Upadlo mi miminko, nemohu se s tím vyrovnat 😞 Miminku se nic nestalo

@krajkas neudělala jsi to schválně, byla to nešťastná nehoda. Malej je v pořádku tak se tím netrap. Užívej si se synem krásné chvíle a ber to tak, že všechno zlé je k něčemu dobré a ty už teď víš, jak málo stačí k nehodě a proto je potřeba se radovat z každé maličkosti a nenechat se spoutávat výčitkami. Pokud by tě to ale nějak dlouhodobě sužovalo tak si zajdi promluvit s psychologem. Když to s ním celé rozebereš, tak se ti také uleví.

V životě se dějí nešťastné náhody, stačí vteřina a nepříjemnost je na světě. Miminka toho vydrží strašně moc, stejně tak jako i děti větší. Pády, karamboly..toho bude ještě hodně. Jste pro Vašeho syna ta nejlepší máma na světě, středobod vesmíru, jeho všechno.....a to tak bylo i tehdy a je určitě i nyní......nevyčítejte si staré záležitosti. Jsou za Vámi, nic vážného se nestalo a užívejte si toho, že máte synka, kterého milujete a vždy pro něj uděláte jen to nejlepší a to v každé situaci. 😉 Pád hoďte za hlavu, ten byl kdysi.....žijte přítomností 🙂

určitě psycholog a to co nejdřív. Jestli tě tak moc trápí něco, co se stalo před rokem, je nejvyšší čas. Hodně štěstí 🙂

@krajkas netrap se tim a uzivej to, ze mas krasne ditko 🙂

Tyhle pocity, co mas jsem mela taky. V unoru tohoto roku mi pul rocni dcerka spadla z postele na hlavu primo na dlazbu, kdyz js se otocila pro plinu. Sok velky, valila jsem, s ni do 30 km vzdalene nemocnice po ledovce, az jsem se malem vybourala. O to vic jsem mela strach, kdyz jsme 2x zazili vystoupnuti fontanely a dr nam rekl, abych ji hlavne hlidala..... A ja to nezvladla. O to blbejsi to bylo ze jsme v nemocnici skomcili tyden po posledni hospitalizaci, kdy jsme tam byli s tpu fontanelou a tydenimi horeckami. Sestry uz se pomalu usmivaly, ze tam jsme casto a ja se pak sesypala a brecela a brecela. Bylo to sileny. Mala nastesti byla ok a druhy den nas pustili. Ale dlouho jsem si pripadala jak neschopna matka. Pak jsem na chodniku potkala jednu maminu, ktera si prohlizela vylohu a dite ji vypadlo z kocarku. Ona se jen ohledla, vzala ho ahodila urvane zpatky do kocarku. Zadne tiseni, zadne leknuti. Nezajimalo ji to a koukala dal do vylohy. V tu chvili jsem si uvedomila, ze na tom asi jako matka nejsem jeste tak spatne. Ze mnohem horsi je lhostejnost. Takze ne, nejsi spatna mama. V nemocnici mi neustale opakovali, ze mi mala spadne jeste milionkrat at radsi cvicim nervy, a maji pravdu, uz je to tady. Jak zacina zkouset obchazet nabytek a zveda se, uz lita k zemi a muzu se stavet na hlavu.

moc vám všem děkuju za příspěvky.. já se s tím ani nikomu nebyla schopna svěřit (krom rodiny a dr.).
Psychologa už právě taky zvažuji a hledám, jen s nimi je to na delší objednací doby...

@irena1111 to je pravda.. o to víc se snažím předcházet např. pádům z postele, gauče atd.. ale jak všechny víme, pády jsou a budou.. a děkuji za milá slova, čas opravdu letí neuvěřitelně.. škoda ho promarnit, o to víc mě to štve..

