Vztekání dětí, jak reagujete Vy?

@hojda a jak se v té situaci, kterou popisuješ zachovat tak aby to bylo správně? Dítě leží na veřejnosti na zemi, vzteká se a co teď? 😀

@ann_87 píšu si: ,,vynechat ze slovníku slovo NE" 🙂

@ann_87 1 rok a 7 měsíců a už se válí na veřejnosti? 😀

@lenkagsxr taky mám vztekající se dítě - čerstvě 3 roky a k tomu 2 měsíční miminko. Starší se vzteká buď kvůli miminku,= chce na sebe upozornit, že není středem pozornosti, ale to není váš případ, a nebo i když
jsme spolu samy dvě někde, beru si ji třeba na nákup, a to potom ¨-
co mi radila moje mamka - učitelka v MŠ, odvést pozornost. a hlavně mluvit prý klidným hlasem, protože když budeš zvyšovat hlas ( já bych někdy až řvala vzteky 😀 😀 ) tak to dítě na to reaguje ještě víc.... takže je to strašně těžký, vím to, ale řešit to´klidem a vysvětlovat. nicméně, rodičovství je celé o trpělivosti... 🙂

Musím souhlasit s ann_87, řeším to téměř stejně. Malému je 17 měsíců. Už jsem byla s nervama dokonce tak daleko, že jsem podle rady kamarádky vyzkoušela studenou sprchu, u ní to zabírá, u nás.... ani omylem, začal ječet ještě víc a mlátit sebou ve vaně, takže jsem ho vyndala, převlékla a už to nikdy neudělám, co na něj celkem platí je "dát na hanbu" posadíme ho do křesla a musí sedět, kupodivu většinou sedí, vyřve se a pak se přijde pomazlit. Ale když jdeme venku a on se začne vyškubávat z mojí ruky nebo si sedne na zem, tak ho beru a jdem... Vysvětlovat se snažim, ale někdy to fakt nejde :D

Myslím, že je potřeba hlavně důslednost. Když dítěti řeknete, že něco nekoupíte...nekupovat, ani kdyby dělalo cokoliv. Oni prostě zkouší, co maminka vydrží a když vyhrají, budou to zkoušet příště znovu. Když potřebujete jít z hřiště a dítě začne dělat scény, pomůže jediné...čapnout ho a odvléct domu.
Při těch jejich vzteklých záchvatech nepomůže ani si jich nevšímat, ani seřezat, seřvat...nic. Musíte prostě udělat to, co potřebujete a hotovo. Takže asi opět vzít a odnést tam, kam potřebujete jít.

Jak tu někdo popisuje odvedení pozornosti, tak to si také myslím, že je špatně. To neřeší ten problém, který tu je.
A nebojte, kolem třetího roku se to začne nepatrně zlepšovat 😉

@lenkagsxr vzpomeň si, jak ses cítila, když jsi byla hozena pod studenou sprchu... bylo to příjemný? asi ne, viď..tak proč to dělat vlastnímu dítěti..
slovo NE opravdu více působí to, že dítě dělá to, co nechceme, aby dělalo..
je třeba ho učit opaku - skáče na gauči - "Neskákej na tom gauči" - špatně ...lepší dle mě je říct, skáče se např. venku na trampolíně, nebo na hopsadle, apod...a dneska, když se dcera enchá unést, se zeptám "kde se skáče?" - a je po skákání, a jde si pro skákacího koníka..
když se dcera pokoušela o kopání, kousání, apod.. vždy jsme jí ukázali, jak nás má pohladit hezky, zkusila si pohladit sebe..ne "nedělej to", ale tohle je ošklivé, dělá se to takhle"

a tak se snažíme vysvětlovat všechno, snažíme se hledat vhodné varianty činností, které "jsou zakázané" tak, abychom byli spokojení my jako rodiče, ale samozřejmě i dítko..

