Vzdorovité a vzteklé dítě

....nojo jenze ona neni velka slecna. To vztekani je normalni, hlavne ona to ma horsi i tim, ze z ni delas ,,dospelou" Najdi si na. netu blog Kiedronove a v nem clanky Dustojnost maleho vzteklouna a Proc deti zlobi, kdyz je mama nabliizku.
Ona naschvaly nedela. Jen podle me nechce byt velka holka, co utz se nenosi u mamy v naruwrweci, toak tvou pozornost si vynucuje jinak.

Prosim te, promin ty preklepy, blbne mi telefon. ☹ snad to prelouskas.. .

knížka "nejšťastnější batole v okolí" mi pomohla vidět situaci z jiného úhlu
způsoby a možnosti batolat jsou mnohdy na jiné úrovni, než naše "dospělácké"
zpětně vidím, že děti "se mi vztekaly" kvůli nepochopení a neschopnosti vyjádřit svůj požadavek
a taky proto, že neznaly jiný způsob vyjádření zlosti...
doteď odnaučuju starší (5 let) prosazování své vůle silou (nejdřív jsem to ovšem musela odnaučit sebe - protože co vlastně je plácnutí přes zadek od rodičů, když dítě "zlobí a neposlouchá")
s mladším to je snadnější - tam už jsem "výchovné metody svého mádí" nepoužívala

přeju pevné nervy a mnoho trpělivosti a tolerance
"to, že dítě zlobí, berte jako primitivní způsob lichocení - cítí se u Vás totiž natolik v bezpečí, že vyzkouší i to, co by mu jinde neprošlo"

Přesně někde jsem četla ze dítě v přítomnosti rodičů ztrácí zábrany a projevuje všechny svoje pocity kdežto třeba u babiček nebo teticek se to stydí projevit

Ignorace...hlavne nereagovat na vylevy a neustoupit. Chce vas vydirat,ale jak pozna,ze vam je to jedno, prestane. Kde neni publikum,neni akce,znam to ze školy, na deti tohoto typu plati jen toto-nedat jim pozornost. Trestat ani domlouvat nema cenu,to je pozornost a to ona chce.

@arwen_arina jak stare deti ucis?

Když to je pro mě těžké se dívat jak se mlatí do hlavičky a nebo si trhá vlásky.Jen si říkam jestli bych raději s malou neměla zajít k nějakému odborníkovi protože vždy po jejím takovým výstupu jsem uplně vyčerpaná a není sila už skoro na nic.

@veradokonalova hele urcite neignoruj! Pak hrozi, ze budd emocne plocha. Detem dozrava mozek, je o tom i nekolik knih, @kajalka by vedela (ja vim jen o Do hlubin detske duse-nebo tak nejak). A neignorovat jeji vztek nerovna se podridit se ji, to je casto zamenovano. Jak travite den? Vliv na naladu muze mit i strava, to bych taky ,,overila". Nebo.

Přidávám se zvědavě do diskuze, mám doma dvouletého šíleného stejného nerváka 😀

@veradokonalova Není holčička štír?

@veradokonalova Ja myslim, ze to tu zname vsechny, 2,5 roku je klasika. Syn se mi vcera pul hodiny valel pod nohama po zemi a kdyz jsem se nijak nevzrusovala, hystericky volal "Mami, koukej, mami, koukej!" Broucek. 😁

Poslusne hlasim, ze my mame doma 3 letou vzdorovitou vzteklounku 😀 a rada ctu, ze nejsem sama... mala teda uz od narozeni byla urvanek, porad jsem ji musela mit v naruci a od roka a pul zacalo obdobi vzoru a tahne se to doted... tak ja nevim... neni to vubec snadny s tema mladatama, ze? :-/

@panickatlamicka přečetla jsem si na tvé doporučení a je to opravdu zajímavé čtení a můžu potvrdit, že některé z těch doporučení spontánně dělám a že to opravdu funguje.

