Uplakané miminko - jaké je později?
Ahoj maminky, mame doma 2mesicni holcicku, ktera docela jasne a casto dava vedet, ze se ji neco nelibi nebo ze neco potrebuje. Zkratka dost casto place... Umi se teda i smat, coz je vzdycky radost 🙂. Casto se to pry po 3. mesici zlepsi... Jaka jsou vase ditka, ktera taky jako mimca dost plakala?
Dcera plakala v šestinedělí a pak se to zlomilo. Podle mě záleží mimo jiné i na přístupu a výchově (na temperamentu samozřejmě taky). Když dává najevo, že něco potřebuje, tak jí to splň, nebude plakat a budeš mít spokojené mimčo ne? 😉
Moje holky obě plakaly cca do těch třech měsíců, jedny víc hlavně večer, teď je jim 3 a 2 roky a jsou to úplně normální holky, ta víc uplakana je jen víc citlivější... A sestřenici chlapeček plakal do 4 měsíců skoro nepřetržitě ve dne v noci a jsou mu 4 roky a je to normální kluk 🙂
Dcera plakala hodně do čtyř měsíců, pak se to výrazně zlepšilo. Teď je jí 11 měsíců a dost se vzteká, ale když má zábavu tak je to zlatý dítě. Zpětně myslím, že byla ze začátku permanentně přetažená, skoro přes den nespala. Do dnes má docela lehký spaní. A zjevně potřebuje trochu nezávislosti. Takže asi záleží na tom proč pláče.
@luj89 bude takova, jaky ma temperament a jak ho s ni naucite pracovat. Napriklad nejstarsi dcera si prvnich pul roku doslova prorvala, a ted je pohodova, ale je pravda, je citlivejsi a ma tendenci se bat noveho. Starsi byla pohodova, zato ted je urvana a vztekla, ma problem zvladnout svuj temperament. A maly je zaitm nejrozumnejsi, ten se naplakal, rptooze ho bolelo brisko a ted je pohodar, je mu teda teprve rok a pul a rve jen kdyz ho neco boli nebo je pretazeny, jinak vubec
náš nejstarší byl upakánek a nejedlík, dnes je mu 15 a je pažravej a ze všeho vysmátej mládenec
Dcera celé ty tři měsíce snad celé prořvala, hodně trpěla na bolesti břicha a myslím, že je to přesně i povahou. Teď jí jsou 4,5 a vždycky byla hodně ufňukaná a přecitlivělá, všeho se bála a těžko si zvykala a změny. Na druhou stranu zase nikdy nebyla vzteklá a neposlušná, vždycky mě poslouchala, nikdy jsem jí nemusela dát na zadek a teď už je to velká slečna, s kterou se na všem domluvím. Ta mladší je zase úplně jiná, jako mimino naprosto pohodová, žádná citlivka jako starší, ale zase naopak je strašně vzteklá, umíněná, ten typ co si lehne na zem a řve jak není po jeho. Takže člověk si nevybere, co je lepší 🙂
@luj89 no určitě na 100% její přání plnit nemůžeš, to ne, ale jsou způsoby, jak se naučit komunikovat s ní. Zkus mrknout k nám do skupiny, na začátek ideálně pod tag #uspechy https://www.modrykonik.cz/group/6698/
@sarkar Já chápu, jak to autorka myslí. Taky jsem se snažila aby byla na 100% spokojená a stejně jsem nevěděla, proč brečí, jestli jí bolí břicho, jestli chce pít, nebo naopak jí dávám moc často a bolí jí proto břicho..... Uf, zpětně mám pocit, že jsem celé ty 4 měsíce jí jen chovala a pořád prso ven, schovat, ven, schovat 😀 Útěchou je, že ať se to jeví vždycky sebehorší, je jisté, že to jednou přestane 🙂
Syn ve 21 mes. stale naladovy, umanuty a neskutecne zivy...
Syn nyní 7 let nebrečel vůbec když měl hlad začal žvatlat. Brečí jen když se mu něco opravdu hrozného stane. Dcera nyní 5 let uměla pěkně brečet časem se to o dost zlepšilo ale když se jí stane jakákoliv maličkost nebo jí prostě vyhubujeme tak řve jak tur. Podle mě to je dané povahou člověka protože vychováváme obě děti úplně stejně.
