Uspávat dítě na rukách nebo nechat vykřičet?

To pride vekom, casom, nenasilne. My sme uspavali na rukach do 13 mesiacoch, potom len tak, ze sme si k nemu lahli na postel a tak zaspava do 10 min. Musel na to dozriet. Tak nestresuj, ved si na materskej, casu je dost 🙂 A bud rada, ze tvoje dieta chce byt s tebou a ze sa s tebou dobre citi.

Já myslim, že to nepřestane, spíše naopak...dítě si na to zvykne(spíš už si zvyklo, vzhledem k tomu, že když ho vyndáte z postýlky, tak přestane) a pak ho neuspíte jinak...já bych ho nechala brečet... 😅

Luci, mas samozrejme moznost vyzkouset jednu z tech silenych metod u vyrvani ditete...nektere nekdy zabiraji a komu pomohou, ten si libuje..ale ja osobne nejsem zastancem techto nasilnych postupu....
Matysek je ve veku, kdy si uz uvedomuje veci a lidi kolem sebe, zacina tebe vnimat, ze jsi maminka, ta nejblizsi osubka, ktera ho ochranuje a jsi jeho pristavem a citi se s tebou v bezpeci, chce proste tebe, chce usnout v mamine teple naruci a proto place a proto s tebou hned usne. Nejsi prvni a rozhodne posledni, kterou toto potkalo a myslim, ze nejlepsi bude proste vydrzet. Bud muzes tedy pochodovat po byte, nebo si muzes prirauit postylku uplne k posteli, lehnout si do ni, Matyska dat do postylky a treba ho pres sprusle chytit za ruku..treba mu to bude stacit...az se zajedete, muzes upustit od drzeni za ruku a jen vedle nej lezet a pak to bude treba tak v pohode, ze usne sam...Ja nase holky uspavala taky v me pritomnosti, kazdou jinak a kazdou jinak dlouhou dobu. na vzdy to neni, jednou to prejde, uvidis🙂
Theu uspavame tak, ze si sednu na sem k postylce a ctu si, ona do 10 minut usne, staci ji ma pritomnost.
Vim, ze je to narocne, ale casem se to zlepsi, uvidis🙂

já bych radši hojdala a v žádném případě nenechávala vyřvat.......Srdce by mi to urvalo..........miminko je od toho aby se chovalo,laskalo,uspavalo atd.....atd.............

Když Vítek před spaním hodně brečí, znamená to pro mě, že ještě není na spánek připravený, takže ho vezmu z postýlky, chvilku si pohrajeme, tak za 15-30 min. ho zkusím znovu uložit, přes den tenhle rituál provedu někdy i 2-3x za sebou, než se konečně sám převalí na bok a bez problémů usne. Praktikuju to tak od narození. Večer už je ale navyklý, že po kaši si chvilku hrajeme, čistí si zoubky, mezi 19. a 20. h chodí spát. Takže bych malého možná nechala jít spát později, pokud brečí, nebo zkusila tatínka, aby uložil malého on.

taky jsme si prošli tímhle obdobím, ale přešlo to. Vyřvat jsem jí nenechávala, prostě jsem u ní seděla, držela jí za ruku a zpívala jí. Ona se zaposlouchala a po chvíli usnula. Teď už u ní jen sedím, občas pohladím a spí za pár minutek. Prcek prostě nechce být sám, chce přítomnost maminky. 🙂

prvního jsem musela uspávat do 8měsíců jinak neusnul a pak za dne na den se naučil spát sám a v pohodě a pak kolem 18měsíců měl období kdy zase uspávání vyžadoval a odmítal usínat ve své postýlce takže jsem ho uspala u sebe v posteli a pak přenesla, jak to přišlo zase to odešlo.
druhý syn usíná sám ale občas mu to nejde ale k tomu stačí tak co 3minuty chodit a dát mu dudlík,pohladit a je to a to udělám tak 4-5x a on usne a jak ne tak taky uspávám

já v žádném případě bych nenechala plakat. Miminko nemá dát jak najevo že ho něco trápí,jinak než pláčem. Já teda nenechávám. Mazlím se sním, nosím ho na rukách, houpu ho a všechno možný. Srdce by mi to urvalo kdyby brečel nějak dlouho. A určitě to není u malých mimi rozmazlenost.Myslím si že ho to časem zase přejde, třeba má jen takový období

no ja si myslim ze ani jedna z tech dvou možností není správná-pokud tedy miminko neplace skrz nejakou bolistku...
u nas je to tak tak ze pokud mala krici kdyz ma jit do postylky,vytahnu ji a snazim se ji nejak zabavit a zkousim to pak znovu a znovu,...nikdy to netrva vecne........na uspavani v rukou si mimisek casem zvykne a jen tezko si navyka usinat jinak.....a nechat vyrvat miminko nema smysl.....nemyslim brat ho hned po prvnim-druhym kriknuti..............