O období vzdoru od Zdeňka Matějčka
Období vzdoru - kolem dvou let se děti nápadně často vztekají, vzdorují a bývá s nimi těžké pořízení, mrsknou sebou o zem, kopou kolem sebe, ztropí scénu na celý obchod…u některých to přetrvá do 3 let, v předškolním věku nastává další pokles výskytu ve školním věku už dítě takto vzdoruje jen vzácně. Dítě nemá ještě zralý nervový adaptační systém, jejich vztekání není žádná porucha ve vývoji ani žádná chyba ve výchově, je to důsledek pokroku ve vývoji osobnosti. Nejméně polovina těchto zlostných dětských záchvatů je vyprovokována tím, že my dospělí příliš spěcháme a nemáme čas se s dítětem bavit, že na ně křičíme, místo abychom mluvili s klidnou rozhodností, že mu bráníme v nějaké činnosti ne proto, že by ta činnost byla pro dítě nebezpečná, ale protože sami jsme příliš úzkostní, nebo nechceme být rušeni ze své práce či zábavy, nebo máme už všeho dost a jsme prostě otrávení a unavení.Pokud je to možné, konfliktům předcházejme! Nadále trváme na tom, že dítě něco smí, něco se nesmí, něco se musí a o něčem se můžeme v klidu dohodnout. Nemá smysl dítě za jeho záchvat zlosti trestat, nepomůže mu naplácat, vynadat ani jeho chování s ním rozebírat nemá smysl. Tady nejde o rozum, ani o charakter, ani o mravní záležitost, je to prostě projev slabosti adaptačních mechanismů nevyspělého organismu dítěte. Osvědčuje se rychlá změna situace - dítě vzít a dát někam, kde je ticho a dopřát mu čas na uklidnění, anebo ještě lépe - sami odejdeme a necháme dítě o samotě se vyvztekat. Pak ale musíme dítě opět přijmout zpět - berme to jako přírodní děj, jehož dítě bylo spíše obětí než původcem, prostě to na dítě přišlo, můžeme k tomu dodat realistický popis scény - co to s ním dělalo, jak to s ním cloumalo a lomcovalo, popis toho, co jsme dělali my, aby se z toho dítě dostalo, nemá smysl mu něco vyčítat, ale má velký smysl ujistit je, že se budeme snažit společně to překonávat. Dítě nemá trpět pocitem viny za své špatné chování, ale má přijmout představu, že je to chování zbytečné a u tak velkého dítěte nedůstojné a že je potřeba se ho zbavit a my mu v tom budeme pomáhat.

podle mě 2,5 letá holčička není malá slečna, to bych řekla možná o své 7leté a stejně mi to příjde brzo. 2,5 letá holčička je batole, se svýma náladama a nezvládnutelnými záchvaty vzteky. Nemyslím nezvládnutelnými ze strany rodičů, ale z její strana, ona si s tím neví rady, neumí jinak vyjádřit své emoce. Nechápe, proč ji nechceš vzít do náruče, když třeba před měsícem to šlo. nechápe, proč něco nemůže a něco musí. dospělácké vysvětlení děti často nechápou a někdy jsou ty naše dospělácké důvody nelogické, jen proto, že se něco tak dělá.
Zkus se vžít do ní, přemýšlet, jak věci vidí ona.
Bylo tu doporučeno pár knížek, některé z nich jsem četla a ve výchově mi velmi pomohly. Mám v blogu album s různýma knížkama o výchově a k některým jsem sepsala články s výpisky z nich, tak můžeš mrknout.

okolo 2,5 let je normální, že děti jsou "protivnější - vzteklejší - ze zásady nikomu nic nechtějí půjčit ...".

A opravdu to ještě není slečna. Je malá - nechápe proč se nedávno nosila a teď už ne - v čem je jiná - proč už jí maminka nechce .... Já mám dvě dcery - 7 a 8,5 let a ještě pořád se chtějí mazlit - a chtějí vzít "hopa" 🙂 Naštěstí vypadají, že jsem jim dala najíst naposledy před rokem :o)

A třeba teta i babi s dědou nosí tvou dceru. Navíc - co si budeme nalhávat - prarodiče povolí mnohem více než my.