např. scény v obchodě jsme nikdy nezažili, protože nekupujeme dětem nesmysly, pro které by se měly vztekat - žádné čokolády, sušenky, bonbony, když chce něco koupit, vybere si ovoce, apod.., které nemám důvod nekoupit..takhle se dá taky předcházet těm situacím, jde o to, že si rodiče nastaví nějaké mantinely, hranice, přes které prostě nepůjde..
když mě teď kluci při přebalování kopou do břicha, říkám jim, AU, TO BOLÍ, u dcery to časem zabralo a přestala to dělat..

odchody z hřiště jsme měli se vztekáním, že ještě nechce jít, nebo se nechce jít oblékat, když někam jdeme, apod... v těchto případech říkáme - "potřebuju, abys udělala to a to..chce to zkusit víckrát a trvat si na svém a mít trpělivost, dneska už tahle věta u nás pomáhá, má váhu, protože jí neříkáme často, a malá ví, že když tohle řekneme, tak to myslíme vážně..

když to shrnu, my jsme jako rodiče průvodci dítěte po obrovském zmateném tajemném světě, my jim všechno pomáháme odhalit..proto jim všechno vysvětlujeme, říkáme jim, co si myslíme, že je správně..
když jim budeme jenom všechno zakazovat a rozkazovat, přestanou nás brát výžně ve vážných a opravdu vypjatých situacích..
když už něco dceři zakážu /jakože to na ní v rychlosti vyhrknu), je to proto, že je třeba v ohrožení zdraví - a ona ví, že to, co zrovna dělala je špatně a už to nikdy nezkouší, protože ví, že to myslím vážně, že jí takhle věci neříkám denodenně..

ake jednoduche ja tiez nekupujem nezmysly a predsa sa syn hadzal o zem.. napr. za to ze kilo jablk nestaci, rovnako uz nemas dovod nekupit dalsich 5 kilo? Lebo moj syn za to vzdoroval. atd...
nam pomahalo ked sa vztekal nechat vyrevat a hlavne dieta od miminka reaguje na matkyne emocie, tj ostat kludna aj ked to vtedy da zabrat... hlavne kasli na ludi pohlady a pod. nikoho do toho nic nie je a to najdolezitejsie na svete sa ti vala po zemi.. viem.. je to docasne. to vysvetlovanie zabralo az tak okolo 3. roka u nas a uz je to v pohode. Ma to koniec, tak len vydrzat :D

@lenkagsxr Nečetla jsem rady ostatních, a kdesi jsem narazila na jednu zajímavou radu, která teda není použitelná všude 🙂 jen v domácím prostředí, když se dítě začne vztekat, jeho vztek začít napodobovat. Párkrát jsem to zkusila u dcery cca když jí bylo kolem dvou let, byla z toho velice zaražená - bylo vidět že se jí to nelíbí, že si uvědomuje, že je to ošklivé a vysvětlila jsem jí, že to skutečně ošklivé je a že se to nedělá. Řekla bych že to nějaký efekt mělo. Jinak u nás hodně funguje odvedení pozornosti a nyní už i vysvětlování proč něco nemůže mít, proč někam nemůže jít. Snažím se jí navrhnout nějakou jinou alternativu za to, co jí nedovolím. Jinak doporučuju důslednost a pevné nastavení hranic, aby dítě vědělo co smí a co nesmí. Dcera byla od 14 měsíců hrozně vzteklá, od těch dvou let, co už více rozumí, je to čímdál tím víc v pohodě, vysvětlování hodně zabírá. Doma nám i dost zabírá posílání za dveře, aby se uklidnila (možná to někdo nebude považovat za vhodné, ale u nás to fakt pomáhá), někdy bývá vzteklá když je unavená (už přes den nespí), takže jí v takovém případě prostě spát dám.

