Ahoj, jsem prvorodicka a mám 8 týdnů holčičku. Je to to nejlepší, co me v zivote potkalo. Mam už ale za sebou sve první chyby. Spatne se mi rozjela laktace, miminko hublo, už je to ok a je skoro obézní :- ) mam ale pořád sevreny žaludek, že se spatne staram. Hlavou se mi honi, čim vším jsem ji mohla uškodit už v těhotenství... vím, že jsem uzkostna, ale prostě to tak je. Taky jste něco pokazily? Vycitate si něco? A jak to řešite?
Kazdy neco pokazi ale nejdulezitejsi je zda ma dite lasku.tu mu davate?tak zbytek je jen podruzny🙂
Ježiš já si kolikrát říkala, že kdyby zrovna přišla sociálka, tak mi jí asi rovnou seberou. Malá je pro mě všechno a dělám pro ni co je v mých silách, ale kolikrát byl doma takový bordel, nebo se mi pozvracela nebo počůrala zrovna když jsem zapoměla sbalit bodýčko na převlečení, když mi spadla v gauče, tak jsem si připadala jako nejhorší a totálně nesvépravná matka. Oni jsou ty miminka docela odolné, jediné co potřebují je mamka v klidu a láska 🙂 vidím to na malé jak odráží moje emoce, když nejsem v klidu já není ani ona.
@agnes_123 Ahoj ja jsem si hodně dlouho vyčítala autonehodu ve 20 týdnu těhotenství. Hlavně když se syn narodil, na víc jsem nemela vůbec mliko, tak ze jsem ne kojila a byl hned na UM. Ale syna jsem milovala dýchal bych za něj. Takze jsem si řekla, že se s tím nebudu uzirat co se mělo stát to se stalo a ja uz to nezměním a budu brát každý den takový jaký je. A budu se snažit synovi dávat nejvíc lásky co umím. Ted mu je 8 let a je to moje zlatíčko 😉🙂
@agnes_123 Určitě svoje miminko miluješ (kdyby ne, nezakládala bys tuhle diskusi) a staráš se, jak považuješ za nejlepší. To že pochybuješ je normální, ale nemá cenu trápit se tím, co už stejně nemůžeš změnit, jako třeba co jsi dělala v těhotenství.
Já jsem např. cítila hrozné výčitky, že jsem si nevšimla, že jsem skoro neměla mléko a od 2 do 3 měsíců mi mimčo vůbec nepřibralo. Připadala jsem si jako naprosto neschopná matka a pořád jsem myslela na to, co jsem mu tím mohla způsobit. Ale následky to na něm nezanechalo (už je mu 5 let). Ona to příroda dobře zařídila, aby děti byly odolné a tu naši péči ve zdraví přežily 🙂
Psát to sem nebudu, co jsem všechno podělala - na odlehčení, první dítě je lehce pokusny králík u druhého to už umime ☺️. Každopádně, pokud by tě strach, úzkost a výčitky svazovali příliš, obrat se na odborniky.
Jeden známý razí, že děti jsou nehořlavé, nerozbitné a omyvatelné. Takže něco vydrží.
Těch chyb, nebo spíš věci, co šly udělat líp, jsou desítky denně. A to už je staršímu skoro pět. Ale nevyčítám si je. Prostě když mám pocit, že je to třeba, tak se synům omluvim, jindy si jen řeknu "příště jinak" a jedeme dál. Vyčítat si chyby je cesta do pekel a tam své dítě nikdo vést nechceme 😉 .
To ma obcas kazda... Me prijde, ze ten strach "neco pokazim" je tu s nami porad, nesmime si ho poustet k telu. A kopu toho clovek opravdu "pokazi".
Ja uz nemam miminka, kdy "staci" kojit, prebalit a uspat... Uz je musim i neco naucit (prdi na to), dat si pozor co je zrovna neucit (treba sprosta slova), hlidat ale porad tu peci a nezblaznit se z toho, ze vsechno neni podle predstav ci tabulek (treba to Tvoje kojeni, ze to neslo hned).
Starame se jak nejlip umime, milujeme celym srdcem a ucime se z chyb a deti at se s tim poperou s nami, jsou to borci, co vsechno behem prvnich let zmaknou 😉
@drep 😂😂👍 To je bozi, to si s dovolenim pujcim 🙂
@cherie24 Presne, tech karambolu co bylo... A porad je 😂
@agnes_123 Pokazila jsem spoustu veci, diky nevedomosti, netrpelivosti ci naucenemu chovani a snaze poslouchat okoli. Nevycitam si ale vubec nic. Vzdy jsem jednala, jak nejlepe jsem umela a jen diky tomu jsem ted tam, kde jsem.