Tak u nás to bylo podobné,začalo to před 2rokem.. Dcerka uplakaná už od mimča,na mě totálně závislá a nosit by chtěla ještě teď klidně a to jí budou 4roky.. hysteráky kvůli všemu, někdo šel dřív a nebyla první, někdo si půjčil její bábovku, děti si uklízely domů svoje hračky se kterými si hrála...prostě furt něco..a jen venku a jenom mě.. každý den jsme chodily domů se scénou..hrůza jak všichni koukali a i lidi z baráku 😔.ona teda neubližovala sobě ani nám,jen se válela ,kopala a rozhazovala věci šíleně ječela..a za nějakou chvili jako by nic a sedla k televizi a pohoda..my vyzkoušeli všechno a nic nepomohlo..pak když se narodil prcek tak ji byly skoro 3 a ještě horší..začala to dělat i když jsme se vypravovali do školky i když jsem pro ní šla.hrozný..já už kolikrát i brečela..no a pak začala dělat sceny i manželovi..taky jsme chtěli jít k psycholožce,ale začlo se to zlepšovat..samo od sebe..zkoušeli jsme tedy EyeQ na radu doktorky,ale nevím jestli je to tím .. já jsem to trochu začla řešit s větším klidem..jinak jsem dost nervák..teď bych řekla,že když jsme doma samy tak je to už v pohodě a když příjde manžel tak to zkouší víc,ale dá se to zvládnout..ale někdy ten hysterák holt přijde a to jí většinou necháme a ona pak sama prijde a rekne- proc jsem plakala? Tak ji obejmeme a rekneme ,že ani nevíme.. jo a ve školce jí chválí jak je hrozně hodná a tichá😁a u babiček taky hodná a když jsme pro ní přijeli tak scény. Ale časem jsem vypozorovala,že oni tam dělají všechno podle ní. Njn.. Já být vámi tak k psycholožce zajdu,když je takhle malinká a ubližuje si. A ignorovat tu scénu nepomáhá ,ono se to pak zhoršuje..držím palce ať je brzy líp, vím dobře jak z toho je člověk zničený..

@veradokonalova ahoj, máme trošku mladšího chlapečka, ale máme vše trošku napřed a toto u nás bylo od dvou let. Po zlém to nejde. Malý je od malička veden k respektu k okolí, poslušnosti a disciplině. Přesto je naprosto neohebný a extrémně paličatý. Nejlépe zaměstnat, domluvit se, dát takové možnosti, že vám vyjde vstříc. Nepovolte. Chce to jednotný přístup a klid. A ať nemá dítě pocit, že jste prohráli. Neboj, pevné mantinely a nenechat se rozhodit po čase pomůže. 🙂

@veradokonalova
zkus knížku vychováváme děti a rosteme s nimi, myslím že Ti velmi pomůže.. vcítit se do dětské dušičky, vědět proč...

Mam o par mesicu mladsiho syna a taky je to vztekloun a nervacek...ma byt po kom 🙂 nicmene, ja ho treba zvladam mnohem lip nez moji rodice, u kterych je velmi casto, kdyz jsem v praci...jsou samozrejme okamziky, kdy nepomuze nic a vzhledem k situaci neni jina moznost nez pouzit "silu" - odnest ho, obliknout, svliknout atd. Nikdy ho nenecham tzv.vyrvat nebo nedej boze uhodit...nicmene vetsinou se nejak domluvime a kdyz jsem treba s rodici a jeho to chytne, tak vidim ten rozdil v nasem pristupu a sama si rikam, ze bych ty jejich kecy taky nevzala 🙂 obecne na nej zabira nejaky, pro nej logicky,argument nebo legracka, nabidka vyberu, nekdy naopak jen obejmout, nekdy zase ignorace...jde o to mit napozorovano, jakou "metodu" kdy pouzit. Nejlepsi podle me je snazit se vcitit do jeho pocitu a nejednat z nadrazene pozice, ale jako partner...jako bych treba jednala s kamaradkou, kdyby podobne vybouchla...dulezite podle me je take mluvit sice durazne, ale v klidu (ja jsem taky nervak a obycejne se pri jednani s dospelymi neudrzim az je mi to lito, ale s nim nejakym zazrakem nemam problem prepnout do tohoto modu) a jit prikladem...no, snad je to prejde. Muj syn jeste skoro nemluvi, takze doufam, ze az se poradne rozmluvi, tak to taky bude snadnejsi

Já svojí holčičku nebiju myslím si že že tím by se nic nevyřešilo a ba naopak ještě zhoršilo.Jen mě nejde do hlavy že když je u našich nebo u segry, tak pohoda a jen zaklapnem doma dveře hysterák a to jí mamka nenosí a šlape jak hodinky a já se můžu přetrhnout a vše malé vadí .Nošení by mi nevadilo, ale chtěla bych aby malá na mě tak nevysela a mohli jsme s manželem podstoupit v klidu druhé uměle oplodnění.