@ann_87
@lenkagsxr Tak třeba tady. Odvedení pozornosti je jedna z doporučovaných metod, ale záleží na dítěti, jestli to touto cestou půjde.
Jak to udělat, aby vzdor, vztek nenastal? Nejlépe předcházet – v obdobích, kdy dítě takto citlivě reaguje se vyvarovat takových situacích, ve kterých je vysoce pravděpodobné, že se dítě začne vzdorovitě chovat. Všem situacím se předcházet nedá a v kritických obdobích stačí ke spuštění záchvatu velmi málo. Nepodlehnout vlastním negativním emocím, které se velmi rychle kumulují, mít pod kontrolou napětí, které vzrůstá při „nekonečných“ neúspěšných pokusech o vyřešení situace. Na dítě nespěchat, informovat ho, co je v plánu – nejbližší další kroky („můžeš si ještě hrát, máš na to ještě čas, až bude rafička na tomto čísle, pak bude oběd“ oproti „oběd, dělej ke stolu“ (a za ruku odtáhnout již nespokojené dítě, které je vyrušeno nečekaně ze hry); jasně stanovit nepřehnané hranice a důsledně je dodržovat; mít ADEKVÁTNÍ POŽADAVKY na dítě ( např. co se samostatnosti týká – úklid, samotné oblékání, hygiena, stolování – dítě v předškolním věku potřebuje stále pomoc, ne vždy samo od sebe všechno zvládne. ), dodržovat pitný režim a pravidelně jíst (významně se tím dá předcházet vyhroceným situacím), mít řád/režim – dítě se tak lépe orientuje podle očekávaných následujících činností. Zařadit denní/večerní rituály (např. vždy vyčistit zuby, umýt se, obléknout pyžamko, lehnout do postele, pusa, pohádka a mazlení)
→ Když už k výbuchu zlosti, vzdoru dojde, co dělat? Možnosti jsou závislé na místě, ve kterém k vyhrocení došlo. Odvedení pozornosti jiným směrem, něčím zaujmout, odejít s dítětem na místo, kde nemá publikum a počkat, nebojovat s dítětem; při ustávajícím pláči, nebát se dítě obejmout a pohladit – ani pro dítě samotné to není jednoduchá situace a kdyby umělo, pak zareaguje jinak, zatím se to učí (pomůže:“ vidím, že už netečou slzičky, bylo to náročný, hodně jsi plakal, ale už je to za tebou…“ – ne ale ve smyslu litování dítěte, ale ). Další možností je ignorace – ve chvíli, kdy dítě začne uplatňovat takový způsob projevu jako komunikační prostředek, kterým chce něco získat. Ignorovat nežádoucí chování a žádoucí chování ocenit. Ignorovat (pod kontrolou) lze doma, nevhodné na veřejnosti. Popisovat situace, ve kterých se nacházíme a dát dítěti najevo, že jeho emoce chápeme(„ty jsi hodně naštvaný, že? Sestra ti sebrala ten vláček, a ty sis chtěl hrát a teď nemůžeš…). Splnit požadavek ve fantazii („ ty bys chtěl to autíčko, že? Já bych taky chtěla, je fakt krásný, to by bylo, kdybychom si mohli koupit takový autíčko společně, bylo by velikánský, že bychom se do něj vlezli, třeba kdyby se teď zjevil kouzelník, to by byla sranda….). Některé dítě si je vědomo toho, že se rychle dostane do afektu, ví, že to není dobře – v takovou chvíli pomáhá domluvit se předem,jak situaci řešit („Pokud víš, že se ti chce plakat, že to na tebe jde, tak mi dej tajný znamení – stiskni pevně za ruku, ukaž na oči, já budu vědět a odejdeme někam do ústraní, abys měla čas se s tím vyrovnat/ abys to mohl překonat v bezpečí….(toto lze využít s dětmi staršími, děti se tak učí svoje emoce odlišovat, rozpoznávat a tak ovládat a mít nad nimi kontrolu)

Dost osobních zkušeností a rad najdeš i ve skupinách https://www.modrykonik.cz/group/4575/ a https://www.modrykonik.cz/group/2294/ (i právě ty zákazy vysvětlené pozitivně, co už tady byly zmíněny 😉)

Dobrá otázka 🙂 z tohoto mám strach. Malé je půl roku a je to velmi klidné a hodné dítě. Myslíte, že záleží na povaze? nebo je to o výchově? To by mě spíše zajímalo...nebo to dělají prostě všechny děti?
Nesnáším být středem pozornosti, proto se toho děsím. 🙂

ake jednoduche ja tiez nekupujem nezmysly a predsa sa syn hadzal o zem.. napr. za to ze kilo jablk nestaci, rovnako uz nemas dovod nekupit dalsich 5 kilo? Lebo moj syn za to vzdoroval. atd...
😀 😀 😀 😀