Nase brecela 2-3 mesice, nebo spis vztekle rvala a propinala se. Nekdy v noci po kojeni dve hodky klidne. Zpetne myslim, ze spatne sala a byla nalokana vzduchu a neumela rihnout. Vecer to byvalo pretazeni, mela jsem zkouset casteji uspavat pres den. A nekdy taky hlad, pribirala akorat, ale nemela zadne faldiky nic 🙂) od prikrmu je uplne stastna, kdyz ji nacpu brisko. Basti vystavne, ani nepotrebuje bryndak, jak to do ni pada. Celkove je vesela a spolecenska a neplace. Ma ted pres pul roku. Usina 3x denne v kocarku nebo v postylce a v noci spi tak 10 hodin. Holt se to asi musi samo upravit.
Můj syn má zítra 5 měsíců a včera byl první den v jeho životě, který neprořval. Ale zařval si aspoň před večerním kojením, mám pocit, že jeden hysterák denně je u něho norma. Tři měsíce řval v kuse, podotýkám, že na prdíky netrpěl. Pak řval míň, ale má dny, kdy bych ho opravdu ráda vrátila do porodnice jako reklamaci. Je strašlivě ubrblanej, uvztekanej, uřvanej a to je prostě jeho temperament. Máme kolem sebe stejně staré děti a ty spí, leží, usmívají se. Náš nevydrží chvíli v klidu, hned mu něco vadí, řve, brblá, běduje...Už jsme si s partnerem zvykli, ale někdy mě bodne u srdce, proč zrovna my jsme "vyfasovali" vzteklouna a řvouna. U nás není chvíli klid...Nicméně časem si syn sám uvědomil, že některé své emoce zvládne i sám a často se i sám uklidní, zařve si, ztichne a třeba se začne i usmívat. To beru jako velký pokrok. Plus se teď rád hýbe, zkouší lozit, přetáčí se a to ho zabaví, ale když ho to unaví, tak řve stejně 🙂 Ale v literatuře jsem četla, že tyto uřvané děti jsou pak báječená dítka, citlivá a šikovná. Tak snad se toho dožiju 🙂
@luj89 těžko říct. Ja byla šílený miminko, rev a vztek furt. Ještě ve školce jsem se vztekala děsně. Pak bych řekla, že jsem sice drzkata., ale o dost schopnější, samostatnejsi, min problemova bez moje ségra která byla naopak moc hodne mimino.
Moje dcera do cca 1 roku zlatá, byly dny, kdy nezaplakala. Za to po tom roce začalo valeni a řev na zemi a to kdekoliv. Co ted 3roky máme řev skoro denne a to kvůli malickostem
Měli jsme hodně uplakané miminko, zpětně myslím že je to způsobeno neschopností rychle zpracovat vnější podněty. V noci se budívala s křikem, hysteráky má občas doreď (2,5 roku), v něčem je hodně přecitlivělá a vzteklá. Ale je hodně živá, kamarádská, citlivá, na svůj věk moc šikovná pohybově a chytrá - akorát ty emoce holt zpracovává obtížně - na tom pracujeme denně a věřím, že se to pomalinku srovnává.
Taky doma máme uplakánka (za týden 4 měsíce)... já se teda hrozně moc (ale neskutečně moc) snažím, aby malá plakala co nejmíň, nosím, kojím, houpám, huškám do roztrhání těla, takže nezávislému pozorovateli (a zejména posluchači) to musí připadat, že máme pohodové dítě - to tedy nemáme ani náhodou, akorát jsme se to naučili zvládat 🙂 Nechce být v kočárku - hrozně v něm řve (nosíme v šátku), nechce dudlík (vzdali jsme), nechce být v autosedačce - řve jak pavián, ať na ni mluvím, hladím ji, dělám obličeje, máchám hračkami, prostě nic (s tím bohužel nelze nic dělat - nebo jo?? poraďte, prosím), nechce spát sama v postýlce (už od porodnice, spíme spolu), nechce spát sama ani přes den (ležím s ní a prsem dělám živý dudlík, jinak se prostě nevyspí a večer pak neutišitelně pláče), sama neuleží dýl než pár minut (a to jen v dobré náladě), ani když mě má v dohledu a mluvím na ni. Jinak vydrží plakat i dýl než půl hodiny v kuse (máme ozkoušeno z autosedačky - na Pražském okruhu prostě není kde zastavit, bohužel :( jinak ji samozřejmě tak dlouho plakat nikdy nenecháme). Na mě naštěstí většinou zabere, u manžela to trvá o poznání dýl, než se uklidní.