Holčička je malá, na nošení má dle mě nárok. Viset na vás bude, je to pro její věk přirozené. Právě vymazlené děti jsou samostatnější. Ignorovat své dítě je cesta do pekel. já to mám doma 2x odzkoušeno a jediná cesta ke klidnému a spokojenému dítěti je vymazlit - takže klidně nosit, max. se věnovat. Pak přestanou vynucovací akce typu řevy a podobné projevy.
U babičky a ségry je malá v klidu - asi se jí tam dostává toho, co právě potřebuje. Zkuste to nenápadně odkoukat, jakým způsobem se tam k ní chovají.

Odbornikem taky nic nezkazis. Urcite se ale nenech vyprovokovat ke kriku nebo k tomu ji uhodit. Agrese plodi jeste vetsi agresi...

Závislost na tobě odnaučíš těžko..dcerku to přešlo až když jsem byla v porodnici..je teď víc závislá na manželovi,ale jak on chodí do práce,tak to není tak hrozný..😉hned jak příjde z práce tak se na něj nalepí a nepustí ho do večera😊až je mi to někdy líto😁 S tím ,že u babiček je hodnější,jsem vypozorovala to,že oni mají všechno hotové (domácí práce)a celý den se jí můžou věnovat..ale já uklízim,vařim,zehlim..a to bylo taky dost zásadní. Neměla jsem tolik času na ní..hlavně jsem se jí začala na všechno ptát..chceš otevřít jogurt,rozbalit sušenku,zapnout bundu na všechno prostě a dost to pomohlo..a chválit a nechat pomáhat! Ja vždycky všechno dělala sama ,aby to bylo rychle! A samo to umím nejlíp😉a ejhle ona to umí přece taky.. Dcerka je rozmazlená,ale takovej mazel a všechno jí dojme..a já si celou dobu myslela,že je zlobivá..holt na každýho prcka platí něco jiného..a s tím,že dělá scény jen vám..my byli nakonec rádi .. kdyby to dělala ve školce nebo babičkám tak by to bylo horší..jak říkám držím palce, kdo to nezažil , nepochopí..nám se k tomu přidalo i zadržování kadění ze žárlivosti..hrůza..teď jí budou 4 malýmu 14měs a je to konečně fajn..a všechno se pomalu vrací k normálu..

@valkyra222 jo takhle to psala Kiedroňová.Před mámou se může projevit, je to pravda.

Já mám malého 12 měsíců, ale ten vztek vidím už teď. Pravděpodobně to má po mě. Někdy sedí ječí a mlátí rukama. Nebo mi vysí na noze, když třeba vařím a řve. Ale nemá hlad, není počůranej, není mu zima. Prostě chce chovat. Než mu začali růst zuby, byl úplně v pohodě. Sám si vyhrál, přes den i několik hodin. Ale s těma zubama jsem víc chovala a teď mi přijde, že si na to zvykl a vyžaduje to. Když ho hlídá babička tak se mu maximálně věnuje a vrací ho stím jak byl celý den hodný. Ale já si opravdu občas potřebuju uklidit, uvařit a věnovat se něčemu jinému než malému a to je poslední dobou problém. Tak nevím jestli se na všechno vyprdnout a věnovat se malému (dělat vše po večerech jako dneska) nebo nechat ho se vyřvat a udělat si přes den své. Protože ani noci u nás teď nejsou na to si odpočinout. Mám výčitky ať dělám jedno či druhé .

@klara2606 vyřvávat bych nenechala.Spíš udělat co nepočká a zbytek později.A co manžel nepohlídá třeba chvilku?

@klara2606
věnuj se dítěti - od totho je máme, ne? že bude doma chvíli bínec - ten se uklidí, ale pokud se dětská psychika poškodí v začátku, tak tu už nespravíš....

@klara2606 Venuj se diteti nebo ho zapojuj do domacich praci.. I kdyz to pak trva 4x dyl. Ja treba se synem uklizim i 4hodiny maly byt formou her a je z toho zabava na pul dne. Kdyz umivam nadobi, dam mu taky 'nadobi' do ruky a podobne. Jakmile z tebe dite vyciti, ze na nej nemas cas, tak se te zacne o to vic dozadovat, je to prirozeny.