@katyxq děkuju 😉

@kacikaci děkuju ti za názorně uvedené příklady. Musím to vše někam psát. 🙂 Jinak na tu sprchu si nevzpomínám. Stalo se to když jsembyla maličká, sekla jsem s sebou v obchodě, že mi máma nechtěla koupit čokoládu, tak mě chytla za ruku,posadila do kočárku, odvedla domů a tam jsem šla pod ledovou sprchu. Zalapala jsem po dechu a víckrát jsem to na veřejnosti neudělala. Na ten den si nevzpomínám 😉

@lenkagsxr já osobně si pamatuju mojí jedinou ledovou sprchu - byla jsem potrestaná za moji fobii - nechtěla jsem jít u babičky na wc, protože tam byl obří pavouk..dlouho jsem to tátovi nemohla odpustit..
jinak tohle je cesta výchovy, která chce spoustu trpělivosti a tolerance vůči dítěti, ze začátku se může zdát, že to nefunguje, ALE časem uvidíš výsledky a stojí to za to! vzdor je součástí lidksého vývoje, je součástí budování si vl. ega - když budeme dítěti dávat prostor k tomu, aby mohlo své já rozvíjet, nebude mít tolik potřebu vzdorovat a dávat nám najevo, že je taky osobnost, protože bude vědět, že to víme a že ho bereme vážně..všechno to můlže znít jako strašný klišé, ale je to moje osobní zkušenost (prozatímní) 😉

@luciamala1979 já nevim, je problém koupit větší množství ovoce? to je přece dobře, že dítě chce ovoce a ne sladkosti..
v obchodě mi scény nedělá, protože jí tam nikdy nekoupíme nic navíc, není to trest, nebo tak něco, jen se vyvarujeme a předcházíme scénám..a funguje to..vždy je ta věc součástí svačiny, snídaně, apod..

@daniellah podle mě je to o osobnosti a povaze dítěte, ale je to normální a všechny děti si tím projdou..a hooodně záleží na našem přístupu..
dcera byla taky úžasný miminko, nikdo nám to ani nevěřil, jak je skvělá, ale dala nám pak pěkně najevo, že to taky s ní nebudeme mít jednoduchý 😀 po tom roce a v 18ti měs. cca začala vzdorovat, budou tři a ještě to úplně neskončilo 😀 i když to nejhorší už máme snad za sebou, to bylo kolem těch dvou až dvou a půl let..ale to Tě nechci děsit 😉

Ano je problém koupit všechno ovoce v obchodě 🙂

osobne si myslím, že dosť kočírujem okolo syna a fakt to bolo o držku s ním, do tých cca 2,5 roka. Potom začal viac chápať, ale zase prišla sestrička.. a žiarlivosť.. protest proti dennému spánku, únava.. a tým to začalo byť horšie. Po treťom roku zlom, úpln veľký rozumný chalan, veľký brácha a pomocník. Všetko sa dalo zrazu zdovodniť, vysvetliť, žiadne vyhrážky, vydieranie, proste začali fungovať ako partneri. Je veľmi hrdý na to, ako veľa vecí dokáže zvládnuť sám. V tom období veľa urobila súkromná školka, pomohla socializovať, chápať, mne odventilovať. Vtom období vzdoru som si myslela, že jeho vzdor je koniec sveta, keď pozerám na moju 8 mesačnú dcéru, ako robí mostík, keď jej nedám nejakú "vhodnú" hračku napr. auto staršieho syna :D tak mi je jasné, čo ma čaká a že syn bol slabý odvar Ale už teraz nemám prvé a viem že proste to má koniec. VIem, že stačí ostať kludná a trvať si na svojom, zároveň nechať dieťaťu i priestor. V tomto jednom s kacikaci súhlasím, vzdor je prirodzený a patrí k vývoju. Pre zakladateľku len jedno, chce to dat dieťatu pevné hranice, keď raz povieš že to bude tak, určí sa nejaký postup, pravidlo, tak to tak proste ostane a musí byť. Znie to kruto, ale v konečnom dosledku sa dieťa o to oprie a získa istotu a menej vzdoruje. Keď Ťa vytočí, nemá zmysel ho lámať, odventiluj ty, kafé, cigaro, zacvičíš si, následne na to pozrieš inak. Nebude sa Ti zdať tak strašné, že je mrňous na zemi a reve na celú predajňu, ambulanciu u lekárky, úrad.. ja som si na to normálne zvykla :DTento teoretický popis som pochopila, až keď mal syn tri roky a konečne viem, čo to stanoviť hranice je.. držím palečky, možno to zakladateľku vobec nečaká, niektoré deti proste nevzdorujú ;) pekný deň všetkým!