@koncita děkuji, zkusím s někým promluvit. Je to jak zaseklý trn v duši.. asi tím, že se t stalo v 6ti nedělí.. těžko říct..
@biedronka10 teda, ty sis taky musela projít peklem :( Hlavně, že je malá v pořádku! K té mamině asi radši no comment.. pro citlivku jako jsem já je to nepochopitelné..
Syn už začíná chodit, takže sebou taky žuchne, ale spíš když dělá blbosti atd.. my ho naučili slezat z postele/gauče a když začal vstávat, ukazovala jem mu "podlomením" kolínek jak se dostane dolů. Tak přeju ty pevné nervy a ať už je to bez nemocnice! ;)

@krajkas jo neni to lehky. Slusne receno, u nas doma by ses asi zblaznila strachem. Maly, nebezpecny, provizorni a nedodelany prostor, kde je spousta veci (mame mini domek co vlast imi silami opravujem pomalu) takze extremne nebezpecny. Ja musim mit oci na stipkach a je pravda, ze jine veci nez pozorovani jejiho pohybu delam, jen kdyz ona spi. Jaky to bude az se plne rozbehne taky nevim. Ale snazim se uz byt vic v klidu. Stresem tomu doteti stejne nepomuzes. Ono se pak musi naucit padat samo uz pro vlastni dobry vyvoj.

Pády jsou, nehody se stávají a často s nimi nemůžeme nic dělat, často se dokonce stanou když jsme krok vedle, strach a výčitky k tomu patří taky. Když si vzpomenu na některé naše, také ani zpětně nemám dobrý pocit. Ale pokud by vás negativní pocity omezovaly na normálním fungování, určitě bych konzultovala s psychologem, aby to nepřerostlo do patologické úzkosti a jiných potíží.

@krajkas důležitý je, že se nic nestalo.... první syn mi takhle v zimě překlopil kočárek trojkolku s dcerou.. naštěstí byla ve fusaku, takže sjela hlavou jen do rohu korbičky...... horší zážitek nás ale čekal cca po roce v létě, kdy nezabrzdeny kočárek sjel do místní malé řeky...v životě sem nebyla ve vodě tak rychle, jako tady.... měli jsme obrovské štěstí... tenkrát dceru zachranila před nalokanim i prodlužovací střecha x landeru, protože se k ní nestihla voda dostat a nebyla potřeba volat RZS....z velké části to byla i naše chyba,protože jsme kočárek nezabrzdili a byli od něj o kus dál... hrůzný zážitek...Lepší je si takové situace nepřipomínat a myslet na něco hezkého 😊

@denny27 tchyni sjel kocarek s miminem (mym muzem) do jablonecke prehrady. Dodnes si to vycita a vypravi to jako jeden z nejdesivejsich zazitku.

@krajkas Zkus se sebrat a prestat fnukat, maly je v poradku a to je to hlavni, potrebuje silnou a spokojenou maminku. Proste jsi udelala chybu, no tak co - vzdycky bude nejaka matka lepsi jak ty a nejaka horsi. Pro sveho kluka jsi nejlepsi mama co muze mit, i kdyby ti spadl 5x na hlavu. Chapu pocit viny, neschopnosti atd. - zkus investovat hodku-dve do psychologa, on ten problem muze byt klidne nekde jinde a tohle je jen spicka ledovce.

Ježíš mě taky před 12 rokama spadla dcera z autosedačky protože už jsem byla doma tak jsem ji rozepla ono se přece doma nemůže nic stát 😄 no tak může 🤨 a jednou jsem šla k mé sestře a když mi šla pomoct s kočárkem tak zabouchla dveře kde byly dvě naše rok a půl staré dcery a ještě v postýlce její druhá dcerka.....musím říct,že čekání na hasiče bylo šílené i když tam byli do pěti minut.Jednou zase naše prudce inteligentní děti zaujala zásuvka a šroubovák 🙄 a takových vzpomínek je plno,ale důležitější je že mám krásnou 12 letou dceru a moje sestra taky a všechny zdárně žijí takže jsem si projistotu pořídila s manželem ještě miminko a uvidíme jaké budou zážitky s ní 😄.Jako vyčítat si neopatrnost je v pořádku i já jsem si to vždy vyčítala teď už to beru s humorem jinak bych zbláznila,rok je opravdu dlouhá doba 🤔 Tak hlavu vzhůru 😉

ja myslim, ze tohle se stane kazde mame/tatovi... nic se nestalo... nam doktor po nasem ,,padu,, na pohotovosti pred odchodem s usmevem rekl, cituji : maminko, hlavne se z toho neposr... V tu chvili mi to prislo naprosto nevhodne (prece mi spadlo dite!) , ale odstupem casu a s tim jak maly pada vic (pri behani, skakani, atd) a mame odrene koleno porad, tak si na nej vzdycky vzpomenu😀 myslim, ze karambolum se clovek nevyhne, to se proste neda uhlidat, to by to dite pri objevovani muselo chodit v bublinkove folii😀 tak se autorko netrap a priprav na dalsi pady...