Naše malá je teda v tomhle zlato. Od třech měsíců usíná v postýlce sama 🙂 ,ale samozřejmě se občas stane,že nemůže usnout. Buď není tak unavená nebo je moc unavená, a pak je mrzutá. Nikdy jsem jí nenechávala vyřvat. Přijde mi to sadické. Představte si sami sebe,že chcete u někoho být,ale nemůžete se pohnout a dosáhnout tak uspojeneí potřeby. Taky když potřebujete něčí blízkost,tak se přitulíte k přítelovi/manželovi nebo právě k vašemu miminku. Takže já jí, pokud to jde, nechám v postýlce,ale hladím jí a pusinkuju a povídám jí. Pokud i to po čase nepomůže,tak jí pochovám a jako poslední přichází na řadu prso a to pomůže vždy. 😀 Možná to není úplně správně,ale chci, aby Sofi byla spokojená a věděla,že jsem tu pro ní. 🙂

Ja bych taky nechala prcka usinat v naruci.. 😉
Teda pokud te to nejak neobtezuje-ja tohle neumim moc dobre pochopit ze to nekomu tak vadi ze nache mimco proste urvat az vycerpanim usne.. , ale nekdo to tak ma..
takze zalezi jen na tobe...
A ze si na to zvykne.. 🙄 Jednou usne sam.. a nam se po tom uspavani bude jeste styskat.. 🙂

Klidně bych uspala v náručí,vykřičení v 5 měsících je humus.

Taky radím uspávat na rukou, my měli různá období, takže já myslím, že se to bude měnit 😉 Určitě nenechat vyřvat, mně by to urvalo srdce ☹ 😉

Ahoj ,podle mě je důležité vypěstovat dítěti pevný režim dne, aby už i ono věděle, že trřba po koupání bude mlíko a potom se spí....já sjem to tak navykla ated už enní problém..je ale důležitý opravdu všechno dodržovat přesně..my třeb ao půl sedmý koupeme, v 19:00 je mlíko a v 19:10 už oba většinou spí...
Myslím,že i to dítě je pak víc v kludi , když ví,c o následuje...
A jinak bych zkusila začít tím, že nejdřív pochovat, potom položit do postýlky a haldit třeba bříško,enbo zádíčka...hodně se mi i osvědčilo říkat potichu pšpšpšpšpš....a až si zvyknou na režim, půjde to samo, fak..držímpalce....

taky nenechavam vyřvat, zkusily jsme to parkrat a malem se nam zadavila 😝 a nas se pro změnu neusne jinak než u kozy 😖 taky nevím jak jí to odnaučím ale zatím to neřeším a třeba se to nějak samo změní 😵

Nechat úplně vyřvat miminko určitě ne, ale zase navyknout jen na chování taky není dobré. Jsem na tři děti večer téměř vždy sama a taky to musím nějak zvládnout. Všechny vykoupu, přenesu do postelel k tomu největšímu, večerníček v TV- u toho je nakojím, pak přečtu pohádku, tím starost o toho tříletého končí. Uložím dvojčata do postýlek a na střídačku pochovám toho, kdo momentálně brečí víc. Důležitá je pravidelnost a dodržování časů. Koupu vždy v 18h, po večerníčku se čte pohádka, v 19h usíná nejstarší a většinou do 19.30 usnou dvojčata v postýlce.

5ti měsíční miminko nenechávej křičet, prosím Tě ☹

Sama mám malou dcerku a 5ti letého syna, takže vím co to je kojit do 10-11hodin, co to je chovat a můžu říct, že to za to stojí. Miminko se houpalo 9 měsíců v bříšku pod srdcem, které ho miluje a teď má být samo v postýlce bez mámy 😒

U syna jsem samostatné usínání zavedla v 18měsících, kdy už jeho brečení bylo divadýlko, poznáš podle toho, že dítě chvilku brečí a chvilku poslouchá zda se mu někdo ozve a dělá si názor, jestli mu to stojí za to..tehdy je nutné nepolevit a opravdu jen přijít a pohladit a zase odejít... v intervalech které se prodlužují 😉

U dcerky jsem nosila a chovala ve vaku pomalu celý den a prvních 6týdnů spala se mnou v posteli... teď usíná sama u kojení nebo i v postýlce a to bez srdceryvného jekotu 😉

Každé dítě je tedy naprosto jiné a je dobré se mu v prvních měsících přizpůsobit.