@drep pekne receno 😂👍
důležitý je snažit se nejlíp, jak v tu chvíli dovedeš...
nechápu ale třeba tu laktaci. to bych fakt nenazvala chybou. možná jsi měla špatný informace, a možná i s dobrejma to nešlo líp. důležitý je, že kojíš a je to fajn.
nějak ani nevim, že bych si něco extra vyčítala. určitě málo trpělivosti a moje reakce na nějaký projevy dítěte, ale to spíš až co se týče zlobení ve vyšším věku. a i tak vim, že v ten moment bych to asi líp neudělala.
takže nějakej vývoj a změna názorů a způsobů je přirozená. žádnej učenej z nebe nespad. ale taky je dobře přemejšlet o tom, co jak dělám, a jestli je to dobře a nešlo by to líp. kdyby mámy víc reflektovaly svoje chování a zjišťovaly informace, nedělaly by opravdový záseky do jeho vývoje a zdraví jako nechat mimino brečet, posazovat ho a celkově předbíhat ten motorickej vývoj, posazovat malý děti k tv, nedejbůh k tabletu nebo mobilu, dávat dětem jíst a pít úplný největší zhovadělosti, apod. i takový bohužel jsou. vždycky mě překvapí, kolik i chytrejch rodičů třeba strká svoje děti do autosedaček v zimních bundách nebo kombinézách.
Nejlepší, co pro své dítě můžete udělat je - nekoukat se zpět. ale vpřed. Neřešte, co jste udělala špatně, ale co můžete udělat lépe. ;) Nikdo není perfektní!
@drep To si musím zapamatovat, to je perfektní hláška 😂
a kdo z nás nedělá chyby? život jsi nedostala s návodem, prostě ho žiješ tak jak nejlíp umíš a to samé platí i pro maminku s 2měsíčním miminkem ❤
starší dcerku jsem kojila jen během šestinedělí, dcerka se neuměla přisát, já jako prvorodička nevěděla jak na to, tak dostala UM, pak jak došlo na příkrmy tak mě strašně stresovalo jak ostatní děti hezky všechno papají, dcera je odmala nejedlík, následovalo špatné přetáčení, kdy jsme skončila s dcerkou na rehabilitacích, všechno dělala a dodnes dělá mnohem později oproti svým vrstevníkům, to mě dostatečně poučilo, že jsem spoustu věcí absolutně neřešila u mladšího syna a hlavně jsem =alergická= na to, jak někdo v mém okolí vychvaluje své super, truper dítě co všechno umí, ovšem většinou opak je pravdou, že umí to samé co mé dítě...
Nic si nevyčítej. Děláme,co můžeme a někdy to prostě líp nejde. Vzpomínám,jak jsem jako mladá matka v noci kojila prvorozenou,nevyspalá,unavená a usnula přitom. Holčička mi spadla z postele a já se tak lekla, že jsem jí rychle zvedla a obratem praštila hlavou do sešikmeného stropu v podkroví. Říkám o ní,že je dávno praštěná. Dnes je sama maminka dvou rozkošných bytostí,takže to na funkci nemělo vliv. 😀
Na tohle je nejlepší druhé dítě a další, to už si člověk víc užívá bez stresu...
Děkuji všem. Je to uklidňující...
Když uděláš to, co v tu chvíli nejlépe umíš, staráš se dobře a nemusíš si nic vyčítat. Horší je, když ti pak nějakou chybu vyčtou tvoji rodiče nebo tchánovci. Protože pro ně jsou doktoři svatí a když je neposloucháš, tak jsi špatná. To zabolí daleko víc. Ale taky se s tím dá vyrovnat.
@agnes_123 mam to stejne, jen prckovi uz je pul roku. Je to tim, jak ja vzdycky o sobe rikam, jsem proste takova sprtka, chci delat vse spravne, jinak mam pocit, ze se zbori svet, ale s tim ditetem je to zkratka jiny, asi me to ma i naucit. Nikdo nema patent na vychovu, nektery rady nikdy na tvy dite nebudou sedet, navic je tu proste obrovska unava a co si budem povidat, nekdy i velka zkouska trpelivosti (obzvlast kdyz ma ditko spatnej den ci noc a v kuse dlouho breci). Mockrat jsem si rekla, ze jsem hrozna matka, ze by si moje dite zaslouzilo nekoho lepsiho. Ale prcek je usmevavy dite, pripada mi vesmes stastnej, spokojenej, tak si rikam, ze to se mnou treba tak spatne nebude 😁. Mit druhe dite, uz bych vedela lip, nektery chyby bych nedelala, ale prisel bez navodu a ja byla desne vyjukana 😀 a to je mi pres 30. Snazim se delat vse jak nejlip dokazu ja, ne jak je to nejlip obecne. Ale miluju ho a sbazim se, aby to vedel a citil. A budu doufat, ze to je tak spravne 😁. Nejhorsi je, jak si asi kazdej nese takovy maly bolistky z vychovy svych rodicu, ty chyby delat nebudu, ale ziju s tim, ze treba udelam zas chyby jiny, nevedomky, jako moji rodice, ale tak to asi v zivote je 😊. Hlavni je laska a jistota, ze tu pro prcka jsem. Ostatni mi snad odpusti.
@dejvitka Já měla první v 18 letech a poslední v 33 letech. A nedalo se to srovnat. V porodnici jsem byla s dvacetiletou matkou,ta vykoupala jako nic a já ? Než jsem si vše připravila,vytekla mi voda z vaničky. 😊A zdravotní sestry říkaly,Vy jste "tercka",Vy radit nepotŕebujete. Přitom já byla zmatená jak srna při požáru. 😀
@agnes_123 Chapu, ze mas stresy, kdo je nemel... Ale neboj, pokud se laskyplne staras, tak nic spatbe nedelas 🙂