Mám za to, že za značnou částí toho pláče (resp. stěžování si, protestování, brblání) je to, že se prostě nudí a nemá rozled (rozdíl kočár/šátek, v kočáru řev, v šátku si může ukroutit hlavu, jak musí všechno vidět, a hází úsměvy na všechny strany). Sázím na to, že až bude lozit a moct objevovat sama, zlepší se to. A nebo taky ne a my se z toho s manželem picnem 😅
Jinak v okolí máme hned několik odrostlých uřvánků, každý je nakonec úplně jiný, takže nelze paušalizovat. Jedni známí mají dvě holčičky, starší plakala nonstop do 4 měsíců a přešlo to, jen co začala lozit - což doufám, že je případ i té naší bosorky ;) Teď je to úžasně sebevědomá, pohodová 8letá slečna. Mladší bude má něco přes 3 roky a dodnes je to mamiňák, cíťa a stydlivka, noci propláče občas i teď. Jiní známí mají 3 kluky, nejstarší pohodář odjakživa, oba mladší první měsíce života shodně prořvali - oba jsou i dnes velmi stydliví, introvertní a fixovaní na maminku - prostřední mi dodnes neodpoví na "ahoj", jak se bojí, natož aby to řekl sám od sebe, a to mu bude 9 (ale je to pokrok, protože když byl menší, tak jen na něj někdo cizí - rozumějte kromě rodičů a babičky - promluvil, tak začal řvát).
@lenka_strelenka Dělala jsem to skoro stejně jako ty a vyplatilo se to - malý se mě dost "nabažil" a teď v roce a půl je to skvělé, veselé dítko, které mě skoro nepotřebuje. Večer tedy na usnutí a v noci na kojení, občas přes den.
@lenka_strelenka to je jako kdybys psala o nas 😀. Dcerka je ,,usporna,, holcicka, protoze nechce byt v kocarku, v postylce, ani auto ji neudunda, dudlik odmita. Skoda, ze nam to nedala vedet pred porodem, abychom to nekupovali 😀. Ja teda dcerku nosim v satku na spinkani i pres den, zkus to taky. A doufam, ze to bude jako u @lusynkova. Verim v to, ze kdyz uspokojime jejich potreby, ktere aktualne maji, tak se jich nebudou dozadovat pozdeji a budou samostatnejsi a sebevedomejsi a hlavne stastnejsi 🙂
@luj89 Jj, to byly přesně ty důvody, proč jsme s její koupí otáleli my 😀. Syn nechtěl spát nikde, pak jsem ho u kamarádky zkusila dát do hacky a usnul během 2 minut. Během pěti minut jsem měla hacku objednanou 😀. Nejsem si ale jistá, jestli by v ní spal jako mimino. No, ale lituju, že jsme to nezkusili dříve. Nemáš možnost to u někoho zkusit?
Jeste by me zajimalo... Kdy se u vas zacala ta uplakanost zlepsovat?
Chtěla bych se podělit o svou zkušenost s uplakankem... Dcera má nyní 2 roky a 3 měsíce a trpí urputným exemem od 9 měsíců... Nikdo nám tenkrát neřekl že by uplakanost mohla předznamenat atopii... Jako miminko navíc hodně blinkala, každý tvrdil že to je normální a některé děti prostě pláčou... No teď když se dočítáme podrobnosti o atopii, je dost možné že uplakanost a blinkani bylo varovným signálem. Kdybych měla znovu uplakané a blinkaci miminko zkusila bych na nějaký čas,pokud kojite, tak 2-3 týdny, vysadit lepek, mléko a cukry. Třeba by to pomohlo. To co zažíváme teď je ještě silnějším odvarem toho co bylo :(
@luj89 Máme holčičku, bude mít brzy čtyři měsíce a byla od začátku velmi uplakaná, až uřvaná! Uměla křičet velmi hlasitě, jako by ji na nože brali! Snažila jsem se být v klidu s tím, že věčně to trvat nebude a opravdu se to poslední měsíc výrazně zlepšilo. Starší syn byl také uplakaný, ale když se nosil, byl spokojený, ona pak plakala hodně i při nošení, ale pomohl dost šátek, prostě ji mít u sebe. Je teď úžasná a moc si ji užíváme! Umí dát dost najevo, když se jí něco nelíbí nebo je unavená, proto se snažím ji vnímat, aby měla to, co potřebuje a nebyla přetažená. Prý si prostě někdy ty děti jen musí zvyknout, že jsou na světě, tělo se dává dohromady a je to pro ně náročné. Můžete třeba zkusit kraniosakrální terapii, my zkoušeli, ale jestli pomohla, netuším. Jinak je zdravá, nevypadalo to u ní ani na koliku.
No.. pokud nepláče z bolení bříška, myslím, že temperament je daný, někdo je mírný, klidný, jiný naopak dává najevo svou vůli dost výrazně.
Evelínka byla ubrečená hodně, prakticky do 2r a 10m řvala (jo, nejen pláč, i křik, vztek, hlučná..), pak se to zlepšilo. O fous 🙂 ale temperamentní je stále hodně (po tátovi).