Je známo, že chováním dítě nerozmazlíš, chování a tělesná blízkost je základní potřeba miminka, aby z něj vyrostl samostatný a klidný, vyrovnaný jedinec.

Na synovi to vidím, je temperamentní a ničeho se nebojí, na druhou starnu si ke mě rád přijde pro pohlazení.

Vydrž a buď s ním u usínání, nepřeháněj to, zkus si s ním raději lehnout, nemusíš ho ,,zuřivě" natřípat a pochodovat s ním, to je fakt, to se pronese🙂)) ale tiše mluvit, zpívat, hladit, houpat ho třeba v leže, nebo vyzkoušej baby-vak 😉 a sedni si s ním na balon. Tak abyste byli spokojeni oba 😉

výhoda dětí je že rostou a mění se, nic netrvá věčně... možná je to nevýhoda...ale to pochopíš až opravdu vyrostou....

V první řadě bych být tebou zavedla režim, který budete dodržovat. Nemyslím tím , ale režim na minuty přesně, to je nesmysl 😉 Spíš nějakej chronologickej řád dne aby dítko vědělo co po čem bude následovat a mohlo se na to připravit. U nás to moc pomohlo.
A další věc, pokud dáš malýho do postýlky a začne ti brečet a během chvilky sám nepřestane, tak ho ještě vyndej a nechej ještě chvilku hrát. Za chvilku, třeba 10-15 minut, ho dej zase do postýlky. A takhle třeba několikrát dokud sám neusne.
Když dáváš malýho do postýlky, tak pořád dokola opakuj stejný rituál. U nás je to třeba pusinka, pohlazení, zopakování, že ho mám ráda, že mu přeju pěkný sny a že až se ráno probudí budu u něj 😉 Klidně ho hladkej dokud nebude spinkat nebo nebude v polospánku.
Tohle jsou věci, které u nás zabíraly. Do náruče na uspávání se ho snaž moc nebrat. Ono se to nezdá, ale už takhle malé dítko si na to velice rychle zvykne a dostaneš se do začarovaného kruhu. Vyplakávat taky nemá cenu, na to je ještě malý.

Ahoj, vsimla jsem si, ze jste se pravdepodobne pred 2 mesici stehovali (Tva poznamka, ze konecne bydlite). Nemuze nahodou za tezke usinani zmena prostredi? Miminko pozna, ze je jinde, muze se bat, necitit se bezpecne,... S mym synem jsem uz parkrat cestovala a velmi casto resila spatne usinani. Doma pritom spokojene usina v postylce sam. Stejne jako ostatni, taky bych ho nenechavala dlouho plakat.

Ahoj, z vlastní zkušenosti vím, že vyřvání nepomůže ☹ Nevím, jak u kterého dítka, ale Verunka vzlykala a vzlykala, nejdýl jsem to vydržela poslouchat půl hodiny. Když jsem přišla, byla totálně hotová, chudinka ☹ Do šesti týdnů usínala krásně sama, pak prostě ani za boha, tak jsem si ji vzala do náručí a ukolébala, šupla do postýlky. Do pěti minut od ukolébávání byla uspaná. Takhle jsme to praktivali do jedenácti měsíců. Pak už se naučila sama usínat, jen jsem si lehla na postel a zpívala jí a teď už usíná sama po odzpívání ukolébavky a pohádce 🙂 Každej mi radil (většinou bezdětní), nech jí vyřvat, ale jak bych to mohla tomu bezbranému stvoření udělat? Jak by to asi pochopilo? Že ho máma neche a nechá ho trápit? Jednou to přestane a budeš s láskou vzpomínat na dobu, kdy si uspávala tvůj raneček štěstí 😵 Toť můj názor 🙂
Jo a ještě jedna věc. Holky tu zmínily, že pomůže třeba přes šprucle hladit. U nás to fungovalo přesně naopak. Chtěla prostě do náruče a hlazení přes šprucle jí nestačilo 🙂 Ale vyzkoušej to, třeba to pomůže vám 🙂

pokud chceš zkusit vykřičení, tak si o tom něco přečti, ono to není jen nechat ho řvát 🙂... já osobně jsem na to neměla psychicky a zkoušela jsem to až kolem roku 🙂, ale přesto bych řekla, že Jurča nebyl nikdy typ, co sám usne... nebo my jsme nebyli ten typ rodičů 🙂