@daniellah
@lenkagsxr Jo holky, nejste v tom samy 🙂 malemu je pul roku a uz ted se tohohle taky desim 🙂 ted je zlato nejvetsi, ale kdyz vidim, jak se vzteka, kdyz se snazi plazit a nejde mu to podle jeho predstav, desim se toho vzteku pozdeji 🙂 🙂

@luciamala1979 Počkej 😀 jak to myslíš, že jsi si zvykla na vztekání dítěte na veřejnosti? Já si neumím představit, že by mi to udělal jednou jedinkrát. Ta ostuda. Já se toho tak děsím!!! Doma to tak hrozné nebude. Ale to se s ním mám prát před lidma? Co když nebude chtít vstát? Mám odejít? Coo si lidi pomyslí? Jak nezvládám malé dítě? Jak reaguje tvůj syn po chvíli vztekání na veřejnosti?

Nám to děti dělali taky a zabralo se nad ně stoupnout v klidu vzít kameru a začít točit s tím, že se děti ve školce, kamarádi, babičky... a paní učitelka budou divit... od té doby ani jeden vzteklý výstup...

já svého 3 letého syna těch nervech jak sebou plácnul o zem posadila do umyvadla s namočeným prádlem...voda už byla studená...pomohlo .A jinak ,když byl menší problémek tak sem se snažila odvést pozornost jinam,docela to pomáhalo. 😀

@lenkagsxr No základ je vypustit to, co si pomyslí lidi 😉 Až se ti jedou plácne o zem, tak půlka lidí si bude myslet, že mu máš jednu seknout, druhá že obejmout. Nikdy nepotěšíš celé publikum. Ono uvidíš, co na něj bude platit, každé je jiné. Agáta měla taky plácací období, bylo to v zimě, takže tuším cca rok a 7 měsíců. Nechala jsem jí poválet. Ano, ve sněhu, ano, před lidma. Důvody? Vlastně chtěla jinou čepici, nechce ven, nechce dovnitř, nechce jít tak pomalu / rychle, nechce mi dát ruku, chce mi dát ruku... Když byla z nejhoršího, mluvila jsem na ní klidně a opakovala krátkýma větama, že například pokud bude dlouho ležet, nebudeme mít tolik času na hraní, nebo něco v tom smyslu. Pak taky měla období, kdy jsem ji vodila do předsíně s tím, že až se dovzteká, tak ať za náma přijde, že si o tom popovídáme. Ale ona je chytré dítko, Lukášek je trouba 😀 , tak s ním to bude horší. Vzteká se už teď a plácá sebou neustále. Zatím jen doma tedy.

@angel456 taky si zapisuji 😉

@lenkagsxr hihi no urobil mi to tolkokrát a opakovane, až som bola rezistentná. Nesmieš si všímať okolie, blbé reči, rady ani nič okolo. Doležité je to malinkaté na zemi, v tej chvíli on nevníma čo sa pýtaš, dohováranie atď. nemá to význam. Ani naplácať. Mne sa oplatilo počkať. A voči tým ostatným, okoliu, musíš byť fakt rezistentná, proste si buď istá, že postup, kt. si zvolila je ok a ostatní sa len hrajú na to, že to nezažili, alebo to ešte zažijú a pochopia 😉