@krajkas ahoj, asi nepomuzu, ale stalo se mi neco podobneho, hlidala jsem pulrocni segru, bylo mi cerstvych 13 let a najela jsem na obrubnik a kocar se prevratil a ona vypadla a hlavickou primo na asfalt, mela jen bouli a brecela, nastesti se nic horsiho nestalo, za chvili mi bude 27 a cekam sve prvni mimco a dodnes jsem si neodpustila, ze jsem ji mohla zabit, vi to jen rodina, ale nikdo, ze se tim trapim i po tolika letech, porad to mam pred ocima a je to jeden z duvodu, proc pochybuju, jestli vubec dokazu byt dobra mama, jen kdyz to tu pisu zadrzuju slzy, jak jsem mohla neco takoveho dopustit...nevim,kdo by mi mohl pomoci se s tim vyrovnat

Jednou jsem kojila svou prvorozenou, na chatě, v podkroví a usnula jsem při tom. Nelze se divit, byla jsem úplně K.O., špatně spinkala a často se budila. Malá mi spadla z postele a jak začala plakat a já se vzbudila, vyděsila jsem se a rychle jí zvedla. Asi víš, jak to dopadlo. Praštila jsem jí hlavou o ten zkosený strop. Taky jsem si vyčítala...ale, jsme jenom lidi. Holčička mi vyrostla, dnes je dospělou ženou a matkou, děláme si legraci, že je od té doby praštěná. 😀 Netrap se, nikdo není dokonalý.

Jo, a ještě...pokud nejde o život, jde víš o co? O nic..😀

@letadylkokane promin, jak mam dneska blbou naladu, tak ted jsem si cvrkla 😃 ja vim ze to je hrozny, ale nemuzu si pomoct ta prehrada me dostala. Teda jako dite bych tam poslat nechtela teda.

Které matce od někud nespadlo dítě, ať hodí kamenem ;o) Dcera se mi takhle skutála z postele, přičemž se ještě ani neuměla přetočit, ležela uprostřed manželské postele a odešla jsem na pár vteřin. Výčitky nemám, jen jsem prostě obezřetnější a víc předvídám.

@lida9 přesně tak, takových různých pádů ještě bude...

Na dceru spadla těžká dřevěná jídelní stolička a praštila ji přímo mezi nos a čelo. Také jsme hned jeli na pohotovost. S dalším dítětem už jsem tolik nevyšilovala ;o)

Syna v 6.týdnech hospitalizovali do nemocnice,protože zhubnul pod porodní váhu.Nepoznala jsem,že nemám dost mlíka,řídila jsem se radou z porodnice,že pokud v noci spí,tak ho nemám budit na kojení.No a on spal čím dál víc a nakonec to bylo proto,že byl hladovej a vysílenej na to,aby se vzbudil.A přes den řval od rána do večera,ať jsem dělala cokoliv,takže mě nenapadlo,že to je hlady.A ty poznámky a pohledy doktorky v nemocnici,jak je možný,že jsem nepoznala,že je moje dítě hladový a hubený...No hrůza ☹ Syn ani ve 2 letech jídlu moc nedá a je hubenej a občas mám strach,že na mě bude zase doktorka koukat skrz prsty,ale pak si zase řeknu,že je zdravej a jinak prospívá.Čím dýl to je,tím na to myslím míň.Musela jsem si to srovnat sama v hlavě,protože jinak jsem byla nervózní,vzteklá z mojí nejistoty,zda jsme dobrá máma a odnášel to prcek.Je pravda,že pádů a bolístek ještě bude.Vždycky,když se synovi něco stane (což je často,protože je torpédo), tak řeším jen,zda si nevyrazil zuby.Zlomený kosti srostou,rány se zašijou 😉 Ale pokud v sobě cítíš hodně velkej blok,upaluj k psychologovi.Fakt to pomůže 🙂