My jsme M. uspávali na rukou ještě před pár týdny. Já ani přítel nejsme z těch, kteří by měli náturu na vyřvávání. Řekli jsme si, že do půl roku to nebudem řešit. V půl roce už jsou prý prcci schopný trochu pochopit co se od nich chce, do tý doby si hlavně budujou důvěru v rodiče. Hrozně jsem se toho bála, protože asi třikrát jsem zkoušela malou nechat vyřvat a vždycky mi z toho bylo do breku, navíc ani náznak, že by se uřvala. Už v porodnici nechtěla být ani na chvíli sama. Myslím, že docela dobrý nápad byl, trénovat to přes den (představa několika prořvaných nocí mě vždycky děsila), začala jsem spánkem dopoledne, to vydržela asi 40 minut a pak usla, po obědě už asi za 5 minut a večer si jen pobrukovala, druhý den už usínala úplně bez problémů. Když první den plakala, chodila jsem za ní po pár minutách, pohladila jí, srovnala v postýlce, ale nevytahovala. Nevzpomenu si na název této metody. U nás to bylo stejné a změnilo se to ze dne na den 😉 Držím pěsti, ať vám to vyjde, ale přes koleno bych to nelámala, každé mimi je jiné 😉

tak mě holky radili v porodce, ať ho nechám vyřvat a já tak udělala. týden po příchodu domů se mu udělala na krku boule a zjistili, že je to rošířený sval s hematomem ☹ a že je to z pláče. tak mi zakázali aby plakal, protože by se mohl i udusit. až teď mu boulička začíná mizet........

...tema pro mne, my jsme fakt pripad. U nas problem s uspavanim od malicka. Sama v postylce se vztekala, tak jsem uspavala za pochodu v naruci. Bylo to hodne vycerpavajici, protoze i tak to bylo treba pres hodinu, ale jakmile jsem polozila do postylky - byl rev. Ze zoufalstvi jsem zkusila metodu "vykricet". Absoltune nefukcni - vydrzela stridave i tri hodiny brecet. Zkusila jsem metodu usinani 10,5,3 min - kdy chodis k diteti. Zadne kratke zkousky - pekne 14 dni - opet nefukcni. Rezim i uspavaci ritual jsme meli a mame - koupacka, mliko, koukame z okynka + zpivani ev. pohadka. Ted je male 21 mes. a uspavame teda v jeji postylce, ale vyzaduje moji pritomnost a drzet mne. Nez usne, jsem u ni i pres pul hodiny. Ale oproti tomu, co bylo predtim uz si piskam. 😉 Jo jo, zavidim maminkam, ktere polozi ditko a odchazi. Treba se dockam u druheho... 😀

ja by som určite nenechala vyplakat - ved si predstav seba v jeho situácii 😠 5mesačné babo je ešte moc malinké na to, aby plakalo cielene, bud je to hlad, potrebuje tvoju blízkost,pohladenie, možno ho niečo bolí....
U prvej dcéry nám príšerný plač začal asi ked mala 4,5 mesiaca, nikdy som ju ale nenechala vyplakat a vždy som ju hned utišovala v náručí a po pár dnoch sa nam vyklubali prvé dva zuby... možno je to váš prípad a idu vam zubky

celkem jsem ráda, kolik vás tu je a které máte problémy s usínáním miminka. chvíli jsem měla pocit, že jen náš eliáš nechce sám usnout 😀
neexistuje, že bych ho bdícího položila do postýlky, on si tam potichu koukal, a pak snad usnul.
častokrát ho uspím, spí celkem tvrdě, můžu si ho přehazovat z ruky do ruky, ale jakmile ho položím, je vzhůru a brečí.

dneska jsem už byla tak vyřízená, že jsem si řekla, že udělám to, co jsem vždycky odsuzovala, že ho nechám vyřvat. vydržela jsem to pár minut, sama jsem řvala v obýváku. pak jsem pro něj šla, byl úplně červenej, slzy mu tekly, zalykal se, klepala se mu bradička. když jsem ho vzala do náručí, vydával úplně šílený zvuky, takovou beznaděj jsem ještě neslyšela. a výraz? to bych vám nepřála vidět. už nikdy to neudělám, to radši budu 24 hodin nosit na rukou, nebudu spát a jíst, jen abych už neslyšela to malý stvoření tak plakat.

