerpaná psychicky, všechno bylo nové, byla jsem ráda, že jsem už doma. A teprve doma nastala pohoda. Pravda, (měla jsem) mám hodné dítě, co v kočárku okamžitě usnulo a spalo od prvních dní samo v postýlce. Na výlety mě díky špatně se hojící jizvě moc neužilo, ale nějaká ta procházka městem na hodinku byla možná - a narušovalo jí jen to, jestli mě jizva bolela, znovu praskla apod., ne dítě. Kojila jsem, ale večer jsem musela dokrmovat, nicméně venku jsme nebyli nikdy dýl jak cca 3hodiny a malý se automaticky budil na jídlo. Chodili jsme tak všude - na oběd do bistra i do restaurace, na procházky, nakupovat, na vánoční trhy, prostě dle libosti.
Osobně jsem měla problém s tím, jak zvládnout sama sebe a své hormony, návaly vzteku kvůli ničemu, náladu jak na horské dráze - bohužel to všechno nepřišlo v šestinedělí, ale až po, takže tak do čtvrtého měsíce měl manžel o "zábavu postaráno". Jsem moc ráda, že to se mnou zvládl.
Pak se to zlomilo.
Od té doby pohoda.
Jak je malý větší, v restauraci už moc v klidu nevydrží, nudí se, chce vozit,.. ale na obědy chodíme pořád, jen je třeba se víc zamyslet na triky, jak ho zabavit, když nespí.
Do kina chodíme cca každý měsíc, hlídá nám babička - a to zhruba od druhého měsíce. Jinak bychom asi chodili s manželem na střídačku. V čem mě dítě "omezilo" je trávení volného času - nevíš kdy se probudí, v jaké náladě, jestli neporostou zoubky.. takže i když mám hodně volného času, je neefektivní. :D Potřebuju mít klid a soustředit se, takže už moc nečtu apod., a spíš koukám na videa, protože to se dá stopnout a dokoukat později, což u rozečtené věty v knize fakt nesnáším. Taky víc uklízím, páč to taky můžeš přerušit kdy chceš. 🙂) To je ale spíš můj osobní problém, než problém s miminem jako takovým.
Nakupuju ráda s kočárem, víc toho totiž poberu. Do večerky chodím jen tak bez malého když spí, mám to pár kroků.
No a pak mám "táta hlídá" hodiny, jak zrovna chci, a jdu se prostě jen tak projít, pozkoušet věci do obchoďáku, podívat se, kde je co nového. Tenhle čas využívám i jinak, než cáráním po obchodech, jenže manžel sám nic moc nenakoupí, protože neví. 🙂)
Jinak doma uklízím, vařím, peru, žehlím (pravda, teď už moc ne), zvládám všechno, jen prostě ne v jeden den, ale třeba úklid si rozděluju na dny. Netrápím se, neřeším, jestli je tu dokonalé čisto a kdesi cosi. Prostě máme dítě, manžel pracuje, nejsem superhrdina, abych zvládla úplně všechno.
Teď jsme byli na 12km výletě s kočárkem, 1/3cesty nesjízdná, no, tak se to řešilo. Můžu ti říct, že větší srandu jsem v životě ještě nezažila. :D Prostě najednou člověk řeší úplně jiné věci, než svoje pohodlí a lenost, nespokojenost. Takže jsem si tu několikahodinovou "hrůzu" fakt užila a šla bych zas. 🙂)

Z těch fakt negativních věcí - naučila jsem se večer dát si deci vína, dřív jsem sama vůbec nepila. A taky jsem podstatně víc unavená z těch všech aktivit, co se za den snažím stihnout. No a pak různé úřady apod. - jeď s kočárem, do jednoho schodku nebo prudkého nájezdu pro kočár a drž si u toho dveře. :D To nenávidím a mám pocit, že spousta institucí není tak bezbariérová, jak tvrdí. :D Máme nosítko, takže něco se dá zvládnout v něm - jenže to spíš až teď, když je větší, a obecně v tom nosítku moc nevydrží a nelíbí se mu to.

Pořád si ale stojít za tím, že záleží na dvou věcech: jaké se ti narodí dítě, protože když to bude uřvánek, moc s tím asi nenaděláš - a pak - jaké si to uděláš, takové to máš. Ovšem jak říkám, můj kluk je zlatý. 🙂
Věřím, že většina aktivit se dá zvládnout i s dítětem, záleží, jaká jsi ty. Já třeba odmítám jezdit s kočárkem sama MHD, tak všude chodím pěšky. :D Prostě ty problémy/bloky jsou v mojí hlavě.

No, snad ti to trochu pomůže. 🙂

To co pises delame porad od narozeni s ditetem... Dovolena , celodenni vylety , restaurace nakupy...vse ... 🙂 nestresujem se a kdyz neco pro nas neni komfortni uz to omezime ...treba ta restaurace kdyz byl maly a stacila mu lzicka nebo knizecka do ruky chodilo se do restaurace casteji ...ted ( 2 roky) uz mene 😉 .... Jinak jde o to jak moc ti vadi spontannost a nekomfort 🙂

Ono se nezmeni nic a jakoby vsechno 🙂

Na vylety ano ale at je zabava i pro nas i pro dite 🙂

Restaurace ano ale at je detsky koutek

Dovolena ano ale s komfortem nic nedelanim uklidem a aktivitou a prulizkama pro deti 🙂 ...

Casto jsem spinava flekata , zvaleni v trave nebo postrikana bahnem nebo potapkana od jidla ...neresim to proste ...

V kabelce mam rozdrobene nedojezene housky a susenky ktere se pak hodi pri navsteve kacenek 😀 ...

Co mi asi nejvic vadilo spani / nespani ...jsem clovek co chodi pozde spat...neumimjit spat treba v 19 ...takze dost dlouho vstaval i treba 10x za noc a ja spala treba vetsinou jen 4hod....kdyz byl miminko tak jsem to dospavala pres den to mi slo ...ale cim je starsi tim to nejde az to nejde vubec 😀

Takovy mily obrazek co to tak nejak vystihuje 😀

Tak nas zivot se zmenil hrozne moc. Driv jsme cestovali, filmy, knihy, divadla, restaurace. Prace me bavila a delala jsem i veci navic atd. Maly je narocny, snese s vyhradami max nositko a ja jsem furt upocena a neupravena. Prso chce snad co patnact minut. Takze ne ze bych nikam nejela nebo nesla do restaurace, ale stejne si to jidlo v klidu nesnim.

@rebe
@linbrno
@kamino muzu se zeptat, zvazujete i presto druhe?

U nás mala narocna. Od miminka v autě nespala takže někam jet znamenalo hysterii jak me tak ditete. Takže dlouho jezdil na velký nákup manžel. Já na maly s šátkem. Výlet sme zkusili jednou do zoo a katastrofa. Řvala a venku kojit nechtěla. Takže az okolo roku se to zlepšilo. Je to o miminku. Kámošky v restauraci a na výlety s kočárem. Já doma brečela. Ted už pohoda. 🙂