@biedronka10 ano, souhlas.. malej si pak taky už dává pozor.. jako já jsem taky už víc v klidu než když byl minimimi.. paradoxně, to mi lítaly pak hlavou šílené scénáře co se všechno může stát. Taky máme starší domek, co předěláváme, je to mazec s dítětem.. zlatý stresy z toho, že se musí pořád nahánět řemeslníci apod. 🙂

@sviva já funguj normálně, ale pak si na to vzpomenu a jsem v pr... I když teda musím uznat, že mi šíleně moc pomohlo to sem napsat.. svěřit se.. asi jsem to měla udělat už dřív..
@denny27 @letadylkokane tak to je drsný, díky Bohu, že to dobře dopadlo! uf..

@montyjack takhle jsem to potřebovala "slyšet", máš pravdu.. děkuji moc za to, co jsi napsala! ;)

@lobella tak to asi vím, jak se cítíš.. ale ségra je v pořádku, ne? doufám, že nás to brzy pustí..

Holky, fakt moc díky.. po tom, co jsem si tu přečetla, už se na to dívám trochu jinak.. s nadhledem... zkusím to udržet a jak říká můj muž: odpustit si.. moc jste mi pomohly.. opravdu děkuju :-*

@krajkas segra je naprosto v poradku, dnes je z ni 14tileta koza co pujde za chvili na stredni, ale ja si nejak nedokazu odpustit, ted me tak naoada, ze jsem to nerekla nikdy ani manzelovi, stydim se za to, co se stalo, ze jsem nedavala vetsi pozor, nepredvidala vice, ono padu byla pak jeste hromada, ale co je odrene koleno oproti padu hlavicky na beton, snazim se to tech 14 let v sobe usporadat, ze jsem udelala chybu a posunulo me to dopredu v predvidani, co udelat priste jinak, ale ten pocit, ze jsem ji mohla zabit ze sebe dostat nedokazu

@biedronka10 jo, mne to taky prijde usmevny... Ale tak na druhou stranu, usmevny je to proto, ze to nebylo nase dite a ze to dobre dopadlo. Verim, ze pro ni to musel byt extra horor. Dodnes nam rika, at si dobre brzdime kocarek, ze neni nic horsiho, nez kdyz ti jede kocar do pryc a ty vis, ze nestihnes nic udelat. A asi ma pravdu.

Malý nám poprvé spadl z postele v nějakých 4měsících, když měl tři týdny, tak jsem ho praštila po kojení loktem do hlavy, to jsem se cítila nejhůř. Za chvilku mu budou dva a mám pocit, že jestli ho někdo uvidí vyslečeného, tak na nás zavolá sociálku... Je samá modřina, škrábanec, boule, a já o všech ani nevím, protože už je to malý drsňák a radši nebrečí, jelikož utěšování ho zdržuje od dalších expedic do dobrodružných částí světa. Užívej dítěte, netrap se tím, co bylo nebo může být. Co se dá zabezpečit, tak zajistit, ale zase dítě nemůžeš obrnit helmou a chráničema 24 hodin denně...

@krajkas hele po pravdě si myslím že dítko upadlo odněkud spadlo téměř všem maminkám, jen většina to nikomu neřekne. Mě dcera spadla z postele když jí byly asi 4 měsíce a syn přepadl z postýlky někdy v půl roce. Obě děti to přežily bez ujmy, jasně, že jsem se po tom chvilku klepala ale prostě stalo se a nedá se to změnit. Pádů bude ještě spousta, hlavně když to nemá následky.

@letadylkokane no jasne o tom zadna, ja uz taky kdyz se otacim pro plinu hoku radsi drzim za nohu 😀 a rozjety kocar, ktery chytne kynetickou rychlost je extra pruser, to bych nedobehla, kor ja bydlim na kopci a do dalsi vesnice to mam jedine z kopce

@krajkas tak ja mam paradoxne remeslnika za muze 😀 vsechno si smudli doma sam, jenze jak lita po praci, tak na doma uz nema tolika cas no