zpětně si uvědomuju, že už se párkrát stalo, že jsme ho položili do postýlky, do hacky, protože jsme prostě potřebovali volný ruce, a on tam sám usnul. stalo se to opravdu jen párkrát, naposledy dnes navečer... zřejmě ještě neumíme odhadnout, kdy už chce opravdu spát, a kdy se mu ještě nechce, a tudíž neusne, ani kdybychom se na uši stavěli.
čili to není vina miminka, že pláče, nemůžeme se na něj zlobit. je to spíš naše nezkušenost, netrpělivost atd.

Ahoj, tak i já se přikláním k názorům nenechávat vyplakat. Náš malej Staník (5 měs.) má obrovské problémy s usínáním. Teď je to sice lepší, ale do těch třech měsíců katastrofa. A když jsem ho zkoušela nechat plakat, tak se akorát tak vygradoval až v neutišující hysterický pláč a potom se o to hůř uspával. Dokud byl maličkej, uspávali jsme přes den v kočárku a na noc v zavinovačce na rukou. Potom jsme přešli na to, že jsem ho položila do postýlky a popojížděla s postýlkou. A chvíli u nás frčelo i to, že jsem si ho vzala na postel na bok, vzal si plyčáčka, dudlíka a já jsem mu šeptala a hladila ho a on usnul. A teď opět popojíždíme s postýlkou. No a přes den vozím v kočárku, jinak neusne a je pak protivnej. Popravdě bych na prstech jedné ruky spočítala kolikrát usnul sám, jen jsem ho položila a spinkal 🙂

Zasadne uspavam pri kojeni (prip. v satku/nositku) a je to pro mne i pro dite to nejpohodlnejsi a nejprirozenejsi, co si dovedem predstavit. Zadny sceny, histeraky, drasace nervu, proste klidek. Delala jsem to i se starsi dcerkou a muzu rict, ze toho nelituju. Rozhodne z ni nevyrostl zadny zavislak na mamince, od te doby, co jsem ji odstavila (rok a pul), mi v klidu vydrzi pres noc u babicky, u tety, bez problemu mi ji jakkoli dlouho muzou hlidat kamaradky, ted zacala chodit na dve puldne v tydnu do skolky a taky uplne bez problemu, deticky tam placou, ze chteji maminku, ale ona je uplne v klidu, proste vi, ze pro ni v poledne prijdu, tesi se na mne, nekdy se ji pry styska, ale je fakt v pohode...
Myslim, ze nechat dite vyrvat je nejlepsi cesta k tomu z nej udelat nervove labilniho jedince hned od malicka.

v tomhle věku bych ho už klidně vyplakat nechala, pokud pláče jen v postýlce a v náručí usne, tak ten pláč jistě není důvodem nějaké bolístky... 😉 ..pokud ho budeš nadále nosit, jinak ti neusne, nebude to umět, bude unavený, protivný a ty za chvíli vyřízená.. zkus uspávací metodu kouzelné formulky, kdy dítko uložíš do postýlky , naučíš se na to nějakou říkanku nebo písničku, krátkou nic dlouhého..odejdeš, pokud se rozpláče, za krátkou dobu se vrátíš, mimi pohladíš (nevyndavat z postýlky !), řekneš zas tu kouzelnou formulku a odejdeš..můžeš si vzít na pomoc nějakou hračku, použít ji, on se na ni zaměří, bude si s ní povídat až zabere.. postupně prodlužuješ ty pauzy, kdy je dítě samo...tj. poprvé třeba půl minuty, pak dvě minuty, pět minut, hlavně se k němu musíš vždy vrátit klidná a s úsměvem a tou formulkou...pohladit stejným způsobem a nevyndavat z postýlky..nezůstávat u něj dlouho, jen odříkat formulku a jít... pokud ti dosud spinkal dobře, je to jen krátkodobý problém i moje malá měla občas nějakou potíž, prostě zkoušela na maminu co vydrží.. nám tento způsob uspávání zabral 😉 tak držím palečky. doba , kdy dítko spí, je pro každou mámu vzácná, ať už se chce naložit do vany, zavolat kamarádce, nebo prostě uklidit a uvařit taťkovi něco dobrého k večeři..nejsi otrok svého dítěte, nemusíš se cítit provinile, pokud neuspáváš v náručí a snažíš se mimi naučit usínat samostatně. 😉